Jan Urban: Lenka Bradáčová aneb Ne-spravedlnost s lidskou tváří
Pražská Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová patří bezesporu mezi nejobratnější mediální osobnosti české scény. Už více než tři roky se snaží u veřejnosti vzbudit dojem nekompromisního a rázného boje s korupcí a snahy očistit od korupčních vazeb celou soustavu státního zastupitelství. Publicista Jan Urban v názorovém textu pro HlídacíPes.org rozebírá, proč tento mediální obraz podle něho neodpovídá skutečnosti.
Potom, co se z veřejného prostoru vytratil kdysi tak pozitivně vnímaný Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, zůstává paní Bradáčová posledním hlasem optimismu v tomto problematickém prostoru údajné právnosti. Předkládá však k veřejnému posouzení skutečný obraz stavu orgánů činných v trestním řízení? Nebo k vystavění optimistického mediálního obrazu opravdu stačí ochočit pár novinářů, kteří se jenom vyhnou každé nepříjemné otázce?
Dílo Jany Hercegové
Když v minulých dnech konečně ohlásily rezignaci na funkci vedoucí městské státní zástupkyně Jana Hercegová a její dvě dlouholeté náměstkyně, zmohla se Lenka Bradáčová, stejně jako nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a ministr spravedlnosti Robert Pelikán, pouze na poděkování za vykonanou práci a projevenou zodpovědnost. Veřejnost se znovu, jako už mnohokrát předtím, nemá a nesmí dozvědět skutečné důvody posunů uvnitř orgánů činných v trestním řízení i v justici.
Devět let ve funkci Městské státní zástupkyně v podání týmu paní Herzegové bylo přitom z pohledu veřejnosti i skutečného práva sérií skandálních kroků a podezření ze systematického zneužívání pravomocí veřejné osoby, nadlouho poškozující alespoň minimální důvěryhodnost státní žaloby. Notoricky známé případy sabotáže vyšetřování trestní zodpovědnosti Stanislava Grosse za vytvoření privátního tajného policejního týmu Mlýn, blokování vyšetřování korupce na ministerstvu pro životní prostředí v kauze Drobil či dokonce parlamentní vyšetřovací komisí prokázané manipulace vyšetřování kauzy Opencard byly přitom jen špičkou ledovce.
Proti ovlivňování kauz z dílny týmu paní Hercegové protestoval přitom Spolek Šalamoun už v roce 2009. V roce 2014 pronikla na veřejnost informace o tom, že policie dokonce zahájila vyšetřování Hercegové a některých jejích podřízených pro ovlivňování korupčních kauz v Praze. Podle nevyvrácených informací, uniklých z policejního vyšetřování, se Městská státní zástupkyně konspirativně scházela s tehdy také vyšetřovaným vedením Vrchního státního zastupitelství (Rampula/Grygárek) a používala při tom dokonce šifrovanou komunikaci.
Je nenormální, že veřejnosti je po celá léta organizovaná nezákonnost předkládána jako normální a zákonná praxe, se kterou nikdo nic nemůže dělat. Je nevkusné, když vedení soustavy státního zastupitelství i ministr spravedlnosti předstírají, že vynucená rezignace osob trvale poškozujících činnost, důvěryhodnost a pověst oboru, je krokem zodpovědných, obětavých a bezchybných obránců práva, kterým se sluší děkovat. Všechny tři dámy přitom zůstávají na pražském městském státním zastupitelství. Omluví se někdo za bezprávné postupy jejich éry?
Vedení soustavy státního zastupitelství i ministerstva tak dávají veřejnosti jasně najevo, že má být vděčná, zapomenout a dále se nezajímat. Jenomže demokracie a spravedlnost si žádají pravdu a bez pravdy nemohou existovat.
Tenkrát na MMR
V pondělí 26. října 2015 nastoupil výkon čtyřletého trestu odnětí svobody RNDr. Radim Špaček, jehož jedinou vinou bylo, že před více než deseti lety pomohl rozkrýt korupci na ministerstvu pro místní rozvoj.
