Ivan Kytka: Privatizace a české penze. Kdo nedostal nic, přispěl jiným na majetek zdarma
Ze svého bytu v londýnské čtvrti Westminster sleduje František Nepil (76) současnou debatu o druhém pilíři penzijního pojištění se zasmušilým výrazem ve tváři. Když slyší zprávy o tom, že se český státní rozpočet prohýbá pod tíhou penzijních nároků českých daňových poplatníků a vláda si nemůže dovolit zvyšovat penze podle inflace, opouští ho obvyklý klid, vyrovnanost a uměřenost, kterými je prostoupeno britské prostředí.
„Mně se ten argument z hloubi duše hnusí,“ říká v rozhovoru pro Přítomnost muž, který se počátkem devadesátých let usilovně snažil vyvolat debatu, která by změnila metodu české privatizace. Krom jiného také na stránkách Přítomnosti v říjnu 1990.
V článku nadepsaném „Privatizace, proč, od koho, komu, jak…“ argumentoval, že privatizovaný (státní) majetek byl z velké části vytvořen ze staletých úspor českých a slovenských lidí na stáří. Pokud ho stát v rámci privatizace zdarma rozdá, zůstane mu penzijní břemeno spojené s výplatou budoucích penzí. Připraví se ovšem o zdroj jejich financování.
Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.
„Aby stát zachoval stejnou úroveň služeb sociálního zabezpečení, bude muset tyto ztracené příjmy nahradit novým zdaněním. Tyto nové daně nepostihnou každého stejně. Čím mladší občan, tím déle je bude platit. Nová daň pro něj bude vyšší než příjem z jeho kupónového podílu. Dojde tak nakonec k situaci, že lidé, kteří nic nedostanou, budou platit daň za majetek, jejž někdo jiný dostane zdarma,“ předpověděl před 34 lety v Přítomnosti František Nepil.
V dopise, který koncem července 1990 publikovaly Financial Times, byl Nepil ještě explicitnější: „Stát se nezbavuje svého příslibu penzí, ale současně se zbavuje svých (příjmů z) penzijních fondů.“
František Nepil měl v té době za sebou patnáct let praxe v londýnské City, kde se specializoval na matematické aplikace pro londýnský kapitálový trh, krom jiného na dnes tak populární opce a futures.
Když padl v bývalém Československu komunistický režim, stavěl se v Británii na vlastní nohy jako nezávislý investor, poradce a analytik. Před příchodem do Londýna na podzim roku 1969 studoval čtyři roky Vysokou školu ekonomickou v Praze. V Anglii na ně navázal tříletým studiem matematiky na prestižní Oxfordské univerzitě.
Nevyslyšená varování z Londýna
V článcích, které publikoval v devadesátých letech v Londýně i v Praze, předpověděl, že model privatizace a privatizační projekty, s kterými přišly Čalfova federální a Pithartova česká vláda, vytvoří v zemi velkou sociální nerovnost.
Podle nejrůznějších přehledů figurují mezi nejbohatšími občany České republiky téměř výlučně lidé, kteří zbohatli prostřednictvím kupónových privatizačních fondů nebo prostřednictvím jednotlivých privatizačních projektů.
Ve stati nazvané „Největší vyvlastnění v českých dějinách“ publikované v roce 1995 v Listech číslo 6 Nepil napsal: „Je těžké zaručit, že toto bezpráví nebude mít jednou za následek rebelii. Spravedlivá privatizace mohla zabránit tomu, že možná bude v budoucnosti nutné násilně vynucovat občanskou poslušnost.“
Metoda české privatizace navíc vedla k velké nerovnosti při distribuci privatizovaného majetku. Enormně rychle na ní podle Nepila vydělali zahraniční vlastníci privatizovaných firem, ale i infrastruktury. A také vlastníci nově vzniklých český privatizačních fondů. Za nominální hodnotu 10 000 Kč za kupónovou knížku na ně jejich majitelé (dobrovolně) převáděli své budoucí penzijní nároky s vidinou, že rychle získané peníze utratí obratem za spotřební zboží.
Podle nejrůznějších přehledů figurují mezi nejbohatšími občany České republiky téměř výlučně lidé, kteří zbohatli prostřednictvím kupónových privatizačních fondů nebo prostřednictvím jednotlivých privatizačních projektů. Na jejich bankovní konta putují miliardy ze zprivatizovaných penzijních úspor generací českých daňových poplatníků.
