Víme, že vás reklamy otravují, můžete nezávislou žurnalistiku podpořit i jinak, například prostřednictvím systému Darujeme.cz.
Listopad 2013, zámek Lány. Prezident Miloš Zeman jmenoval soudcem Ústavního soudu Radovana Suchánka. FOTO: Michal Růžička / MAFRA / Profimedia
,

Jan Urban: Skandální soudce Suchánek. Když strážce Benešova odkazu soudí dopady jeho dekretů

Disentní stanovisko čtyř soudců Ústavního soudu ve věci volebního zákona je třeba číst velmi pozorně. Text čtveřice soudců bourá dlouho budovanou představu o důstojném a čistě právním prostředí, ve kterém moudří soudci zdvořile diskutují o ústavní čistotě té které kauzy.

Legitimní je sice jejich upozornění na příliš dlouhou dobu rozhodování, zarážející je ale emotivní jazyk a politizující argumentace. Jsme svědky politické vzpoury, která hrozí zablokováním práce Ústavního soudu.

Cílem rebelie čtyř soudců může být jen podpora snahy prezidenta Miloše Zemana vyhrotit spory na Ústavním soudu natolik, aby donutily jeho předsedu Pavla Rychetského k odchodu před uplynutím mandátu. Ten by za normálních okolností skončil až po odchodu Miloše Zemana z funkce prezidenta, a jmenování jeho nástupce by tak logicky Senátu navrhoval až nový prezident.

Soudce Suchánek, opak nezávislosti

Už dlouho se v kuloárech hovoří o tom, že snaha zabránit prezidentovi v prosazení dalšího „politického“ soudce na Ústavní soud je pro Rychetského hlavní motivací, proč ještě v úctyhodném věku sedmasedmdesáti let hodlá na Ústavním soudu vytrvat. Sám původně tvrdil, že chce odejít už v roce 2017, a jeho rozhodnutí údajně zvrátilo jen narůstající politické ohrožení nezávislosti soudu.

Symbolem této hrozby je ústavní soudce Radovan Suchánek, nejmladší, nejméně kvalifikovaný, tak málo výkonný, že mu předseda soudu hrozil kárným řízením, nejvíce kritizovaný mezi všemi ostatními soudci Ústavního soudu. Do historie soudu se zapsal i tím, že této prestižní pozice dosáhl jako pouhý advokátní koncipient – nebyl ani advokátem, nesložil ani jinou odbornou zkoušku.

Zato byl od roku 1998 členem ČSSD, dvakrát za ni dokonce neúspěšně kandidoval ve volbách. Po svém jmenování sliboval, že nebude rozhodovat v kauzách, které jsou spojené s politikou, nebo v nichž by mohl být označen jako podjatý.

Proti žádnému jinému ze soudců také není vznášeno tolik námitek pro podjatost, kterým – a to je ve světě ústavních soudů naprosto nevídané – muselo být několikrát vyhověno.

 

 

V jednom z těchto případů dnes už zesnulý právník Zdeněk Altner namítl předem Suchánkovu podjatost a rozhodnutí senátu mu dalo rychle za pravdu. Sám Suchánek se sice podjatý necítil, stačil ale výčet jeho předchozích politických funkcí a angažmá v žalované ČSSD, která byla stranou sporu. Stojí to za ocitování:

    • Ústavní soudce JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., působil v letech 1998 až 2002 jako asistent poslance za ČSSD pana Miroslava Máče a současně v letech 1998 až 2004 byl též asistentem poslance za ČSSD prof. Zdeňka Jičínského.
    • Dále v letech 2002 až 2004 působil jako poradce místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jitky Kupčové, v letech 2002 až 2004 jako poradce ministra práce a sociálních věcí za ČSSD Ing. Zdeňka Škromacha.
    • V roce 2004 působil jako poradce ministryně zdravotnictví za ČSSD Doc. MUDr. Milady Emmerové, CSc. V Letech 2004 až 2006 působil na Ministerstvu zdravotnictví ČR jako náměstek pro legislativu, kontrolu a mezinárodní vztahy ministrů za ČSSD Doc. MUDr. Milady Emmerové, PhD., a MUDr. Davida Ratha.
    • K tomu byl v letech 2005 až 2006 předsedou Správní rady Zajišťovacího fondu a členem Správní rady Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR. V této době také zastával pozici člena vládního Výboru pro Evropskou unii, člena Státní volební komise, člena Rady vlády pro lidská práva, člena Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a člena Řídícího a koordinačního výboru (podle zákona o podpoře regionálního rozvoje).
    • V rámci své poradenské činnosti působil v letech 1999 až 2004 a v letech 2006 až 2013 jako poradce Poslaneckého klubu ČSSD pro právo a legislativu. V letech 2009 až 2013 byl i poradcem místopředsedy Senátu Parlamentu ČR za ČSSD Ing. Zdeňka Škromacha.
    • Od roku 1999 do roku 2001 byl členem Ústředního výkonného výboru ČSSD, v letech 2002 až 2006 místopředsedou Ústřední právní komise ČSSD (předtím tři roky tajemníkem této komise) a v letech 1999 až 2002 také tajemníkem Komise pro veřejnou správu ČSSD.

