Diamant. Ilustrační fotografie.
*ACiD on Foter.com / CC BY-NC-ND, zdroj

Falešný národní poklad. Místo diamantu má Národní muzeum ve sbírce sklo, safír je umělý

Napsal/a Robert Břešťan 5. března 2018

Národní muzeum má problém. Jeho sbírka drahých kamenů obsahuje místo přírodních drahokamů jejich uměle vytvořené verze, dokonce i bezcenné sklo. Týká se to i kusů, jež samo muzeum dlouho považovalo za nejcennější části sbírky, a jako takové je i vystavovalo.

HlídacíPes.org získal interní dokumenty Národního muzea, které problém potvrzují. Nepopírá jej ani vedení muzea.

„Zjistili jsme několik konkrétních věcí, případ diamantu a safíru, kde zjišťujeme, co se konkrétně a kdy stalo. Je to trochu detektivka. Ve sbírce určitě nepanoval pořádek,“ potvrdil pro HlídacíPes.org náměstek generálního ředitele pro sbírkotvornou a výstavní činnost Michal Stehlík.

Jde však o víc, než jen „nepořádek“. Pětikarátový diamant, který byl dlouho považován za třetí největší z celé sbírky, je ve skutečnosti jen broušeným sklem. Kašmírský safír o udávané hmotnosti 19 karátů není přírodní, nýbrž syntetický, tedy laboratorně vytvořený.

Desítky milionů versus stokoruny

Podle soudního znalce v oboru drahých kamenů Jaroslava Hyršla by jen samotný kašmírský safír měl – pokud by byl pravý – aktuální hodnotu až desítek milionů korun.

„Pokud je syntetický, jsou to jen stovky korun. Pokud by byl pravý, pak by i ve světovém srovnání byl extrémně vzácný,“ říká Hyršl.

Jenže místo přírodního unikátu jde o syntetiku, laboratorně vytvořený kámen, jakých mohou být tisíce.

Jak se ocitl ve sbírce drahokamů Národního muzea? A jak se stalo, že místo třetího největšího diamantu je nyní v sejfu v depozitáři kus skla? 

Pětikarátový diamant, kdysi největší ve sbírce Národního muzea, později třetí největší…. Ve skutečnosti jde o broušené sklo. Pravý diamant „zmizel“ zřejmě při některé z výstav.

Vysvětlení se nabízí v podstatě jen dvě: buď byly kameny už při vstupu do sbírky mylně určeny jako přírodní, nebo byly originály v průběhu času zaměněny, respektive ukradeny.

„Uložení sbírek bylo ještě před patnácti lety mnohdy úplně příšerné. Bohužel včetně cenných materiálů,“ přiznává náměstek Michal Stehlík.

K názoru, že diamant byl pravděpodobně ukraden a zaměněn v rámci „jedné z výstav v 60. a 70. letech minulého století“, došla i zvláštní kontrolní skupina muzea. Ta se případem začala zabývat až v listopadu 2016 a svou práci dokončila teprve nedávno.

„I po poradě s právníky je jasné, že problém se stal někdy před rokem 1990 a i z hlediska možné trestně-právní či jiné odpovědnosti je promlčen. Nemůžeme nikoho chytnout za ruku,“ říká náměstek Stehlík.

Problém je však i v tom, jak pozdě se problém začal řešit. O tom, že domněle vzácný diamant je sklo, se v Národním muzeu prokazatelně ví přinejmenším 14 let, pravděpodobně i déle.

Dokazuje to vnitroústavní sdělení z 26. března 2013, podepsané tehdejší kurátorkou Petrou Burdovou, které má HlídacíPes.org k dispozici (viz faksimile níže).

Podle něj „v roce 2004 byla zjištěna odchylka“, ale existovala prý ještě naděje, že „došlo třeba jen k prohození předmětů“. Teprve v roce 2010 kurátorka po detailní prohlídce oficiálně potvrdila, že diamant není diamant, ale sklo. A prý až v roce 2012 „po dokončení inventarizace podsbírky bylo již zřejmé, že není žádná naděje tento předmět nalézt“.

