Jan Urban: Česká sádrová demokracie, sádrové politické strany a sádroví trpaslíci
V celosvětovém indexu klientelistického kapitalismu se Česká republika tiše vyšplhala na druhé místo hned za nejzkorumpovanější diktaturu na světě – tu putinovskou v Rusku. Není horšího srovnání. A doma chceme stále předstírat, že je všechno v pořádku a demokracie nám jenom vzkvétá? Všichni jako by si zvykli, a snad to i považují za „normální“.
Kdo si ještě dnes chce vůbec vzpomenout na desítky českých politiků spojovaných v polistopadové „demokracii“ s korupcí? Paroubek, Klaus, Toman, Urban, Kavan, Srba, Zeman, Cabrnoch, Gross, Dalík, Němec, Novák, Doležel, Fišer (ministr), Zgarba, Bém, Tvrdík, Sobotka, Šlouf, Dryml, Fischer (premiér), Topolánek, Řebíček, Vlček, Bárta, Rath, Nečas, Koudelka, Hašek, Faltýnek, Chovanec, Šnajdr, Jermanová, Blažek… Paměť nestačí.
Bývalý prezident Miloš Zeman s pomocí ministryně spravedlnosti Marie Benešové prokazatelně organizoval soudní pronásledování svých odpůrců.
Jan Urban: Na přítele Miloše Zemana se nesahá. I když jde o vydírání a vyhrožování smrtí
Ve své době nejvyšší představitel státu rozehrával i vlastní zpravodajské hry proti Bezpečnostní informační službě, nejdůležitější zpravodajské službě v zemi.
Obojí představovalo nejhrubší porušení ústavy hraničící s trestným činem velezrady. Politické strany, které by měly být základním garantem ústavnosti politického systému, ovšem mlčely a po celé jeho funkční období pro jistotu blokovaly všechny pokusy mobilizovat ústavou předpokládané kontrolní funkce parlamentu.
Zemanův předchůdce Václav Klaus znemožnil vyšetřování desítek korupčních skandálů svých věrných z devadesátých let vyhlášením nejkontroverznější amnestie v českých dějinách.
Údajný „pokladník“ celé operace a Klausův přítel Peter Kovarčík ve chvíli, kdy si policie začala všímat více než šesti set milionů korun, které se v době amnestie objevily na jeho kontě ve švýcarské bance, zemřel, když údajně uklouzl v koupelně… Ani to české politice nestálo za povšimnutí.
Je to přece politik!
Zkorumpovanou moc komunistického režimu po roce 1989 nenahradila demokracie, postavená na pevných základech ústavního pořádku, ale jako demokracie pouze vypadající souručenství korupce, mlčení a moci.
Laciná sádrová busta, narychlo natřená bronzovou barvou z tuby za pár desítek korun. Zdálky snad může vypadat jako skutečný odlitek z bronzu. Při pohledu zblízka je to jen ostuda. Sádrová demokracie, sádrové politické strany, sádroví trpaslíci…
Posledním exemplářem české imitace právního státu je pokračování skandální ságy dvojnásobného ministra spravedlnosti Pavla Blažka.
Jako by nestačilo, že byl už před dvaceti lety důkazy usvědčen z trestných činů podání zfalšovaného znaleckého posudku a vyhrožování trestním postihem a přinejmenším podezřelý z účasti na přípravě stamilionového podvodu v kauze Diag Human.
Jan Urban: Ano, pane premiére. Které příběhy o ministru Blažkovi nejsou pravdivé?
Jeho tehdy ještě naivní a amatérské korupční kousky se přes podaná trestní oznámení s detailními důkazy nikdy nikdo neodvážil vyšetřovat. Je to přece politik…
O dvacet let později zažívá český stát i díky jeho podvodům u zahraničních soudů mezinárodní ostudu a hrozí mu více než šestnáctimiliardová škoda. Je to jen proto, že se už přes třicet let korupce politiků nestíhá a dokonce se o ní mezi politickými stranami vůbec nemluví.
