Jan Urban: Politické zneužívání české justice a omyly Gottwaldových vnuků
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský patří bezpochyby mezi nejrespektovanější osobnosti politického a veřejného života po roce 1989. Byl opakovaně členem vlády, ale i generálním prokurátorem a senátorem. Poznal tedy polistopadovou politiku z mnoha stran a osobně znal desítky hlavních aktérů přinejmenším tří generací.
V srpnu, jen pár dní před dosažením úctyhodné osmdesátky, odejde po dvaceti letech z funkce předsedy Ústavního soudu se splněným závazkem ubránit Ústavní soud před invazí politice posluhujících a poslušných právníků, které se tam za dobu jeho působení opakovaně snažili prosadit prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.
Ne vždy byl v tomto směru úspěšný – sociálně demokratická většina v Senátu mu ve své době na Ústavní soud poslala i soudce, kteří pověsti instituce určitě nepomohli.
A v dobré paměti je ještě poslední zoufalý a nedůstojný Zemanův pokus „předjmenovat“ jeho nástupce a obsadit ještě obsazenou funkci předsedy ÚS jaksi do rezervy jedním z jeho poslušnějších podřízených.
O tom, který ze soudců měl být oním Zemanovým favoritem, se sice šušká, ale oficiálně nikdo jméno nepotvrdil. To, že by se vůbec nějaký ústavní soudce propůjčil k tak nízké prezidentské hře otevřeně porušující zákon, také svědčí o mnohém.
Proč vstoupit do KSČ
Je logické, když se ctihodný skoro osmdesátník na konci naplněné profesní kariéry ohlíží a hodnotí. Jeho „dobré skutky“ a disidentská odvaha by vrchovatě naplnily několik normálních životů.
Jeho poslední rozhovory jsou proto mimořádně zajímavé – a to i v těch částech, kdy se nechtěně dopouští zkreslení a omylů. V posledním rozsáhlém rozhovoru, který s ním pro DeníkN vedla Renata Kalenská, sám poukázal na dvě témata, ve kterých je jeho názor jen jedním z možných, ale ne vždy v souladu s realitou.
Pavel Rychetský v rozhovoru zopakoval svoje uspokojení nad volbou prezidenta Petra Pavla a vyjádřil pochopení i nad jeho mladistvou vojenskou kariérou, včetně výběrového zpravodajského kurzu.
Jenomže pak jeho velkorysost dostane trhlinu: „To, že vstoupil do komunistické strany po okupaci Československa a poté, co tady KSČ rozpoutala masové čistky a skutečně ničila lidi, to bych mu zazlíval.“
Naši generaci – jsem jen o osm let mladší než Pavel Rychetský – Karel Kryl nazval „Gottwaldovými vnuky“. Naivní slepá víra v „reformu“, „eurokomunismus“ či „třetí cestu“ mnohé z nás v šedesátých letech také hnala ke vstupu do KSČ, protože, jak jsme naivně předpokládali, tam přece byla nejlepší možnost posouvat věci k lepší a zářnější budoucnosti.
Ve své slepotě jsme neviděli, že komunistickou stranu a její mocenské orgány stále vedou lidé, kteří nechávali uvěznit desítky tisíc nevinných, kteří schvalovali dráty na hranicích, vraždění a vysídlování, ničení kulturních památek i celé kultury.
Stejní lidé chránili i vrahy stovek obětí z padesátých let. Byli jsme nezodpovědně slepí, nedospěle oslnění vlastní, jen domnělou intelektuální novostí a „pokrokovostí“.
Pavel Rychetský vstoupil do KSČ s nadějí v roce 1966. Mně samotnému v tom naštěstí zabránila sovětská okupace jen o dva roky později. Kdybych byl o dva roky starší, určitě bych vstoupil také. Teprve tanky v ulicích, okupace a zrada nám otevřely oči a donutily myslet.
Ve jménu něžné revoluce
Můj otec byl předválečný komunista s šesti lety v protinacistickém odboji. Komunismus vnímal velkou část života vlastně jako náboženství, jako víru. Dotáhl to na vedoucího oddělení školství, vědy a kultury na ÚV KSČ.