Znetvořený kapitálový trh
Nepil přitom zdůrazňuje, že privatizace prostřednictvím soukromých penzijních fondů by byla nejen spravedlivá, ale vytvořila by v České republice kapitálový trh, který zůstává i 34 let po majetkové transformaci „znetvořený a spíše neexistuje“.
Zatímco v Británii se stará o úspory daňových poplatníků a vlastní firmy a podniků přes 5000 soukromých penzijních fondů, v České republice je to devět. Koncem března navíc vyšlo najevo, že za posledních deset let si naúčtovaly na poplatcích 38 miliard Kč, přičemž státní příspěvek za stejné období činil 58,2 miliardy korun.
„Takže z peněz, kterými do těchto fondů přispívá stát, si 65 % vezmou soukromé finanční instituce za správu – tohle je privatizace veřejných peněz do soukromých kapes v přímém přenosu,“ povzdechl si v kritické glose na stránkách internetového deníku Britské listy Jiří Hlavenka.
Žádná spálená země
František Nepil, který utíkal z Československa před armádami Varšavské smlouvy, odmítá tvrzení, že československá a česká ekonomika byly koncem 80. let minulého století na pokraji krachu a že komunistický režim zanechával novému režimu v podstatě „spálenou zemi“. Jeden z autorů kupónové privatizace Dušan Tříska se přitom v roce 2006 nechal slyšet, že hodnota státního majetku „byla na začátku 90. let stejně velmi nízká“.
„Ta ,spálená země´ byla schopná uživit deset milionů lidí, a to poměrně slušně v porovnání s třetím světem nebo s ostatními socialistickými zeměmi, jako bylo Polsko nebo Maďarsko,“ připomíná Nepil a dodává: „Ovládala svůj vlastní trh, který měl sám o sobě dost velkou hodnotu.“
„Otcové“ české privatizace neměli na tak rozsáhlý převod majetku ze státních do soukromých penzijních fondů zkušenosti a vlastně ani vzdělání.
„Hodnota toho trhu se ukázala, když třeba novináři převzali do svého vlastnictví Mladou frontu. S tím titulem a značkou získali, respektive zcizili celý trh těchto novin. A to se stalo i v jiných případech: Volkswagen převzal celý trh Škody Mladá Boleslav doma i v zahraničí. A ten trh samotný měl velkou hodnotu. A příští zisky z hodnoty toho trhu si přivlastnil někdo, kdo ho – na rozdíl od českých daňových poplatníků – nevybudoval a nic do něj do té doby neinvestoval.“
Podle Nepila zatížila česká verze privatizace státního majetku neúměrně příští generace českých daňových poplatníků, kteří přišli o příjmy z privatizovaných podniků a zůstal jim závazek vyplácet penze.
Polostátní vs. tržní kapitalismus
Podle Nepilových propočtů připravila privatizace, která vyloučila z poptávky soukromé penzijní nároky, každý rok české daňové poplatníky o sumu v hodnotě asi deseti procent hrubého domácího produktu. To je za poslední rok víc než 700 miliard korun.
Když si počátkem 90. let ponechal stát závazek vyplácet starobní důchody, přijal také závazek vyšších (než jinak nutných) daňových odvodů. Vyžaduje to totiž model průběžného financování penzí. Ten však není v Evropě ojedinělý, funguje například v Německu a ve Francii.
Rozpor mezi „prohospodařenými penzijními úsporami“ české ekonomiky a relativně vysokým zdaněním v Německu či ve Francii (které privatizací nic neprohospodařily) vysvětluje Nepil tím, že i tyto země mají chybnou strukturu kapitálových trhů.
„Francouzští nebo němečtí podnikatelé nemají takovou svobodu a tak snadný přístup ke kapitálu. O investicích v těchto zemí rozhodují v podstatě banky. A o bankéřích se říká, že vám půjčí peníze, když je nepotřebujete,“ uvádí Nepil a dodává:
„Když máte dobrý nápad, ale nemáte osvíceného bankéře, tak ho těžko uskutečníte. A podobně je tomu s francouzskou nebo německou ekonomikou. Řekl bych, že i proto ty velké nápady za posledních osmdesát let prakticky přišly výhradně ze Spojených států nebo z Anglie, protože je tam daleko lepší struktura kapitálového trhu.“
Návraty k Marxovi
Podle Nepila mohl v České republice vzniknout fungující, prosperující a dobře regulovaný kapitálový trh už počátkem 90. let během relativně krátké doby.
Jenže při pohledu do zpětného zrcátka jako by po něm vlastně nebyla poptávka. Drobní investoři dali – přesně podle Nepilovy předpovědi – přednost okamžitému výnosu z prodeje kupónových knížek, který použili k nákupu spotřebního zboží před osobní odpovědností za vlastní úspory na stáří.
