Jako bývalý úspěšný mládežnický tenista je Tomáš Pitra zvyklý hrát s velkým nasazením. Teď už se tenisu věnuje jen rekreačně, rozehrál však jinou vysokou hru: o to, aby jeho titul BBA z americké Wisconsinské univerzity byl uznán jako odpovídající českému magisterskému titulu z ekonomie. Spor s ministerstvem školství již doputoval k soudu a promítá se i do projednávané novely zákona o vysokých školách.

Vzdělání z prestižní americké školy otevřelo Tomáši Pitrovi v Česku dveře k zajímavým pracovním pozicím. Je absolventem oboru finanční investice, bankovnictví a risk management na americké Wisconsinské univerzitě, jež patří mezi americkou špičku. Dnes pracuje v bance, kde má na starost oblast syndikovaných korporátní úvěrů v rámci Evropy.

„Znalosti a dovednosti z českých bakalářských programů by na tohle ani náhodou nestačily,“ říká Pitra, který si z USA přivezl titul BBA – Bachelor of Business Administration.

Když se pak rozhodl požádat o nostrifikaci, tedy uznání svého zahraničního vzdělání, zjistil, že na tuzemských školách platí jednoduchá rovnice bachelor = bakalář. A s tím se při vědomí toho, co a jak v USA ve Wisconsinu studoval, odmítl smířit. „Při nostrifikaci v Česku je zjevně víc slovníkový překlad, než pochopení, jak americký vzdělávací systém funguje,“ říká.

Vyjádření MŠMT k mojí žalobě je plné podpásovek. Zkouší to rámovat tak, že já jsem podvodník, který chce z mála udělat něco víc.

Svou snahu dobrat se uznání, že jeho kvalifikace odpovídá tuzemskému magisterskému studiu ekonomie, dotáhl nyní až k Městskému soudu v Praze. „Stojím proti systému, který se uzavřel jakékoli diskusi,“ je přesvědčen Pitra.

Ministerstvo školství se do detailního komentáře k jeho případu s ohledem na probíhající soudní spor pouštět nechce. „Soudní řízení v souvislosti s nostrifikacemi jsou výjimečná, obvykle v jednotkách případů ročně. Hlavním důvodem těchto sporů bývá, že vzdělání bylo získáno na neuznávané instituci,“ konstatuje obecně za MŠMT mluvčí Tereza Fojtová.

Ve vyjádření k žalobě Tomáše Pitra pro soud ale ministerstvo píše, že „jím absolvovaný studijní program nelze považovat za odpovídající tuzemskému studijnímu programu magisterskému“ a že „účelem uznávací procedury není přizpůsobovat anebo dokonce ohýbat český vysokoškolský vzdělávací systém různým specifikům zahraničních systémů“.

Soud také oběma stranám navrhl možnost, že by věc rozhodl bez nařízení jednání, to ale Pitra nechce. „Vyjádření MŠMT k mojí žalobě je plné podpásovek. Zkouší to rámovat tak, že já jsem podvodník, který chce z mála udělat něco víc. Jde mi o spravedlnost. Cítím to jako úmyslnou diskriminaci a je to bezmoc i naprostá svévole správních orgánů,“ říká.

Nostrifikace je proces uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání (nebo jeho části) jako rovnocenného se vzděláním získaným v České republice. V České republice rozhodují o nostrifikaci podle § 89 a 90 zákona o vysokých školách zásadně veřejné vysoké školy, které uskutečňují obsahově obdobný studijní program.

Taková je běžná praxe

Po návratu do Česka neměl Tomáš Pitra o nabídky zaměstnání nouzi: „Moje startovní pozice byla velmi dobrá, mohl jsem si vybírat.“ Protože ale obor bankovnictví spadá pod dohled a regulaci ČNB, usoudil, že by bylo dobré nechat si pro jistotou udělat nostrifikaci:

„Tušil jsem, že tu bude problém s tím pojmem bachelor. Obsahem, délkou, kvalitou školy i šíří záběru přitom mé studium odpovídá českému magistru. Narazil jsem však na odpor, možná závist i na posměšky, že si přece nemůžu myslet, že mi bakaláře uznají jako magistra.“

Pitra argumentuje znalostmi a dovednostmi – což jsou i pojmy, s nimiž pracuje platný zákon a školy by je při nostrifikaci podle znění platného zákona měly posuzovat. „Je na to i judikát Nejvyššího správního soudu, že musí porovnat soubor nabytých znalostí a dovedností a porovnat obsah a charakteristiku studovaných předmětů. Ministerstvo školství se tím ale neřídí a podle toho pak postupují i jednotlivé školy,“ říká Pitra.

O uznání, že jeho americký diplom je tuzemským ekvivalentem magisterského vzdělání, usiloval na Univerzitě Karlově, Masarykově univerzitě v Brně či na pražské VŠE. Když kontaktoval i ministerstvo školství, dozvěděl se, že „nejnižší stupeň univerzitního studia v USA, rovná se nejnižší stupeň v ČR“ a že prý taková je běžná praxe.

