KOMENTÁŘ. Věčná snaha o nový zákon o státním zastupitelství vstoupila do svého minimálně čtvrtého volebního období, do kterého byly vkládány naděje, že se konečně něco zásadního stane. Třeba, a to nechceme být nijak zlí, že se skutečně nějaké novely dočkáme. Naděje byly spojeny především s novým ministrem spravedlnosti Pavlem Blažkem. Ten si ovšem pro svou misi svými slovy zvolil úlohu „mediátora“. Kde je mediace, tam je kompromis, kde je kompromis, tam je dohoda. Zdá se, že směřujeme k bezzubé novele.

Tři zprávy z posledních týdnů, seřazené pěkně chronologicky: Nejvyšší státní zastupitelství v Brně navštívili senátoři z ústavně-právního výboru a Igor Stříž je informoval o postupu prací na novele zákona o státním zastupitelství. Ministr spravedlnosti Pavel Blažek na jednání tzv. expertního týmu seznámil prezidenta Miloše Zemana s prioritami svého resortu a řeč měla jít i o zmíněném zákonu. A do třetice: Ministerstvo spravedlnosti skartovalo návrh novely zákona o státním zastupitelství z dílny předešlé ministryně Marie Benešové.

Tyto tři zprávy ve svém součtu znamenají, že ministr Blažek vzdal ambiciózní větší novelu a bude se soustředit jen na průchodné dílčí změny. A také to, že se na tvorbě zákona nadále podílejí samotní státní zástupci, tak jako už v minulosti. Může nám to přijít nevhodné, ostatně je to podobné, jako by si třeba zákon o významné tržní síle psali v Agrofertu nebo kdyby zákon regulující hazard vznikal v Sazce, ale to je tak všechno, co s tím naděláme.

Kdo zaplatí za přešlapy?

„Vláda se rovněž zaměří na postavení státního zastupitelství, provede změny příslušných předpisů tak, aby posílila jeho nezávislost a odpovědnost za výkon svěřené pravomoci. Dojde ke změně způsobu jmenování a odvolávání vedoucích státních zástupců, a to uzákoněním výkonu funkce na dobu určitou, ke změně způsobu dohledové pravomoci nadřízených, změně způsobu a formy ukládání závazných pokynů a v neposlední řadě rovněž změně způsobu přidělování případů.“

To není citace z aktuálního programového prohlášení vlády, ale z dvanáct let starého dokumentu, který si jako program zvolila vláda Petra Nečase. V ní byl mimochodem mezi léty 2012 a 2013 ministrem spravedlnosti jakýsi Pavel Blažek. A pokud si tehdy vedl pečlivé poznámky, mohl se k nim loni na podzim s klidem vrátit. Protože mezitím se stalo právě toto: Nic.

Nový zákon o státním zastupitelství se skutečně stal jednou z položek, které by Fialova vláda chtěla v oblasti spravedlnosti splnit. Blažek se už od ledna netají optimismem, že zákon sněmovnou projde hladce a bude na něm „větší než koaliční shoda“. Kromě jednání s kluby SPD a hnutí ANO to znamená, že si věří i na podporu od samotných žalobců, což zase vysvětluje výše zmíněné zapojení nejvyššího státního zástupce. Nebo přeloženo do ještě srozumitelnější řeči – Blažek se vydává cestou nejmenšího odporu. Stávající zákon víceméně funguje, sáhnout je do něj třeba jen v dílčích věcech, a to zejména proto, aby byly naplněny vládní programové cíle a nezpůsobilo to příliš pnutí.

Už tedy víme, co v zákoně mít nebudeme. Definitivně pryč jsou snahy o zrušení vrchních státních zastupitelství a vytvoření tzv. protikorupčního (nebo jakéhokoli jiného) speciálu se zvláštními pravomocemi. To už je i vlivem (ne)naladění společnosti hudba hluboké minulosti, zvláštní shodou náhod sahající počátkem o deset let zpět, do doby, kdy byl Pavel Blažek ministrem spravedlnosti poprvé. Chtě nechtě si někteří ambiciózní státní zástupci museli nechat zajít chuť na vyšetřování prakticky bez kontroly, což je nejdůležitější zpráva k uvedenému nápadu; víc by byla ztráta času a slov.

