Jan Urban: Svět technologií zešílel. Je to víc než průmyslová revoluce
Až dosud panovalo přesvědčení, že největším historickým zlomem v lidských dějinách byla průmyslová revoluce. Ze starého světa před nástupem průmyslu se nedalo použít téměř nic. Současné generace však zažívají ještě mnohem drastičtější proměnu světa jako důsledek revoluce informační.
Masový přesun obyvatelstva do měst, dálková doprava po železnici, totální proměna hospodářství a bankovnictví, rozmach evropského kolonialismu, ale i proměna lidské identity, jazyka, vzdělanosti – to všechno se odehrálo v průběhu života jediné, nanejvýš dvou generací. V měřítku historie to byl ovšem jen okamžik.
Za života jedné generace
Staré odpovědi přes noc přestaly fungovat a nová vysvětlení ještě nebyla po ruce. A tak nastoupily populární „vědecké“ teorie, rasové, třídní, biologické, časem proměňované v politické programy – a všechny beze zbytku skončily jako genocidní diktatury a „kultura zoufalství“. Oslnivý technologický pokrok a nárůst vzdělanosti zplaněl ve fantasmagoriích o nadřazenosti a výjimečnosti „národa“ a „národního státu“.
Dnešní státy nestačí ani reagovat na další a další produkty soukromých společností z digitálního světa. S přemírou informací se rychle a viditelně snižuje kvalita vzdělanosti populace.
Současné generace však zažívají ještě mnohem drastičtější proměnu světa jako důsledek revoluce informační. Ta probíhá bez jednotícího a stabilizujícího rámce v Evropě, v 19. století převládající křesťanské morálky a dědičných monarchií.
Obě sice byly průmyslovou revolucí sesazeny z piedestalu nedotknutelné a nediskutovatelné jistoty, ale ještě po dlouhá desetiletí ovlivňovaly společenské proměny. Posloužily jako záchranná brzda, zpomalující „pokrok“ za každou cenu. Náboženství ustoupilo vědě a monarchie rychle podlehly militarizaci, nezbytnému to důsledku průmyslové revoluce.
První světová válka byla historicky prvním průmyslovým konfliktem, s masovými mobilizacemi a podřízením veškeré ekonomiky a průmyslové výroby potřebám státu a armády. Náboženství a monarchie „z Boží vůle“ buď zmizely úplně, nebo se po válce staly jen ozdobami demokratických vlád.
Vznik internetu, vyhledávačů, emailové komunikace, sociálních sítí, až po nástup umělé inteligence, to všechno se opět vměstnalo do života jediné generace. Lidský život a identita jsou však zasaženy do podstatně větší hloubky, než tomu bylo v 19. století.
Absolutní většina lidí Západu 21. století prožívá poprvé v historii člověka nevyzkoušenou situaci – nesdílí se svým okolím žádný hodnotový a nediskutovatelný rámec. Je z vlastní „demokratické“ vůle sama, nevěří žádnému řádu věcí „z Boží vůle“, ale ani vědě.
Ohrožení základů státu
Ještě v roce 2008 svět věřil, že využitím sociálních sítí ve volební kampani Baracka Obamy objevil nové dimenze politické demokracie, která by dokázala využít masovou výměnu informací v reálném čase.
Podobně jako v náboženských válkách, době kolonialismu, fašismu či komunismu, jakoby už názor nemohl existovat bez nenávisti k jinakosti.
O rok později začaly všechny největší internetové vyhledávače pro svoje zákazníky personalizovat obsah s pomocí složitých algoritmů.
Dva roky na to mladý americký vizionář Eli Pariser varoval před světem polarizujících „názorových bublin“, vznikajících jako neodvratný důsledek takové personalizace obsahu. Svět technologie zešílel a nemohly za to ani vlády, režimy, ideologie nebo náboženství. Těch informací bylo díky internetu najednou prostě moc.
Bývalý ředitel společnosti Google Eric Schmidt popsal tento nečekaný problém slovy: „K zaznamenání a uložení dvou tisíc let lidské komunikace do roku 2003 by bylo potřeba pět miliard gigabajtů úložiště. Jenomže v roce 2011 by to stačilo už jenom na uložení pouhých dvou dní celosvětové komunikace.“
A v roce 2014 propukl skandál s už naprosto vědomou manipulací voličských preferencí v nejméně dvaceti zemích z dílny britské a ruskými penězi a kontakty směrované společnosti Cambridge Analytica.