Burdová byla kurátorkou mezi lety 1992 – 2016.

Udělali jsme tlustou čáru

„Muzejní zákon jasně říká, že ve chvíli, kdy zjistíte problém, musíte dohledávat dál a zjišťovat okolnosti. Kolegové postupovali tak, že hledali okolnosti, zjišťovali, jestli nedošlo k záměně, jestli není ten kámen uložen třeba někde jinde. Problém je i v tom, že inventarizační cyklus máme dvacet let,“ hájí pomalý postup muzea Stehlík.

Současné vedení muzea prý vinu za problém necítí.

Vnitroústavní sdělení, které potvrzuje, že Národní muzeum o problému s diamantem vědělo už dlouhé roky.

Právě od dlouholeté kurátorky Petry Burdové v polovině roku 2016 sbírku po dvaceti letech přebíral nový kurátor Lukáš Zahradníček; a zřejmě se nestačil divit.

„Sbírka má asi pět tisíc položek, ověřit jsem stihl zhruba 500 kamenů a z nich bylo 70 buď špatně určených, případně byly místo přírodních kamenů ve skutečnosti jen jejich syntetické verze,“ říká Zahradníček.

Týká se to celé řady drahých kamenů – jde o rubíny, safíry, korundy či alexandrity, i když nejde již o tak vzácné a drahé kusy jako v případě výše zmíněného diamantu a safíru.

Zahradníček na dotaz HlídacíPes.org potvrdil, že považuje za nezbytné zrevidovat celou sbírku.

Právě on vedení muzea upozornil na fakt, že vzácný kašmírský safír ve skutečnosti není přírodní.

„Stav sbírky nebyl dobrý. Až díky předávání novému kurátorovi a změnám, které nastavil, se zjistil ten problém se safírem,“ potvrzuje ředitel Přírodovědného muzea Ivo Macek.

Sbírka je teď podle něj nově nafocená a je v trezorové místnosti se speciálním režimem, kam má nyní přístup pouze on sám a vedoucí oddělení.

„Udělali jsme tlustou čáru a teď je zapotřebí to rozplést, tedy kus po kusu odborně jednotlivé kameny projít,“ říká Macek.

Tohle laik nepochopí

Nejdéle – zhruba čtyřicet let – v novodobé historii muzea pracoval jako kurátor sbírky drahých kamenů Jiří Kouřimský, ve své době kapacita v oboru. Ten již do případu jasno vnést nemůže, zemřel v roce 2003.

Dlouholetá kurátorka Petra Burdová nejprve s osobním setkáním na téma drahých kamenů souhlasila, když se ale dozvěděla konkrétní téma hovoru, zájem ztratila.

„Do tohoto tématu se mi vůbec nechce. Je to snaha o senzaci, která není, a laik neznalý problematiky drahých kamenů to těžko může pochopit,“ řekla Burdová.

Stránka z katalogu z roku 1968, kde tehdejší kurátor Jiří Kouřimský píše o pětikarátovém diamantu.

„Obecně řečeno se taková věc (že se domněle přírodní kámen později určí jako syntetický, pozn. red.) může stát v jakékoli sbírce. To, že se po letech přijde na to, že je ve sbírce něco jiného, souvisí s rozvojem vědy,“ dodala.

Manipulaci se sbírkovými předměty však nelze vyloučit. Ani jako krádež, ani záměrný nadhodnocený nákup bezcenného kusu.

Nejde však „jen“ o finanční vyčíslení, ale i o unikátnost, sběratelskou a historickou hodnotu i mezinárodní prestiž celé sbírky broušených kamenů.

Což byly ostatně i argumenty, proč Národní muzeum v roce 1978 unikátní kašmírský safír do sbírek pořídilo. Zaplatilo za něj tehdy nezanedbatelných 200 tisíc korun.

Koupil jej a jeho pravost potvrdil právě docent Kouřimský.

