Recep Tayyip Erdogan je o další krok blíž k zisku třetího prezidentského mandátu v Turecku. Před druhým nedělním kolem prezidentských voleb ho podpořil nacionalistický kandidát Sinan Oğan. Ten tvrdí, že mu Erdogan slíbil, že se vypořádá s uprchlíky a povede zemi v duchu Kemala Atatürka. Opozice i část menších nacionalistických stran Oğana viní ze „zaprodanosti“ a obětování vlastních zásad. I v případě vítězství ale Erdogana čeká vážný problém – prohlubující se ekonomická krize v zemi.

Vypořádání se se syrskými uprchlíky, ideálně jejich odsunem zpět do vlasti, dodržování sekularismu a zásad, které republice položil její zakladatel Kemal Atatürk. Tak by se dal stručně charakterizovat předvolební program tureckého ultranacionalisty Sinana Oğana. Nalákal na něj téměř tři miliony Turků, kteří mu dali hlas v prvním kole prezidentské volby. Ten jim teď jejich favorit doporučil hodit ve druhém kole volební lístek prezidentu Erdoganovi. Část politických souputníků tím šokoval.

„Pokud doufáte, že můžete získat jmění, po kterém toužíte, z vůle ‚jednoho muže‘, znamená to, že jste se nikdy pořádně neseznámil s tradicí, kterou se snažíte proklamovat!“ kritizoval Oğana ihned po oznámení podpory Erdoganovi jeho bývalý spolustraník z MHP Atila Kaya. Ten před několika lety spolu s Oğanem opustil Stranu nacionalistické akce (MHP), která s Erdoganovou Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP) tvoří vládní koalici, protože nesouhlasili se zavedením prezidentského systému.

 Ve jménu „stability“

Analytici sice spekulovali o možnosti, že by se že Oğan mohl rozhodnout ve prospěch Erdogana zkrátka kvůli jeho vyšším šancím na výhru, Oğan ale ještě koncem minulého týdne vyjednával i s opozicí, jejíž hlavní představitel a Erdoganův vyzyvatel v druhém kole voleb Kemal Kiliçdaroglu označil vzájemné rozhovory za „plodné“.

Jen pár hodin po posledním setkání s republikány přijal Oğana v prezidentském paláci neplánovaně i Erdogan. Výsledkem bylo Oğanovo stručné vysvětlení, proč ve druhém kole prezidentských voleb podpoří právě současného prezidenta:

„Nepřerušovaný a stabilní boj proti všem druhům teroristických organizací bude pokračovat. Existuje také harmonogram týkající se problematiky žadatelů o azyl a uprchlíků,“ řekl Oğan na tiskové konferenci. Podle něj může návrat necelých čtyř milionů Syřanů zpět do vlasti zajistit spíše stávající hlava státu než představitel křehké opoziční koalice, která navíc nemá po volbách oporu v parlamentu. V něm získali ústavní většinu opět poslanci prezidentovy AKP v koalici s MHP.

Kiliçdaroglu na Oğanovo prohlášení reagoval stručně: „Je jasné, kdo je na straně této krásné vlasti a kdo je na straně toho, kdo tuto krásnou vlast prodává.“ Zároveň dal ale svým potenciálním voličům najevo, že i on zastává nekompromisní postoj k uprchlíkům. Ostatně republikáni na toto téma lovili voliče mnohem dřív než samotný Erdogan, který je do země po vypuknutí války v Sýrii přijal. Kiliçdaroglu slíbil, že pokud bude zvolen prezidentem, pošle domů všechny migranty, kteří přišli do Turecka nelegálně.

Práva žen i menšin v ohrožení

Že by k tomu jako nová hlava státu dostal reálnou možnost je ale podle pozorovatelů čím dál menší. Poslední průzkumy veřejného mínění nahrávají spíše Erdoganovi a jeho vizi „velkého Turecka“. Nacionalisticky vedená kampaň se prezidentovi vyplatila. A nejen jemu. Turecký parlament je po těchto volbách nejkonzervativnějším a nejvíce nacionalistickým v novodobé historii. Strany s touto orientací získaly 400 křesel ze 600.