V očích Petra Fialy má však Blažek přes všechny svoje lži a přešlapy, jak se zdá, stále ještě neotřesitelnou pozici. Premiér navzdory známým faktům stále opakuje, že prý Blažek „nikdy neporušil zákon“. Je na omylu – a nemůže to nevědět.
Nerozhodný a nečinný premiér
V roce 2019 ještě poslanec Blažek dostal „pod rukou“ od spolustraníka část trestního spisu v kauze machinací s brněnskými městskými byty, ve které figurovali jeho blízcí spolupracovníci a jmenovitě i on sám.
Podle zákona ho měl okamžitě předat orgánům činným v trestním řízení, tedy příslušnému, ve spise uvedenému státnímu zastupitelství nebo policii. On ho však, samozřejmě ne hned, předal ministru vnitra. Ten zase policejnímu prezidentovi – a tam se stopa pohodlně ztrácí…
Ještě předtím se však nad získanými informacemi setkal v Poslanecké sněmovně s dalšími, ve spise jmenovanými vyšetřovanými osobami. Zajímalo je hlavně, zda by se „toho“ dalo sehnat ještě víc.
Blažkova dnešní vyjádření o tom, že nemůže prozradit zdroj, že má poslaneckou imunitu, nebo lži o tom, že se ho nikdy nikdo z orgánů činných v trestním řízení na tyto věci neptal, jsou směšné.
Neschopný ministr, který si ve chvíli ohrožení vzal celou vládu i premiéra jako rukojmí. V situaci, kdy zkompromitovanému ministrovi vypověděl loajalitu i olomoucký vrchní státní zástupce Marek Daňhel, je však mlčení Petra Fialy nepochopitelné. Nerozhodný a nečinný premiér tím potápí celou vládní koalici.
O to větší poděkování a podporu zaslouží iniciativa pirátské europoslankyně Markéty Gregorové, která na stranickém fóru vyvolala principiální diskuzi o vztahu Pirátské strany k nedůvěryhodnému účinkování Pavla Blažka ve vládě.
Původní lakonický návrh stranického usnesení zněl: „Česká pirátská strana konstatuje, že setrvání Pavla Blažka ve funkci ministra spravedlnosti ohrožuje důvěru ve spravedlnost a právní stát České republiky i plnění cílů programového prohlášení vlády ČR.“
Tento krok, navracející důvěru v možnost hodnotové a protikorupční politiky, může Pirátům do budoucna jenom pomoci. Na tom nic nezmění jejich neochota všímat si všech – tedy i těch starších – hříchů Pavla Blažka, ani pravděpodobné změkčení konečného stanoviska.
Toto je Rubikon Petra Fialy. Právní stát, kterým se zapřísahal při svém zvolení, nestačí sepsat do ústavy, jako na hostinu nestačí sepsat recept na kachnu na pomerančích. Nestačí o něm jen mluvit.
Je to nekonečný proces a cesta k cíli, na které má hodnotu pouze každý jednotlivý čin – ne slova. V české sádrové demokracii však i v této chvíli mohou nakonec platit víc fantasmagorická přání „staré ODS“ o zlikvidování nepohodlných malých stran a nastolení stabilní vlády velké koalice s otevřeně bezpáteřním populistickým hnutím ANO. Ale to už by Petr Fiala nebyl ani premiérem.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Do vztahů USA se zeměmi Blízkého východu promluví i Trumpův rodinný byznys
Babiš se chlubil, že dal Ukrajincům „62 tisíc eur v keši“. Porušil tím zákon
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
45 komentářů
Je smutné, že jsme se dostali až k popisovanému dění je ubohé. Souhlasím s autorem.
Tak zničit republiku to hned tak někdo nedokáže. Všichni popisovaní zapomínají na to, že nebudou mít kam utéci při dnešním měnícím se světě a peníze si do hrobu nevezmou.