Ani staré, ale především „nové“ demokracie v postkomunistických zemích, včetně České republiky, na to zatím vůbec nedokázaly reagovat. Přitom jde o smrtelné ohrožení nejzákladnějších postulátů parlamentarismu, principů dělby moci a právního státu.
Poslední, poněkud šokující novinkou je nárůst vlivu a dosahu „influencerů“, internetových radikálů, nesvázaných žádnými etickými či profesními pravidly, natož pravdou.
Jen si to pořád nejsme schopni uvědomit. A tak poslanci české sněmovny po deseti letech zbabělého mlčení k bezuzdnému jednání kriminálního okolí bývalého prezidenta shánějí podpisy k ustavení parlamentní vyšetřovací komise, která by chtěla vyšetřovat, co se to na Hradě vlastně dělo (přičemž totéž už mezitím začala stejně opožděně vyšetřovat policie), ale o řádově vážnější podezření, že některé volby přímo v České republice mohly být agenty Cambridge Analytica v minulosti manipulovány, a to na zakázku ruské společnosti Lukoil, se poslanci nezajímali a nezajímají. A to byl reprezentant Lukoilu Martin Nejedlý nejbližším poradcem tehdejšího prezidenta.
Jen s nenávistí k jinakosti
Průmyslová revoluce stvořila národní stát a udělala z něj nejvyšší autoritu nade vším a nade všemi. Státy vytvářely národní narativy a ideologie, tedy svým způsobem vytvářely omezenější, ale alespoň ještě nějaký společný „hodnotový“ rámec.
Dnešní státy nestačí ani reagovat na další a další produkty soukromých společností z digitálního světa. S přemírou informací se rychle a viditelně snižuje kvalita vzdělanosti populace.
Rozpadá se celá sféra médií, mizí tisk a oslabují veřejnoprávní vysílání rozhlasu a televize, vázaná etickými standardy. Poslední, poněkud šokující novinkou je nárůst vlivu a dosahu „influencerů“, internetových radikálů, nesvázaných žádnými etickými či profesními pravidly, natož pravdou.
Vědci a internetoví aktivisté, kteří nadšeně vítali nástup umělé inteligence, nyní, jen o pár let později, varují před jejím zneužíváním v programování voličských a spotřebitelských preferencí, a naivně volají po zastavení dalšího výzkumu.
Společnosti v demokratických zemích jsou jen pár let po nástupu sociálních sítí polarizovány jako naposledy před druhou světovou válkou. Skutečnost pro polovinu společnosti přestává být totožná s pravdou.
Podobně jako v náboženských válkách, době kolonialismu, fašismu či komunismu, jakoby už názor nemohl existovat bez nenávisti k jinakosti. A demokratická politika namísto hájení principů a pravdy, sbírá lajky a produkuje jen stále více klaunů.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Dokázalo by se Česko ubránit útoku dronů? Otázka jako horký brambor
Stát jako Velký bratr. Boj proti uchovávání komunikačních dat dostal novou šanci
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
12 komentářů
Jestliže autor přiznává, že srovnatelně polarizovaná společnost byla naposled před WW2 a předtím např během náboženských válek, tak za polarizaci může zřejmě jiná příčina než IT sítě.
IMO je podstatou střet protikladných názorových směrů. Realizace požadavků 1 směru nevyhnutně vyžaduje to potlačit všechny názory a požadavky druhé strany (nebo více druhých stran). O todo, o nada, kompromis neexistuje. Viz Putin nebo Zelení, kteří jsou ochotni raději zničit celý vyspělý svět, než přistoupit na kompromis nebo dokonce uznat vlastní chyby.
Ne jen informační revoluce. Těch “ revolucí “ je mnohem více – souběžných.
Ještě podstatnější mi napadá revoluce biologická , a to všeobecně co to název obnáší – nejvíce Crisper Cas9.
Autor má pravdu a velmi pěěkně problém popsal. Ovšem nenabízí žádná řešení.
