KOMENTÁŘ. Institut pro politiku a společnost ohlašuje prostor pro vznik nové politické strany, která by mohla vyplnit prázdné místo na politické pravici. Zní to vznešeně, když to říká institut, jistě na tom něco bude. Menší problém je v tom, že vznik nové partaje ohlašuje institut Andreje Babiše, analýzu napsal jeho mediální poradce a vznik nové strany by byl hlavně v zájmu Andreje Babiše. A tak je to u holdingových střetů zájmů se vším.

Analýza, kterou před pár dny Institut pro politiku a společnost obeslal české redakce, má název „Nová strana? Prostor je, čeká se na lídra“. Jejím autorem je Jan Rovenský, bývalý novinář z deníku Právo. Ten konci minulého desetiletí patřil k politickým redaktorům levicového deníku, zkraje roku 2021 ale přešel k Babišovi. Působí jako poradce předsedy hnutí ANO pro oblast médií, institut ho uvádí jako nezávislého konzultanta.

Což je samo o sobě protimluv. Nezávislý konzultant v úloze poradce předsedy politické strany, který píše o politice, je asi tak nezávislý jako novináři v deníku vlastněném politickou stranou. Čili než se dostaneme k samotnému obsahu sdělení, je dobré si toto informační zkreslení uvědomit.

Progresivistická ODS

Samotná analýza je mixem praktického politického marketingu, drbů a zjevných banalit. Stojí na třech východiscích:

„Nespokojenost s politickou situací a rekordní nedůvěra ve vládu se logicky podepisuje na volebních preferencích.“ Což je sdělení, které podepisujeme v plném rozsahu. Snad s malou výhradou, že nespokojenost s politickou situací se týká obecné politiky, a tedy všech stran, přičemž některým (ano, také hnutí ANO) preference neklesají. Přeloženo do srozumitelného jazyka, nespokojenost s politickou situací se může propisovat třeba do toho, že lidé znechucení politikou nepůjdou k volbám, nebo naopak budou politikou znechuceni natolik, že k nim půjdou, nebo že se prostě může stát cokoli.

Což je fajn sdělení.

V této části textu se pracuje s tvrzeními, která jsou jemně řečeno podezřelá. Samozřejmě jen do chvíle, než si uvědomíme zmíněný informační bias. Namátkou:

„Lidé mají často tendenci na situaci hledět skrz peněženky a že v současné době pociťují, že se jim nedaří vůbec dobře.“

Tento výrok autora je opřen o citaci politologa Miloše Brunclíka, který se příliš nesnaží předstírat nějaký vědecký podklad a sází od boku hodnotící soudy: „Přece jen inflace srazila reálné příjmy a lidé se mají hůře než za Andreje Babiše.“ 

Dále: „Za dva roky ve vládě opustila ODS pod vedením Petra Fialy svou konzervativní, pravicovou politiku, zaměřenou na minimální stát, volný trh, nízké daně, fiskální disciplínu, svobodu jednotlivce a národní suverenitu. Místo toho přijala liberální progresivismus, europeismus a environmentalismus.“ Opravdu? Politici ODS přijali liberální progresivismus, europeismus a environmentalismus? Kteří? Mohli bychom je vidět?

Liberální progresivismus nebo europeismus není nic jiného než strašáci, kterými Babiš před posledními sněmovními volbami útočil na Piráty. Switch směrem k ODS je překvapivý, uvidíme, zda se dočkáme i variace typu „ODS vám chce na chaty nastěhovat migranty“. Náznaky už máme v debatě o tom, jak Babiš vetoval nevetoval Green Deal (nevetoval, samozřejmě).