No vždyť ano, jen je třeba upravit tento odstavec
„Politické strany, které by měly být základním garantem ústavnosti politického systému, ovšem mlčely a po celé jeho funkční období pro jistotu blokovaly všechny pokusy mobilizovat ústavou předpokládané kontrolní funkce parlamentu.“
na
Poslanci koaličních stran, dle pokynů svých bossů ve vládě. blokovali všechny pokusy mobilizovat ústavou předpokládané kontrolní funkce parlamentu, podávané (někdy) poslanci opozice.
Toto je sice v rozporu s „duchem ústavy“, neb se v ní praví „..Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“,
ale zase podle ústavních zvyklostí tu zapracovaných, se tato praxe dodržuje, že už si snad lidi zvykli, a politické strany taky – při troše mediální podpory se to zase obrátí, ti v koalici budo v opozici a opačně..“ …Hlavně aby se v tom moc nehrabali policajti, ti jsou dneska tak voprsklí že dokážou zatknout i poslance s úplatkem v ruce..:))))
Již TGM po vzniku 1. ČSR řekl: „Tak demokracii bychom měli, teď ještě nějaké ty demokraty!“. A tak je v to s Čechy ve všem. Vše dělají jen na oko. Zřídí „ty správné“ instituce, přijmou „ty správné“ zákony a pak v reálu dělají vše tak, aby ohýbali a obcházeli pravidla a instituce. Holt národ Švejků. Bohužel tímto způsobem se Čechům za více jak 30 let od roku 1989 podařilo zkazit i tak skvělé systémy, jako je demokracie a kapitalismu.
To není od roku 1989, to je pořád stejné už od toho Masaryka.
Ono jest to zajímavé, ale Masaryk byl vlastně jako prezident „mimo tu demokracii“.
Měl jsme tu taky premiéry a vlády, a parlamenty s řadou různých stran – tam se prováděla ta demokracie tam se dohadovaly zákony, odtamtud se řídily státní instituce.- Bývalo to těžké na dohadování, někdy se v tom i dohadovaly různé kompromisní protislužby či podobně.
Což tedy Masaryk nemusel, ten už byl jako prezident filozof naprosto mimo..
Dobrý den všech,
je to poměrně zdrcující a asi velmi reálné. Nicméně extrémní „sypání si/ostatním popela na hlavu“ je pro určité intelektuály nosným tématem. Obdobné hnusné věci se odnepaměti dějí i na západ od nás. Kdo to objektivně měří.
Osobně mi hodně vadí okaté vynechávání pana prezidenta Havla z obdobných výčtů hříšníků. Ano, zasloužil se o stát. Nicméně o jeho přihrávání výhodných příležitostí „správné partě“ se toho napsalo také dost. O korupci nešlo – pana Havla pochopitelně peníze příliš nezajímaly.
A jeho jednomyslné zvolení komunisty bylo vítězstvím sametového národa nebo pragmatickým handlem?
O tom si můžeme myslet co chceme, ale přemýšlet bychom měli. To p. Urban nedělá.
Podotýkám, že mi je 67 let a nikdy jsem nebyl v ssm, ksč ani v stb (tedy v žádné jejich „službě“.
Jiří Konopáč
Ano, máte pravdu.
Panóvé a dámy na redakci to jste tedy opravdu brzo zjistili,fakt že jo!
Ta ODS pokračuje v rozkladných procesech z 90. let. Jsme již druzí na světě v míře klientelismu na světě.
Znal jsem několik naivků, kteří kdysi vstoupili do KSČ s úmyslem, že tuto stranu zevnitř změní. K lepšímu. Že prý pokud by takových slušných lidí do KSČ vstoupilo více, mohla by se ta změna KSČ povést. Jenže se stal pravý opak. Ta strana změnila je. Pan Petr Fiala bezesporu slušným člověkem je, ale připomíná mi ony naivky, kteří snad chtěli změnit zevnitř KSČ. Patrně také vstoupil do ODS s úmyslem tuto stranu změnit k lepšímu. Jenže ODS pomalu mění Petra Fialu. Je mi Petra Fialy docela líto. Pro ODS je jej škoda.
