ANALÝZA. Společnost ČEZ sice meziročně ohlásila propad zisku 63 %, čistý zisk za rok 2023 ve výši 29,6 miliardy je ale pořád druhý nejvyšší za posledních deset let. Jaká bude dividenda letos, se ještě uvidí, v roce 2023 ale stát za svůj sedmdesátiprocentní podíl inkasoval 54 miliard korun. ČEZ je s přehledem nejhodnotnější firma, v níž má stát majetkovou účast, ale zdaleka ne jediná.

Druhý nejvyšší zisk za deset let slibuje zajímavou dividendu, analytici očekávají sumu kolem 50 Kč za akcii. Stát jako majoritní akcionář má ale dost síly na to, aby platba na akcii byla i vyšší (ta loňská ve výši 145 korun byla výjimečná a rekordní).

To je také cesta, kterou by si představovali menšinoví akcionáři ČEZ. Podle nich stát cíleně snižuje hodnotu firmy tím, že ji nutí do mimořádných daní a odvodů, zatímco by si na stejné peníze ve prospěch státního rozpočtu mohl sáhnout právě prostřednictvím dividendy.

Menšinoví akcionáři se již spojili a zvažují i možnost žaloby na stát: i kvůli předpokladu, že trvající mimořádného zdanění může být i cestou, jak – s ohledem na plánované investice do nových jaderných bloků – ČEZ zcela postátnit a čím nižší by při výkupu byla cena akcií, tím by akce byla pro stát levnější. Za poslední rok se mimochodem akcie ČEZ propadly o zhruba 14 %.

Především pro ČEZ nicméně platí teze z pravidelné Zprávy o plnění opatření vyplývajících ze Strategie vlastnické politiky státu, že „společnosti s majetkovou účastí státu a státní podniky vykonávající určitou podnikatelskou činnost reprezentují významný sektor české ekonomiky“. Majetek státu je ale o dost pestřejší.

Za strategické firmy stát považuje ty, jež „operují mimo standardní konkurenční prostředí“ a „společnosti a podniky nutné pro zajištění bezpečnosti státu“.

Dočasné držení a jedna akcie

K 31. prosinci 2022 – termín k němuž jsou kompletně dostupná data – stát vystupoval coby vlastník majetkové účasti nebo zakladatel celkem u 107 subjektů (před pěti lety jich bylo 129): u 46 akciových společností, jedné společnosti s ručením omezeným, jedné komanditní společnost, 58 státních podniků a jednoho národního podniku. V gesci je má celkem devět rezortů; nejvíce ministerstvo financí, ministerstvo průmyslu a ministerstvo zemědělství.

Řada z firem je svým způsobem nechtěným dědictvím: celkem 59 firem s majetkovým podílem státu má kategorii „dočasné držení“, kam stát řadí ty, které jsou v likvidaci, v konkurzu či se počítá s jejich prodejem.

Některé majetkové podíly jsou poměrně unikátní. Příkladem je firma Editio Praga, pohrobek známého hudebního vydavatelství Supraphone.  V likvidaci je už 24 let, ale stále figuruje v majetku státu – kvůli jediné akcii, kterou drží Ministerstvo kultury.

„Evidujeme jednu akcii z celkem 4055 ks akcií společnosti Editio Praga a.s. v likvidaci. Převzali jsme ji od Fondu národního majetku ČR v roce 2003 na základě usnesení vlády,“ upřesňuje mluvčí ministerstva Ivana Awwadová. Výhodou je aspoň to, že se správou tohoto „majetku“ ministerstvo nemá žádné náklady.

Vedle kategorie zbytných stát vede ještě dvě skupiny podniků: strategické a podpůrné, kde počítá s „trvalým držením“.

Za strategické považuje ty, jež „operují mimo standardní konkurenční prostředí“ a dále „společnosti a podniky nutné pro zajištění bezpečnosti státu včetně společností provozujících prvky kritické infrastruktury v konkurenčním prostředí či potřebné pro naplňování cílů hospodářské politiky státu“.

V této kategorii je aktuálně 31 firem. Patří mezi ně dokonce i karlovarský hotel Thermal, který byl ještě v roce 2015 určen k prodeji, později se za státní peníze rekonstruoval a jeho bazén se stal i předmětem předvolební kampaně.

