Měl to být jednoduchý dotaz s jednoduchou reakcí v podobě několika jmen. Česká televize však ani za téměř měsíc a půl navzdory propadlým lhůtám nedokázala odpovědět na žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím, kdo jsou poradci generálního ředitele ČT Jana Součka. Ten kvůli své personální politice za první rok svého mandátu opakovaně čelil kritice.

HlídacíPes.org zaslal České televizi 10. října žádost podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Obsahovala několik dotazů, tím hlavním však byl požadavek na poskytnutí seznamu poradců generálního ředitele Jana Součka, a to aktuálních i historických – tedy od Součkova nástupu v říjnu 2023 až do současnosti.

Redakce se kromě specifické pozice „poradců“ dále dotazovala na jména těch Součkových spolupracovníků, kteří generálnímu řediteli poskytují poradenství, konzultace, analýzy nebo jinou podobnou službu, pro případ, že by jako poradci fakticky fungovali, ale nebyli pod tímto označením v rámci České televize vedeni.

Další dotaz směřoval na poskytnutí smluv, na jejichž základě tito poradci – pokud tedy Jan Souček nějaké má – v České televizi působí a jaké byly dosavadní náklady na poskytování tohoto poradenství. Ptali jsme se i na konkrétní výsledky či výstupy tohoto poradenství, případně konzultací či analýz.

Personální politika jako záhada

Česká televize patnáctidenní zákonnou lhůtu pro vyřízení žádosti nejprve o osm dní prodloužila, i prodloužená lhůta ale dávno propadla a odpověď stále nedorazila. Dnes je to 42 dní od podání žádosti.

Jména poradců šéfa ČT jsou potenciálně zajímavou informací mimo jiné kvůli tomu, jakou personální politiku Jan Souček během prvního roku ve funkci zastával a jak za ni čelil kritice.

Nejviditelnějším příkladem byl dnes už bývalý šéf jeho sekretariátu, někdejší pražský primátor Igor Němec. Jeho angažmá bylo kontroverzní od začátku například kvůli Němcovu staršímu výroku zpochybňujícímu, že je Česko právní stát.

Kdo vrtí šéfem ČT. Igor Němec jako spojka ředitele s radou i muž přes stížnosti

Ve vysílání slovenského komunitního rádia Slobodný vysielač, které v minulosti bylo blízké například krajně pravicovým Kotlebovcům, zase Němec v roce 2020 systém českých mediálních rad a jejich počet označil za „spíš takovou hru na demokracii“.

Problematické byly i Němcovy dlouholeté úzké vazby na někdejšího předsedu, později místopředsedu a nyní řadového člena Rady ČT Pavla Matochu, a tím i příliš blízký vztah mezi okolím generálního ředitele a radou, která má vedení ČT kontrolovat.

Němec nakonec letos v létě ve funkci skončil poté, co se zúčastnil takzvaného Vlasteneckého setkání v Příčovech spojovaného s tuzemskou dezinformační scénou.

Kritice čelil Jan Souček i za změnu manažerské struktury ČT: „Personální kroky, kdy napřed zřídím úplně zbytečné funkce ředitelů ČT1, ČT2, pak je zruším snad čtyři měsíce poté (…), tak tomu já fakt nerozumím. Ale tohle je osobní odpovědnost generálního ředitele zcela jistě a jeho personální politika mi je opravdu poněkud záhadou,“ shrnul minulý týden výhrady další člen televizní rady Vlastimil Ježek v rozhovoru pro DVTV.

Šedá zóna poradců

Posty poradců, o jejichž seznam teď Českou televizi – zatím neúspěšně – žádá na základě infozákona HlídacíPes.org, jsou v personální struktuře veřejnoprávních médií v řadě případů určitou šedou zónou.

Zavoralův známý Rezník skončil v Českém rozhlase

Ukázalo se to předloni i v Českém rozhlase, kde generální ředitel René Zavoral na necelý rok zaměstnal svého dlouholetého známého Jaroslava Rezníka jako „odborného pracovníka“ na svém sekretariátu poté, co Rezník neobhájil ředitelský post ve veřejnoprávních médiích na Slovensku.

Rozhlas tehdy na žádost HlídacíPes.org podle zákona 106 odmítl poskytnout informaci o výši Rezníkovy odměny s odůvodněním, že „se nejedná o zaměstnance ve vedoucí pozici, který by měl snášet vyšší míru kontroly veřejnosti“.