Rozkrádání stovek milionů z přístupových fondů PHARE na ministerstvu pro místní rozvoj v letech 1994 až 2002 potvrdilo Nejvyšší státní zastupitelství v dokumentu z roku 2004, nezávislé audity a v roce 2007 ve svých usneseních i vláda České republiky. Podezření na řadu trestných činů, které přitom „někdo“ na ministerstvu musel spáchat, však nikdy nebylo vyšetřováno a nikdo nebyl potrestán. Proč? A kdo za to nese zodpovědnost?
Ministerstvo pro místní rozvoj v následujících letech opakovaně předkládalo vládě nepravdivé informace a tvrdilo, že dokumenty, které by mohly prokázat protiprávní jednání, se ztratily, byly skartovány nebo zničeny při povodních. Nic z toho nebyla pravda. Ministerstvo vědomě uvedlo vládu České republiky v omyl a způsobilo škodu velkého rozsahu. Česká republika raději vrátila do Bruselu několik set milionů korun, jenom aby zabránila vyšetřování. Nikdo však nebyl za tyto trestné činy nikdy vyšetřován a nikdo nebyl potrestán.
Jiří Paroubek jako ministr pro místní rozvoj se okamžitě po svém nástupu do funkce v srpnu 2004 sešel se zástupci holandské poradenské společnosti, které jeho předchůdci zrušili lukrativní poradenskou smlouvu. Tato firma dlouhodobě spolupracovala s jeho vlastními poradci a Jiří Paroubek slíbil vyhovět jejím protiprávním požadavkům vůči České republice. Vědomě tak zavrhl audity potvrzené stanovisko svých předchůdců i varování Nejvyššího státního zastupitelství, které označilo konání těchto poradců za „naplňující podezření ze závažné trestné činnosti“. Umožnil tak této společnosti zahájit arbitráž proti České republice a způsobil škodu velkého rozsahu. Vrchní státní zastupitelství a protikorupční policie se tím odmítly zabývat.
Jeho poradce Ing. Jiří Kupka, placený ministerstvem pro místní rozvoj, vystoupil v této arbitráži jako dobrovolný svědek proti České republice – a v arbitráži uváděl nepravdivé údaje. Nikdy nebyl vyšetřován ani potrestán.
Kauza fondů PHARE
Jiří Paroubek osobně inicioval trestní oznámení proti RNDr Radimu Špačkovi a Ing Petru Formanovi, kteří v letech 2003-4 zmapovali na ministerstvu pro místní rozvoj rozkrádání fondů PHARE a vypověděli smlouvu s podezřelou poradenskou firmou. Toto trestní oznámení bylo odloženo jako nesmyslné. Poté, co se v dubnu 2005 Jiří Paroubek stal premiérem, jeho nástupce na MMR Radko Martínek opakovaně osobně intervenoval na Nejvyšším státním zastupitelství a tímto nezákonným jednáním se dokonce chlubil v tisku. Toto ovlivňování orgánů činných v trestním řízení nebylo nikdy vyšetřováno a nikdo nebyl potrestán.
Tehdejší Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová po intervencích politiků postoupila případ na s politiky „spolupracující“ rampulovské Vrchní státní zastupitelství v Praze. Vyšetřovatel pplk. Gejza Rakaš z protikorupční policie i ustanovený státní zástupce Vrchního státního zastupitelství Boris Havel se výslovně odmítli zabývat vývojem celého případu i předchozím stanoviskem Nejvyššího státního zastupitelství, přestože jim to zákon ukládá. Boris Havel je podřízeným Lenky Bradáčové dodnes, pan Rakaš je dnes klíčovým vyšetřovatelem protikorupční policie v kauzách Opencard….
RNDr. Radim Špaček je nevinen, ale přesto byl po deset let trvajícím procesu na třetí pokus odsouzen pražským Vrchním soudem, aby se zakryla tehdejší systémová korupce. Na jaře bude už potřetí stát před Městským soudem Ing. Per Forman, dvakrát tímto soudem osvobozený. Vrchní soud však třikrát kauzu vrátil s tím, že trvá na trestu…
Zatím tedy není co oslavovat. Zákon bez spravedlnosti je stále jenom nejohavnějším nástrojem ochrany mocných. Nedotknutelnost bezpráví, páchaného jednotlivci uvnitř orgánů činných v trestním řízení, pokračuje. Bez ohledu na odchody některých „zasloužilých“ systém běží dál, jak si zvykl. Jen nám nastavuje v novinách „ne-spravedlnost s lidskou tváří“.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Investor Brůna: Levné a pohodlné bydlení? Hledejte oblasti, které ožijí za deset let
Investor Brůna: Kdo je vlastně bohatý? Na pěkný důchod už miliony nestačí
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
6 komentářů
Mně říkal jeden nejmenovaný člověk (insider z policejních struktur) že jde v podstatě jen o to, že mafie vystřílely informace sesbírané kdysi StB a podob. organizacemi. A tak si u určitých dnešních organizací státu (a u jednotlivců v nich různým způsobem angažovaných) objednaly nové, něco málo zazpívá každý vyslýchaný ptáček, ať už sám o své vůli nebo do odposlechů.