Ostatně si na vrchních stupních soustavy našli nové cíle, začali shromažďovat důkazy pro mezinárodní stíhání ruských zločinů na Ukrajině. V čemž jim bez dalšího a bez ironie přejeme hodně úspěchů.

---

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

---

 

Co naopak v novém zákoně dostaneme? Vypadá to na pevné funkční období vedoucích státních zástupců a zvýšený tlak na odpovědnost žalobců za jejich rozhodování. Problém je v tom, že příliš nevíme, co si pod tím představit. Dokáže Blažek prosadit, aby se žalobci v kárném řízení odpovídali za průtahy, neúčelné stíhání a zjevné nespravedlnosti, jakým bylo třeba desetileté vláčení exministryně Vlasty Parkanové trestním řízením? Dočkáme se, že se některý státní zástupce bude finančně podílet na statisícových částkách vyplacených jako náhrada za trestní stíhání?

Případ Vlasty Parkanové zde nezmiňujeme samoúčelně. Kromě toho, že jde o nejpříšernější a nejkoncentrovanější ukázku toho, co zde v minulých deseti letech pomalu o metodách policie a žalobců jen probublávalo, je vlajkovou holí i pro samotného Pavla Blažka. Opakovaně případ zmínil, když mluvil o nutnosti zavést větší odpovědnost státních zástupců, v únoru se pak sešel s advokátem Tomášem Sokolem, který bývalou političku v celém řízení zastupoval.

Zde je ale vedlejší problém v tom, že odškodňování ze strany ministerstva spravedlnosti je dlouhodobě vadné, částky směšné a snaha o nápravu křivd minimální. Na tom těžko něco změní, když si ministr vezme jeden, byť nejkřiklavější případ, pod osobní patronaci. A nemluvíme zde jen o výši náhrady, ale především o tom, aby aspoň její část formou srážek ze mzdy pocítili ti, kdo se na neúčelném stíhání tvrdošíjně podíleli. A také o tom, že součástí takového trestu musí být jeho pochopení. Čehož se v současném naladění některých pater soustavy dočkáme jen stěží.

Bezzubá novela na obzoru

Konkrétně mluví Pavel Blažek takto: „Je třeba zvýšit, což je i v koaliční smlouvě, kterou jsem nesjednával, odpovědnost státních zástupců za jejich rozhodování. Ta je dnes malá a myslím si, že politická scéna je nespokojená,“ řekl ministr po svém nástupu Právu.

Nespokojenost politické scény nám může být plus mínus šumák, jde o širší veřejný požadavek, aby se po deseti letech tzv. protikorupční revoluce jasně pojmenovaly přehmaty v soustavě státního zastupitelství. A to používáme ještě hodně mírný slovník. Lehký Blažkův distanc od koaliční smlouvy, kterou přece nesjednával, nám ukazuje, že jeho přístup bude spíš vlažnější.

Tomu ostatně odpovídá ministrův slovník, který se ve vztahu mezi vládou a státním zastupitelstvím vidí v úloze mediátora. Kde je mediace, tam je dohoda. Dá se předpokládat, že právě kárná odpovědnost bude to, co bude státním zástupcům na návrhu nejvíc vadit. Cenou za to, že zákon projde, pak bude buď úprava bezzubá, nebo bude vypuštěna úplně. Vcelku tak můžeme očekávat, že shoda bude panovat pouze na zavedení funkčního období vedoucích státních zástupců, podobně jako je to u soudů. To by mělo být sedmileté a debata se povede pouze o to, zda se bude týkat i nejvyššího státního zástupce. Pokud toto Blažek prosadí, bude si moci kolonku zákona o státním zastupitelství odškrtnout, ačkoli prakticky nedosáhne ničeho.

---

Článek vychází z textu, který HlídacíPes.org připravil i pro tištěný Týdeník Forum.