PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia,

Kauza falešných drahokamů dva roky poté. Národní muzeum chystá pokladnici

Napsal/a Robert Břešťan 6. července 2020

Byla to před dvěma lety aféra s mezinárodním ohlasem. HlídacíPes.org v březnu 2018 upozornil na to, že ve sbírkách Národního muzea jsou místo nejvzácnějších drahokamů ve skutečnosti syntetické náhražky a dokonce obyčejné olověné sklo. Jak to se sbírkou drahých kamenů vypadá nyní?

Poté, co na případ falešných diamantů před dvěma lety upozornil HlídacíPes.org, předalo Národní muzeum případ i policii. „Policie vyslechla všechny žijící kurátory sbírky, ale po třech měsících případ odložila s tím, že jde o případ, který se stal někdy v rozmezí let 1945 – 1982,“ říká dnes náměstek generálního ředitele pro sbírkotvornou a výstavní činnost Michal Stehlík.

Pětikarátový diamant, který byl dlouho považován za třetí největší z celé sbírky, je ve skutečnosti jen z běžného olověné ho skla. A kašmírský safír o udávané hmotnosti 19 karátů není přírodní, nýbrž syntetický, tedy laboratorně vytvořený. Objevit se ve stejné době podařilo i další špatně určené kameny i záměny přírodních za syntetické – ovšem již ne u tak vzácných kusů.

Jak se ve sbírkách tyto domnělé drahokamy ocitly, respektive zda originál v minulosti někdo vyměnil za kopie, či zda byly kameny už od počátku špatně určeny a omylem koupeny jako přírodní, dnes nikdo nezjistí.

„Ty falešné kusy nadále čistě sbírkově vedeme v evidenci, vyřazovat je rozhodně nebudeme, protože je za nimi silný příběh. Plánujeme, že i ten představíme, protože to není jen muzejní věc, ale i ilustrace dějin 20. století,“ říká Stehlík, sám expert na moderní dějiny.

Diamanty jako neformální platidlo?

Po historii dvojice falešných drahokamů Stehlík osobně pátral a došel k zajímavým zjištěním. Diamant byl původně součást šperku z majetku Ferdinanda Josefa Lobkowicze (patřil do roudnické větve Lobkowiczů), byl zkonfiskován a v roce 1960 předán Národnímu muzeu Finančním odborem rady ONV v Praze 1. „Certifikaci jsme k němu nenašli. Kámen mohl být klidně falešný už v době, kdy byl zkonfiskován,“ říká Stehlík.

„Dle našich zjištění není v této lobkowiczké větvi ani povědomí o tomto šperku, není považován za rodinné dědictví, o čemž svědčí i to, že o něj nebylo požádáno v restituci,“ doplňuje Stehlík.

Kvůli druhému z kamenů, údajnému safíru, Michal Stehlík prošel i archivy Státní bezpečnosti. Našel spisy, z nichž plyne, že StB měla téma drahokamů rozpracované v souvislosti se snahou získat pro spolupráci českého emigranta žijícího v Německu Edwina H., který byl expertem v oboru výroby syntetických drahokamů.

Do operace podle dostupných dokumentů StB zapojila i tehdejšího kurátora sbírky drahých kamenů Národního muzea Jiřího Kouřimského. Ten měl prověřit odborné znalosti vytipovaného Edwina H.


KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG


„StB se ho od poloviny 80. let snažila naverbovat. Zajímala se o jeho znalosti a o způsoby zjišťování pravosti diamantů. Edwin H. v březnu 1987 ale spolupráci s StB definitivně odmítl,“ říká Stehlík. (K tématu diamantů a StB se HlídacíPes.org vrátí podrobněji v některém z dalších textů, pozn, red.)

Sbírka drahokamů Národního muzea čítá celkem asi pět tisíc položek. Zahrnuje mimo jiné někdejší židovský majetek, konfiskáty, drahé kameny zabavené komunisty uprchlíkům na hranicích, nebo pozůstatky kolekce spisovatele a českého vlastence Josefa Václava Friče.

Kurátor sbírky spolu s přizvanými soudními znalci v oboru v posledních dvou letech sbírku postupně kontroluje a ověřuje pravost drahokamů. K nejcennějším kusům, jimiž jsou nyní dva diamanty původem z Jihoafrické republiky, mají být připraveny speciální posudky.

„Interně jsme si určili, že do 1. září to bude kompletní. Za ty dva roky jsme ale žádný další podobný problém neobjevili,“ shrnuje Stehlík.

Drahokamy pod zámkem

Ověřuje se i pravost nyní největšího safíru ve sbírce. Ten zakoupil – stejně jako problematický umělý kašmírský safír – někdejší kurátor Jiří Kouřimský. Koncem 70. let za něj prodávající dostal nezanedbatelných 300 tisíc korun československých.

Safíry patří mezi kameny, jejichž pravost se ověřuje nejobtížněji. „Obtížné kameny jsou zároveň ty nejdůležitější a nejdražší, jako je safír, rubín, smaragd, diamant, alexandrit. Všech pět existuje jak synteticky, tak ve spoustě úprav. Na základě toho se určuje jejich cena. Kupříkladu jednokarátový rubín velký pět milimetrů může mít reálnou cenu od stovek korun po pár desítek tisíc. I když laikovi se bude jevit jako úplně stejný kámen,“ řekl už dříve v rozhovoru pro HlídacíPes.org soudní znalec a gemolog Jaroslav Hyršl. Ten se nyní podílí na současném přezkumu sbírky.