Což by pak posunovalo některé složky organizace právnického státu někam do prostoru právě těch estébáckých, jen cíl je trošku jiný (kdysi to bylo udržení a zpevnění moci politické a od ní se odvíjející moci ekonomické, dnes je tomu ale naopak).
Jak jsme obdržel, tak dávám.
Osobně tomu ale nevěřím, myslím si, že v demokratickém právnickém státu mámě ty….no, ty mechanismy. Které tomuto účinně zabraňují…a tak jde asi jen o fámu, o konspirační teorii – která má za cíl pošpinit spoustu čestných a pracovitých lidí.
Sem někde slyšel, že ten magor, co vytlačil v Praze dodávku s několika lidmi ..tak že dostane třikrát víc jak magor, co téměř stejné provedl na D1 ….a že dokonce dostane o několik let více, jak vrahoun , který kohosi brutálně ubil kovovou tyčí , uřezal mu hlavu a tělo kdesi zakopal.
Neska by vás zřejmě někeří lidi klidně poslali i pod gilotinu, za to, že vám jednou ujely nervy…a udělili podmínku, když někoho zamordujete na něčí objednávku. Ještě že máme ty…no, ty ochranné mechanismy. Ty mechanismy – to je moc fajnová věc, ty ochrání mnoho lidí před tím, aby měli zničený život. Jen země s takovými mechanismy může nadále vzkvétat.
Cože ?
Já taky.
Taky se v tom nevyznám. Ale prej bude líp – říkali asi před půl stoletím.
Jan Urban opět nezklamal, tentokrát, když hodnotí působení dr. Hercegové na základě „… nevyvrácených informací, uniklých z policejního vyšetřování…“, už to je ale na docenta Chocholouška, Co to je za logiku? Nevím, kdo by panu Urbanovi a jemu podobným měl tyto informace vyvrátit? Pokud by taková informace byla potvrzena – spáchán trestní čin, tak by dr. Hercegová skončila na tomto postu už dávno a. To, že měla šifrovaný telefon se svým nadřízeným náměstkem, je podezřelé? Ona si toho náměstka zcela jistě nevybrala. Jak má chránit informace z trestních řízení, které ze zákona nenáleží slyšet ani jiným policistům (technikům a dalším). Do hledáčku paranoidního ÚOOZ se dnes dostane každý (i Vás to časem čeká), kdo se s někým zná. A pokud jde o Vámi hodnocené případy, které uvádíte, tak bohudík o tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo je jeho pachatel, nerozhoduje ani lid, ani novináři, ani Vy s Kortem a Gabalem, ale justice a to i přesto, že máte „audity, názory a další důkazy“, kterými operujete. A to je dobře – jistě to není ideální – realizují to lidé, kteří jsou i chybující, ale lepší systém zatím nikdo nevymyslel. Státní zástupce má podle zákona o státním zastupitelství odolat politickým tlakům, veřejnému mínění a sdělovacím prostředkům. A toto dr. Hercegová naplnila mírou vrchovatou. Jistě, každý jsme chybující. Ale v případě, že by se chovala, jak Vy uvádíte, či naznačujete, protizákonně – „Omluví se někdo za bezprávné postupy jejich éry?“, tak by toto museli zjistit její nadřízení nebo soudy. Existuje také totiž něco jako je dohled nadřízených složek, v jejím případě Vrchního státního zastupitelství v Praze, vedené t.č. JUDr. Bradáčovou. Mechanismus je totiž nastaven tak, že nikdo nerozhoduje separátně a absolutně. Vy máte pouze k dispozici nelegální (nezákonné – vidíte, jak to v policii chodí) úniky z vyšetřování, vytržené z kontextu, jejichž hlavním cílem je někoho dehonestovat a likvidovat – to je ostatně to, co děláte vy.