„Otcové“ české privatizace, kteří vzešli stejně jako František Nepil z Vysoké školy ekonomické, neměli na tak rozsáhlý převod majetku ze státních do soukromých penzijních fondů zkušenosti a vlastně ani vzdělání. I když by možná stačilo, kdyby si pozorně přečetli Marxovy ekonomické spisy:
„Marx popisoval tržní ekonomiku velice důkladně. Jenže většina studentů VŠE jeho učení tenkrát ignorovala. A tak se nedozvěděli, jak fungují směnky a nejrůznější technické aspekty kapitálového trhu. Samozřejmě, Marx se celkově mýlil, ale vycházel z pramenů, které byly velice solidní. Vycházel z učení věhlasných ekonomů té doby, jako byli David Ricardo a Adam Smith. Všechny je kritizoval, ale vycházel z nich,“ vysvětluje bez náznaku sarkasmu či ironie v hlase František Nepil.
Autor textu, Ivan Kytka, je novinář, žije ve Velké Británii, mimo jiné byl dlouholetým redaktorem České televize či české redakce BBC World Service
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Čtěte též
Jak Národní muzeum neuctilo Karla Kryla a ten pak skončil ve sklepení
Robert Břešťan: Alláhu akbar cézet a kriminalizace blbosti
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
34 komentářů
Jak to ti komunisté dělali, že na důchody vždy bylo dost peněz? 300 000 0000Kč byl důchodový fond v plusu v roce 89, dokud tyto peníze Klaus nepoužil na krytí rozkádaček svými kumpány z ODS. Od té doby nejsou peníze na nic, je tu jen chudoba a potravinové sbírky. Zlatí komunisté!!!
Ničím nepodložená, komunisty a hlupáky šířená lež.
Údajný (vymyšlený) „důchodový fond“ by musel být zřízen zákonem i za komunistů.
Z dob socialismu 1948-1989 neexistuje žádný zákon, který by údajný „důchodový fond“ zřizoval a stejně tak neexistuje po roce 1990 zákon, který by takový fond zrušil. Při těchto znalostech průměrného obyvatelstva a všeobecně šířených bludech se není čemu divi, že ČR nikdy nebude ekonomickým premiantem, ale stále jenom dojmologickým kecálkovem, kde se věří více nesmyslům než faktům a pravdě.
… součástí účtů státního rozpočtu za ČSSR byl i podúčet pro důchody… Když pak Ivan Kočárník – už jako ministr financí ČR, někdy po roce 1993 tehdy těch 300 mld.Kč (někdo uvádí i 330 mld.) si „vzal do rozpočtu“ , tak tehdy uvedl, že tyto (odebrané) finance jsou součástí státního rozpočtu a pokud v budoucnu nebudou na důchodovém účtu prostředky, že se vždy doplatí ze státního rozpočtu…. Čili obava, že na důchody nebude, je mylná, protože státní rozpočet vždy bude mít dost prostředků na to, aby se důchody platily stále… Toto ať si přečtou (a zjistí si tento výrok) všichni -ouchové a jiní…
V socialistickém průběžném důchodovém systému (1948-1989) nikdy žádný „důchodový fond“ zákonem zřízen nebyl, tedy ani nikdy neexistoval. Položka v rozpočtu není žádný „penzijní fond“.
Myslím si, že pouze zákon dává lidem jistotu a pravidla udávají směr. Jakási čecháčkovská dojmologie a nepodložené řečičky ještě nikoho nezajistili ani nenakrmili. Čecháčkům to bohužel nikdy nedojde a tak došli od roku 1918 přesně tam, kam došli. Odchodem z Rakouska-Uherska opustili „zdravý selský rozum“ a Jako vždy věří více slibotechnám, populistům, žvanilům, lhářům a nesmyslným konspiracím, ještě chybí kartářky a vědmy. 🙂
… no nevím proč neustále uvádíte důchodový fond – když já jsem psal o „podúčtu“ v rámci státního rozpočtu… Vy máte chybnou mantru na důchodový fond a rád se na těch dvou slovech zviditelňujete…
Pro Josefa.
