Jan Urban: Děti trpí úzkostmi a depresí. Proč psychologové nestíhají a stát selhal?
KOMENTÁŘ. Náhlou a dramatickou proměnu životního stylu české společnosti po kolapsu komunismu nikdo nepovažoval za možný problém, natož za ohrožení. Všichni chtěli věřit, že budoucnost je už jen zalitá sluncem. Pravda a láska teď už konečně zvítězí nad lží a nenávistí, sliboval krásný a naivní slogan z listopadových dnů.
Spotřební společnost a psychologie konzumerismu přitom ovlivňovaly komunistické Československo nejpozději od začátku šedesátých let dvacátého století. Rovnostářský totalitní režim však až do konce dokázal bránit excesům.
Změna režimu v roce 1989 byla ve všech ohledech nečekaně nová a žádná historická srovnání pro ni neplatila. Česká společnost neměla – a dosud ani nemá – dokončenou pozitivní národní identitu. Ani církev a víra nemohly sloužit jako morální opora a návod k jednání.
Nedospělý mediální zmatek dovolil české pseudopolitice obsadit veřejnou diskuzi neplodnými ideologickými zkratkami a – ne-problémy. Společenství bez zažitých hodnot pak se slepým nadšením opakovalo bláboly a klišé o pravicovosti či levicovosti čehokoliv, zatímco věci podstatné propadaly bez pozornosti a diskuze.
Heslem dne se stala jen spotřeba, „úspěch“ a zábava za každou cenu. V českém společenství zcela převládla představa, že o duši jedince i společenství není potřeba pečovat a pracovat pro ni.
Až třetina žáků a studentů ve věkové skupině dvanáct až sedmnáct let vykazuje úroveň úzkostí „nad hranicí, u které se doporučuje vyhledat odbornou pomoc“.
Třetina dětí trpí úzkostí
Důsledky této bláhovosti a nezodpovědnosti se dnes projevují – avšak už natolik alarmujícím způsobem, volajícím po co nejrychlejší mobilizaci nejen politické scény, ale celé vzdělávací soustavy a společnosti jako celku. Nedávný průzkum žáků druhého stupně základních škol a studentů středních škol v Ústeckém kraji šokujícím způsobem potvrdil varování, která už několik let přicházejí od škol a psychiatrických pracovišť v celé republice.
Až třetina žáků a studentů ve věkové skupině dvanáct až sedmnáct let vykazuje úroveň úzkostí „nad hranicí, u které se doporučuje vyhledat odbornou pomoc“. Radikální nárůst sebepoškozování u dívek v této věkové kohortě přesáhl hranici třiceti tří procent. Pětina takto mladých Čechů a Češek dokonce v obtížnějších situacích uvažovala o sebevraždě.
Třetina dotazovaných vykazovala symptomy úzkosti (napětí a neklid, obava ze sociální nezařazenosti, bušení srdce, nadměrné pocení, třes a chvění končetin). Celá čtvrtina pak zjevné symptomy deprese (podrážděnost, ztráta zájmu o práci, studium, volnočasové aktivity nebo o sebe a své blízké, únava až vyčerpání, nespavost, potíže s pamětí, koncentrací a rozhodováním, myšlenky na smrt nebo alespoň sebepoškození).
Více než polovina dotazovaných má problémy se spánkem a v týdnu spí jen pět až šest hodin denně namísto osmi až deseti hodin, doporučovaných pro tuto věkovou skupinu lékaři. A varujícím civilizačním mementem je, že téměř 56 procent dotazovaných reagovalo s nezvládaným podrážděním, když nemohlo být online na mobilním telefonu nebo počítači.
Připočtěte k tomu obavu z války, enviromentální úzkost, genderové znejistění, oslabení rodinných vazeb a stále ještě rigidní přístup k výchově a nedostatek respektu a zájmu o druhé. Výsledkem je, že máme před sebou těžce poškozenou generaci, jejíž problémy zcela jistě nezmizí samy od sebe.