Vidím věci poněkud jinak než pan Urban. Uznává se, že člověk )a nejen on) se přetvářel v závislosti na prostředí v němž se pohyboval. Pokud jde o vědu a techniku se zdá, že změnilo a mění prostředí člověka tak rychle, že jeho rychlosti se lidská společnost nedokáže přizpůsobovat. Pokud něco podobného nedokázal kterýkoli druh, většinou vyhynul. Narazil jsem na to v praxi několikrát. Existují nádherné moderní metody běžně používané ve vědě a technice, například řízení jakosti, v němž se objevuje zcela jiný pohled na kontrolu, či systémové inženýrství, které dokáže uspořádat myšlenkové proudy a změnit je v plány. Jenže uplatnění těchto změn naráží na konzervatismus úřadů i důležitých jednotlivců, kteří se nechtějí novým proudům přizpůsobovat. Zastaralé je kromě techniky a vědy vlastně všechno a humanitní prostředí zvlášť. Lidé ve vzdělávání zaostali a v nové době se cítí jako cizinci. Zcela chybí charizmatičtí vzdělanci, kteří dokáží ovlivňovat ostatní. Většinou jsou spíše zalezlí. Odvážnější brojí proti novým pohledům, které jsou v nové době už neodkladné. Místo toho, aby například řešili konfliky s nadhledem vrací se zpět kamsi k šimpanzům a sklouznou dokonce k válkám.
Neštěstím nové doby je tedy nedostatečná vzdělanost občana, od řadového až po prezidenta.
Jestli bych si dovolil oponovat, je to asi trochu jinak, a právě konzervatismus není to co by bránilo optimálnímu vývoji. Optimálnímu – protože ono nestačí že se ten druh /společnost/ vyvíjí rychle, ale rovněž optimálně. Jinak zahyne, jako slepá větev stejně.
Ale k tomu podstatnému, co se týká společnosti jako státu.
1) Je třeba si uvědomit, že úředník, (úřad), atd,, jsou v podř´ízeném postavení vůči ten stát řídícím politikům. Což znamená, že ti úředníci musí plnit úkoly postaru-dokud platí ten starý platný zákon (Ústava čl. 2.3)
ale pokud se ti politici ve vládě rozhodnou a novým zákonem ten postup změní (po Vašem modernizují) , tak ti úředníci se nemohou vymlouvat , že to nejde ale musí ten příkaz splnit, a musí to dělat tím novým, zákonem předepsaným postupem. Ta zodpovědnost ANO/Ne, zkrátka vůbec nezáleží na nich. ale na těch politicích, a zda ten návrh změny postupu formou zákona je skutečně dobře odborně připravený a naplánovaný..
Ostatně podobně je to snad i v té technologii, i ta musí být pečlivě naplánována a vybudována, a pokud se změní (optimalizuje) tak zase pokyny shora Není a nemůže být stylem práce dle těchto opatření, aby si řadoví zaměstnanci podle svého mínění, optimalizovali ty moderní složité technologické komplexy stylem Pata a Mata.
Ale
2) Ve skutečnosti, ten styl politického řízení není vůbec konzervativní, ale naopak velice progresivní. Jinými slovy, a dobře to víte, je to právě politické řízení státu, které nejen že neustále chrlí stovky a tisíce právních změn (včetně těch z Bruselu), ale dokonce a vzhledem k tomu že se po volbách pokaždé mění celé politické ř´ízení státu, pokaždé jsou měněny , celé řídící struktury, platné zákony (často jsou rušeny ty nejnovější , za předešlé vlády zavedené). a postupy ..atd…A to je právě to co i ten optimální pokrok značně destabilizuje a optimální být tedy nikdy nemůže.
Kdybych popsal toto „non – konzervativní“ politické řízení státu, které provádí reformy reforem prakticky pořád, musel bych to v řeči technologii popsat asi jako řízení Černobylu, v den jeho výbuchu…
Btw – a v nedostatku kontrolních systémů to není, těch má nejen celý stát, ale dokonce každý úřad habaděj. Jenže na jejich zjištění kašle. Což ale dělá ten komerční podnik taky, i když má nastavený formální systém jakosti. Byznys first, čili v případě krize nasadí krizový management a ten si to stejně udělá jinak.