Kdybyste pozorně četl, tak byste zjistil, dočetl se, co jsem skutečně psal…, že „důchodový podúčet“ v průběžném systému, není žádný důchodový účet, ani podúčet ani žádné jiné zbožné přání důchodců. Položka rozpočtu je pouze a jenom položka rozpočtu, nic víc a nic méně a je součástí každého rozpočtu každý rok od 2. světové války, takže žádní důchodci nebyli o nic okradeni. Za Kočárníka byla důchodová položka státního rozpočtu možná údajně 300 mld. Důchody tvoří v ČR 1/3 státního rozpočtu. Státní rozpočet pro rok 2024 počítá s výdaji 2,24 bilionu Kč. Na důchodech bude tedy vyplaceno v roce 2024 celých 747 mld. Otázkou zůstává, jak dlouho ještě bude ČR vegetovat s takovými dluhy. Já osobně doufám, že konec příjde co nejdříve a „neviditelná“ ruka ekonomických pravidel, vlepí obyvatelům ČR za ty dluhy pořádnou výchovnou facku.🙂
… no nevím jak to mám popsat, že tady furt melete Vaší dojmologii…. Vůbec v prvním příspěvku k tomuto článku se pan Ivan vyjádřil jako o důchodovém fondu, který Vy iniciativně jste (správně) zpochybnil – to ale nebylo meritum věci, kterou on ironicky popsal… Já pak jsem uvedl, že se jednalo o důchodový podúčet, který Vy také „metodicky“ zpochybňujete… Tedy každý podúčet má na konci roku (ale i měsíce, dne) svůj součet, který je „signifikantní“ prokazatelný a dokazatelný… A tedy tehdy ke konci socialismu měl tento důchodový podúčet přebytek, který později ten Kočárník „elegantně“ přesunul jako zdroj běžného financování státního rozpočtu s odůvodněním, že (zkráceně) … na důchody bude vždy, protože se prostředky na pokrytí potřeb důchodů vždy najdou (tedy opětně jen) ze státníhi rozpočtu… Čili dále už neuvádějte to, že žádné zákony nebyly „o důchodovém fondu(fondech)“, protože významově to pro běžného člověka nehraje roli… Raději tedy zkoumejte, že proč tedy skončila ta „Vaše“ Armaturka Česká Třebová – když už tedy jste ji tady také mimoděk připomněl, a pokuste se ji zresuscitovat ( a to by byl možná dobrý počinek místo tady těch průpovídek…), když jste taková „kapacita“.
Při vší úctě, žádný „podúčet“- kolonka, není důchodový fond zřízený zákonem. Důchody jsou podúčtem-kolonkou i v dnešním státním rozpočtu. Až jednou přestanou „Češi“ lhát, mlžit, okecávat,… a začnou mluvit pravdu, pojmenovávat věci pravými jmény, tak se možná ČR postaví na nohy, pokud bude tou dobou ještě vůbec existovat.
*
Na důchody bude „stále“, až do bankrotu ČR, důchodci jsou velká voličská základna. Nevidím bohužel politickou sílu ani lidskou inteligenci v ČR ten šílený kolotoč zadlužování-bezpracné rozdávání-inflace-zadlužování-…., zastavit. Každý, kdo sleduje ceny v ČR musí jasně vidět, že ceny rostou přímo úměrně s navyšováním důchodů a platů státních zaměstnanců, tedy ekonomicky neproduktivních lidí. Dokud bude stát přidávat, nikdy se růst cen nezastaví a přitom stát seká jeden dluh za druhým. Tento stát byl v roce 1990 založen špatně a bankrot ČR zcela jistě a po zásluze nemine. Je pouze otázkou kdy. 🙂
opětně – já jsem psal o podúčtu a Vy stále o důchodovém fondu.. Důchodový fond byl zaveden s oddělením vybíraného sociálního pojištění – to za socialismu nebylo zvlášť a vše bylo pouze z daní (obratu, z mezd, a dalších významově menších daní…)
ale vždyť klaus byl komunista a okradl jiné komunisty, ostatně komunisté ukradli všechny soukromé ekonomické hodnoty včetně peněz a to všem v ČSR 1953… tak co to tu melete, že zlatí komunisté
za vas komunistu bylo 1.7mil duchodcu, dnes je o 1 mil vic
za vas komunistu se duchodci dozivali o 8-10 roku min nez dnes
za vas komunistu se spousta nemoci u duchodcu nelecila, proste se nechali odejit, kdyz to reknu slusne. vyjimkou byli komunisticti papalasi, pro ktery zahranicni leky byly, ale pro ostatni ne.