Na sto tisíc dětí a dospívajících připadá necelých šest psychiatrů.
Není kam se obrátit
Velká část rodičů si s novou situací neví rady. Česká republika vykazuje kvůli desítky let trvajícímu totálnímu podcenění problému ze strany politiky naprostý nedostatek dětských psychologů a psychiatrů. Rodiče se prakticky nemají kam obrátit o pomoc.
Podle registru České lékařské komory v zemi působí jen 180 dětských psychiatrů. Osmdesát šest z nich je starších 65 let. Z více než devíti set klinických psychologů se jenom necelá desetina věnuje dětem a dospívajícím. Na sto tisíc dětí a dospívajících připadá necelých šest psychiatrů.
Jako falešný se ukazuje rozšířený názor, že za problémy dospívajících může pandemie covidu v letech 2020 až 2022. O rozvíjející se krizi mladé generace bez sebevědomí a cíle se vědělo už před rokem 2010.
Počty hospitalizovaných sebepoškozujících se dětí a dospívajících začaly strmě stoupat právě v této době. Mezi roky 2013 a 2019, tedy ještě před začátkem covidových dopadů, vzrostly o 50 procent.
Na už tehdy krizovou situaci však nikdo nereagoval. Oslabená společnost nemohla mít jinou než oslabenou mladou generaci, která pak v covidové krizi dostala nezvladatelný úkol bez řešení. „Podle statistik Linky bezpečí za rok 2021, kdy nejvíc řádil covid a všechno bylo zavřené, narostla četnost dětských psychických potíží o 45 procent“.
Na hloubce krize se výrazně podepsalo i podcenění současných dopadů bezprecedentní proměny společenské a generační komunikace a, především, sociálních sítí.
Chybí vůle se dohodnout
Covidová krize nepřinesla kvůli neschopnosti politické scény systémové řešení. O to vítanější a profesionálnější byly alespoň částečné iniciativy univerzit a nevládních organizací. Politické strany a státní správa mají k dispozici detailní průzkumy ze všech krajů i hlavního města už nejméně pět let.
Informací je dost, ale zcela chybí vůle politických stran dohodnout se na tom, že tato bezprecedentní krize uvnitř poloviny mladé generace potřebuje společnou a dlouhodobou strategii.
Zatím se děje opak. Po mnohaletém fungování s koncem roku 2023 ukončila pro nedostatek personálu a financí činnost asi nejznámější česká Linka důvěry v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.
Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Recommended (5901)Čtěte též
Petr Pithart: Česká skepse směrem k Bruselu. Ale zatím dobrý
Podnikatelé válčí o slibnou firmu. I přes vládu nad poštou a účty v bance
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
20 komentářů
Je mi líto. Za nespavost může používání displejů s modrým světlem (blokáda tvorby melatoninu). Sice se po mnoha bojích podařilo melatonin dostat na trh mimo kontrolu farmaceutických firem, ale nikdo ho mezi mladými nepropaguje.
“ obavu z války, enviromentální úzkost, genderové znejistění, oslabení rodinných vazeb a stále ještě rigidní přístup k výchově a nedostatek respektu a zájmu o druhé“
Obava z války je reálná a jediný reálný boj proti ní je branná výchova mladé populace, aby každý věděl, jak se má v případě takového průšvihu zachovat a ta válka nebyla akcentována strachem z neznámého.
Environmentální úzkost, genderové znejistění (atd.) jsou snadno řešitelným problémem: Prostě postavit aktivisty, kteří šíří tyhle ideologické nesmysly, mimo zákon a velmi důsledně a tvrdě trestat.
Oslabení rodinných vazeb je dáno snahou neomarxistů (Frankfurtská škola), protože rodina je nejsilnější faktor, znemožňující tomu, aby populace naletěla na jejich bludy a nesmysly. Opět není problém zablokovat jejich působení na lidi pod 18 let a přestoupení zákazů tvrdě trestat.
