Robert Fremr. Foto: Radek Vebr / MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Soudce Fremr, pokrytectví polistopadové politiky a mlčení justice o minulosti

Napsal/a Jan Urban 13. srpna 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Mediální halas, provázející případ z předlistopadové minulosti dnes renomovaného soudce Roberta Fremra, je pozoruhodný pouze svojí plochostí a neprofesionalitou. Soudce Fremr, který se stal středobodem mediální pozornosti, je přes svoje nesporné profesní i lidské selhání z roku 1988 o třicet pět let později jen obětinou za slabost, zbabělost a pošetilost jiných. Za špatné svědomí, nemravnou nedůslednost a pokrytectví polistopadové politiky i velké většiny české společnosti.

Jakmile Ústav pro studium totalitních režimů dokončí slíbenou analýzu případu Olšanské hřbitovy z roku 1988, bude třicet pět let po činu popsána hnusná operace Státní bezpečnosti, spolupráce StB s prokuraturou, soudními znalci a přinejmenším s vedením Městského soudu v Praze.

Bude někdo dál pátrat po tom, kolik takových operací StB provedla? Málokdo se zastydí za to, že to trvalo třicet pět let. Soudce Fremr tak bude s největší pravděpodobností obětován za naše vlastní chyby. Protože jinak bychom se museli ptát, proč jsme se o to všechno nezajímali dříve. A pravdivá odpověď by se nám nelíbila.

Vadí? Nevadí?

Při hledání vysvětlení je obviňován ze selhání poradní panel, který pro prezidenta republiky provádí předběžný výběr jmen kandidátů. Pravda, ale vždyť dosud na Ústavním soudu nevadil ani bývalý vojenský prokurátor Jaroslav Fenyk, člen KSČ od roku 1981, který v srpnu roku 1988 jako prokurátor dosáhl odsouzení Vladana Kočího pro odmítnutí nastoupit vojenskou službu z důvodu přesvědčení.

Nikomu to po Listopadu nevadilo, a tak se v roce 1999 stal úslužným místopředsedou nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, dnes symbolu poslušnosti práva politice, a na Ústavním soudu to také dotáhl na místopředsedu. Od ledna 2024 má navíc po odchodu z ÚS slíbené místo na Nejvyšším soudu České republiky. Vadí? Nevadí?

Ta rakovině podobná nechuť představitelů české justice přiznat svoji nemravnou účast na prosazování zvůle komunistického režimu bolí o to více, že mnozí se v dalším životě zaslouženě dopracovali respektu.

Nebo další uznávaný soudce Ústavního soudu Jan Filip, člen Komunistické strany dokonce od roku 1974, a dlouholetý funkcionář fakultního výboru KSČ na brněnské právnické fakultě? Také nevadil? Nebo snad vadila karikatura nezávislého soudce Radovan Suchánek?

Všechny navrhl tehdejší prezident Miloš Zeman a tehdejší senátoři, z nichž mnozí sedí v Senátu dodnes, je bez mrknutí oka schválili. Zeman dnes lže, když tvrdí, že si kdysi prověřil minulost Roberta Fremra a právě proto ho prý v roce 2020 nejmenoval předsedou Nejvyššího soudu. Ona minulost nehrála v Zemanově rozhodování sebemenší roli.

Přednost dostal pouze Zemanovi povolnější kandidát, a to na radu vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Vratislava Mynáře. Zemanovi přece nikdy nevadily estébácké kontakty jeho poradců, či jím navrhovaného dalšího kandidáta na Ústavní soud Aleše Gerlocha.

Zmapovat soudce i znalce

O mnoho let opožděná aktivita Ústavu pro studium totalitních režimů by v ideálním případě měla konečně systematicky a do detailu popsat systém přípravy všech politických procesů z posledních dvaceti let komunistického režimu. Pojmenovat pověřené prokurátory, specializované na politické kauzy, jako byla v případě Olšanských hřbitovů prokurátorka Jitka Fuchsová, známá z celé řady takových procesů.

Vznikl tak dodnes fungující systém ochrany „svých lidí“, přehlížející téměř za každou cenu i vážné případy porušení zákona. Beze zbytku to platí i pro soustavu státního zastupitelství.

ÚSTR by měl konečně systematicky zadokumentovat nejen zodpovědné vyšetřovatele StB a soudce, ale i úslužné soudní znalce, kteří si často vystačili pouze s informacemi od Státní bezpečnosti. Jako metodický příklad by jim mohla posloužit slovenská databáze všech případů, posuzovaných slovenskými soudy pro dnes opět tak diskutovaný trestný čin nedovoleného opuštění republiky podle paragrafu 109 tehdejšího trestního zákona.