Nemáte tak úplně pravdu. V roce 1989 KSČ v podstatě jako nástroj totalitní moci selhala. A domnívám se, že se tak stalo právě proto, že podíl slušných lidí, nesouhlasících alespoň s excesy režimu, přerostl jakési kritické procento. Když se podíváte do Bílé knihy o událostech 17. 11. 1989 a poté, tak tam najdete mnoho usnesení ZO KSČ, která jdou proti tomu, co hlásaly její centrální orgány. A co je ještě důležitější: Režim se už nemohl opřít ani o Lidové Milice, ani o armádu. A v momentě, kdy jim Gorbačov odmítl dát k dispozici „dočasně umístěná vojska“, byli soudruzi totálně v … (však víte, kde).
To malé množství slušných lidí, kteří do KSČ vstoupili, si strana záhy přetvořila k obrazu svému, tak že slušnými lidmi být přestali. KSČ srazili hlavu ne slušní lidé, ale hlavně a především ten poslední bod, o kterém píšete a který ji po celá léta od Brežněva, přes Andropova a Černěnka držel při moci. Tedy sovětská armáda. Teprve když o tuto oporu KSČ přišla, byla tam, kde to popisujete. Policie i armáda byly poslušné do poslední chvíle, což policie názorně předvedla na Národní třídě.
Skeptiku, ti lidé prostě za okolností, kdy to nermělo cenu, „drželi hubu a krok“. Nicméně v momentě, kdy se režim začal hroutit, přestali ho podporovat, případně šli proti.
A lidová reakce začala až po masakru na Národní, po ní už si vedení policie ani velení armády nemohly být jisté poslušností svých podřízených a to se týkalo dokonce i LM. V Praze dokonce nastoupili milicionáři z pražských podniků proti těm, které se vedení KSČ snažilo nasadit do Prahy z menších měst, aby zardousili lidové hnutí.
A to vše proto, že v KSČ nakonec sedělo tolik lidí nespokojených s nesouhlasících s její politikou, že přestala fungovat jako jednolitá síla.
Byli to především lidé, nacházející se mimo KSČ, kteří iniciovali události v listopadu 1989. Jak správně píšete, lidé v členské základně KSČ drželi hubu a krok. S událostmi, které se v listopadu 1989 začali postupně odvíjet, se nanejvýš pouze svezli. Postupně pak nalezli do nově se tvořících politických stran, které pak přetvářeli k obrazu svému, často k obrazu, který znali z KSČ. Do nových stran zaváděli korupci, klientelismus a další nešvary pocházející z KSČ. Lidé z KSČ se nestali motorem vývoje, ale jeho brzdou. A je tomu tak doposud.
Skeptiku,
i mezi těmi studenty, zmlácenými na Národní, byli kandidáti KSČ. A byli i mezi stávkujícími studenty (sám vím o vícero na naší VŠ).
A pokud se týká korupce a klientelismu: Tyto jevy bujely u politických stran v podstatě všech pozic na pravolevém politickém spektru od dob Rakouska – Uherska přes první republiku až po mezeru mezi osvobozením od Němců a „Vítězným únorem“. Nebo už tehdy byli komunisté ve všech politických stranách? 🙂
Nemám tušení, kolik bylo kandidátů KSČ mezi demonstrujícími a zmlácenými studenty na Národní třídě Pergille/Šimůnku. Já o žádných nevím. Mohl byste uvést alespoň ty, o kterých vy údajně víte, abych si tento údaj mohl ověřit a ujistit se, že se nejedná o jeden z vašich mnohých blábolů? Mezi těmi stávkujícími studenty se dost možná nějací kandidáti KSČ vyskytovali, ale ti se pouze vezli, jak jsem už napsal výše. A co se týče komunistů v jiných politických stranách před únorem 1948, tak si vzpomínám na Zdeňka Fierlindera v sociální demokracii a na pana Plojhaha v československé straně lidové. Bude jich ale zcela jistě více. Korupce a klientelismus se v politických stranách sice vyskytovaly už od Rakouska – Uherska, ale takový rozměr, který těmto jevům nasadila KSČ, tak ten tu před KSČ nebyl nikdy. V tom obrovském výskytu těchto jevů se KSČ vyznamenala.