„nedostatek respektu a zájmu o druhé“ velmi úzce souvisí s předchozím. Je zájmem neomarxistů atomizovat společnost na izolované jedince, neschopné spolupráce, recept je stejný jako výše.
A obávám se, že „rigidní přístup k výchově“, je to jediné, co nás drží nad vodou (a právě proto je různými progresivisty, neomarxisty a jinými škůdci tak silně odsuzován).
KONEČNĚ ROZUMNÝ NÁZOR , DĚKUJI PANE DAL JSTE MY NÁDĚJ , ŽE ŽIJOU JEŠTĚ CHYTRÍ LIDÉ
Peníze až na prvním místě. Zmatek vyvolaný genderismem. Nejistota rodičů, pokud jde o ekonomickou situaci rodiny. Nárůst vulgarity. Vynášení nevěry. Vyslovené lži vůdčích politiků.
Krádeže ve velkém. Podplácení a korupce. Vítězí špatné charaktery. Nedostatek času u rodičů. Osamělost dětí. Neustále vraždy, násilí a války v televizi. Nedostatek pozivních vzorů. Žádná oslava rodičovství. Ekonomická nouze. Ekonomické rozdíly v postavení dětí. Šikana. Nedostatek zastání. Nedůvěra k učitelům.
To všechno mohou být přičiny stavu. Ty je třeba změnit. Psychiatři odstraňují následky. Důležitější je prevence.
Je mi 88. Prožil jsem velmi náročný život poctivého vlastence. Přežil jsem někdy až neuvěřitelné situace. Protože jsem byl vychováván Desaterem a Sedmi hlavními hříchy, byť jako vlažný katolík a rodiči k Masarykovi a Benešovi. Nikdy jsem neměl problémy s tím, kde bych měl stát.
Není sporu, že nyní žiji v krajně mizerném státě plném lží, sprostot, krádeží, nevěr, mamonu, nedostatku pocitu odpovědnosti, sexuální nevázanosti, nedostatku pozitivních přikladů. A v Evropě, kterou řídí ztřeštěné sukně.
Připadá mi stávající situace obdobná situaci Římské říše pár let před zánikem.
Zánik říše Římské byl vyvolán jednak ekonomickou krizí tehdy těžko řešitelnou a jednak biologickou degradací-Latinové vymřeli kolem 1.stol.př.n.l. a dál byli nahrazeni jinými národy,které nebyly na stejném stupni vývoje.
My naštěstí ještě degenerovaní nejsme,ale v případě Evropy byste mohla mít pravdu.
Doporučuji přečíst si alespoň ten výběr z Gibbonova „Úpadku a pádu Římské říše“, který ještě za komunistů vyšel v češtině.
Řím padl hlavně z důvodu totálního morálního rozvratu, který přineslo křesťanství (dnes tuto roli hraje především ekologie). Ekonomická krize byla spíš důsledek než příčina.
Od převratu se mnohé změnilo k horšímu a u dětí je to nejvíce viditelné .. školství za 33 let spadlo na level monkey o morálce slušnosti mezi lidmi je škoda psát, vše odešlo do … ještě se nevrátili
Kde jsou ty šťasné děti vyrůstající ve svobodné společnosti? Kde? U psychiatra. To je obraz kapitalistické společnosti, kde každý má svého psychouše.
Jo, jo, Urbane, naivní heslo ? Ty nevěříš Václavu Havlovi, který to říkal? Ty už jsi zapomněl, jak jsi to vykřikoval na Václaváku společně s davem? A najednou je to naivní?
Nepotřebuješ také svého psychouše?
