Největší tma v České republice byla naměřena Žerovníku, obci severně od Plzně. Právě zde je jedna ze tří uznaných oblastí tmavé oblohy v Česku. Čtvrtá se právě připravuje v Podyjí, u hranic s Rakouskem. Celkově je temných oblastí v celé Evropě vyhlášeno jen dvanáct.

„Manětínská oblast je unikátní, ta jizerská je už poněkud poničená, pak je beskydská, obě jsou významné, ale manětínská je skutečně unikátní. Hlavně tím, že sem lze chodit volně, zatímco ty další jsou v chráněných oblastech s omezeným přístupem,“ vysvětluje předseda občanského sdružení Aktivity PRO Vladislav Houda, který se tématu světelného znečištění dlouhodobě věnuje.

Ta „nejtemnější česká tma“ se podařila naměřit za ideálních atmosférických podmínek v dubnu 2009, podle expertů šlo o hodnotu typickou spíše pro odlehlé vysokohorské nebo pouštní oblasti.

Jak pomohl polský skleník

Oblast mezi Plzní a Karlovými Vary je poměrně málo osídlená a nejsou v ní tak v noci ani významnější zdroje světla.

Opačný problém museli naopak řešit v roce 2016 v Jizerských horách. Z nového obřího skleníku na pěstování rajčat na polské straně hor se tehdy stalo mezinárodní téma a řešilo se na vládní úrovni.

„Paradoxně tahle kauza tématu pomohla. Bylo to tak konfliktní a vadilo to opravdu všem, že to vyvolalo velkou pozornost, byl to největší středoevropský příklad světelného znečištění,“ říká Pavel Suchan z Astronomického ústavu Akademie věd, dlouhodobý propagátor myšlenky řešit koncepčně světelné znečištění.

„Tenkrát jsem se objednal u hejtmana Libereckého kraje, vysvětlil mu problém, nabídl řešení a on jel shodou okolností druhý den za ministrem životního prostředí a ministr pár dní nato jel do Varšavy a řešil to. Skleník se podařilo zakrýt, už to nesvítí tak strašně,“ doplňuje Suchan.

Česko je ve světě unikátní tím, že paragraf o světelném znečištění se podařilo „vpašovat“ už v roce 2002 do zákona o ochraně ovzduší. Díky tomu mohou například obce závaznou vyhláškou „v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu“.

„Tehdy o tom do Česka přijela natáčet i britská televize BBC, na druhé straně se už toho v dalších letech moc nestalo, nikdy k tomu nebyla vydána vyhláška, tak se aspoň věnujeme propagaci problematiky a navrhujeme řešení,“ říká Pavel Suchan.

Téma světelného znečištění se v Česku nakonec promítlo i do dvou vládních usnesení. „Cílem regulace světelného znečištění není snaha přestat svítit. Cílem je nesvítit zbytečně, nebezpečně a škodlivě,“ zdůrazňuje meziresortní komise (existuje od února 2017) ve své loňské zprávě pro vládu.

Rušení světelného klidu

V komisi jsou zástupci ministerstva životního prostředí, ale i průmyslu, Svaz měst a obcí ČR, Svaz průmyslu a Česká astronomická společnost. Mělo by přibýt i Ministerstvo zemědělství – zejména kvůli technologiím spojeným s pěstováním zeleniny ve velkých sklenících.

„Mělo by to ale být i v agendě Ministerstva dopravy, zejména pokud jde o dálniční a silniční síť, tam je velký potenciál, ale zatím se moc se neprobudili. A patřit by to mělo i na Ministerstvo kultury – kvůli způsobu osvětlování památek,“ podotýká Suchan.

Také Ministerstvo pro místní rozvoj by podle něj mělo řešit problém světelného znečištění preventivně řešit v rámci stavebního zákona.

Ministerstvo vnitra vydalo v roce 2017 doporučení obcím, že špatné osvětlení lze považovat i za rušení nočního klidu. Noční klid se tedy již netýká jen hluku, ale i obtěžování světlem, respektive světelného klidu.

Pavel Suchan je i členem zmíněné meziresortní komise. Zdůrazňuje, že téma se týká širokého spektra oborů. „Nejde jen o astronomii, ale i o medicínu, biologii, architekturu, dopravu,“ říká. „Je zjevné, co znečištění způsobuje: ať jde o osvětlení billboardů, reklamy, lampy, či o špatně osvícené památky,“ dodává.

Příkladem ideálního přístupu je prý italská Lombardie, kde platí nařízení, že u osvětlení památek nesmí světlo památku přesahovat a svítit směrem ven, vzhůru.