Souhlas. Svět se v mnoha sférách přirozeně zesložiťuje, stává se komplexnější, bohužel vzdělávací systém i pracovní trh se orientuje na úzké specializace. Chybí interdisciplinární pohled, něco jako „syntéza“ toho nejvyššího vědění. Takový celostní pohled na svět, kterému mnoho lidí přestává rozumět a volá po jeho přehledné jednoduché podobě, která žije v mýtech a představách „obyčejných“ lidí. Takové ty návraty zlatých časů, selské rozumy našich dědů, jo to kdysi bejvávalo, apod. Bohužel si neuvědomují, že takový svět je dávno pryč (dost možná ani nikdy neexistoval…) a nemá smysl jej vzývat. Vědeckotechnickospolečenský rozvoj ale nebude čekat…ten kdo se musí přizpůsobit jsme jako vždycky my lidé, se svými omezenými znalostmi a schopnostmi, dogmaty i nejrůznějšími očekáváními. Kdo chvíli stál, již stojí opodál…
Ve skutečnosti je tomu naopak. Ten zdravý selský rozum je velice důležitý. Je zatracován jen a jen proto, že demaskuje skutečnost, že některé politické síly (včetně stran, které jsou u moci) prosazují naprosto a jednoznačně škodlivé věci. To samé platí i o vedení EU.
Skvělý článek pana Urbana.
Přečetl jsem „jedním dechem“. S většinou napsaného souhlasím.
„S přemírou informací se rychle a viditelně snižuje kvalita vzdělanosti populace.“
„Skutečnost pro polovinu společnosti přestává být totožná s pravdou.“
Pod tyto dva závěry bych se klidně podepsal.
Nevím, jak podrobně na tom je mladá generace, ale moji vrstevníci 60+ mi připadají, jako by měli v mládí problémy dokončit základní školu.
Tolik oslovin, které mezi sebou šíří v emailech, odpovídá IQ houpacího koně.
Dále si vůbec nedovedu představit, že by například ve Švýcarsku, nebo Rakousku někdy obyvatelé zvolili něco takového jako Miloše Zemana do obecního zastupitelstva, natož za prezidenta státu a to opakovaně na 10 let. Tomu říkám skutečné mentální dno.
Vliv technoligií na voliče = fotografie Miloše Zemana na propagačních volebních plakátech a skutečná tvář tupé, alkoholické trosky, zvláště před druhou volbou. Jeho poklonkování Rusku a Putinovi nebudu ani komentovat, stejně jako schvalování bití českých demonstrantů při návštěvě čínského prezidenta v ČR (2016)…
Občas jsme s tátou vedli za socialismu debaty, komu všemu by to „Čechové“ ukázali chytrostí a pracovitostí, nebýt „těch“ komunistů. Dnes musím konstatovat, že táta neměl pravdu a je škoda, že to už nemůžeme prodebatovat. Nikomu jsme nic neukázali a pokud ano, tak určitě převažují špatné vlastnosti, jako třeba rychlost zadlužování a života na úkor mladých, ještě nenarozených. Příznivců totality, vlády silné ruky a souručenství s Rusákem také dost přežilo. Kupodivu se nikdo z nich za lepším do Ruska z EU neodstěhova a všichni víme proč. 🙂
Jeden z mála pozitivních skutků bych viděl ve skutečnosti, že zrovna ve chvíli ruské invaze na Ukrajinu máme vládu, která celkem hodně, podle mě ale ještě málo, podporuje přepadenou Ukrajinu v boji proti ruským okupantům.
Se smutkem musím konstatovat, že starším lidem stačí, aby podlehli dezinformacím opravdu strašně málo.
Děkuji pane karle3 za váš komentář. Vidím to stejně, ale asi bych komentář tak precizně sám nenapsal. Ve vašem komentáři i v článku shledávám, že když jsou mezi námi moudří a rozvážní lidé, tak pořád ještě je silná naděje na obrat k lepšímu. Já jsem nejen 60+, ale 80-1 a trpím když moji +- vrstevníci podléhají dezinformacím a dále šíří mezi sebou a dokonce i ke svým potomkům maily se strašnými pitomostmi a staví se po bok dezinformátorů a páté kolony nepřátel. Obávám se, že budeme muset padnout na hubu, aby to pochopila podstatná část obyvatelstva. Přemíra informací a „informací“ a filozofické a morální nezvládnutí nových technologií je a bude strašný problém. Věřím však, že nastupující generace, když dostane vzdělání a příklad těch moudrých ze starších generací to zvládne.