Odsouzení jsou zde přehledně přiřazeni ke svým vyšetřovatelům, prokurátorům i soudcům. Pro historické pochopení nemravnosti systému by bylo o to důležitější ukázat i jejich další polistopadovou kariéru.

V případu Olšanské hřbitovy se stát dopustil na Alexandru Eretovi a jeho matce zločinu. Oba ještě žijí. Český stát proto dnes musí co nejrychleji nejenom zjistit skutečnost a alespoň symbolicky nastolit spravedlnost, ale musí vyjádřit oficiální cestou omluvu a nabídnout odškodnění. Po dokončení zkoumání Ústavu pro studium totalitních režimů by se toho měl ujmout jménem České republiky prezident Petr Pavel. Nic menšího nebude stačit.

Stavovské mlčení o minulosti

Dnešní diskuze a zkoumání se nesmí omezit na kauzu Olšanských hřbitovů. Ta rakovině podobná nechuť představitelů české justice přiznat svoji nemravnou účast na prosazování zvůle komunistického režimu bolí o to více, že mnozí se v dalším životě zaslouženě dopracovali respektu. Příkladem může být i nový předseda Ústavního soudu Josef Baxa, který sám vynesl několik rozsudků pro „nedovolené opuštění republiky“ a zbavoval odsouzené československého občanství. Dokáže alespoň on svoje oběti najít a veřejně se jim omluvit?

Dávno jsme mohli mít za sebou diskuze o upřímnosti omluv obětem i možnosti odpuštění. Stačilo chtít.

Hned několik autorit české justice, včetně předsedy Nejvyššího soudu, se však ještě dnes snaží omlouvat soudce, vynášející za normalizace stovky a tisíce rozsudků pro ono „nedovolené opuštění republiky“ jako jen formální a běžnou součást justičního fungování té doby. Prý to odpovídalo tehdejšímu zákonu a soudci tak nemohli postupovat jinak. Stejně formalisticky argumentovali obhájci soudců nacistické justice i československých „soudců“ padesátých let, vynášejících rozsudky smrti bez výjimky na základě v té chvíli platných nelidských zákonů. Soudce, nepodléhající mravnosti a svědomí, je pro spravedlnost smrtelným nebezpečím.

Česká justice jako celek se nikdy neodvážila otevřené introspekce svých selhání a zločinů z dob komunistického režimu. Ve svobodných podmínkách po roce 1989 pak zneužila ústavní princip nezávislosti soudní moci ke zbabělému stavovskému mlčení o minulosti. Vznikl tak dodnes fungující systém ochrany „svých lidí“, přehlížející téměř za každou cenu i vážné případy porušení zákona. Beze zbytku to platí i pro soustavu státního zastupitelství.

Debata, která má 35 let zpoždění

Selhání polistopadové politické moci, představované v klíčových prvních měsících, kdy se měly nastavovat priority, jen nejbližším okruhem prezidenta Václava Havla, už nelze odčinit. Zabránilo očistě a rekonstrukci institucí nového právního státu.

Nejen justici, ale státnímu zastupitelství, policii, zpravodajským službám a vysokým školám se podařilo v příliš velké míře uchránit provozní nekulturu „normalizační“ neodpovědnosti a převést její „kádry“ do nového času. Kdyby tehdejší politická moc kladla důraz na společenský pocit a vjem hodnot spravedlnosti, mohly být všechny takové případy už v prvních nejvýše pěti letech popsány a posouzeny.

Dávno jsme mohli mít za sebou diskuze o upřímnosti omluv obětem i možnosti odpuštění. Stačilo chtít. Objevovat případy systémové zvůle a zneužívání justice po třiceti pěti letech jen ukazuje na nedospělost české společnosti a nedostatek její sebeúcty.

Filozof Jan Sokol při pohledu na zákonodárné údernictví českých poslanců v devadesátých letech napsal: „Zákony bez morálky jsou na nic“. A tak jako mravní memento našich společných pochybení posledních více než třiceti let – co kdyby onen poradní panel prezidentovi přednesl návrh nejmenovat už nikdy na Ústavní soud, stejně jako na Nejvyšší soud a do vedení krajských soudů žádného soudce z doby před rokem 1989?

Byla by to symbolická oběť za naši společnou neúctu k mravnosti práva.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)