Statisticky na té Národní nějací být museli, byli tam i vyšší funkcionáři SSM, kteří by ty funkce jinak většinou nedostali.
Ve stávkových výborech byli kandidáti KSČ zastoupeni hojně (většinou potomci vyšších akademických funkcionářů), oni si cca poslední rok hráli na „disidenty“, čímž si na to připravovali pozice. IMHO teorie, že to celé bylo zinscenované, byť ne do posledního detailu, asi nebude od věci.
A s tou korupcí v KSČ to zase tak úplně jednoznačné a jednoduché nebylo. Spíš šlo o to, že existovaly celé kategorie příkazů a zákazů, které byly předávány pouze ústně a neexistují o nich žádné písemné záznamy, lež bylo nutno je pod hrozbou sankcí dodržet.
Spíš se vyskytovaly „zločiny ve prospěch firmy“ s tím, že tou firmou byla KSČ (ten pojem je z Japonska), ale v řadě případů vynucené nátlakem stranické hierarchie. Patří mezi ně i známá havárie v brněnské teplárně.
Já vám Pergille/Šimůnku kašlu na údajnou statistiku, já chtěl od vás konkrétní údaje o konkrétních osobách. Nemáte-li je, jedná se u vás o ničím nepodložené bláboly, na které vám kašlu rovněž. S mírou korupce a klientelismu v řadách KSČ jak v mém podniku, tak v podnicích, kde pracovali moji rodinní příslušníci a moji známí, vím z vlastní zkušenosti a ze zkušeností mých známých. Nedivím se však, že vy jako bývalý člen KSČ a absolvent VUMLu máte zkušenosti jiné.
Skeptiku, řada metod a důkazů z nich plynoucích, je založena na statistice. I např. usvědčení podezřelého podle otisků prstů.
A u té korupce jde o to, že se musela dít se schválením vyšších stupňů stranického řízení, na rozdíl od korupce současné, a schvalovala se hlavně ta, která nebyla kolizní s režimem.
Daleko větším problémem bylo, když člen KSČ dostal befél udělat něco prpotizákonného. Protože to nařízení šlo vždy jen ústně, a pokud nastal průšvih, tak ho v tom soudruzi nechali namočeného. Holt KSČ byla drsná milenka.
Já od vás Pergille/Šimůnku nechci otisky prstů. Já od vás chci jmenovat lidi, kandidáty KSČ, o kterých vy víte, že byli mezi těmi zmlácenými studenty na Národní třídě, jak tvrdíte ve svém 21. 4. 2023 (14:44). Pokud o takových kandidátech KSČ mezi zmlácenými studenty nevíte, umístěte si svá hloupá a nepravdivá tvrzení za klobouk nebo o tři čtvrtě metru níže.
Vědět mohu, ale bez důkazů v ruce nebudu jmenovat nikoho konkrétního.
Tak zrovna v případě pana Fialy tvrzení že prý “ Patrně také vstoupil do ODS s úmyslem tuto stranu změnit k lepšímu.“ nějak neodpovídá faktům. Jak se dá dohledat, tak
napřed by poradcem premiéra Nečase, potom jím jmenován ministrem školství, po demisi Nečase, v v předčasných volbách 2013 kandiduje do parlamentu jako lídr ODS -ale pozor, to ještě pořád nebyl jejím členem /a už je lídr?/?????
teprve v listopadu 2013 vstupuje do ODS a ihned (ihned) je zvolen jejím předsedou (vlastně místo toho Nečase)..
Tahle ta kariéra vypadá úplně jinak, to vypadá spíše na pěkný politický thriller…
Thriller mi připomíná spíše váš příspěvek.