Expert na restituční kauzy

Ještě podivnější byla snaha a rozhodnutí, pod kterým se minulý rok podepsal vedle Suchánka i další ze současných rebelů Josef Fiala. Velmi nezvyklé a neprávní odůvodnění mělo umožnit ukončení trestního stíhání pražského lobbisty Romana Janouška. Jejich „úlet“ muselo zvrátit až naprosto výjimečné rozhodování celého pléna Ústavního soudu.

Stranou pozornosti – a to je velká chyba a zodpovědnost předsedy Rychetského a všech ostatních soudců Ústavního soudu – je pak skutečnost, že soudce Suchánek se bez jejich odporu a námitek „specializuje“ na restituční případy šlechtických rodů a církví. Řeší je až nápadně často a to přesto, že případy se soudcům přidělují (či mají přidělovat) rovnoměrně podle předem určeného rozvrhu.

Jen namátkou: řešil žádost o restituce potomků majitelů vily, v níž od války sídlí ruská ambasáda, nároky Lichtenštejnů, Rothschildů, Coloredo-Mansfeldů, případy církevních restitucí i odškodnění za majetek nuceně zanechaný na Zakarpatské Ukrajině. Když Ústavní soud zrušil zákon o dodatečném zdanění finanční náhrady za majetek, který nebyl církvím vrácen v restitucích, byl to opět on (a s soudce Josef Fiala), kdo měl k nálezu odlišné stanovisko.

Samo Suchánkovo deklarované členství ve Společnosti Edvarda Beneše je přitom flagrantním příkladem konfliktu zájmů a důvodem k jeho vyloučení z veškerého rozhodování v podobných věcech.

Stačí si přečíst úvodní větu stanov: „Spolek je samosprávnou a dobrovolnou vědeckou společností, která usiluje o uchování a rozvíjení vědeckého a politického odkazu československého prezidenta Edvarda Beneše“ (zdůraznění autor, pozn. red.).

Můžeme si jenom domýšlet, že totální podřízení práva politické objednávce, vyvlastňování majetku bez náhrady, cenzura, věznění stovek politických odpůrců, mlčení k únosům tisíců československých občanů do Sovětského svazu, masové vraždění a násilí při etnické „očistě“ státu, který Beneš odevzdal už v roce 1943 stalinské diktatuře, patří také k tomu správnému „politickému odkazu“.

Vyhovět panu prezidentovi

Nedávné kontroverzní rozhodnutí jeho senátu ve věcech nároků rodin Rothschildů či Lichtenštejnů jako by bylo opsáno z období revoluční spravedlnosti 1945 – 1948. Právě v této době se s Benešovým souhlasem „dekrety“ účelově vztahovaly i na oběti nacismu.

Svou podjatost je ovšem soudce povinen předem oznámit. Musí mu být známo, že podjatost soudce k věci je dána i v případě, kdy má o věci informace z jiných zdrojů než ze spisu projednávané věci… Radovan Suchánek zatajil, že podepsal stanovy spolku, které mu přímo ukládají oddanost odkazu Edvarda Beneše.

