Jeho jméno drtivé většině lidí neřekne vůbec nic. „Pan Sankce“, člověk pověřený Evropskou komisí k dohledu nad sankcemi proti Rusku a úkolem bránit obcházení sankcí, se jmenuje David O’Sullivan. A zatímco třeba americký sankční tým má asi 700–800 lidí, ten oficiální evropský by se vešel do jednoho autobusu.

Třiasedmdesátiletý David O’Sullivan je irský diplomat a dlouholetý úředník evropských institucí. V minulosti působil jako generální sekretář Evropské komise, provozní ředitel Evropské služby pro vnější činnost či jako velvyslanec EU ve Spojených státech.

Jeho současná pozice zmocněnce spadá pod Evropskou komisi, respektive Generální ředitelství pro finanční stabilitu, finanční služby a unii kapitálových trhů (FISMA).

Kolik jich vlastně je?

Tématu sankcí se však věnuje i FRONTEX (Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž), OLAF (Evropský úřad pro boj proti podvodům), Europol, Eurojust (Agentura Evropské unie pro spolupráci v trestním soudnictví), EPPO (Evropský veřejný žalobce) a AMLA (Úřad pro boj proti praní špinavých peněz a financování terorismu).

Když ale po tom, kolik lidí za EU reálně řeší dopady a vymáhání sankcí, pátral web Investigate Europe, na základě žádosti o svobodný přístup k informacím získal odpověď, že 25.

Sám O’Sullivan pak odhadl, že napříč různými odbory pracuje na tomto tématu 80 až 100 úředníků EU.

Kdekoliv jsou sankce, tam bude i jejich obcházení. Nikdy ho úplně nevymýtíme. Musíme ho ale udělat obtížnější, méně předvídatelné, méně spolehlivé a dražší.

„Je to dost? Pravděpodobně ne. Ale veřejná správa vždy cítí, že nikdy nemá dost lidí, zatímco všichni ostatní si myslí, že úředníků je asi příliš mnoho,“ komentoval to pro web Investigative Europe.

Úkolem těchto úředníků je prý sledovat práci k tomu určených orgánů jednotlivých členských států (v Česku je to například Finanční analytický úřad), ale také připravovat nové balíčky sankcí. Aktuálně jich EU proti Rusku vydala celkem dvacet.

Celkově se odhaduje, že ryze protiruskými sankcemi se na úrovni všech zaměstnanců EU a expertů v jednotlivých členských státech zabývá jen 300 až 350 lidí, kteří koordinují provádění sankcí. V USA se přitom analýzou a monitorováním všech sankcí zabývá 700 až 800 lidí.

Sám O’Sullivan, který je ve funkci zvláštního zmocněnce pro sankce od ledna 2023 připouští, že v EU na vymáhání sankcí není dostatek zdrojů.

„Budeme muset přemýšlet o tom, jak toho nejlépe dosáhnout v evropském kontextu – nejsme Spojené státy, nejsme federální stát, členské státy mají v této oblasti své odpovědnosti. Zejména pokud jde o monitorování provádění sankcí, je však zřejmé, že v současné době nemáme k dispozici zdroje potřebné k účinnému plnění tohoto úkolu,“ řekl nedlouho po svém nástupu do funkce v rozhovoru pro web Evropské komise.

Sankce jako neustálý proces

Je ale přesvědčen, že sankce svůj dopad na Rusko prokazatelně mají: „Kdybychom sankce neuvalili, odhadujeme, že by Rusko mělo k dispozici dalších 450 miliard eur na válku. To je třikrát až čtyřikrát více než ruský obranný rozpočet.“

Když se Ernesta Hemingwaye ptali, jak zbankrotoval, vtipně odpovídal: ‚Dvěma způsoby. Postupně, a pak najednou‘ – myslím, že přesně to se stane v Rusku.

„Se sankcemi jde o neustálý proces úprav a doladění: nejde o to, že bychom dosáhli svých limitů – jde o neustálé zdokonalování a vylepšování sankcí s ohledem na to, že Rusko se také přizpůsobuje,“ řekl v červenci 2025 v rozhovoru pro Sdružení pro geopolitické studie.

Příkladem je podle něj ruská stínová flotila. „Rusko reagovalo na náš strop na cenu ropy nákupem tankerů na konci životnosti, aby tuto sankci obešlo. My jsme tento problém identifikovali a teď sankcionujeme tyto lodě ve větším počtu: nedávno jsme jich sankcionovali 342. S 18. balíčkem jsme jich přidali dalších 100 a celkově se blížíme k 600 sankcionovaným lodím stínové flotily,“ řekl s tím, že to má devastující dopad na schopnost Ruska vyvážet ropu. S dvacátým balíčkem se seznam lodí rozšířil na 640.

U sankcí jde podle O’Sullivana o to pochopit, jak Rusko zareaguje, aby se pokusilo sankce neutralizovat. Je to proto neustálý proces: „Kdekoliv jsou sankce, tam bude i jejich obcházení. Nikdy ho úplně nevymýtíme. Musíme ho ale udělat obtížnější, méně předvídatelné, méně spolehlivé a dražší.“

I když tedy Ukrajinci například na sestřelených dronech nacházejí západní součástky, které by v nich být správně neměly, náklady na dovoz se prý pro Rusko zvýšily o 600 %. „I to ukazuje, že naše opatření fungují, ale je to jen malé vítězství.“

Když pak odpovídal na otázku, kdy se ruská ekonomika zhroutí, upřímná odpověď zněla: „Nevím.“

Tvrdí však, že ruská ekonomika vykazuje známky ekonomického stresu a že to bude jen horší: „Když se Ernesta Hemingwaye ptali, jak zbankrotoval, vtipně odpovídal: ‚Dvěma způsoby. Postupně, a pak najednou‘ – myslím, že přesně to se stane v Rusku.“

V únorovém rozhovoru pro britský The Guardian zopakoval, že sankce fungují a že ono „najednou“ by klidně mohlo přijít už letos.

Sankce prý citelně oslabují ruské hospodářství a omezují jeho schopnost financovat agresi na Ukrajině, vysoká inflace a propad příjmů z ropy vystavují ruský systém největšímu tlaku od začátku konfliktu a přestože se Moskva snaží omezení obcházet skrze třetí země a civilní technologie, ruská ekonomika se stává neudržitelnou kvůli extrémnímu zaměření na vojenskou výrobu.

Zásadní podle O’Sullivana bude, aby EU a Západ udržel tlak a to, jestli Trumpova administrativa bude konzistentně prosazovat tvrdé sankce, nebo ne.