Zaručené drby

Když máme východisko v kapse, můžeme jít k drbům. Druhý pilíř analýzy zní takto:

„Tradiční strany budou nejspíš dlouho upozaděny a ve veřejném prostoru se spekuluje o vzniku nového subjektu, pro vznik nové partaje se nachází prostor na politické pravici.“

S podložením tvrzení, že tradiční strany budou dlouho upozaděny, se autor příliš nenamáhá. Stačí mu zřeknutí se odpovědnosti v podobě onoho „nejspíš“, tedy možná, buď jo, nebo ne, uvidíme. Pojďme ke klíčovému sdělení analýzy – jaká tedy strana by měla vzniknout?

„Ačkoli to zatím jasně neoznámil, aktivity jednoho ze zakladatelů TOP 09 Miroslava Kalouska podle všeho směřují k tomuto cíli a zároveň oslabení koalice Spolu, ze které by mohla případně jeho nová strana čerpat voliče. S myšlenkou založit novou stranu si dočasně pohrávala také neúspěšná prezidentská kandidátka Danuše Nerudová, nakonec si ale raději našla místo na evropské kandidátce STAN. Vznik nové strany oznámil i další neúspěšný prezidentský kandidát Tomáš Březina (který ani nebyl vpuštěn do prvního kola kvůli pochybnostem ohledně podpisů), zatím se ale jeho iniciativa nikam dál neposunula. Bývalý moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák poté, co se rozkmotřil s hnutím ANO oznámil vznik vlastní strany Osobnosti pro kraj (OK), je ale otázka, zda partaj bude mít celostátní ambice nebo jen se spokojí s působením v rámci regionu, kde chce příští rok v krajských volbách kandidovat v koalici se STAN.“

Ad Kalousek: Aktivity k založení směřují „podle všeho“. Nerudová si pohrávala, ale již nepohrává. Tomáše Březinu jako protiváhu ODS nemůže myslet vážně ani analytik z Chodova. A Vondráka ať si v ANO nechají, a když už nenechali, jeho regionální projekt je za novou ambiciózní pravicovou stranu možné považovat jen ve snu. A o ten samozřejmě jde, neboť snění o tří až pětiprocentní straně, která sebere hlasy ODS, resp. v součtu tří-, čtyř- nebo pětikoalici, je přesně to, na co se u Babiše kromě jiného upínají. Tyto vyhozené hlasy by skutečně mohly rozhodovat volby.

Zcela jistě pravděpodobně možná…

Pro úplnost zmíníme ještě třetí pilíř: „Klíčové bude, jak si poradí případný nový subjekt s konkurencí, jak atraktivní a přesvědčivý bude jejich program a zejména, jaké osobnosti ho podpoří.“

Ano, u politické strany je skutečně klíčové, koho má na kandidátce, ve vedení a jestli ji lidé budou volit. Autor se této myšlenky nevzdává a dále ji rozvíjí.

„Pokud nakonec taková strana vznikne, tak přijde na řadu ten nejtěžší úkol: oslovit potenciální voliče.“ Ano, strany skutečně oslovují voliče.

„Zde se úspěch bude odvíjet především ze dvou faktorů: osobnosti lídra a nosnosti myšlenek, se kterou partaj přijde do veřejného prostoru.“ Ano, strany mají vedení a program.

„V každém případě by nová strana zcela jistě otřásla koalicí Spolu, od které by pravděpodobně čerpala nejvíc procent.“ Pozoruhodný konstrukt, strana by „zcela jistě“ čímsi otřásla, tedy „pravděpodobně“, že ano, prostě by to nějak dopadlo.

Je v popisu práce politických institutů pokoušet se ovlivnit veřejnou debatu v nejlepším zájmu svých zakladatelů, politických stran, holdingů či majitelů. Není na tom nic, nad čím bychom se měli hluboce pohoršovat. Je zároveň dobré vědět, v čím zájmu ta která činnost je a co je v jejím pozadí. Nová strana v Česku možná vznikne, možná ne, možná vznikne na pravici, třeba sebere hlasy ODS, nebo taky ne. Každopádně je vznik nové malé strany v nejlepším zájmu hnutí ANO.

Nebo taky ne.