Co jsou to desinformace? Laskavě si uvědomte, že my, starší, jsme prožili značnou část života prožili v režimu, který lhal, až se z něho kouřilo. A že současný režim ten předlistopadový připomíná stále víc. A stále víc komunistických exponentů, co ještě žijí, se v jeho prospěch angažuje.
Nehledě k pikantérií, jakou je např. skutečnost, že na lékařských fakultách se o covidu učí přibližně to, co soudruzi goebbelsové z Prahy i Bruselu prohlašují za desinformace. Proto se také studenti těchto fakult postavili, na rozdíl třeba od filosofů, proti povinnému plošnému očkování VŠ studentů. A jejich petici jim spolupodepsala i řada vyučujících.
Místo komunistů zde nyní máme jako škůdce evropské úředníky a jejich tuzemské „převodní páky“.
Nejvíce jsme rostli v 90. letech (bez ohledu na veškeré negativní jevy s tímto obdobím spojené). Dneska se všechno. co vyděláme nebo vytvoříme, nacpe do solárních baronů a dalších podobných klimatunelářů a do neziskovek, které až na pár výjimek jen společnosti škodí. Situace se stále blíží poměrům za minulého režimu s tím, že ten na konci své éry povoloval, zatímco ten současný stále přituhuje. Takže nemůžete očekávat, že pamětníci minulého režimu budou nyní hýkat nadšením, když všude, kam se podívají, vidí „staré známé“, maximálně trochu jinak maskované.
Pan Urban má v mnohém pravdu, jenže mýlí se v předpokladu, že by si snad ty „produkty a služby soukromých společností z digitálního světa objednávaly jenom ty „špatné “ politické strany, nebo dokonce nějací zlí agenti cizích mocností.
Tyhle služby jsou přístupné každému, každé politické straně, která si je za účelem ovlivnování voličů zaplatí.
A když se pak podíváme na výsledky, které propojují jak klasické, tak i moderní metody ovlivňování názorů voličů, co vidíme?
U nás – v minulých parlamentních volbách zvítězila „ta správná “ koalice, nedávno se podařilo zvolit „toho správného“ prezidenta,
Pohledem do USA, v minulých volbách zvolen ten „správný prezident“, pan Biden .
A že o tom mluvíme, aj na Slovensku byla před pár lety zvolena prezidentkou „ta správná “ prezidentka jistá aktivistka paní Čaputová..
Jenomže, stejně jako je dosti hrubý omyl předpokládat, že by ty davy “ „influencerů“, internetových radikálů, nesvázaných žádnými etickými či profesními pravidly, natož pravdou, pracovaly zase a jen pro ty „nesprávné politické strany“ a cizí mocnosti.
Jak lze totiž snadno vidět, mezi ty doslova nejradikálnější z nich patří jednak influenceři a guruové ekologických a klimatologických hnutí – což je přece prioritní téma naší drahé EU . Ale šlo by jistě jmenovat řadu dalších témat, (třeba i zde nedávno zmiňovaný americký afrocentrismus, nebo evropský multikulturismus, a další, které přece i ty „správné západní elity“ společně s těmi influencery prosazují…
Problém vidím v tom, že průmyslová revoluce zaváděla technologie, které přímo či nepřímo prospívaly celé společnosti (což mj. vedlo i k technooptimismu v literatuře z té doby, až někdy po polovinu minulého století), zatímco od druhé poloviny minulého století se objevuje stále více technologií, které prospívají výlučně úzké skupině lidí do jejich zavádění nějak zapojených a zbytku společnosti spíše, či naprosto jednoznačně, škodících. Minimálně vyvoláváním nepřímých škod zdražováním a chudnutím společnosti jako celku.
Takových technologií je celá řada, od digitalizace úřední agendy (je dražší, je spojena s tím, aby občan prováděl daleko více úkonů než při práci s papírovými dokumenty a je i rizikovější z hlediska možnosti časového znehodnocení dokumentů) až po nejrůznější nesmysly zaváděné pod praporem ekologie, v naprosté většině případů škodící nejen lidem, ale i tomu životnímu prostředí a přírodě vůbec (a navíc hrozící drastickým zchudnutím společnosti).
A pro ty ekology je dost příznačné i to, že bojují naopak proti technologiím, přinášejícím v reálu, nebo majícím potenciál přinášet, benefit celé společnosti: od získávání energie z jádra přes levnou a dostupnou dopravu až po genetické manipulace (což je širší pojem než jen GMO)