„Na VŠE jsem žádost o nostrifikaci podal 17. července 2023, zamítavý verdikt mi dali až v listopadu, i když ze zákona je lhůta 60 dní. Magistra mi zamítli, bakalář je nepřijatelný pro mne. Čtyři dny poté, co jsem se odvolal k MŠMT, změnila VŠE svůj dosud platný vnitřní předpis k nostrifikacím – z porovnání struktury studia jen na formální srovnání stupně dosaženého vzdělání,“ říká Pitra.

Skutečně – v bodě předpisu VŠE o „Uznávání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace“ se věta o porovnávání odborných znalostí a dovedností zcela změnila – na prověření, zda „formální stupeň vzdělání osvědčený předloženými doklady o vzdělání je rovnocenný tuzemskému stupni vzdělání“.

HlídacíPes.org požádal VŠE o vysvětlení tohoto kroku i popis její praxe nostrifikací, škola ale ani přes urgenci nijak nereagovala.

„Rád bych dodal, že naši absolventi BBA programu se běžně mohou hlásit k doktorandskému studiu jak zde v USA, tak v Evropě.“

Ani dopis profesora

Pitrovo následné odvolání k ministerstvu školství bylo neúspěšné. Nepomohl ani osobní dopis amerického profesora Wisconsinské univerzity Erwana Quintina, který svého času působil i v americké centrální bance Fed, který potvrzuje, že „nejen obsah, ale i délka studia (šlo celkem o 120 týdnů) odpovídá pětiletému studiu ekonomie na VŠE“.

Quintin zdůrazňuje i to, že má konkrétní srovnání díky svému působení na univerzitě ve francouzském Grenoblu. „Rád bych dodal, že naši absolventi BBA programu se běžně mohou hlásit k doktorandskému studiu jak zde v USA, tak v Evropě,“ upozornil v dopise.

V odůvodnění k zamítnutému odvolání však MŠMT píše, že „dlouholetá správní praxe ministerstva odpovídá tomu, že předmětem posuzování nemá být porovnávání studijního plánu zahraničního studijního programu“ a že „pro ministerstvo není relevantní přezkoumávat skladbu žadatelem absolvovaných předmětů“.

V tomto duchu také ministerstvo školství připravilo novelu Zákona o vysokých školách. Princip uznávání vzdělání by se podle ní měl změnit právě z hodnocení znalostí a dovedností na formální porovnání kvalifikačních úrovní dosažených v zahraničí. Zjednodušeně řečeno, bakalář bude vždy bakalář, magistr bude magistr.

To Pitra označuje za nesmysl, zejména s ohledem na fakt, univerzity v USA nelze hodit do jednoho vzdělávacího pytle.

Univerzitní systémy v ČR a USA jsou podle něj tímto způsobem neporovnatelné. Zejména proto, že americké školy jsou autonomní a jsou mezi nimi kvalitativně obrovské rozdíly. „Nový český přístup by znamenal, že diplom z neznámé a bezvýznamné univerzity by osvědčoval stejné vzdělání – znalosti a dovednosti – jako formálně stejná kvalifikace z Ivy League univerzity,“ říká Pitra.

Podle ministerstva školství ale „proces uznávání zahraničního vzdělání není hodnocením kvality vzdělávací činnosti jednotlivých škol“.

„Účelem tohoto řízení je zajištění právní rovnocennosti zahraničního diplomu s diplomem vydaným českými vysokými školami. Rozdíly v prestiži a kvalitě konkrétních univerzit nejsou předmětem tohoto procesu a nezohledňují se,“ říká mluvčí Fojtová.

Prvek jisté nahodilosti

Pitra je přesvědčen, že ministerstvem předložené znění novely Zákona o vysokých školách, respektive paragrafů 89 a 90 týkajících se nostrifikací, jsou navíc v rozporu s mezinárodní smlouvou, k níž se Česko hlásí – s Lisabonskou úmluvou – a tak i v rozporu se zákonem.

„Ta navržená novela je v přímém rozporu s mezinárodní smlouvou, k níž se Česko hlásí, ale bez povšimnutí to prošlo i Legislativní radou vlády až do Poslanecké sněmovny,“ říká Pitra.

Se svým případem se proto obrátili i na některé poslance. Téma zaujalo expertku na školství za ODS Renátu Zajíčkovou, která je i předsedkyní Podvýboru pro regionální školství a celoživotní učení:

„Vnímám uznávání vzdělání ze zahraničí jako problematické a zatěžující pro žadatele. Případ pana Pitry mi toto moje vnímání potvrdil,“ vysvětluje s tím, že souhlasí i s jeho argumentací, že připravovaná novela Zákona o vysokých školách je v rozporu s platnou mezinárodní Lisabonskou úmluvou, již Česká republika podepsala 11. dubna 1997.

„Navržené paragrafy se od znění Lisabonské úmluvy vzdalují a vytvářejí pro žadatele o nostrifikaci právně nepředvídatelné prostředí,“ říká Zajíčková.

I podle ní se má posuzovat kromě formy i obsah, tedy v zahraničí nabyté schopnosti, znalosti a dovednosti. Zajíčková proto v tomto smyslu připravila pozměňovací návrh k novele vysokoškolského zákona, která byla v uplynulém týdnu projednána po druhém čtení ve výborech a nyní míří do třetího čtení.