To, že celý západ se potácí ve smrtelné ekonomické křeči, to, že jsme poslední evropskou zemí z hlediska ekonomického růstu, to že máme nejhoršího premiéra EU, za to můžou ti, kdo ho volili. Ve společnosti není blbá nálada, je to nasranost! která se projevila dokonale připraveným plánem na FF UK. To neudělal šťastný člověk se zářnou budoucností ale nasraný student, který takhle chtěl na něco upozornit. Na zemi bez perpektivy, jejíž jediný program byla nenávist vůči Babišovi, a teď je nenávist k Rusku. Nenávist plodí další nenávist. Jací jsou lidé, taková je společnost. To vám řekne každý psychiatr.
To je zajímavé, mí rodiče zažili válku, odsuny ze Sudet, maminka mi kdysi vykládala, že po nich stříleli Němci, pak Rusi a nakonec Češi, můj starší bratr zažil hlad po válce, já byla půlku svého dětství ochrnutá, ale ani úzkostmi, ani depresí nikdo z nás netrpěl, ani jsem za celou dobu nepoznala nikoho, kdo by jí trpěl. On totiž na žádné deprese nebyl čas, protože lidé museli v první řadě přežít. Máme se moc dobře, když máme čas na deprese.
Vždyť on to pan Urban píše od začátku „..Pravda a láska teď už konečně zvítězí nad lží a nenávistí, sliboval krásný a naivní slogan z listopadových dnů.“..
Nikoliv tedy, jak by si snad někdo myslel hned tu konzumní „jitrnici jakou svět neviděl“..
Jenomže v kontextu těch šťastných zítřků aj ty západní jitrnice slibovány byly, jaksi přídavkem. Když budeme ti hodní, poslušní, k tej pravďě a lásce (k národu?) přidáme ještě lásku k Západu, a přičiníme se poctivou prací a zlatýma českýma ručičkama, tak aj ty jitrnice, západní platy a západní životní úroveň taky brzo příjde.. Jenomže nepřišla, a už to způsobilo ohromnou společenskou nedůvěru a krize, kteréžto některé přinutilo změnit své heslo z „bez práce nejsou doláče“ na pragmatičtejší „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“..
Jak tohle psychicky zasáhlo ty mladé generace se dalo rozpoznat už ze studentské výzvy „Děkujeme odejděte“, z roku 1999. které poslalo tehdejší politické bosse, doslova kamsi, a požadovalo právě onu kýženou změnu politické kultury. Ke které ale příliš nedošlo, a ta politická situace se pak skutečně jen zhoršovala, ovšemže za provolávání těch stejných hesel o té jedině pravdě a lásce kterou všechny ty strany nabízely před volbami každému doslova na potkáni.
On to ale Karel Kryl nazpíval dávno předtím
„Jak tóny kravských zvonců,
zní stránky pamfletů,
lze dobrati se konců, být stádem Hamletů.
Být každý sobě drábem,
to mnohé přehluší, však vápno neseškrábem
když vězí na duši.\
Z toho už skutečně deprese mít lze, doslova mladí i staří, jenomže tolik psychiatrů aby dokázali vyléčit celou nemocnou společnost zase nemáme..
Ostatně – neškodí připomenout onen kreslený vtípek pana Jiránka, ve kterém psychiatr řve na svého pacienta „žádné prášky na uklidnění Vám nedám, všechny už jsem spolykal sám“..Ani ti psychiatři to tady nemaj lehký,,
Co mi vyprávěl kamarád pracující ve zdravotnictví, tak to skutečně nejsou čísla vycucaná z prstu, spousta mladých skutečně potřebuje pomoc a zásadně nám chybí kapacity 🙁 🙁 🙁
Jako lajk si to pak vysvětluji kombinací mnoha faktorů, například neustále zvyšující se společenský tlak na výkon, mezery ve vzdělání (děti učíme o statickém světě včerejška, navíc metodami z dob Rakousko-Uherska) a výchově (většina rodin, alespoň ta šťastnější polovina, která ještě zůstala pohromadě má starosti spíš sama se sebou, než aby měla energii a schopnosti připravovat děti do života v moderní a zrychlující si společnosti), destrukčním potenciálem sociálních sítí (šikana, zcela zkreslený obraz reálného světa), vůbec životem online vs offline což má vliv na tvorbu spojení v našem mozku (neurologové rovněž již několik let bijí na poplach!).