za vas komunistu duchodci snili aspon o tydnu v lete ve spinavych chatickach na machaci, dnes litaj po celym svete
a zadnej duchodovej fond nikdy nebyl, protoze prinejmensim od kradeze, kterou vy komunisti nazyvate menovou reformou, je prubeznej penzijni system, tedy z ruky do huby
a vysvetli mi, jak je mozny, ze v 1955, kdyz z Rakouska odtahla ruda okupacni armada, melo Rakousko mensi HDP na hlavu nez Ceskoslovensko, ale v 1989, o pouhych 34 roku pozdeji, meli Rakusaci 4x vetsi HDP na hlavu nez my ???
vy komunisti jste po sobe zanechali zem v ekonomickym a moralnim rozvratu, a my to po vas musime davat dohromady a jeste si stezujete
chucpe
Odpovědnost za důsledky kuponové privatizace padá především na Václava Klause, Dušana Třísku a jejich spolupracovníky ve vládě i v poslanecké sněmovně. Většina občanů se v této oblasti neorientovala a uvěřila slibům tehdejších autorit. Dnes už je pozdě bycha honiti, důsledky této historické epochy ponesou další generace.
Jenomže Klaus si ty peníze uměl užít,zatímco komunisti by je rozdali a nikdo by z nich nic neměl ! Navíc se mu nic nedá dokázat a jako prezident měl imunitu.A taky na to nebyl sám,byla řada šikovných lidí co se krádežemi postavili na vlastní nohy a založili vlastní firmy,protože krádež je druhem privatizace.Ale to zastánci bývalého režimu ve své omezenosti nikdy nepochopí. Bude proto stačit,že vezmou na vědomí,že si lidé rovni nejsou,že jsou někteří chudí a jiní bohatí.
Jak to komunisti dělali to nevím, ale vím, že jsem byl chudej jak kostelní myš a lidi v mém okolí na tom byli stejně. Dnes se mi daří skvěle a jsem důchodce. Ano komunisti jsou zlatí ale jen ti co už neotravují a jsou po smrti. Štěpám, Bilak, Husák …
1. ten „statni“ majetek zas tak moc statni nebyl, kdyz ho komunisti po unoru 1948 ukradli a mnoho majetku s pomoci benese ukradli uz pred unorem 1948
2. – viz bod 1. – nejvetsi vyvlastneni v dejinach Ceskoslovenska nebyla privatizace, ale ukradeni majetku, ale hlavne zivotu, svobody, nadeje, moralky … komunisty po unoru 1948 a menova kradez v 1953, kterou komunisti nadnesene nazyvaji menovou reformou
3. az na vyjimky vetsina prumyslu byla po otevreni trhu nekonkurenceschopna a stat by firmy jen rychle prived do uplnyho krachu
4. malou privatizaci podelal klaus, kdyz pod naporem kozenyho desetinasobku prodlouzil 1. kolo o mesic, takze vetsina majetku nakonec skoncila v privatizacnich fondech, misto toho aby skoncila u konkretnich lidi, kteri sli do privatizace s tim, ze budou mit podil na nejaky „svoji“ firme. pamatuju na ty davy lidi pred postovni prepazkou, kteri kuponovou knizku za tisicovku koupili az pote, co jim za ni kozenej a spol nabidli x-nasobek
👍 Souhlasím.
S kradením majetku začal hned po květnu 1945 Edvard Beneš se svými diktátorskými, mimoparlamentními dekrety. Vyhnal z Československa všechny obyvatele Podkarpatské Rusi a daroval je i s majetkem Sovětskému svazu. (24. srpna 1945 – dekret prezidenta č.60/1945, kde zbavuje československého občanství všechny obyvatele Podkarpatské Rusi…) Ve zbytku Československa, byla okradena elita národa a hned poté zbytek vyrabovala komunistická lůza. Z komunistických primitvů se stali po únoru 1948 „ředitelé“, politici, úředníci a skončilo to státním bankrotem v roce 1953.
I dnes kraluje ve volbách většinový podprůměr, který za pomoci nechytrých politiků vysává pomocí daní chytré a pracovité obyvatelstvo, aby se mohl bez práce a vlastního přičinění válet v „sociálním“ státě. Proto každý s nějakým nápadem raději utíká do USA za lepšími podmínkami k podnikání i životu. I když se to možná ještě nezdá, ale bankrot sociálního státu v ČR i EU, který by toužil násilím bez rozumu zezelenat, nevidím vůbec daleko. 🙂
„Otcové“ české privatizace neměli na tak rozsáhlý převod majetku ze státních do soukromých penzijních fondů zkušenosti a ani vzdělání. Stačilo jim zahodit všechny červené legitimace.
