Foto: Profimedia

Jan Urban: S Rusy v zádech, směr neliberální demokracie a populismus

Napsal/a Jan Urban 3. května 2023
FacebookTwitterPocketE-mail

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu byl v roce 2019 obviněn hned z několika trestných činů. Kromě jiného mu bylo prokázáno kupování pozitivních článků v médiích výměnou za protislužby jejich vydavatelům a nepřihlášené „dary od příznivců“ za stovky tisíc dolarů. Dost na to, aby podle izraelských zákonů skončil ve vězení.

Nejprve se s pomocí politických přátel pokoušel vyjednat mimosoudní dohodu, ale v okamžiku, kdy zjistil, že soud nikdy neustoupí od požadavku na jeho odchod z politiky nejméně na sedm let, se rozhodl pro mimořádně riskantní a pro křehkou izraelskou politiku nebezpečný konflikt.

Podpořil všechny extrémní pravicové strany napravo od svojí vládní strany Likud a přibral k nim i všechna ultraortodoxní náboženská seskupení, která dosud izraelská politika ignorovala.

Dosáhl téměř úplného politického patu, zablokoval normální fungování státu a z pravicového a náboženského extrémismu si vybudoval zatím perfektně fungující obranu před zákonem. Patery parlamentní volby za méně než čtyři roky nemohly v takové situaci přinést řešení.

Je užitečné se na dění v jediné skutečné demokracii na Blízkém východě blíže podívat – a třeba se poučit.

Se symbolem ultrapravicových milicí

Netanjahu dnes připomíná sjezdaře, který neumí zastavit. Svoji osobní zášť vůči justici přeměnil po svém posledním volebním vítězství v listopadu 2022 v návrh na provedení nejrozsáhlejší reformy izraelského soudnictví od vzniku státu Izrael.

Jakkoliv 84 % Izraelců souhlasí s potřebou justici modernizovat, jeho návrh podpořila jen necelá čtvrtina. Izraelci dali jasně najevo, že nechtějí, aby justice přišla o nezávislost na politicích. A to je přesně to, co chce Netanjahu. Proto všemi způsoby zvyšuje napětí.

V březnu tohoto roku sice musel ustoupit masovým protestům a poprvé i otevřenému nesouhlasu armády a reformu justice pozastavil. Pod tlakem ustoupil i od odvolání ministra obrany Joava Gallanta, který jako jediný člen vlády požadoval odložení reformy a jednání s opozicí.

Ale svého cíle se nevzdal. Před několika dny zažil Jeruzalém asi největší demonstraci radikálních podporovatelů extrémní pravice a Benjamina Netanjahua ve své historii.

Podle odhadů zaplnilo náměstí před izraelským parlamentem Knesetem přes 120 tisíc lidí. Přijeli z celého Izraele na výzvu vládních stran. Desítky tisíc osadníků přijely prakticky ze všech nelegálních osad na mezinárodně neuznaném okupovaném západním břehu Jordánu. Mnoho z nich přijelo i se zbraněmi.

Poprvé se tak v Izraeli objevily i ozbrojené skupiny s vlajkami se symbolem chřestýše, převzatými od militantních amerických ultrapravicových milicí.

Rusové ve vlastním světě

Pozoruhodná byla i účast tisíců rusky hovořících Izraelců. Ne všichni ruští přistěhovalci ze zemí bývalého Sovětského svazu jsou přitom Židé a přes čtyřicet tisíc z nich dokonce stále aktivně vyznává a podporuje pravoslavnou víru.

Ta je přitom v Izraeli přímo napojená na Moskvu a udržuje blízké kontakty s ruskými vládními institucemi. Pro ilustraci doporučuji prohlédnout zajímavou fotografii z aktuální návštěvy zástupců proslavené vysoké školy ruského ministerstva zahraničních věcí MGIMO u představených pravoslavné církve v Jeruzalémě. Na svatou půdu svatého pravoslavného města postsovětští diplomaté přijeli – v teniskách.

Ruština je každopádně v Izraeli třetí nejrozšířenější jazyk po hebrejštině a arabštině. Desítky tisíc převážně starších Rusů se však odmítají asimilovat a učit hebrejsky.

Vytvářejí uzavřená společenství, dozvídající se o vnějším světě výhradně prostřednictvím ruských a ruskojazyčných izraelských médií – čtyř deníků, jedenácti celostátních týdeníků, řady rozhlasových a pěti televizních kanálů.

Ruskojazyčná komunita dnes v Izraeli představuje přes jeden milion tři sta tisíc jeho obyvatel a téměř sedmnáct procent jeho voličů. Je politologickou záhadou i laboratoří pro studium „postsovětského člověka“.

Výrazná většina z nich totiž odmítá liberální hodnoty, kloní se k rasismu a podporuje strany pravice od Likudu až po nejradikálnější náboženské skupiny. A až fanaticky odmítá připustit možnost navrácení okupovaných území jakémukoliv budoucímu palestinskému státu.

Nejradikálnější v zemi

Zdá se však, že sázka na podporu extrémní pravice premiéru Netanjahuovi nevyšla. Jeho popularita strmě klesá a dvě třetiny Izraelců jsou přesvědčeny, že vede zemi špatným směrem.

Pod hrozbou generální stávky sice musel odložit reformu justice, ale extrémistům v kabinetu pod vedením ministra národní bezpečnosti Itamase Ben-Gvira ze strany Židovská moc za to musel slíbit vytvoření a zafinancování ozbrojené milice pro jejich stranu.

Nejde jen o to, že předložený rozpočet na dvoutisícovou Národní gardu, jak se má tato obdoba našich bývalých Lidových milicí jmenovat, je víc než čtvrt miliardy dolarů, o které chce premiér seškrtat rozpočty ostatních ministerstev.

Nápad se z logických důvodů setkal s ostrým odporem armády, policie, všech bezpečnostních služeb v zemi a, samozřejmě, i většiny politických stran.

Ministr Ben-Gvir přitom patří mezi vůbec nejradikálnější extrémisty v zemi. Už v roce 2000 byl odsouzen za podporu rasismu, ničení majetku, držení materiálů vyzývajících k terorismu a podporu teroristické organizace.

Benjamin Netanjahu se snaží přežít doslova za každou cenu. Neuvědomuje si, že riskuje násilí a dává v sázku izraelskou demokracii – jedinou demokracii v této části světa. Jeho odpor k právnímu státu ho staví do čela vlny populistických „neliberálních demokracií“ se zvláštními vazbami na Rusko.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)