Nyní se o možném prodeji Thermalu již nemluví a v příslušné kolonce jeho vlastnictví ministerstvo financí komentuje takto: „Významný subjekt lázeňství, hotelových a kongresových služeb. Každoročně zajišťuje pořádání MFF v Karlových Varech.“

Menší skupinu (celkem 17) tvoří firmy v kategorii podpůrné. Ty z definice „poskytují servisní či účelové podpůrné služby organizačním složkám státu či zajišťující základní nezbytné služby pro veřejnost, které stát není schopen efektivně zajistit na soukromém trhu ani vlastními silami“.

Příkladem je státní podnik Mezinárodní testování drůbeže Ústrašice v gesci ministerstvem zemědělství, řada výzkumných ústavů spadajících pod ministerstvo průmyslu či Horské lázně Karlova studánka a Státní léčebné lázně Janské Lázně pod ministerstvem zdravotnictví.

Podnik je zdrojem finančních prostředků pro státní rozpočet. Vizí podniku je do budoucna posílit své působení v roli „národního pivovaru“.

Pivo, lázně, benzin

Mezi strategické firmy stát řadí i jediný národní podnik Budějovický Budvar. Úvahy o tom, zda má stát vařit pivo a jestli by nebylo lepší pivovar privatizovat, se sice do politické diskuse periodicky vracejí, na pořadu dne ale nyní nejsou.

„Podnik je zdrojem finančních prostředků pro státní rozpočet. Vizí podniku je do budoucna posílit své působení v roli „národního pivovaru“,“ píše ministerstvo zemědělství. Vloni Budvar do státního rozpočtu odvedl 250 milionů korun.

Příjmy státu plynou třeba i z (taktéž strategického) Letiště Praha. „S ministerstvem financí jsme projednali dividendovou politiku na následujících pět let ve výši 20 % z čistého zisku. Tak to bylo už před covidem a nyní se k tomu vracíme,“ říká předseda představenstva Jiří Pos s tím, že letos firma pošle státu minimálně 200 milionů korun.

Některé firmy stát (respektive státem vlastněné společnosti) dokonce i přikupuje. Hojně medializovaný byl nákup sítě čerpacích stanic Robin Oil ze strany státního podniku Čepro za 4,5 miliardy korun.

Za posledních deset let stát od Čepra na dividendách dostal osm miliard korun, za loňský rok to ale bude nula – kvůli „povolení“ zisk použít právě na nákup Robin Oilu. V roce 2022 mělo mimochodem Čepro, jež mimo jiné provozuje i síť čerpacích stanic EuroOil, tržby přes 90 miliard korun, což jej řadí na pozici desáté největší tuzemské firmy.

Ne vždy jde ale státu o to, aby mu jeho firmy generovaly příjmy: „Některé subjekty ve vlastnictví státu sice negenerují primárně příjem pro stát, avšak jejich úloha v podobě zajištění kritické infrastruktury je neméně důležitá. Jedná se například o Státní tiskárnu cenin nebo státní podniky spravující jednotlivá povodí,“ popisuje poslední Zpráva o plnění opatření vyplývajících ze Strategie vlastnické politiky státu.

Obrovská poptávka je vlivem války na Ukrajině po hnacích náplních pro dělostřeleckou munici.

Čtvrt miliardy pro Explosii

To, jak stát své firmy a podíly v nich vnímá, se mění. Kategorie jsou průchodné a podléhají i dění na trhu a v mezinárodní politice, jak dokazuje příklad státního podniku Explosia.

Ten se v hierarchii majetku státu vloni z podpůrné skupiny posunul o pomyslné patro výše: mezi strategické firmy s poznámkou „zabezpečení zájmů obrany státu a vyloučení bezpečnostních rizika vyplývajících z povahy výzkumné a výrobní činnosti společnosti“.

Explosia v Pardubicích vyrábí výbušniny (včetně známého semtexu), zejména pak ale bezdýmné sférické prachy a obrovská poptávka je vlivem války na Ukrajině po jejích hnacích náplních pro dělostřeleckou munici.

Nyní na rozšíření výroby získala z programu Evropské komise ASAP (vychází z Aktu na podporu navýšení výroby dělostřelecké munice a raketových střel v Evropě) grant ve výši 250 milionů korun.