Myslím, že ten pán má dá se říci ve všem pravdu, zažil jsem to a tak to bylo. Jen si myslím ,že ty lidé co dostali ty firmy na starost,je z většiny přivedli zugrunt a ty kuponovky znehodnotili aby je později za pár šupů vykoupili.
Menšina vlastníků kuponových knížek, kteří investovali do konkrétních podniků, nemohla tušit, že budou okradeni pozdějšími zákony o povinném odkupu menšinových vlastníků, kde figurovaly nechvalně známé skupiny dobře zaplacených právníků v podhodnocených odhadech jednotlivých akcií.
Tedy, jestli bych si dovolil určitou pochybnost. Asi by to chtělo podložit tyto ekonomické hypotézy konkrétními čísly.
A s těmi to vypadá bledě. Když si vezmeme třeba konkrétní finanční údaje o státních podnicích vložených do kuponové privatizace – ta jejich hodnota byla – dle různých údajů kolem 500-600 miliard korun. Zdá se to mnoho? Jenomže celkové výplaty důchodů byly a jsou taky vysoké. Jak jsem dohledal z jednoho publikovaného grafu (omlouvám se za případné nepřesnosti), tak celková výše vyplácených důchodů byla v roce 2000 skoro 200 miliard ročně.
Ergo – z toho vyplývá, že už tehdy, kdyby jakési státem určené důchodové fondy tyto podniky získaly a z nich ty důchody všem vyplácely – za 3 roky by utratily veškerý kapitál a skončily.
Dnes už je celková výše těch vyplácených důchodů přes 600 miliard ročně – zase je zcela nepravděpodobné, že by ty fondy dokázaly získat ze spravovaných podniků takový čistý zisk, aby toto pokryl.
Jistě, dá se diskutovat o tom, že některé vybrané podniky se staly velmi úspěšnými (třeba Škoda), jenomže do těch zase jejich zahraniční vlastníci mohutně investovali pro jejich nutnou modernizaci.
Ale právě to se od důchodových fondů vůbec požadovat nedá- právě proto že by měly za povinnost vyplácet většinu svého ročního zisku dnešním důchodcům , což činí ročně přes 600 miliard.
Stejně jako že se – od důchodových fondů -i třeba při kritice nad tou drahotou, nedá očekávat, že by si samotné zaplatily skutečně kvalitní top manažery, schopné ty jejich podniky přímo řídit. Takže ta situace by naopak byla mnohem horší než je dnes, už dávno by celý důchodový systém z fondů zkrachoval.
Ostatně – ono i vzhledem k těm dnešním českým fondům, ty skutečně nejsou od toho aby lidem garantovaly a vyplácely úplný dostatečný důchod. Ty fungují právě s tím předpokladem, že ten základní dostatečný důchod vyplácí soudruh stát, a ony k tomu (když se zadaří) nějakou tu pětku na přilepšenou přidaji…
Souhlas.
Všechny druhy privatizace udělali naši dobře správně jenomže potom ti co se rozhodli zvětšit stát tak se vrhli na odvody soukromých a ostatních , lidí a z toho a jiných hlavně půjček platí své výdaje a těch státních a ve
státní a veřejné správě už je u nás z 10 milionů lidi jeden milion300 milonů lidí , Pan Kytka je nespokojen už od začátku a nic jiného neumí jen nás shazovat.
Milý pane Františku, nejen otcové české privatizace neměli zkušenosti a vlastně ani vzdělání. Žádný ekonom neumí řídit vyspělý sociální stát! Dokonce na to přišel po sedmi letech v exekutivě A. Babiš a nahlas to řekl (AB 2014: Chci řídit stát jako firmu; AB 2021: Stát není firma). Výsledkem řízení státu ekonomy je přiznaný státní dluh převyšující 3 biliony korun, dále demografická katastrofa, tj. nenarození 1 300 000 dětí do vyrovnané demografické bilance a dále z toho plynoucí Implicitní dluh (skrytý, vládou nezveřejňovaný), ve státním důchodovém systému ve výši 4 biliony korun. Je to dluh splatný při odchodu silných ročníků ze 70. let do důchodu. Kde se nachází největší z ekonomy zakopaných psů? V tom, že bankéřská lobby chce na reformě důchodů jen vydělat. Bankéři prosazováním bankovního produktu Penzijních fondů blokují dvacet let skutečnou důchodovou reformu, která je pro státní pokladnu beznákladová a řeší demografický problém.
vidíte sám,že k udržení životní úrovně pracujících je třeba zbavit se zátěže důchodů.Sliby dané předchozími vládami nejsou pro novou vládu závazné,takže stačí vyplácet jen výsluhy ,případně důchody státním úředníkům a ostatní ponechat k tíži firem,které důchodce zaměstnávaly.
