Kde končí miliardy z velkých firem? U matek či v daňových rájích
Česká ekonomika přichází podle odhadů kvůli obchodům mezi personálně či majetkově propojenými firmami o miliardy korun. Kvůli takzvanému transfer pricing, převodním cenám, nyní specializovaný finanční úřad rozjel velkou kontrolní akci.
„Cílem akce je především zabránit možným daňovým únikům. Chceme předejít úmyslnému či neúmyslnému odlivu zisku z České republiky do zahraničí,“ vysvětluje Petra Petlachová, mluvčí
Generální finančního ředitelství, jež chce „též zamezit nesprávnému rozdělení zisku mezi českou dceřinou společností a mateřskou zahraniční firmou“.
Specializovaný finanční úřad se specializuje na největší a nejvýznamnější české společnosti s ročním obratem nad dvě miliardy korun, dále banky, pojišťovny a další finanční instituce. Právě takové společnosti, obvykle nadnárodní, se možnosti transfer pricing využívají nejčastěji.
Jak to celé funguje?
Pokud převodní ceny odpovídají realitě, jsou legální cestou, jak snižovat základ daně a vyhnout se vyššímu zdanění. Podle českých i mezinárodních pravidel a zákonů však musejí být transakce mezi dceřinými společnostmi stále oceněny tak, jako by šlo o standardní obchody za „obvyklé ceny“ mezi nezávislými firmami.
V praxi to ovšem bývá i jinak. Cenu lze upravit tak, aby na jedné straně zisky plynuly do zemí s nižšími daněmi a náklady na straně druhé tam, kde jsou daně vyšší.
Peníze (například z českých dcer k zahraničním matkám) plynou často prostřednictvím úvěry s velmi nízkými úrokem, přes vysoké platby za manažerské rady, duševní práva k různým licencím, či za záměrně předražené služby.
Podobnou strategii uplatňuje řadu velkých firem světa. Společnost Ernst & Young ve svém starším průzkumu mezi 850 firmami ve 24 zemích světa došla k závěru, že až dvě třetiny všech globálních finančních transakcí probíhá právě mezi kapitálově, personálně či jinak spojenými osobami a tak, aby „transfer pricing umožňoval maximalizovat daňové výhody, strategické cíle a zájmy nadnárodních společností“.
Například firma Google tak v roce 2011 na daních ušetřila kolem dvou miliard dolarů; díky platbám deseti miliard dolarů své firmě se sídlem na Bermudách, tedy v místě s nulovou korporátní daní.
Miliony versus miliardy
Pokud české firmy nedokáží při kontrole ze strany finančních úřadů řádně zdokumentovat za jaké ceny si mezi sebou zboží či třeba duševní vlastnictví, poradenství a jiné služby přeprodávaly, hrozí jim pokuty i doměření daní.
V České republice zatím v uplynulých letech ale na pokutách a vyměřených penále nešlo o nijak vysoké sumy – v roce 2013 daňaři řešili 282 případů a doměřili firmám kvůli převodním cenám 76 milionů korun. Daňové úniky se ale podle odhadu Generálního finančního ředitelství pohybují v řádu miliard korun ročně.
To, že se Specializovaný finanční úřad zaměří především na převodní ceny avizovalo Generální finanční ředitelství (GFŘ) už v průběhu loňského roku. „Kontrolní akce probíhá v několika vlnách. V rámci první vlny byly na přelomu ledna a února zahájeny daňové kontroly zaměřené výlučně na převodní ceny. Další vlny takto specifických kontrol budou postupně následovat,“ říká mluvčí GFŘ Petra Petlachová.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
5 komentářů
Daňovým rájem Je Kypr, a to je přece země EU.
… a jak je oblíbený.
Momentálně Rusama.
Kterej Kypr, tureckej nebo řeckej?
Zlodějnu začali komunisté znárodněním a zabavováním majetku pro ně nepohodlným osobám. Potom vesele všichni kradli nedodržováním pracovní doby. Dělníci byli mistři v rozkrádání socialistického majetku a fuškách v pracovní době. Makali jen chudáci horníci za plechový odznak. Dnešní zlodějna bílých límečků a daňové ráje je velký posun vpřed a díky Hlídacímu psu za radu. Teď jenom kde vzít ty miliardy.