Prozřel dříve než většina, skončil jako disident v Chartě 77 a zemřel v roce 1988 ve věku pouhých šestašedesáti let po sérii tří výslechů na StB na pátý infarkt.
Měl dnes těžko uvěřitelnou sebereflexi. Říkal: „Já nemám a nemohu mít omluvu. Byl jsem součástí mašiny na zabíjení, protože nic jiného ta strana nebyla. To, že jsem o těch zločinech nevěděl, mě neomlouvá. Stačilo, abych chtěl vědět – jenomže já nechtěl.“
Většina představitelů generace Gottwaldových vnuků – levice stejně jako pravice – vstoupila do polistopadové politiky bez schopnosti podobně hluboké sebereflexe. Nepochopila, že ani vlastní pronásledování a statečnost vůči normalizačnímu režimu po roce 1968 nedokáže omluvit všechno.
Nepochopila, že česká krize má podstatně hlubší kořeny než jenom většinové pobláznění komunistickou ideologií. A že neochota a nakonec i neschopnost hledat tvrdé pravdy a přiznávat všechny omyly jedné historické etapy se neodvratně projeví stejným způsobem i v dalších zkouškách.
To, že napravený komunistický „osmašedesátník“ zazlívá po třiceti letech „selhání“ a vstup do KSČ o generaci mladšímu a ve svém věku stejně naivnímu člověku, je pošetilé.
Naše normalizační vyhazovy, zákazy a pronásledování byly ničím v porovnání s utrpením obětí režimu, v jehož ideologii jsme věřili my.
Gottwaldovi vnuci po listopadu 1989 zabránili prohlášení KSČ za teroristickou organizaci a nedokázali přivést před spravedlnost vlastně nikoho z komunistických pohlavárů a jejich „mlátiček“. Ve jménu „něžné revoluce“ a „právní kontinuity“ neudělali s teroristickým režimem raději nic. Dnes už je to skoro jedno.
Vidět a nechtít vědět
Zůstala ale ona neschopnost hledat a pojmenovávat tvrdé pravdy. Jestliže i skutečně ctihodný Pavel Rychetský tvrdí, že dnes už je česká justice obrněná a „robustní, imunní vůči vnějším tlakům“ a „nejen odolná, ale opravdu nezávislá a funkční“, pak vědomě potlačuje informace, které měl o případech zneužití a služebnosti justice v politicky citlivých záležitostech.
Některé z nich, týkající se dokonce i osob nevinně odsouzených do vězení, prošly i jeho Ústavním soudem. V lepším případě, tak jako můj otec ve své době, jenom nechce vědět.
Podle informací HlídacíPes.org přitom začala v minulých týdnech zvláštní skupina příslušného generálního ředitelství Evropské komise vyšetřovat podezření z politického zneužívání justice v České republice.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Dlouhé čekání na informace. Spravedlnost se omluvila za průtah dlouhý 11 let
Aleš Rozehnal: Mohou čeští politici legálně lhát?
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
24 komentářů
Pane
zklamal jste mne.
Malenovský
Výborně, Pavel v pohodě a omluven! A co ty tisíce stejných jako on, plošně zlikvidovaných po Listopadu? A okradených za užití retroaktivity! U toho byl i exsoudruh Rychetský ! Při každých změnách, kdy komunisté tahali za nitě byli oběti z jejich řad. A vždy byla vina za vše negativní tlačena na StB, která Stranu držela u moci ! A nikdy se nestalo , že by byla postižena justice !!! Která mohla/měla postihnout estébácké nezákonnosti !
Byl u toho a podílel se na těch zvěstvech i on a nejen za tehdejší doby o jeho
nestranosti a života kam vítr tam plášť je vidět jak se držel koryta při posledním podvodu se zákonem o sloučením koalic. když jako ústavní soudce umožnil vznik této vládní pětidemolice.
Souhlasím s panem Šťastným, má pravdu, pravdoucí .Kam vítr tam plᚍ, doufám, že se ho již zbavíme. Konečně v srpnu.
Pavel Rychetský a Petr Pithart jsou příklady kariérních lidí, kteří členství v KSČ a své další politické přestupní stanice brali jako samozřejmost. A ještě při tom moralizovali a kádrovali ty ostatní. Přejít od hrané víry v komunistické hodnoty lidské rovnosti, spolupráce a solidarity k budování rozvinutého kapitalismu jim nedělalo problémy.