Kouřimského jsem dobře znal, byl to férový chlap. Mohlo se stát, že byl uveden v omyl, někdo mu ukázal kámen, vybájil si jeho historii. Konkrétně kašmírský safír se těžko poznává, má velmi specifické parametry,“ říká gemolog a soudní znalec Jaroslav Hyršl s tím, že mohlo jít už od počátku o syntetiku.

Kouřimský si nicméně ve své době jistý byl.

„Kámen jsem přeurčil všemi dostupnými metodami a ověřil jeho přírodní původ. Spolu s doc. dr. Ing. J. Bauerem Csc. z Vysoké školy chemicko technologické v Praze jsme kámen ohodnotili na 200 000,- Kčs,“ napsal ve své žádosti o mimořádnou koupi z 1. září 1978.

Certifikát na dva diamanty

Poněkud nepříjemný je pro muzeum i fakt, že právě tento kámen vystavovalo a veřejnosti prezentovalo ještě poměrně nedávno (do roku 2010, až do uzavření historické budovy před rekonstrukcí) jako vzácný přírodní drahokam.

Letos Národní muzeum plánuje znovuotevření zrekonstruované historické budovy. Její součástí má být i stálá výstava s názvem Pokladnice Národního muzea; otevřít by se měla u příležitosti 100 let vzniku Československa.

Jisté je, že dva kusy kdysi považované za unikátní a cenné – kašmírský safír a domnělý pětikarátový diamant – už návštěvníci neuvidí.

„Pokladnice bude v trezorovém režimu na speciální časové vstupenky, s bezpečnostními vitrínami. To, že bychom vystavovali kusy, o nichž jsou nějaké pochybnosti, samozřejmě nepřipadá v úvahu,“ říká náměstek Stehlík.

Podle něj muzeum pro jistotu nechá zkontrolovat a opatřit certifikátem pravosti i dva největší diamanty své sbírky, původem z Jihoafrické republiky.

Kdysi třetí největší diamant zůstane v trezoru, v depozitáři v Horních Počernicích. U něj už muzeum jistotu má – ví, že je skleněný.


Další texty ke kauze „zmizelých“ drahokamů přinese HlídacíPes.org v dalších dnech.

Vznik této série textů finančně podpořil Nadační fond nezávislé žurnalistiky.

 

Čtěte též

Reklama

25 komentářů

  1. Olga Kopecká napsal:

    To je velká ostuda pro kurátorku, která předtím pracovala v muzeu.
    Buď není odbornice nebo je zlodějka. Nic mezi tím. Kopecká

    • Nezard napsal:

      Olgo Kopecká – Situaci popsanou v článku jste zjevně nepochopila (přečtěte si, v které době a jak problém mohl nastat), tak nesuďte kurátorku. Paní Columbová!

  2. R. Stránský napsal:

    Bohužel tohle se muzeích stává, pokud člověk nahlédne do lecjaké archeo encyklopedie nálezů tak u spousty je napsáno že se ztratil z muzea či po přesunu do jiného muzea. A to je archeo, drahé kameny lákají víc…

  3. Hunter napsal:

    ‚Do tohoto tématu se mi vůbec nechce’…

    Hotové vyřízené…

    Pak jim něco darujte

  4. Petr Bumbálek napsal:

    Paní kurátorka není zlodějka. O problému s mnohými kameny ve sbírce NM se, pokud si dobře pamatuji, mluvilo už v osmdesátých letech… a díky obecnému šlendriánu správy sbírkových fondů se na to holt přišlo až teď.

    • teufel3424 napsal:

      paní kurátorka je pomocnice zlodějů. Kdyby se tam 25 let jen neválela a neflákala, mohla nechat zkontrolovat spoustu kamenů. Když se o tom problému s pravostí už tehdy vědělo. A nebylo to ještě promlčeno, takže za to mohl jít někdo sedět. Dnes se babka akorát chechtá a dělá, že ona nic…

      • Miloslav Brabec napsal:

        Myslí,že vůbec nevíte o čem mluvíte.Na vašem místě bych si nejdřív problém prostudoval a teprve pak bych někoho obviňoval,že je zloděj.