Smyslem ústavního soudnictví je slaďovat různé interpretace a právní názory především s ohledem na ústavní principy a hodnoty. Stále ještě většina Ústavního soudu tomu věří a slouží tomuto:

„Spravedlnost musí být přítomna vždy v procesu, kterým soudce interpretuje a aplikuje právo, jako hodnotový činitel. Spravedlnost je hodnotovým principem, který je společný všem demokratickým právním řádům. Zásada souladu práv, resp. jejich výkonu s dobrými mravy představuje významný princip, který v odůvodněných případech dovoluje zmírňovat tvrdost zákona a dává soudci prostor pro uplatnění pravidel slušnosti (ekvity). Pojem „dobré mravy“ nelze vykládat pouze jako soubor mravních pravidel užívaných jako korektiv či doplňující obsahový faktor výkonu subjektivních práv a povinností, ale jako příkaz soudci rozhodovat v souladu s ekvitou …, což ve svých důsledcích znamená nastoupení cesty nalézání spravedlnosti.“. (I.ÚS 1688/09 ze dne 29. 10. 2009)

A jiným je zase milejší plnit vůli a přání prezidenta.

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější. A zabere vám to maximálně jednu minutu...Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1 000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

24 komentářů

  1. Admirál napsal:

    Rychecký chce bánit narůstajícímu politickému ohrožení nezávislosti soudu, které sám představuje.

    To je gól.

    Rozhodnutí o volebním zákoně a to poslední o platnosti omezení spojených s pandemií koronaviru to dokládají.

    Útoky pana Urbana na Beneše jsou docela skandální, zajímavé jsou pozice, z jakých je vede. Ostatně Beneš něco podobného předpokládal (viz jeho známý projev předpovídající budoucí revizionizmus ohledně poválečných dekretů.

  2. A. S. Pergill napsal:

    „Oběti nacismu“… Je mi velice líto, ale nacisté (nebo nacisty podporující osoby), kteří se posléze stali „oběťmi nacismu“, si nezaslouží žádný soucit. Každá zločinecká diktatura vede k tomu, že se její aktéři mezi sebou rvou a vzájemně se likvidují.
    Byl komunistický zločinec Slánský „obětí komunismu“?

  3. petrph napsal:

    To jsem se přímo podivil l „..Symbolem této hrozby je ústavní soudce Radovan Suchánek, nejmladší, nejméně kvalifikovaný, tak málo výkonný, že mu předseda soudu (pouze) hrozil kárným řízením“.. a jak se dá dočíst u konce „Stranou pozornosti – a to je velká chyba a zodpovědnost předsedy Rychetského a všech ostatních soudců Ústavního soudu —- tedy ono by toho bylo více, čeho by si měl pan Rychetský na ÚS zodpovědně hledět a přímo ze své funkce hlídat. Jenže, jak i vyplynulo, i ze zde publikovaného rozhovoru, tak vnímá Ústavní soud (a sebe v něm) jako spíše akademickou instituci, kde lze míti různé právní názory. Popřípadě o nich i dumat do médií, popřípadě i kritizovat tamtéž politiky.. Ale že by to byla nějaká ta „skutečná spravedlnost, (jakási last law chance), to už od ÚS ani nikdo nečeká, protože jeho rozhodnutí jsou asi tak stejně nahodilá, jako u nižších soudů
    A jak vidno, i v případě zde včera zmíněných Lichnštejnů, tak ani pro někoho (kdo na to má) ani nejsou závazná, takže to „žene vejš“, do Štrasburku.

    Jenomže, v případě (ne)prolomení Benešových dekretů by ten právní názor ÚS by měl být trvale jednotný (ať jsou proti Zemanovi nebo ne), protože v případě prolomení hrozí žaloby právníků 3 milionu odsunutých Němců. A na to by už tahle republika neměla…

  4. Jan Bárta napsal:

    Konstatování pana Jana Urbana ohledně konkrétních činů dr. Beneše během války a zejména po ní není žádným „útokem na Beneše“, jen upozornění na výběr z  jeho rozhodnutí a jejich tragických následků. Kdyby nebylo nic jiného, než Moskva 1943 a pak vydání ruských „bílých“ emigrantům (již s československým občanstvím !) zločincům ze Směrš (potažmo Stalinov k likvidaci), či arogance vůči dr. Emilu Háchovi na jaře 1945 , normálnímu člověku to stačí k objektivnímu pohledu.