V současném světě vládne všeobecná negativita, přestože tvrdá data dost často hovoří o úplném opaku, což plodí obecně sdílenou blbou náladu. Tzv. „obyčejní lidé“ však tvrdá data a širší souvislosti nesledují a spíše žijí ve svých smyšlených fantasmagoriích, že se svět rozpadá, že západní civilizace a Evropa zhyne pod náporem uprchlíků, nebo nedostatkem plynu, zkrátka vše se hroutí, nic není dobře a satanáš Kalousek s Fialou už roztápí kotle pekelné ! A v takto rozbouřeném prostředí nakládáme mladým na ramena navíc ještě naše vlastní neuskutečněné sny, chceme po nich maximum, ale nedáváme jim k tomu potřebné nástroje a necháváme je napospas světu zmatené a zcela nepřipravené.
Navíc si k tomu přičtěme, že za bolševika se péče o duši příliš nenosila, neodpovídalo to narativu šťastného života v socialismu pod vedením KSČ, kdo měl problém, byl prosypán prášky, případně zavřen do ústavu. I dnes jsou tyto „měkké“ humanitní vědy nejrůznějšími idioty vysmívány, přitom na společnosti páchají psychické problémy obrovské škody, které lze přesně vyčíslit…Je evidentní, že sektor humanitních věd musíme zásadně posílit a současně se musíme mladým mnohem více věnovat, pokud po nich chceme aby řešili problémy, které jim svojí zabedněností chystáme !
„Měkké obory“ z humanitních VŠ a fakult nemají s psychiatrií nic společného a s psychologií jen málo. Takže pro péči o psychiku mládeže je nijak nepotřebujeme. Naopak, právě z těchto oborů se rekrutují hlasatelé nejrůznějších nesmyslů, od 666 „genderů“ až po antropogenní klimatickou krizi, která nás během pár let upeče.. Aniž by vysvětlili, proč jsme se neupekli v obdobích mezi Jiřím z Poděbrad a Rudolfem II, za středověkého klimatického optima, za antického klimatického optima, případně mínojského klimatického optima, kdy ve všech těchto obdobích bylo výrazně tepleji než dnes a v řadě let těchto období byly podle proxydat byly vcelku bezpečně překonány teploty, které aktivisté presentují jako „šílenou nevratnou katastrofu, která nás všechny zabije“.
Tyhle obory jsou jen prostředek k dosažení VŠ titulu (alespoň Bc.) lidmi, kteří by za minulého režimu, i v případě vhodného původu, neměli nárok ani na učební obor s maturitou.
Jsem absolventem jednoho z těch „měkkých“ a podle vás zcela škodlivých oborů na FFUK a nemám pocit, že bych byl tímto nějak deformován podle vašich hloupých a nepoučených představ. Vaše nenávist k humanitním oborům připomíná oba totalitní režimy 20. století.
Pokud nejste absolvent psychologie (která se na některých FF také učí), tak pro ty úzkostí trpící mládežníky nejste žádný přínos. To není nenávist, to je konstatování faktu.
Pokud jste absolvent některého z mnoha „filosofických“ oborů, blábolologií provozujících doomsaying o všem možném, od ekologie až po společnost, tak spíš k té úzkosti, jejímu vzniku a zvyšování, přispíváte.
A řada dalších oborů z ranku těch měkkých (až na pár výjimek typu jazykověd, historických věd apod.) škodí minimálně tím, že jsou financovány na úkor něčeho užitečnějšího.
Jistě je otázka i to, zda vůbec může být součástí vědy jako takové obor, v němž výsledek zkoumání nezávisí na objektivních faktech (jako v biomedicíně, technických oborech apod.), ale výlučně na světonázoru badatele. Což se týká prakticky všech „měkkých disciplín“.