  5. petrph napsal:

    Naprosto nechápu. To snad platí v posledním kvelbu, že když přichází nový za něj zodpovědný pracovník (kurátor nebo skladník), tak si nechá udělat inventuru, protože za to co přebírá ručí doslova krkem. A najít tam manko za deset mega, tak se ve „slušné instituci“ volá kriminálka.
    Jestli snad tak – jako popsáno v Národním muzeu, fungují všechny vědecké instituce (a zejména tedy jejich řídící činitelé) potom skutečně nemá smysl si nechat od takových „elit národa“ něco radit…
    Jak už jsem tu popsal nedávno, skutečně je škoda, že se pan Drahoš v rámci své předvolební kampaně více nezmiňoval o své řídící práci ve vedení AV ČR a způsobu řízení a vedení naší vědy vůbec..

  6. Václav Šír napsal:

    Když se o něco stará stát…

  7. JH napsal:

    Myslím, že je to symbilické zveřejnit ke 100. výročí samostatnosti rozkradení Národního muzea…

  8. jiří napsal:

    u safírů se neměří ryzost v karátech 😉 nevím, kdo psal tento článek, ale ryzost se udává u kovů, u minerálů jde o váhu 😉

    • nováček napsal:

      „Karát (ct) je jednotka hmotnosti používaná v klenotnictví pro drahokamy (zejm. diamanty) či perly. V současné době se používá tzv. metrický karát, který je roven přesně 200 mg (0,2 g).“
      Pro zlato a jeho slitiny pak je karát (značeno zpravidla Kt nebo kt) bezrozměrná jednotka ryzosti klenotnických zlatých slitin. Ryzost čistého zlata je definována jako 24 kt. Jeden karát odpovídá 1/24 hmotnostního podílu zlata.

  9. LH napsal:

    Ale svádí se to na nějakou výstavu v 60 tých letech. Spíš se to poztrácelo po revoluci když bylo bezvládí a nikdo nevěděl co kde je a není a dost možná i muzejní personál, konec konců takto zbohatlo i plno dnešních mocipánů kožených / janoušků a jiných podobných, když se braly závratně veliké úvěry na podnikatelské záměry, které nikdy nebyly a peníze už banky taky nikdy neviděly některé krachly a ty státní pokryl stát z peněz daňových poplatníků. Už vidím jak v roce 60 – 70 si nějaký zlodějíček dělá doma na koleni skleněnou repliku diamantu nebo plastovej safír, aby mohl ukrást originál zloděj vtrhne chňapne a rychle mizí a tak to bylo/je a bude. A rekonstrukce v roce 2010? No nevím, ale asi se tam muselo hlídat a opět bez nějaké chytřejší hlavy už vidím toho stavebního dělníka co si donese repliku vymění to a ještě pokračuje v práci dál jako by se nic nedělo s pocitem že má doma kus nebo dva kusy skla za miliony…

  10. Zvoník napsal:

    Dobře!….
    Všechno je pomíjivé…
    I existence hloupé České republiky je pomíjivé…
    Zaslouží si to…

  11. Koudak napsal:

    Co tam vlastne ta banda kuratoru celej rok dela? Oprasuje sklicka a jezdi na vyjezdni zasedani?

  12. Bert napsal:

    To, že došlo k mýlce či ztrátě až procent sbírky, tedy nikoli dvou kamenů, není omyl či pochybení.
    To je systémová chyba. Možná, že se to stalo v minulém století, ale každá sbírka v muzeu prochází periodickou kontrolou kurátorem. Na to dohlíží vedení muzea včetně generálního ředitele.
    Bagatelizování problému a jeho přičítání zesnulému kurátorovi staví pana ředitele do pozice osoby spoluodpovědné za takový problém.
    Je tedy na ministru kultury aby do vyšetření všech, všech!!!! okolností pozastavil funkci ředitele muzea, nebo ho rovnou odvolal.

  13. Zdeňa napsal:

    Beztak to má někde Putin vystavené po svých předchůdcích..