Bohužel, to co v tom příspěvku píšu, je faktická časová osa politické kariéry pana Fialy..
Takže, suďte podle ní..
Podle ní je možné soudit pouze vás.
Skeptiku, ta časová osa je prostě objektivní realita. Někdo panu exrektorovi umetal cestičku do politiky. Proč, to se možná časem dozvíme.
Neuvedl jste, kdo konkrétně měl údajně panu exrektorovi tu cestičku do politiky podle vás umetat. Tak že se jedná pouze o váš dohad a blábol. Nic sice nevíte, pouze blábolíte. Takových expertů jako vy Pergille/Šimůnku jsou plné internetové diskuze. À propos diskutoval jsem s panem petrph, vy jste jeho mluvčím?
Skeptiku, i když nějaká podezření jsou, nejsou přímé důkazy. Nicméně je naprosto nepravděpodobné, že by bez nějaké pomoci zvenčí (a kterou je asi silně někomu zavázán) by takovou kariéru mohl udělat. Všimněte si, že např. paní exrektorka MENDELU neuspěla.
Pergille/Šimůnku, i když nějaká podezření jsou, nejsou přímé důkazy. Nicméně je naprosto nepravděpodobné, že byste bez nějaké pomoci zvenčí (a kterou jste asi silně někomu zavázán) mohl trollit a psát své diskuzní příspěvky na diskuzních stránkách HP a jistě i jinde. A i když se opírám pouze o pravděpodobnost, jsem přesvědčen, že jsem pravdě mnohem blíže, než jste ve svých tvrzeních vy. Co vy na to?
Milý skeptiku, mou hlavní motivací je fakt, že se pod bruselskou taktovkou vracejí tuzemské poměry před listopad 1989. Což vidím všude kolem sebe.
Tak že opět inspirace Šimkem a Grossmannem a jejich povídkou Návštěva cirkusu. Táta uměl číst a máma psát. Kdo měl podle vás umetat panu exrektorovi cestičku do politiky se od vás ne a ne dozvědět.
Vlada Ceske republiky jako mikrokosm dnesni USA? Kdepaaak ! Pan Blazek je zabar.
Systémová korupce od sklepa po půdu je také hlavní důvod, proč jsme jako národ na tom mnohem hůře než například Rakousko, ačkoliv máme všechny předpoklady, abychom na tom byli lépe. Mnohem různorodější průmysl, složitější výrobky, rozmanitější surovinovou základnu atd. Korupce a hloupá politika zaměřená na devastování vlastního národa. Prosím vás, zahoďme ty naše zákony a ústavu do koše, okopírujme to z Rakouska včetně domácí i zahraniční politiky a bude líp. Nevím, proč naši politici jezdí nabírat zkušenosti někam na Tchajwan, do Nigérie a podobně. Jezděte do Rakouska a naučte, jak se to dělá, aby byli lidé ve své zemi spokojeni.
Jenže ta devastace je jednoznačně dána aktivitami EU a jejích „převodních pák“. Odchod by nám jednoznačně prospěl.
Nepochybuji o tom, že tomu Pergille/Šimůnku sám nevěříte. Důvody, proč takové fantasmagorie píšete, lze však vytušit.
Ta devastace je jednoznačně dána politikou EU.
Mohli jsme být světovou špičkou např. v GMO, jejich zákaz od EU pod diktátem ekologických aktivistů to znemožnil.
EU nám zlikvidovala cukrovarnictví, textilní průmysl a řadu dalších, do té doby prosperujících, odvětví. Nedávno jsme přišli i o výrobu většiny léků (a pod taktovkou EU i o akademický farmakologický výzkum).
Asi by odchod z EU všechno nezachránil, ale měli bychom alespoň možnost se o takovou záchranu pokusit, jakou nyní prostě nemáme.