Máte jistě pravdu v tom že ty děti jsou ve školách přetěžovány, jenomže
bohužel, žádný Norimberský trychtýř neexistuje, takže ani žádná obecně použitelná „zázračná metoda“ jak naučit všechny žáky všechnu látku, snadno a rychle neexistuje.
Existuje jistě řada moderních metod výuky – určitého segmentu látky – v určitém předmětu.
Což ale v celkovém a stále expandujícím objemu učiva nehraje tak roli. I třeba že se zdá nahradit šprtání vypracováním prezentace, vyhledat si k tomu sám informace Jenomže pokud se těch referátů sejde současně několik z různých předmětů je toho taky moc.
Bohužel i ty zmíněné měkké vědy, pokud se jejich učení narve do škol až moc – v různých segmentech pod různými názvy a tím pádem vedle sebe vede k přetížení.
Ono možná si připomenout ten nedávný příklad jisté učitelky která diskutovala se žáky o válce na Ukrajině. Nebudu v žádném případě hájit její názory – ovšem tahle diskuze neměla ve škole co dělat. Stačilo říct „děti, válka je vždycky hrozná, a teď se vrátíme k výuce“. Ale mám takový smutný dojem, že učitelé mají takové diskutování o různých společenských problémech se žáky přímo předepsána..
V čem je dokonce omyl, požadovat aby řešili problémy, které jim svojí zabedněností chystáme. – rozuměno hned po škole. Přitom snad proboha psychologie říká něco naprosto jiného.. Po ukončení školy a nástupu do zaměstnání mají dost práce, doslova sami se sebou, aby se v té společnosti naučili v praxi, jak se cokoliv řeší
Kdyby se jim tak do 30 podařilo podařilo si zajistit bydlení a založit si rodinu, i to je dneska pro ně kumšt.
Od těch 30 , někteří z nich „co na to mají “ si začínají budovat kariéru . A do nějaké vrcholové pozice „řídit společnost a řešit její problémy“ se nemnoho z nich dostane až spíše po 40.
Takže spíše je naopak naučit že vyřváváním po náměstích, se v jejich věku nic ve společnosti vyřešit nedá……
Vyučovaná látka se bude muset chtě nechtě seškrtat, jinak výsledek bude stále horší, protože stále více přetěžované děti se toho v důsledku toho přetěžování naučí stále méně a méně.
Výhodou exaktních oborů je, že v nich existuje vždy nějaká základní kostra nezbytných faktů a vztahů mezi nimi, která se naučit dá vcelku dobře. Oproti tomu „měkké“ obory představují jen chaotické blábolení o ničem, které se prostě žáci musí učit mechanicky nazpaměť, protože tam nelze rozlišit podstatná a nepodstatná fakta a logické vztahy mezi nimi neexistují.
Já už zažil, že vnučce vykládají o válce už mateřské školce. A dá se říci, že z toho byla vystrašená.
Což mi připomíná že moje dcera teď dostala ve škole za úkol udělat prezentaci na téma svátek První máj.
Obávám se, že až si k tomu bude hledat podklady, tak dosti brutální popis Haymarketského masakru jehož výročí se takto připomíná, jí taky psychicky rozhodí na dost dlouho.
No, asi jí s tím budu muset trochu pomoc, s vysvětlením že nedávno přece stávkovali i jejich učitelé v jejich škole, a těm se nic nestalo.
A že když jsme chodili kdysi do průvodů my, jejich rodiče, tak to byla někdy i docela sranda..:))))
Nechci komentovat příspěvky, ale osobně vidím za hlavní příčinu, že se rodiče nezajímají o své děti, v nízkém věku jim nečtou nebo nevymýšlejí pohádky, později s nimi nechodí na výlety, případně na jejích aktivity. Všeobecně rodičům postačí dárky,mobily… ale zájem je nulový.
Už jsem viděl i pohádky, vymyšlené umělou inteligencí. Nekecám, tatínek je IT 🙂