Pokud se chcete zbavit zátěže starobních důchodů, tak musíte přestat vybírat odvody sociální daně (slovo pojištění je lež). V tom případě důchodci nedostanou ani korunu. Přitom starobní důchody jsou DIVIDENDY Z INVESTIC DO VÝCHOVY DĚTÍ (definice). To znamená, ti co pracovali a vychovali děti nedostanou zpět výnosy ze svých investic do výchovy dětí. Přitom aktuálně výchova jednoho dítěte přijde na 1,8 – 2,8 milionu korun. Pokud se v tom důchodovém guláši způsobeném ekonomy a následně bankéři chcete vyznat, existuje jen jedna možnost a tou je kniha Ekonomům to myslí černobíle, kapitola Sociálně ekonomický audit státního důchodového systému. Knížku si můžete vypůjčit v městské knihovně v Praze a na jejích 49 pobočkách.
Otázkou je, kdo by ty zastaralé komunistické továrny „majetek“ celá ta léta a s jakou odpovědností za stát řídil a spravoval, jaká by byla asi jejich motivace? Stalo by se přesně to samé co se ve většině případů také stalo. Soudruzi ředitelé a soudruzi náměstci by si založili svá nová s.r.o. a staré firmy by vykradli, jako například Armaturku Česká Třebová, dnes Korado,… a stovky dalších.
*
Jak správně připomněl autor, soudruzi redaktoři, včetně dnes moralizujícího chytrolína Ondřeje Neffa ukradli „privatizovali“ podobně tehdejší deník Svazu mládeže – Mladou Frontu – (Dnes) a krádeží, následným „prodejem“ zbohatli…
*
AZNP Mladá Boleslav naštěstí získali přímo Němci, jinak by skončila po privatizaci Čecháčky vykradená stejně, jako například LIAZ, nebo Tatra…
*
Pánové Tříska a Ježek sice privatizaci vymysleli, ale Václav Klaus měl po dohodě s nimi zajistit právní rámec privatizace. Jak dnes již všichni víme, soudruh Klaus nezajistil vůbec nic. Právní pojistky a zákony proti zlodějnám při privatizaci jako úřadující ministr financí nikdy nenavrhoval ani neprosazoval, místo toho se jako prázdná vzduchová bublina bez užitečné náplně vznášel na veřejnosti jako nalitý pupenec bezbřehé narcistické přemoudřelosti a chytrosti. Na Západě brzy pochopili, že je to bohapustý „český“ kecálek a žvanil a přestali jej zvát na všechny konferce včetně ekonomických srazů ve švýcarském Davosu. Svoji „slavnou“ kariéru falešného „otce kupónové privatizace“, zakončil soudruh Klaus už jako nafrněný prezident krádeží protokolárního pera v přímém přenosu státní návštěvy v Chile a amnestií, kdy pustil z kriminálů na svobodu všechny své kamarády – hrstku ekonomických podvodníků a zlodějů, kterou se podařilo Policii ČR pochytat a českými soudy nakonec odsoudit.
*
Následoval Klausův návrat k soukmenovcům k ruské mentalitě a zálibě v ruském chování ruských „nadlidí“.
Za zvláštní pozornost stojí stejné chování Klause a Putina na státních návštěvách. Bezvýznamný Klaus si 4. dubna 2011 ukradl v Chile „jenom“ protokolární pero. Tehdy ale pouze napodobil chování ruského prezidenta Vladimira Putina, který si v roce 2005 při návštěvě v USA u amerického fotbalového klubu New England Patriots ukradl pětikarátový diamantový prsten vítěze Super Bowlu.
*
„Vytáhl jsem prsten a ukázal mu ho. On (Putin) si ho navlékl a řekl: ‚Mohl bych s tím prstenem někoho zabít’… pak si ho dal do kapsy, obklopili ho tři muži z KGB a odešli,“ prohlásil majitel prstenu Robert Kraft podle listu New York Post na večírku v Carnegie Hall… Kraft prý byl poté americkými vládními úředníky naléhavě vyzván, aby v zájmu zachování dobrých americko-ruských vztahů tvrdil, že prsten byl darem pro Putina…
*
Inu Slované. 😂 Jak již napsal Karel Havlíček Borovský ve svém díle „Obrazy z Rus“, Slované lžou, kradou a jsou cítit pižmem. Po návratu z Ruska, se Borovský navždy zřekl nesmyslu, nazývaného „Panslavismus“ a připsal ještě pár pěkných citátů:
„Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.“
„Zkrátka s hrdostí národní řeknu: „Já jsem Čech“, ale nikdy „Já jsem Slovan.“🙂
a taky napsal
„Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu“
nic se od ty doby v rossiji nezmenilo
Pozoruhodný postřeh o vytunelování penzijních zdrojů Česka. Privatizace zisků a socializace ztrát. Ale to je prvek systému kapitalistické tržní ekonomiky.