Z prezentace Pavla Suchana, Astronomický ústav Akademie věd ČR

Ještě dále zašly jiné státy. „Francii přijala velmi progresivní vyhlášku s platností od ledna 2020, která stanoví, že zdroje ve městech se mají v rámci nočního klidu ztlumit či zcela vypnout a že nesmí vyzařovat do horního poloprostoru o více než jedno procento. Používat se mají zdroje s barevným odstínem 2700 kelvinů a nižší,“ řekla při své prezentaci na nedávné konferenci o světelném znečištění pořádané v environmentálním centru v obci Krsy Anna Pasková, ředitelka odboru politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje a má v gesci i problematiku světelného znečištění. Zákon o světelném znečištění přijalo například i Chorvatsko.

Čtvrtá oblast temna

„Lampa, která v noci svítí jinam než dolů, svým světelným přesahem vadí – lidem svítí do oken, ruší noční živočichy, láká hmyz. Do horního prostoru by nemělo svítit vůbec nic. Svítit se má pod vodorovnou rovinu, do dolního poloprostoru. V ČR ročně prosvítíme do špatných směrů dvě miliardy korun. Světelné znečištění nám škodí a ještě si za to zaplatíme,“ říká Suchan.

„Pro zdravý život potřebujeme co největší rozdíl mezi denním osvětlením nebo osluněním a co největší noční tmou,“ konstatuje Suchan.

Astronomové se o světelném znečištění začali zmiňovat poprvé v 60. letech minulého století v USA. Zjišťovali, že jim „mizí“ hvězdy z oblohy. Obecné téma se z toho stalo až o desítky let později. Pohled na hvězdnou oblohu v roce 2003 vyhlásilo UNESCO za součást světového dědictví a právo budoucích generací.

Vedle stávajících tří, výše zmíněných, oblastí temné oblohy, se v Česku nyní chystá i čtvrtá – Podyjská oblast tmavé oblohy, na hranicích ČR a Rakouska.

Pro obce, které do oblasti spadají, či budou spadat, to znamená jen dobrovolný závazek. „U nás jsme podepsali memorandum, kde se zavazujeme, že se budeme snažit vybavovat vesnice takovým veřejným osvětlením, které je šetrné k přírodě. Týká se to i osvětlování památek. Není to povinnost, ale je to snaha respektovat dobrou praxi a přenášet to dále i na občany,“ říká Jan Oros, starosta obce Krsy v Plzeňském kraji.

„Chystáme se řešit osvětlení v obci, aby se to s ohledem na světelné znečištění ještě zlepšilo. Budeme i mapovat dotační tituly. Nejdřív ale sami musíme připravit projekt,“ podotýká muž, který je v čele vesnice jako nezávislý starosta už 21 let.

Pokud jde o dotace, ty existují. Pro obce v chráněných krajinných oblastech nabízí Ministerstvo životního prostředí 30 milionů korun, dalších 90 milionů, i když primárně určených na úsporu energie, je v dotačním programu Efekt Ministerstva průmyslu.

V noci pozor na modrou

Tažení proti proti světelnému znečištění, zejména z pouličního osvětlení, se ale nelíbí všem. V reakci na „zavádějící reportáže opírající se o informace z pracovních skupin Ministerstva životního prostředí“ vznikl například web modresvetlo.cz , kde jiná skupina odborníků přináší své námitky a argumenty.

„U veřejného osvětlení se v naprosté většině případů setkáváme pouze s odraženým světlem. Jeho intenzita je hluboko pod hranicí škodlivosti na lidské zdraví. Veřejné osvětlení má navíc pozitivní vliv na bezpečnost v dané oblasti a správné osvětlení je také důležité pro řízení v nočních hodinách,“ píší mimo jiné autoři a signatáři prohlášení.

Škodlivost modrého světla (tímto tématem se budeme zabývat v pokračování tohoto texty příští týden, pozn. red.) v noci nepopírají, ale zdůrazňují, že „míra škodlivosti modrého světla přímo závisí na jeho intenzitě“.

„Více světla ale neznamená víc bezpečnosti. Oslnění znamená naopak snížení bezpečnosti řidičů a chodců v noci. Narušuje to i ekosystému, nočním zvířatům světlo vadí. Má to špatný vliv na lidský život a zdraví. Jde o melatonin – ten vzniká pouze za tmy, je to zdravý hormon, nejsilnější antioxidant v lidském těle,“ namítá Pavel Suchan.