Cukrovarnictví, textilní průmysl a další odvětví u nás z důvodu konkurence upadly dávno před započetím přístupových rozhovorů s EU Pergille/Šimůnku. Případně upadly z důvodu rozkradení v době privatizace v devadesátých letech. Na tom si však zásluhy vysloužil Václav Klaus a tehdejší vedení ODS.
Skeptiku, ani v jednom z těchto příkladů nemáte pravdu.
To je Pergille/Šimůnku vaše opět ničím nepodložené tvrzení, s kterým si není třeba lámat hlavu.
Skeptiku, v textilním průmyslu je to tak, že co dostali Němci, to bylo uměle přivedeno do krachu a před tím vytunelováno takovým způsobem, aby se tam nedala rozjet znovu výroba (prodej strojů do šrotu apod.). Co dostali Italové, to jede a je v plusu. Např. brněnská Nová Mosilana nebo kraslický Sametex.
Cukrovary neměly problém se uživit, dokud nepřišly kvóty na cukr od EU. Ty je zlikvidovaly.
V obou případech žádná konkurence, ale cílená likvidace netržními prostředky.
EU nám omezila i výrobu vína a hlavně zakázala rozšiřování vinic.
Výroba léků se zase nelíbila evropským zeleným, a tak vyštvali většinu farmaceutického průmyslu mimo EU, výsledek je nyní vidět v našich lékárnách, kdy se neseženou ani léky, které byly za komunistů běžně k mání (třeba penicilín). A byl jimi prakticky zlikvidován farmaceutický/farmakologický výzkum (akademická sféra, menší a střední podniky).
Náš textilní průmysl zlikvidovala asijská (hlavně čínská) konkurence. Němci neměli žádný důvod asiatům pomáhat v likvidaci našeho textilního průmyslu, asijská konkurence na ně doléhala stejně jako na nás. Ty cukrovary, které zanikly (nezanikly všechny jak se snažíte tvrdit), zanikly dlouho před začátkem našich přístupových rozhovorů s EU. Farmaceutický průmysl vystěhovala do Číny levná čínská pracovní síla, na kterou nějací zelení neměli žádný vliv. A nebyl to ani zdaleka pouze průmysl farmaceutický.
Skeptiku, naše textilky byly levnější a kvalitnější než německé, proto jsme pro ně byli stejná konkurence jako ta Asie. Navíc jsem pro textilní průmysl dělal nějaké expertízy, takže mám zdroje od pramene.
Likvidace cukrovarů byla jednou z podmínek našeho přistoupení k EU. Takže žádný spontánní zánik. Náš cukr byl lepší a levnější než dovážený. A jistě byl i ekologičtější, protože se nevozil přes půl zeměkoule. Holt samé mínusy.
Na farmaceutický průmysl pořádali hon hlavně zelení a ochránci zvířat (dvě skupiny se skoro stoprocentním průnikem). O tom, jak němečtí „ochránci zvířat“ vypustili „na svobodu“ nakažená zvířata z experimentu, se v 90. letech psalo i u nás.
A byla i honička na tento průmysl coby „znečišťovatele“.
Takže teď je tento průmysl v zemích, kde policie, případně ochranná služba, aktivisty střílí po první výzvě (a někdy i rovnou) – prostě, jak se to má správně dělat.
A v případě, že se něco podělá v souvislosti s mezinárodní distribucí léků, holt budeme léčit zaříkáním a bylinkami. Aktivisté, díky!
Pergille/Šimůnku, pokud paměť selhává vám, neselhává mně. Dost možná vám neselhává paměť, ale váš smysl pro pravdomluvnost. Asijský textilní průmysl byl pro ten německý stejnou konkurencí, jako pro ten náš. Vaše bláboly svědčí o tom, že berete příliš vážně referáty na schůzích SPD a proruské weby.
Skeptiku, asijský textil se zpravidla vyznačuje tím, že nevydrží první vyprání. Produkty našich textilek byly srovnatelné s těmi německými, takže kvalitou ty asijské převyšovaly. Proto měli Němci strach i z toho našeho.