    • josef napsal:

      Ano, tzv. bílí emigranti byli „odváženi“ do SSSR – ale jen ti, kteří v minulosti proti tamnímu režimu nějakým způsobem bojovali. Daleko více „normálních“ občanů zde zůstalo… To ale běžně dělají ještě nyní i USA, kteří z území, které „obranně osvobodí jako nebezpečí pro USA“. To se stalo např. jak po „osvobozování Afghanistánu a Iráku“, kdy mnoho jejich občanů, kteří nikdy minulosti nebyli občany USA, bylo převezeno do USA (i třeba na Guantanámo) k „vytěžení“ přátelsky nebo nepřátelsky…

    • A. S. Pergill napsal:

      Problém vidím v tom, že Beneš měl asi stejnou možnost zasáhnout proti řádění sovětů, jako Dubček v roce 1968.

  5. Petr Beránek napsal:

    Vážený pane Urbane,
    děkuji že píšete o věcech, o kterých je třeba psát.
    Petr Beránek

  6. Karel napsal:

    Nikým nevolená partička okolo Rychetského dle mého názoru podrývá základy demokracie u nás.
    Přijde mi, že si usurpují politickou moc, tím jak opakovaně maří vůli volených orgánů moci.

  7. Libor napsal:

    Bože, vždyť Vy ani neumíte česky.

  8. Ornyl napsal:

    Rychetský rozhodoval sám? To asi těžko, rozhdolo 10 soudů ze 14, tak si ty svoje výblitky schovejte do IV. cenové….

  9. Main napsal:

    Pro všechny tzv. disidenty, kteří dostávali peníze z Německa jsou dekrety prostě nesnesitelné. Za vše stačí citovat hlavního chartistu Patočku, který řekl, že Češi jsou osvobození sluhové. Dobrá zpráva je, že jsou skoro všichni ve vysokém věku, tak je ještě pár let strpíme a pak bude snad od nich pokoj

  10. Martin napsal:

    Beneš bohužel z nešikovnosti nebo neopatrnosti leccos pokazil. Zeman kazí úmyslně, cíleně a zlomyslně.

  11. Ivan Brzek napsal:

    Myslím si, že benešovy dekrety jsou velkou skvrnou na česko německých vztazích.Nedovedu si přestavit uplatnění podobných zákonů(dekretů) na zločince v řadách komunistů. Vím, že mezi nimi byli pouze držiteli rudých knížek, aby měli svoje, ale to samá bylo mezi Němci. Jejich rodiny tu žili staletí. Proč naši zakladatelé republiky si nevzali příklad ze Švýcarska, kde žijí vedle sebe lidé kteří mluví německy,francousky,italsky a retorománsky,nikdo někoho neposílá do Německa,Francie či Itálie. Retorománi jsou tam,doufám doma. Domnívám se, že i církev tady nic pozitivního neučinila.

    • A. S. Pergill napsal:

      1. Kantonální systém byl Němcům nabídnut, a ti ho odmítli povstáním ihned po první světové válce. Pohraničí jsme museli vojensky dobývat.
      2. „Benešovy dekraty“ (je to ve skutečnosti zavádějící pojem, protože byly dodatečně odhlasovány parlamentem jako řádný zákon, a parlament měl možnost je odmítnout nebo upravit a neučinil tak) byly patrně nejmenším zlem z toho, co bylo reálně možné. Další možností by bylo soudit jednotlivé Němce. To by bylo v řadě případů nemožné, protože svědky jejich zločinů byli zase jen Němci a nelze předpokládat, že by svědčili pravdivě. Ty procesy by se táhly snad desítky let. Navíc by pomalost a neúčinnost soudů nad Němci podpořila komunisty. Poslední možností by bylo nějaké pokriplení důkazního řízení ve smyslu „svědectví Němce a německý listinný důkaz mají nulovou hodnotu“. Což by vedlo, pochopitelně, k totálnímu rozvratu justice ve smyslu nástroje civilizovaného práva. Je třeba zdůraznit k té druhé a třetí eventualitě, že Beneš neměl kříšťálovou kouli, takže nevěděl, že komunisté provedou úspěšný puč a během několika let udělají z justice nástroj „třídního práva“.
      3. V Českoslovrensku byli v podstatě trojí Němci:
      A. Němci na území, zabraném po Mnichovu (kteří byli touto dohodou do jisté míry chráněni)
      B. Němci na území „protektorátu“, který byl zcela ilegální a mezinárodním právem neuznávaný, takže ti mohli být např. souzeni za službu v německých ozbrojených silách a nepomohlo by jim ani německé občanství (jako nepomohlo známému „lordovi Hau-hau“ a po válce ho Britové odsoudili a popravili).
      C. Němci přišlí po 15. 3. 1939, na které se dalo hledět jako na příslušníky organizované zločinecké tlupy (kteří jsou odpovědní i za ty zločinné aktivity této tlupy, jichž se osobně neúčastnili). Ti mohli být všichni popraveni od příslušného „zákonného věku“ výš, což je pro válečné zločiny, tuším, 15, jak to bylo tehdy, nevím, ale i kdyby to bylo 18, byl by to masakr. A přitom zcela podle práva.
      Takže ten paušální odsun byl nejlepším východiskem i pro ty Němce. A měli by IMHO držet hubu a krok a být vděční za to, že se s nimi nezacházelo podle práva, jak si to zasloužili, ale dostalo se jim až nebývalého milosrdenství.

