Předseda občanského hnutí Přísaha a politické strany Motoristé sobě Robert Šlachta a Petr Macinka při lednovém podpisu memoranda o koalici pro volby do Evropského parlamentu. Za nimi nově zvolení europoslanci Filip Turek a Nikola Bartůšek. Foto: Petr Topič/ MAFRA / Profimedia

Jan Urban: Budoucnost není, řešení netřeba. Spalovací vůz do každé rodiny!

Napsal/a Jan Urban 11. června 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Z jednadvaceti nově zvolených českých europoslanců jich rozumí evropské politice – a politice vůbec – sotva třetina. Zbytek jsou jen věrní synové a dcery svých stran a hnutí, nebo přesněji svých předsedů, kteří budou v Evropském parlamentu hlasovat jen po telefonické domluvě se sekretariátem vedení v Praze.

Na obraze České republiky jako vlečného vozíku evropského projektu se nezmění vůbec nic. Mnohem zajímavější je proto hledat „hlubší“ motivaci českého voliče, který se na evropské volby tradičně dívá spatra a skrz prsty.

V médiích vychvalovaná „rekordní volební účast“ v České republice byla něco přes 36 procent, tedy o celých patnáct procent nižší, než je celoevropský průměr.

Marketingově geniální Turek

Většině českých voličů stále ještě nedochází, že jednání na evropské úrovni je důležitější, než se může z naší periferie zdát. České politické strany se tomu rády přizpůsobují s notnou dávkou tvořivosti.

Přinejmenším stejně důležité je mlčení k zásadním zahraničněpolitickým tématům, jako je třeba válka na Ukrajině a v pásmu Gazy, vztahy se sousedními státy, napětí na Balkáně nebo evropská zbrojní politika či narůstání ruského a čínského vlivu v Africe.

Těch životně důležitých problémů a krizí, které nás čekají, je spousta – a žádný z nich nezmizí jen tím, že o něm nebudeme mluvit.

K něčemu tak důležitému se třeba nová hvězda české non-politiky koalice Přísaha – Motoristé sobě vůbec necítí potřebu vyjadřovat nebo to alespoň zmínit.

Mimochodem, nápad postavit kampaň na obraně něčeho pro každého motoristu tak osobního a intimního jako jsou spalovací motory, byl prostě marketingově geniální.

Kdo z řidičů, ovládaných citovým poutem k dvanáct a více let starému členu rodiny s dieselovým motorem, by ho nechtěl bránit? A tak je výhodné vyhnout se jakékoliv debatě o emisích skleníkových plynů a jejich dopadů na životní prostředí – o tom v kampani nepadne ani slovo.

Natož předkládat voličům nějaká data – například, že silniční provoz v rámci Evropské unie produkuje pětkrát více skleníkových plynů, než letecká doprava, nebo, že osobní doprava se na tom podílí více než šedesáti procenty. 

Nemusím si lámat hlavu s budoucností, či nabízet řešení. Stačí si do programu dát že „podpořím všechny snahy o zrušení zákazu spalovacích motorů a budu proti jakýmkoliv novým pokusům tento zákaz prosadit“.

Trochu komické, pokud si člověk najde vyjádření největších automobilek, kterým budoucí (respektive probíhající) přechod na jiné druhy motorů či paliv vůbec nepřipadají jako nemožný a nesmyslný, a dávno se na nové druhy mobility aktivně připravují.

Sázka na staré zásluhy

Dalším velmi zajímavým fenoménem těchto voleb byla celkově nudná kampaň a prohra okoukaných. Těžko pochopit, na co se spoléhali Tomio Okamura, Starostové či Piráti, kteří kampaň tak nějak vedli i nevedli; zřejmě na svoje bývalé zásluhy a podporovatele.

Udivující byla především pirátská neschopnost oslovovat nejmladší voliče, kteří je v minulých volbách masově podpořili. Dovolit ANO s jeho trapnými tiktokovými tanečky a vtípky nebo Motoristům s neinteligentní negativní propagandou utrhnout tak velkou část nejmladší voličské generace, je pro Piráty velmi špatnou vizitkou.

Kampaň vládní koalice Spolu byla nemastná a neslaná, jakoby v očekávání předem připravovaných faulů v podobě kroužkování „svých“, především na straně ODS.

Po ostudě s odstraněním pravděpodobných konkurentů (Hayato Okamura, případně Miroslav Kalousek), u kterých bylo víc než jisté, že by přeskočili stranické páprdy a kádry, si ještě vedení ODS, s až komediálním přeháněním poslance Marka Bendy, dovolilo porušit všechny předchozí dohody a veřejně propagovat kroužkování „svých“ favoritů.

Až trochu trapná byla minikampaň – neúspěšná – poslance Bendy, který se ze všech sil snažil přesvědčit voliče, aby odsunuli dohodnuté kandidáty z koaličních stran a na volitelné místo posunuli jeho bratra. ODS tak, bohužel, jako už tolikrát v minulosti, porušila dané sliby.

Česká politika není natolik dospělá, aby si uvědomovala dopady právě skončených evropských voleb.

Snad dobrou zprávou je drsné procitnutí SPD. Přeskočila je i krajně levicová koalice Stačilo!, vedená komunistkou Kateřinou Konečnou, která dovedla ukřičenou hloupost a demagogičnost, která dříve byla doménou předsedy SPD Tomia Okamury, posunout do nových výšin.

V Evropském parlamentu budou tito dva čeští trpaslíci jen přitakávat velmi silné pozici francouzské protibruselské koalice Marine le Penové (RN), která získala celých třicet křesel, tedy více, než celá Česká republika dohromady.

Zajímavé, a možná klíčové, bude sledovat možnou spolupráci nebo naopak spory s italskou populistickou až neofašistickou stranou Bratři Itálie premiérky Meloniové s 24 poslanci nového Evropského parlamentu.

Nedospělá česká politika

Česká politika není natolik dospělá, aby si uvědomovala dopady právě skončených evropských voleb. Dokáže si snad čtenář představit schůzku vedení stran a hnutí, jejichž lidé budou reprezentovat Českou republiku v Evropském parlamentu, kde by se pokusili dojednat mantinely a priority „obhajoby národních zájmů“?

Natož, aby dokázali otevřeně a poctivě mluvit o bezpečnostních, politických a hospodářských rizicích příštích let, o nutnosti reagovat na expanzi putinovského Ruska a možné zásadní proměny americké zahraniční politiky.

Těch životně důležitých problémů a krizí, které nás čekají, je spousta – a žádný z nich nezmizí jen tím, že o něm nebudeme mluvit.

O kolik jiný je pohled komentátora francouzského deníku La Liberation Dova Alfona, který okomentoval výsledky eurovoleb výrokem, který přiřknul novému Evropskému parlamentu – a jeho levější části – povinnost uvědomit si svojí „historickou roli jako hráze proti fašismu“.

Neexistuje, bohužel, český politik, který by byl schopen pochopit francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který v reakci na prohru v evropských volbách rozpustil parlament a vypsal nové volby.

V projevu, kterým tento státnicky odvážný a mušketýrsky fanfarónský krok ohlašoval, prohlásil: „Máme volbu historii psát, raději než ji trpět“.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)