Pokud by celá tahle věc zůstala jen na tržních mechanismech, řada našich textilek by zůstala fungovat.
Typickým zákazníkem asijského textilu je puberťák, kterému nevadí, že to po vyprání už nebude k nošení, protože to stejně v té době už bude „vyšlé z módy“.
A v těch raných devadesátkách tu byla pořád ještě spousta lidí, majících za to, že oděvní součást by se měla dát užívat několik let, která proto asijské šunty „na jedno použití“ nekupovala.
Pravda je, že za mezi světovými válkami byly obě první republiky (ČSR a Rakousko) ekonomicky rozdílné. Rakousko vzniklé z bývalého c.k.mocnářství nemělo průmysl, který zůstal na územní nově vzniklé ČSR, nemělo rozsáhlé zemědělství, a demokracie trvala o čtyři roky méně než v ČSR (do roku 1934). ČSR na to byla ekonomicky lépe, ale také díky německé menšině, žijící v pohraničí. Po válce se postupně karta obrátila.
Příčiny rakouského hospodářského zázraku byly různé: Marshallův plán, ale i budování sociálního státu, který je pro mnoho českých pravičáků sprostým slovem.
Existence dobře zajeté a slušně fungující sociálně demokratické strany, rozumný přístup k ekologii, ve Vídni řešení bytové otázky, apod.
Další věcí je také rakouské daňové zatížení, které je poměrně vysoké. Například povinné ručení je vyšší než v ČR. Rakouské daně by se u nás mnohým nelíbily.
Souhlasím s Vámi s tím, že po revoluci by bývalo lepší učit se od našeho bohatšího souseda, se kterým jsme kdysi sdíleli monarchii, a který byl 40 let na druhé straně barikády. Stačilo převzít všechny zákony, vše, co fungovalo. Ale to by se nesměla objevit současná vládnoucí parlamentní strany s modrým ptákem ve znaku, která měla jiné plány.
Místo prosazování určitých konzervativních hodnot jako je slušnost, morálka kecy o neexistence špinavých peněz, hrabání za každou cenu, vznik oligarchie (nejenom Babiš), kmotrovství, privatizace bez pravidel. Ani ta sociální demokracie se nepoučila.
Pokřivené hodnoty z 90 let a nesmyslná teze o neviditelné ruce trhu, která vyřeší všechny problémy světa, bohužel přetrvávají v naší politice dodnes. Bohužel v myslích mnoha lidí, kteří jsou schopni tyto výtečníky i po 30 letech volit.
Je to paradox, že většina politických stran se hlásí k Západu, ale odmítá se ,,západně“ chovat, protože by to ohrožovalo místní jánabráchismus. Bohužel jsou tyto strany i jsou ve vládě, a je ražena tvrdá linie od devadesátých let. Vede to k celkové devastaci společnosti, k jejímu rozdělování.
Smutné je, že rakouský sociální stát nepodporuje a nikdy nepodporoval například Karel Schwarzenberg, který v poválečném Rakousku vyrůstal, naopak plně podporoval asociály typu pana Kalouska, což mimo jiné vedlo k jeho volební porážce. Přitom by opravdu mohl z Rakouska něco užitečného přivést.
Pokud jde o zahraniční politiku Rakouska, tak tu definuje především členství v EU a vojenská neutralita. Ta ale vznikla na základě schopnosti rakouských vlád mezi lety 1945 – 1955, kdy se Rakousko podařilo dojednat odsun okupačních vojsk, a vytvoření nárazníkového pásma mezi Bavorskem a Maďarskem, kdy to vyhovovalo všem mocnostem. Vládám se podařilo přesvědčit okolní svět, že Rakousko bylo v letech 1938 – 1945 obětí nacistické agrese, i když fotografie z března 1938 ukazují něco trochu jiného.
Neutralita Rakouska bývá i v Rakousku často zpochybňována, a vnímána, zvlášť v poslední době jako zastaralá. V tomhle je dnes naše politika setrvání v NATO lepší.