Podle Zajíčkové v Česku přibývá studentů, kteří studují vysokou školu v zahraničí a legislativa se tomu musí přizpůsobit:

„Uznávání zahraničního vysokoškolského vzdělání je v České republice velice složité a zdlouhavé. Je zde i prvek jisté nahodilosti, kdy jednotlivé veřejné vysoké školy posuzují získané vzdělání na základě subjektivního hodnocení. Navíc studenti nemají dopředu informace o podmínkách a průběhu nostrifikace.“

Podle statistik MŠMT počet žádostí o nostrifikace v posledních třech letech výrazně navýšila uprchlická vlna z Ukrajiny. Kupříkladu vloni z 6591 žádostí bylo 71 % právě od ukrajinských občanů.

MŠMT trvá na tom, že jím doporučené postupy jsou v souladu s mezinárodními pravidly, včetně Lisabonské úmluvy. „Opírají se i o kvalifikační rámce a Mezinárodní standardní klasifikaci vzdělávání. Tyto principy uplatňují i ostatní signatářské země úmluvy, což zahrnuje i přístup Bachelor is a Bachelor is a Bachelor,“ namítá za MŠMT mluvčí Fojtová.

Navrhované legislativní úpravy podle ministerstva směřují „k větší jasnosti a jednoznačnosti při uznávání zahraničního vzdělání na základě formálního srovnání úrovní kvalifikací“.

Nostrifikace a válka

Podle statistik MŠMT počet žádostí o nostrifikace v posledních třech letech výrazně navýšila uprchlická vlna z Ukrajiny. Kupříkladu vloni z 6591 žádostí bylo 71 % právě od ukrajinských občanů.

Jen Univerzita Karlova ročně v průměru řeší tisíc žádostí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání. „V souvislosti s válečným konfliktem na Ukrajině, tzn. za poslední dva a půl roku, máme ve srovnání s předválečnými statistikami ve vytíženějších měsících i trojnásobek žádostí, roční průměr v tomto období se pohybuje kolem 2700 žádostí,“ říká Lucie Přívětivá, tisková mluvčí Univerzity Karlovy.

„Jak u evropských, tak u amerických vysokých škol se náročnost posuzovacího procesu odvíjí od toho, nakolik vypovídající jsou vysokoškolské dokumenty doložené k žádosti a zda jsou podklady doložené k žádosti kompletní,“ shrnuje Lucie Přívětivá s tím, že postup rozhodně není čistě formální.

„V posuzovacím procesu se nespoléháme jen na název zahraničního akademického titulu uvedeného na diplomu – k tomu, aby vzdělání mohlo být zařazeno do určité akademické úrovně, by pouhé znění titulu nestačilo, je zapotřebí se zabývat i strukturou vzdělávacího systému a kvalifikačním rámcem,“ říká Přívětivá.

S argumentací, že titul BBA (Bachelor of Business Administration) může být obsahem studia, délkou, náročností, znalostmi a dovednostmi i ekvivalentem magisterského vzdělání, se prý Univerzita Karlova setkává jen v ojedinělých případech.

Na problémy s nostrifikacemi naráží například i Bakala Foundation, respektive její stipendisté, kteří díky finanční podpoře nadace studují na špičkových zahraničních školách, včetně amerických. Potíže jsou jak s délkou řízení, které mnohdy dosahuje až půl roku, zejména však se zamítáním žádostí o nostrifikace.

„V zamítnutých žádostech škola vždy jako důvod udává fakt, že se jejich obor přesně neshoduje se zahraničním oborem. Odmítnutí žádosti je tak zpravidla doplněno výčtem předmětů, které obsahuje daný obor české veřejné školy a které chybí studentovi/studentce ze zahraničí,“ vysvětluje Jana Wittbergerová, manažerka stipendijních programů Bakala Foundation. Rozdíl v přístupu u uznávání vzdělávání z evropských a amerických univerzit prý ale nepozoruje.

V polovině září Univerzita Karlova podepsala s nadacemi The Bakala Foundation a The Kellner Family Foundation memoranda o spolupráci právě v oblasti uznávání zahraničního vzdělávání a o urychlení procesu nostrifikací.

Podle Jany Wittbergerová je docela dobře možné, že i titul BBA z prestižní americké univerzity může odpovídat českému magisterskému titulu v daném oboru, jakkoli to nelze aplikovat plošně. Mezi stipendisty Bakala Foundation prý ale dosud na podobný případ nenarazili. „Máme ale zkušenost, že ani čtyřleté bakalářské studium v USA nebylo uznáno z důvodu neshody předmětů,“ říká Wittbergerová a dodává osobní postřeh z let strávených v USA:

„Americká strana vždy trvala na dodržení jejich vzdělávacího systému. Tedy čeští magisterští studenti nemohli vstoupit do amerického PhD programu, ale bylo v jejich případě vždy nutné si nejprve doplnit magisterské vzdělání v USA a teprve pak mohli pokračovat na PhD.“