V podstatě omluvy tohoto typu já jsem nic nevěděl, moc nesedí. Dotyčným nevadily popravy,cenzura, zakázané knihy, zadrátované hranice s kulomety? Spíš je to alibi pro sebe sama. Sám jsem pátral po minulosti jak to tehdy bylo a dospělí nechtěli mluvit. Nechápal jsem proč si nemohu přečíst válečnou knihu o našich pilotech v Anglii a proč jejich činnost byla utajena ,.. Naštěstí jsem uspěl a pochopil jsem ten podvod pod křídly holubic míru a jaká krutost provázela komunistické hnutí. Nikdy to neodpustím těm, kteří u toho byli a nic neudělali, dokonce tomu pomáhali právě svým členstvím..A pana Rychetského si dobře pamatuji na začátku 90 let, jak vysvětlil to, že nelze potrestat ani ty největší sadisty, kteří se u soudu pošklebovali svým obětem, tehdy plačícím stařenkám, které v kriminálu strávili velkou část života. Evidentně nechtěl, aby byla jakkoli popotahována komunistická strana ..A byl to ministr v Zemanově vládě..Jeho prozření kvituji, ale trochu pozdě..Člověk by měl být slušný celý život a ne jen když ztratí testosteron a je na konci života..
článek pana Urbana je ve stále stejnem stylu,-my nic to oni,jak jednoduché,na vás pokrytci platí ono Krylovo ,nejste žádní demokrati ale svořili jste demokraturu obludnou,schopnou totálně zničit i ten zbytek republiky.Nastal pokrok a tak již přímo své odpůrce nevraždíte ale znemožnujete jejich vyjadřovaní,cíl je jen jeden,totální stát kde úzká demokratura bude vládnout jako v rannem kapitalismu
Když si vezmete jeho předvedený a strohý životopis, tak ono to z toho jasně vypovídá. On byl vždy zarytý člen KSČ jen uměl vždy skrýt svůj nový kabát. Ať byl v chartě, v ČSSD jako ministr spravedlnosti, senátor, tak se vyvezl po zádech ČSSD až do ústavního soudu, co a jak tam dělal víme. Zemanovi vyčítám, že když měl končit v prvním období předsednické funkce, tak jej vlastně prosil, aby zde vydržel a hle, on vydržel a jako ústavní právník začal komentovat vnitřní politiku. To přeci je nepřípustné! On měl jen vysvětlovat ústavní právo. Na politické názory neměl vůbec právo tak zasahovat do politického dění a vlastně ovlivňovat jí. Třeba předvolební koalice, tím zasáhl nejvíce do volebního zákona. On byl ústavní právník, žádná soukromá osoba neexistuje.
To, že omlouval P. Pavla (Pávka) asi si vzpomněl na sebe, to vlastně potvrdil, to svoje přesvědčení, že byl vždy zatvrzelým komunistou, takže on vlastně setrvává na svém přesvědčení na sklonku svého života!
Větším charakterem byl i jeho spolustraník a chartista Mlynář. A ještě jedno hledali jste proč nebyly potrestáni bývalý členové strany KSČ, právníci a STB. Tady měli tu ochranu.
Nezávislá justice, obdobně jako demokracie jsou obecné pojmy, jejichž konkrétní podobu subjektivně interpretuje každý z nás podle svých kritérií převážně sobě samému vyhovujících. Objektivně proto uvedené pojmy jsou dány úrovní a stavem morálky ve společnosti. Ač by měl Ústavní soud střežit ústavnost platných právních předpisů, „pasoval se“ intervencemi do konkrétních kauz do pozice vyšší než nejvyššího soudní autority. Obecné soudy na všech stupních se tak staly poslušnými „vykladači“ nikoliv právních norem, ale mnohdy nesrozumitelným a mnohdy vzájemně se odporujícím výkladům zpravidla tří ústavních soudců, čímž byly z interpretačního hlediska připraveny o svoji nezávislost. Ústavní soud tak převzal smysl a poslání přezkumných apelačních a kasačních soudů…. O výběru, jmenování a potažmo rozhodování ústavních soudců rozhodují politici…. Předseda ústavního soudu proto byl a je především politik.