Většinu drží Erdoganova AKP s 267 poslanci, koaliční nacionalistická MHP jich má 50. V takzvané Lidové alianci jsou s nimi ještě konzervativní islamističtí parlamentní nováčci – Strana nového blahobytu (YRP) s pěti poslanci a kurdská islamistická Strana svobodných věcí (Huda-par) se čtyřmi mandáty. To jim sice stále nedává ústavní většinu, která vyžaduje 360 hlasů, ale dá se předpokládat, že agenda této vlády určitě nebude vstřícná ani k právům uprchlíků, ani žen, natož LGBT komunity.

Ačkoliv ženy získaly v novém parlamentu také rekordní počet 121 křesel, hodně jich kandidovalo za Erdoganovu alianci a zmiňovaná YRP si například v programu vytyčila zabránit návratu k Istanbulské úmluvě a vypořádat se se „zvráceností LBGTQ“. Huda-Par, která je odnoží militantní islamistické kurdské skupiny Hizballáh (nesouvisí s libanonským Hizballáhem, pozn.red.), pak prosazuje novou ústavu, která by byla více v souladu s islamistickými hodnotami a chránila rodiny před „perverzním“ životním stylem.

Co se týká práv žen, má strana také jasno. Požaduje novelizaci zákona, který postihuje násilí na ženách, chce omezit alimenty pro rozvedené ženy, ukončit povinný koedukovaný školní systém a naopak zvýšit důchody ženám, které zůstávají v manželství 25 let a více.

Turecká lira na vlásku

Islám a nacionalismus budou záchranné berličky nabízené tureckým voličům, ať už kolem voleb nebo po nich. Ani případné vítězství totiž Erdoganovi nezajistí řešení jednoho z nejzásadnějších problémů, kterým je velice špatný stav turecké ekonomiky. Turecké banky už teď v reakci na výsledky voleb musely omezit výběr hotovosti z kreditních karet, aby zabránily propadu turecké liry.

Podle tureckého ekonomického novináře Mustafy Sonmeze narůstají obavy, že Erdoganova neortodoxní ekonomická politika bude pokračovat i nadále a pošle tureckou liru k dalšímu hlubšímu propadu. Erdogan totiž minulý týden pro americkou televizi CNN prohlásil, že pokud získá i třetí funkční období, na své hospodářské politice nic měnit nebude.

Ačkoliv ekonomové volají například po zásadním zvýšení úrokových sazeb, prezident se situaci rozhodl těsně po volbách zachraňovat omezením poskytování úvěrů a výběrů hotovosti z kreditních karet, což je způsob, který lidé volí jako levnější alternativu místo půjček. Opatření centrální banky vyvolala mezi mnoha Turky odpor. „Některé banky zastavily úplně hotovostní zálohy nebo omezily používání kreditních karet,“ napsal pro server Al Monitor Mustafa Sonmez.

„Pro mnoho Turků jsou výběry hotovosti z kreditních karet jediným prostředkem, jak vyjít s penězi uprostřed ekonomické krize. Inflace dosahuje 44 %, v říjnu, kdy vrcholila, byla dokonce na 85,5 %,“ popsal Sonmez. Podle něj restrikce odsoudili dokonce i někteří členové vládnoucí strany a Centrální banka nakonec 19. května ustoupila od zmíněného nařízení o kreditních kartách.

Do jaké míry podobné manévry můžou ještě před druhým kolem prezidentských voleb přihrát hlasy opozici, je nejasné. Své hlasy už začala s předstihem odevzdávat turecká diaspora v Evropě a jinde po světě. Kolem 3,5 milionu Turků, kteří můžou volit v zahraničí, své hlasy odevzdalo rozdělilo mezi oba kandidáty. V Německu více než 60 % z nich volilo Erdogana, v severských státech, ve střední a jižní Evropě a ve Velké Británii zase více bodoval Kemal Kiliçdaroglu.