  14. Markéta napsal:

    Pane „teufel3424“ , možná paní kurátorka postupovala tak, jak měla. Pokud o problému věděla, informovala tehdejší vedení a kolegy. Byla loajální k instituci, jejíž byla zaměstnankyní, zatímco pan Zahradníček vesele vynáší interní dokumenty do médií. Koho z nich byste raději ve své firmě? Možná je problém jinde. Analytické metody se neustále zlepšují a výsledky zpřesňují. Když se na kámen díváte lupou, zjistíte o něm asi úplně něco jiného než mikroskopem, atd.

    • Miloslav Brabec napsal:

      Můžete uvést kdy a kde pan Zahradníček nějaké interní dohody sdělil veřejnosti?
      Pravděpodobně jste se inspirovala udáními na naší politické scéně.
      Prosím o veřejné uvedení důkazu o vašem tvrzení.

  15. nezmar napsal:

    No já nevím… zjistil jsem si na googlu, že syntetické safíry se už začaly vyrábět roku 1902. Co čtu na internetu, tak rozpoznání takového syntetika by mělo být od 50. letech až do dnes pro erudovaného člověka otázkou pár minut strávených u mikroskopu. Myslím, že instituce jako NM snad mělo už v 70. letech nějaké mikroskopy… Navíc u takové velikosti jako 19 karátů, by mělo být bez problémů syntetický safír rozpoznat… no a sklo, je sklo … možná dřívější kurátorka byla loajální, ale možná to bylo z jiného důvodu než myslíte. No to se už asi nedovíme, jak to bylo… nicméně ten čas strávený nad hledáním pravého diamantu je také zarážející… 😀 Ale myslím, že je dobře, že na výročí 100 let od založení Národního muzea se dozvídáme pravdu o sbírkách. Možná je to marketingový tah NM, jak přilákat návštěvníky do nových expozic. 😀

  16. Otta napsal:

    Pani ‚Marketo‘, ta loajalnost o ktere pisete, prave vedla k tomu, ze se to resi po 30 letech a ne v te dobe. Mozna se to tam diky loajalnosti k instituci deje i dnes a nejen u drahych kamenu. Vas bych tedy ve firme nechtel. A navic, vi vite ze ty dokumenty vynasi pan Zahradnicek? Nikde se to nepsalo.. Vite snad neco vice? Pokud ne, tak se nezastavejte zlodeju a neobvinujte nekoho kdo na vec upozornuje…

  17. Jan Hrůza napsal:

    Je bezva, že bezcené kousky skla jsou nyní v sejfu a dobře střeženy.

  18. Ferency napsal:

    Ono je to těžké když všichni oškliví podvodníci dělají ve státních institucích.
    A naopak všichni poctiví občané, samozřejmě obdařeni uměním číst pravdu s křišťálové koule, mrhají svůj talent psaním komentářů do hlídacího psa.

  19. Tomáš Kraina napsal:

    „…diamant byl pravděpodobně ukraden a zaměněn v rámci „jedné z výstav v 60. a 70. letech minulého století“, došla k zjištění zvláštní kontrolní skupina muzea.“
    „Kámen…jsme ohodnotili na 200 000,- Kčs,“ napsal ve své žádosti o mimořádnou koupi z 1. září 1978 tehdejší kurátor“
    Jsem sice absolutní lajk co nepozná obroušené sodovkové sklo od Růžového panthera, ale jen tyto dvě věty z textu o kašmírském safíru mi, jaksi, nesedí… 1.září 1978 byla podána žádost o koupi…to ten diamant byl vyměněn ještě před koupí, nebo 60. – 70. léta myslí rok 79, kdy v tomto daném rozmezí by mohl být nově nabytý diamant poprvé vystavován a tedy rovnou ukraden?!

    • Robert Břešťan napsal:

      Diamant je jeden kámen (ukraden/ vyměněn za sklo někdy v 60. – 70. letech prý), safír je druhý kámen – pořízen v roce 1978. Nic nejasného na tom není.

Přidávání komentářů není povoleno
Reklama
Vážený uživateli, tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s jejich použitím souhlasíte. Více informací o cookies