Kde není nezávislost , tam nefunguje justice. Kde nefunguje justice, tam nefunguje právo . Kde nefunguje právo …… Nyní je diskuse o jmenování “ politruka “ k Ústavnímu soudu s naprostou vážností !!!!!!
A to v pětidemolici panuje názor, že by Potáta byl DOBRÝ ústavní soudce.
Poslušný poslanec, spolehlivě hlasující pro vše, co jeho loutkovodiči vypotí, s podivně získaným titulem z univerzity odkud dokonce i po absolvování dvou ročníků studenti odcházeli jinam a začínali znovu, aby jejich titul nebyl spojován s touto „prestižní“ univerzitou, s právní praxí spočívající v kastrování schvalovaných zákonů a vymýšlení kliček k jejich obejití ještě před tím než je v PS schválí.
Mareček Bendojc by jako ústavní soudce byl poslední hřebík do rakve právního státu. Ne snad, že by tu právní stát byl, ale snaží se tak tvářit. Teď už by ale odhodil i tu přetvářku.
Možná něco alespoň trochu pozitivního o dotyčném: Organizoval v Praze na Jungmannově náměstí shromáždění proti útoku na Twin Towers. Potkal jsem ho tam a řekl mu, že se spoustou věcí, které v politice dělá, nesouhlasím, ale v tomto má mou stoprocentní podporu. Byl tak trochu jako vyoraná myš, ale pak to „vzal“.
Jsem ročník 1951, stejně jako pan Mgr. Urban. Můj názor na „lásku k SSSR“ se zformoval během jediného dne – během 21. srpna 1968 – který jsem, coby 17 letý student místní průmyslovky, strávil na varnsdorfském náměstí, kde jsem čekal, „co bude dál“…
Ne-lásku ke KSČ a ke všemu, čím tato pokrytecká banda lhářů „obohatila“ životy všech v této zemi, pak definitivně vyřešilo „Poučení z krizového vývoje“, které Husákova strana porodila dva roky poté.
Pokud dnes hledáme skutečné kořeny současného marasmu v české politice i kořeny úpadku česko-moravského občanství, viník je krystalicky čistý. A jak patrno, politická manipulace a zobchodovatelná lež se stále vyplácí – napříč politickými stranami zleva doprava. Například to, že na politické levici stále figuruje KSČM, je zcela absurdní.
Děkuji panu Urbanovi, že říznul do tohoto tématu.
P. S.
Za totáče jsem svůj názor na režim vyjádřil alespoň tak, že jsem ani jednou nešel
k „lidově-demokratickým“ volbám.
P. P. S.
„Komunistický středověk“ například ve Varnsdorfu přežívá dodneška. Tady beze zbytku platí rčení z textu pana Urbana: „Vidět a nechtít vědět“
Že se k tomu dá zneužívat i zákulisí tzv. sportovního prostředí zřejmě nikoho v ČR nepřekvapí.
Tady by se Evropská komise u čerpání dotací taky hodně divila.
Varnsdorfské zastupitelstvo „zprivatizovala“ a. s. FK Varnsdorf aneb Varnsdorf – město, kde komunální volby 2014 vyhrála fotbalová akciovka (Zpravodaj Hlas severu 20/2014, strana 4)
https://www.varnsdorf.cz/files/hs/hs_2014-20.pdf
V popisu polistopadové justice může mít pan Urban pravdu. Ale možná se mýlí v tom, že by to byl relikt komunistické eŕy. Ten stav by se dal spíše popsat jako oligarchie, včetně tedy jejího vlivu až do té justice. Takhle to funguje i jinde, třeba v Itálii, nebo UeSeJ.
Jenže. tyhle vztahy nejsou tak dobře mediálně viditelné, jako vládní koalice, čili se vůbec nedá předem spolehnout , na koho se ta česká justice (její jednotlivé články) zaměří, nebo ne.
Že o tom třeba mluvíme, do zítra (čtvrtka) má soudce Šott vydat písemné znění rozsudku v případě řečeného Babiše. Státní zástupce Šaroch by ho měl prostudovat a může podat odvolání proti Babišově osvobození.