A nyní k Vašemu “Notoricky známé případy sabotáže … parlamentní vyšetřovací komisí prokázané manipulace vyšetřování kauzy Opencard …“. Pokud bylo s něčím ve vztahu k vyšetřování Opencard Parlamentní vyšetřovací komisí manipulováno, byli to Vaši přátelé, pan Chytil, poslanci Gabal a Korte, za Vaší „skvělé“ režie, kteří vědomě zmanipulovali nejen tuto komisi, ale využili celou Poslaneckou sněmovnu ke svým zájmům – ale to Vy moc dobře víte. Jistě přijde doba, kdy bude vůle tyto věci odhalit, seznámit s nimi veřejnost a aktéry po zásluze potrestat.
Je neskutečně pozoruhodné, jak vehementně se tento pán, který řídil manipulování Parlamentní vyšetřovací komise Opencard, pasuje do role morálního arbitra. Jak se to slučuje s jeho tvrzením, že … „ Jenomže demokracie a spravedlnost si žádají pravdu a bez pravdy nemohou existovat.“
Pokud je to pravda a zasvěcení lidé, kterým jde o dobrou věc, nenechají zmíněný případ zapadnout. Soud s panem Formanem nabízí takovou šanci. Co se týče integrity Pavla Zemana nebo Lenky Bradáčové, nejsem na pochybách. Jejich dosavadní činnost svědčí v jejich prospěch. Ale opět se nabízí stará moudrost, že mnoho psů zajícova smrt. Jestli jim jde o krk, v přeneseném i skutečném slova smyslu, dá se pochopit i dočasný ústup. Tady musí zafungovat hlídací psi demokracie a tlak angažované veřejnosti. Jako první krok bych viděl v čistce v justičních orgánech, po Herzegové a jejích pomocnicích musí následovat Máchová a lidé, kteří ji podporují nebo kryjí. Dodnes tvrdím, že Havlovo jmenování komunistických soudců byl nešťastný krok a signál pro bývalé zločince, že se pojede dál močálem černým podél bílých skal. Kolik to způsobilo křivd a zločinů se dozvědí až další generace. Takže snad ty Boží mlýny občas zafungují.
Tyto informace má pan Urban a ještě pár znalých. Jenže většina národa má informace z TV Nova o tom kolik je na horách sněhu, jiná vysílá rozhor pro blby a třetí ukáže šaška s transparentem o levném pivu. Do toho soudruh Foldyna zaútočí na americké imperialisty a sprostý Jandák hnusně po vzoru prezidenta někoho urazí. Toto je naše realita, podle které blbové volí a soudnictví s vnitrem musí pracovat. Nebýt ČT 24 nebo pár týdeníků jako Echo, tak by zblbli i ti ostatní.
Skutečnost je dnes již příliš komplikovaná na to, aby “ pravdu“ dohledávali pouze právníci. Troufám si říci, že kolegia multioborově kompetentních lidí by byla vhodnější formou – jak by měla státní organizace hájit přístup lidí k dobrání se pravdy. Určitě by ale měla reagovat i na popis právnický, ale pouze coby jistou formu jazykového vycizelování popisu reality, nikolivěk jeho zobjektivizování.
A to opomíjím ten často to kriminálnický jazyk právníků, kdy nevíme , zda náhodou nejde o spolupachatele, komplice zločinců……
Bohužel právnický stát nikdy nedopustí, aby moc právníků byla takto oslabena. (na druhé straně – nikdy neříkej nikdy)
Dovolte být konkrétní: pan Urban správně upozorňuje na fakta, ostatně víc než upozorňovat ani nemůže. Konkrétně causa dr.Špačka:Jeho odsouzení je podobné případům i dalších whistleblowerů. Diskutující p.Holubec osvědčuje krásnou víru a třeba má v některých případech i pravdu. Ve zmiňovaném případě pravdu nemá, což určitě pan Havel a další aktéři tohoto justičního omylu zajisté vědí. Paní dr. Bradáčová, dr. Zeman i pan ministr Pelikán by měli být stateční a společně tento justiční lapsus důkladně prošetřit; pokud nechtějí být spoluviníky.