    • petrph napsal:

      Víte, ono tvrdit že „..Benešovy dekrety jsou velkou skvrnou na česko německých vztazích“, je stejné jako tvrdit, že „německá okupace napřed Sudet, a potom zbytku republiky“ jsou velkou skvrnou na česko německých vztazích“.
      No jsou, a je to tragická skvrna, ke které už se nikdo vracet nechce. Takže už v roce 1997 v Česko-německé deklaraci se za ty události vzájemně obě strany omluvily a uvedly mj. že „.. že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti…“ atd…
      A věc druhá, jak už napsal pan Pergill, jiný systém se tu mohl udělat při vzniku republiky, už v tom roce 1918, jenže sami Němci neměli zájem o tom jednat. Nakonec, tehdy je odtud nikdo nevyhazoval, žili i dál, a mluvili svým jazykem a hrdě se ke svému němectví hlásili. Jenomže, v roce 1945, po porážce toho jejich němectví, už se s nimi nikdo bavit a nabízet jim nějaké kantóny nechtěl.

    • Petr napsal:

      Oni Švýcaři neměli v žádném ze svých kantonů Henleiny, víme?…

      • A. S. Pergill napsal:

        Měli, ale vypořádali se s nimi tak, jak jsme to my s henleinovci nezvládli. Ve středověku se se zrádci nikdo nepáral.

  12. Ivan napsal:

    Ten článek je jen šílená agitka. Je z ní jasné, kdo takové novinářské lži platí. Ústavní soud ztratil jakýkoukoliv vážnost už svým rozhodnutím v případě žaloby na majitele hotelu v Ostravě, který požadoval od ruských turistů jako podmínku ubytování podepsat ohavné politické prohlášení. Takže kritizovaný soudce naopak patří mezi těch několik málo soudců, kteří neztratili svou čest a nenechali se ani zastrašit, ani koupit a proto svým postojem proti většině bezcharakterních soudců dali alespoň veřejnosti najevo, jak odporná politická hra se na ústavním soudu hraje.

  13. Bacil napsal:

    Tento článek je blbost. Prezident ústavní soudce jmenuje ale jen ty které mu senát schválí. Senát si udělal z ústavního soudu ústřední výbor tak jako komunisté.

  14. Petr Smékal napsal:

    Je neuvěřitelné, že se u nás najdou novináři ( nechci použít nějaké sprosté slovo ), kteří obhajují restituční nároky cizí šlechty ( majetky v Čechách získaly podvody , krádežemi a konfiskacemi po české protestantské šlechtě po bitvě na Bílé hoře), jejíž členové se hlásili k německému národu a s německými fašisty kolaborovali. Pan Urban určitě obdrží za tento článek svých třicet stříbrných.

    • Bacil napsal:

      Když k tomu co říkáte přidáme církevní restituce které byly schváleny pravomocně odsouzeným poslancem ve 2hodiny v noci a ráno poslanec nastoupil do vězení. Něco říká o nezávislosti ústavního soudu který stížnost na jeho hlasování zamítl.

      • A. S. Pergill napsal:

        Proto jsou pro mě strany, které to „odmávaly“ navždy nevolitelné.

Přidávání komentářů není povoleno