Jenomže, státní zástupce Šaroch k tomu nemá sám sebemenší důvod, ten sám navrhoval zrušení (nepodání žaloby) proti Babišovi už v roce 2019. Takže, jestli mu zítra někdo nařídí aby to odvolání v případu Babiš, podal, taky se můžeme ptát, jestli v tom není nějaký politický vliv.. Doufejme že to neudělá.. a že j justice bude mít dost rozumu, aby si nad celým případem Babiš umyla ruce…
Když ho vidím v to Taláru, tak mi připomíná netopýra smrtihlava. Fňuká nad svojí životní dráhou a Ústavní soud pod jeho vedením zpolitizoval. Vstoupil do rozjetých politických voleb do Poslanecké sněmovny a veškeré parametry účelově předělal dle přání politiků menších 5% stran.
U mně pan Rychetský, jako soudní autorita skončil, když svým hlasem předsedy ÚS rozhodl, že stát může jednostranně vstoupit do podepsaných smluv stavebních spoření, snížit státní příspěvek, ale občan takovou smlouvu bez sankce ukončit nemůže.
Pak se Nečas a Kalousek divili, že jim skoro nikdo nechce vlézt do II. pilíře, ze kterého nemohli vystoupit, když jim ÚS předvedl, že se na podepsanou smlouvu a podmínky v ní sjednané, nemohou spolehnout.
Teď něco podobného ÚS předvede u ohnutého zákona o valorizaci penzí.
Ani se nedivím Zemanovi, že Rychetského odmítl vyznamenat.
Pod vedením Rychetského ÚS rozhoduje na politickou objednávku. Umožnil vznik pětikolalice, čímž defakto pohřbil demokracii. Strany se domluví proti jedné a do parlamentu se dostanou i ty, které nemají šanci. To nová totalita, vláda jedné strany, či spíše uskupení, která válcuje parlament, senát, prezidenta a teď mají zálusk na ÚS.
Omlouvat Pavla z nezkušenosti je hloupost. Vyrůstal v komunistické rodině a má komunistickou výchovu. To se nezapomíná, to se vám vryje pod kůži natrvalo.
Však hned první zákon o snížení valorizací důchodů ukázal, co je Pavel zač.
Není divu, že se Rychetskému líbí, vrána vráně oko nevyklove.
Z článku pana Urbana bychom si především mohli vzít dobrou radu, že než někoho šmahem „zkádrujeme“, měli bychom se zamyslet, zda taková selhání nenajdeme i v naší vlastní minulosti. Ale jak patrno, bude taková reakce o mnoho vzácnější, než si hned ulevit rozhorleným spíláním kdekomu jinému …
Pan předseda US Rychetský je poslední mohykan, který skončí dlouhou soudní kariéru, je to farizej. S touto skupinou měl problém i Ježíš Nazaretsky. Tím j e řečeno vše, ostatní se dočtete v NZ.Dlouhobse se se tajilo, že V, I. Uljanov/Lenin/byl vystudovany právník Petrohradske university, vedl jen trináct kauz a jen jednu vyhrál a náhradu škody za znicene kolo v emigraci v Parizi, když vypátrat uprchleho vikomta.Tak to chodí na tomto světě a revoluce je vynese na vysluni. neuprosnych dějin.
Domníval jsem se mylně,že za tu 5ti koalici jej ODS prosadí na post prezidenta.Velmi by si to býval přál.
Už jsem jen čekal, kdo se toho ……. ( raději nepsat) ujme. Za ta svinstva, které za svůj život provedl, se bude smažit v pekle ( doufám že brzy)
Až ten soudruh odtáhne na smetiště dějin, kam už celá desetiletí patří, bude to na opravdu bouřlivou oslavu.
Díky za článek.
Ještě byste někdy mohl napsat nějaký článek na téma okradení emigrantů československým státem. Řada bývalých soudruhů (a jejich potomků) dodnes bydlí v honostných domech po emigrantech, které jim komunistický režim ukradl. Ani po revoluci ti perzekuovaní a okradení českoslovenští spoluobčané nic nedostali.
K čemu tedy máme zákon o protiprávnosti komunistického režimu?
Abysme vypadali tak nějak civilizovaněji, demokratičtěji.