Muzeum v posledních dvou letech zapracovalo i na ochraně sbírky drahých kamenů. Nakoupilo nové trezory, bezpečnostní kamery, pohybové senzory a zpřísnilo opatření i pro lidi zevnitř muzea – k drahokamům se může jen s povolením ředitele či jeho náměstka.

Koncem června také Národní muzeum otevřelo „muzeum v muzeu“ – ve staré budově muzea byl znovuotevřen původní opravený sál se starými vitrínami s výstavou minerálů. Obsahuje asi čtyři tisíce kamenů, drahokamy mezi nimi ale nejsou. Pro ty se chystá zvláštní expozice, Pokladnice Národního muzea, která by podle plánů měla být otevřena koncem příštího roku.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Čtěte též

10 komentářů

  1. Max Manitius napsal:

    „Ty falešné kusy nadále čistě sbírkově vedeme v evidenci, vyřazovat je rozhodně nebudeme, protože je za nimi silný příběh“. Taková nehoráznost. Jaký silný příběh, když originály v rozmezí 40 let někdo ukradl a ani se neví, kdo? V tě dějinách 20. století vám lítá dost prázdných desetiletí. Není to spíš ostuda Národního muzea? Mimochodem, někdo přece musel ty falešné kusy přesně podle replik vyrobit a i opracovaný kus skla musel někdo zaplatit. Originály tedy musely být určitou dobu mimo muzeum. Opravdu o tom nikdo nevěděl? A navíc – proč by se měl návštěvník muzea kochat pohledem na falešné imitace, které budete vést jako pravé?

    • Lukáš Zahradníček napsal:

      Zdravím, souhlasím s Vámi.
      Jen si myslím, že imitace bude dobré v expozici ukázat společně s pravými kameny, aby si člověk mohl udělat názor na to jak složité/ snadné je rozeznat od sebe syntetiku a přírodninu… 😉

      • Robert Břešťan napsal:

        Dobrý den. Díky za upozornění. Jde samozřejmě o syntetiku, ne o sklo. V textu jsem to opravil.

  2. Koseljam napsal:

    Nelze věřit tomu, co je v článku napsáno.
    Za prvé Dr. Jiří Kouřimský, kterého jsem měl tu čest znát, je po smrti a nemůže se bránit.
    Za druhé, rozdíl mezi diamantem a sklem při této hmotnosti musí rozeznat i člověk, kterého zajímá mineralogie a to na základě značného rozdílu hustot. Skleněná imitace při stejné hmotnosti bude jednoznačně menší. Problematika syntetického safíru je opět na vodě, protože v uvedené době příliš metod výroby nebylo a byly identifikovatelné. Edwin H. není a nikdy nebyl expert na výrobu syntetických diamantů.
    Skutek se nemohl stát v uvedené době 1945 – 1989, protože to bylo zcela nemožné s ohledem jak na kontrolu tak odbornou znalost Dr. Kouřimského, který mimo jiné byl velmi blízký přítel profesora Banka z Idar-Obersteinu (Německo). Ten patřil mezi špičkové odborníky drahých kamenů na světě.
    Osobně mám za to, že s vysokou pravděpodobností došlo k záměně v divoké době devadesátých letech minulého století, kdy probíhaly také tak zvané drahokamové aféry..

    • nováček napsal:

      Za komoušů se kradl cement, šrobky a hřebíky, ale ne drahokamy z musejí.

    • Oskar (hanák z Hané) napsal:

      Hustota diamantu = 3,5 g/cm3, hustota neolovnatého skla = kolem 2,5 g/cm3, olovnatého kříšťálového skla = 2,78 g/cm3, což znamená, že 3,5 gramů těžký diamant má objem 1cm3, zatím co 3,5gramů těžká skleněná imitace má objem 1,2589928 cm3, tedy objem větší než pravý diamant, nikoliv menší

    • Lukáš Zahradníček napsal:

      Koseljam.
      Zdravím a souhlasím, že sklo pozná téměř každý. Článku se opravdu nedá moc věřit, pokud člověk problematice alespoň trochu rozumí. K syntetickému safíru jsem udělal krátké video, koho to zajímá může shlédnout zde https://www.youtube.com/watch?v=mqOw_6ch510&t=13s

  3. petrph napsal:

    Nemohu si pomoci, ale i toto ukazuje, jak hrůzně na tom naše posametová demokracie byla a je.
    Takže prý??? (prý) se za celých 30 let neudělala v Národním divadle pořádná inventura (aby se zjistily zfalšované kusy), a potom, když se zjistí, tak lze prohlásit že se to ukradlo (vyměnilo) předtím za komunistů?
    „Policie vyslechla všechny žijící kurátory sbírky, ale po třech měsících případ odložila s tím, že jde o případ, který se stal někdy v rozmezí let 1945 – 1982,“
    Něco takového by si nedokázal vymyslel ani Kafka

    • Lukáš Zahradníček napsal:

      Mě policie nevyslýchala. A myslím, že jsem taky žijící kurátor podsbírky 🙂 Já jen, aby bylo jasné, jak to s „vyšetřováním“ policie bylo.

Přidávání komentářů není povoleno