Za socialismu byl zaveden průběžný důchodový systém, tedy co se od pracujících vybralo to se důchodcům vyplatilo. O jakých „penzijních“ fondech tady píšete? Vy nějaký z dob socialismu znáte? Kdy a kterým zákonem byl zřízen, kdy a kterým zákonem byl zrušen? Prosím konkrétní data a čísla. Děkuji.
KOncem 80. let byly v tisku už některé údaje uvedeny. Bohužel přesně si nepamatuji. Žádný fond zřízen jistě nebyl, byly však nízké důchody, např. asi půl milionu lidí ze zemědělství dostávalo minimální důchod, protože v kolchozech měli v 60. letech velmi nízké mzdy a předtím nebyli pojištěni. Naproti tomu byly v 80. letech už slušné mzdy a vysoké daně ze mzdy (20-30%), ze kterých byly důchody vypláceny. Výběr peněz zřejmě značně převyšoval výplaty důchodů. Kam zmizely? Dnes už se důkazy nenajdou. Byl by zázrak, kdyby otcové privatizace za sebou důkladně nezametli stopy.
Milý Karle Doucho, omlouvám se Vám, že jste si špatně přečetl a vysvětlil můj příspěvek. Psal jsem o „penzijních zdrojích“ a Vy se ptáte na něco zcela jiného, na „penzijní fondy“. Penzijními zdroji byl státní, družstevní a komunální podnikatelský majetek, z jehož podílů a výnosů se mohlo čerpat i na důchody. Tak jak je to v článku uvedeno, značná část se ho přesunula do rukou vyvolených, kteří ten podíl a výnos čerpají pro sebe.
Milý Radomíre, omlouvám se já, protože jsem ve spěchu nečetl váš příspěvek dost pozorně a chybně jsem reagoval, moje chyba. Bohužel po odeslání už nešlo nic změnit.
V každém případě si nemyslím, že by nějaké „penzijní zdroje“ pro důchody po roce 1990 přežily v rukou státu. Jak jsem psal již výše. Kdo by je asi tak vedl a spravoval?? Státní zaměstnanci nejsou zárukou vůbec ničeho, natož solidnosti. Skončily by stejně, jako firmy, kde měly podíl po privatizaci většinoví akcionáři, Tatra Kopřivnice, Armaturka Česká Třebová, … a stovky dalších privatizovaných firem v republice. Vedení firem založilo svá s.r.o. a vykradlo stávající podniky ve svůj prospěch bez akcionářů, nebo jednoduše pouze zpeněžilo jejich akcie a hmotný majetek, jako například v Tatře. Žádný zázrak „pro důchody“ by se nekonal. Nakonec, minulá vláda ANO v čele s Babišem a Schillerovou vybrala posledních 22 mld. výnosu z privatizace z účtu ve Fondu národního majetku a bez užitku je projedla.
O schopnostech Čecháčku vést smysluplně svůj stát musí pochybovat každý, kdo si srovná historii Československa od října 1918 po dnešek a postaví si na startovní čáru vedle sebe tehdejší Rakousko a Československo s celým průmyslem po Rakousku-Uhersku a startovním kurzem 3,6 šilinku za 1,-Kč. O inteligentním vítězi není dnes žádných pochyb. 🙂
Kuponova privatizace a dalsi, byl kolosální pokus nasměrovat národ ke kapitalismu. Samozrejme, že se nemohl podařit v souladu s paragrafy, které byly platné i s R-U, ale i I. republiky, které nebyly zneplatneny, právní kontinuita byla jen na papíru a nebyla vykonávána. A tak jsme v
současné situaci, kdy, není zajištěn mír, jen se požaduje právo na odvetu.
Celá tahle “analýza” je jedna velká patlanice.
Marx se musí číst pozorně, protože se sice celkově mýlil, ale vycházel z pramenů, které byly velice solidní:)
Stávající penzijní fondy sice kulové vynášejí a spolknou miliardy na správu, kdyby jich ale bylo víc, tak jsme za vodou.
A tak dál a tak podobně jeden velkej guláš.