Investor Brůna: Spropitné patří zaměstnancům. Malá částka, velký signál
KOMENTÁŘ. Česká vláda navrhuje, aby se spropitné – placené hotově i kartou – stalo oficiálním příjmem zaměstnanců, ale zároveň bylo osvobozené od daně z příjmu i odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Na první pohled drobnost, ve skutečnosti ale důležitý signál o tom, jak stát chápe práci a motivaci lidí ve službách.
Spropitné není mzda. Je to dobrovolná odměna zákazníka za kvalitu služby. Přímá zpětná vazba, která by se neměla měnit v další položku, na kterou si stát automaticky sáhne. Když dávám spropitné, dávám ho konkrétnímu člověku – ne státu.
Český návrh zapadá do širšího mezinárodního trendu. Ve Spojených státech bylo letos schváleno osvobození spropitného od federální daně z příjmu, Německo má spropitné od daní i odvodů osvobozené už přes dvacet let. Rakousko, Itálie nebo Chorvatsko volí různé varianty zvýhodnění, ale cíl je stejný: nezabít motivaci a nevytvářet zbytečnou administrativu.
I při opatrném výpočtu jde o jednociferné až nízké desítky miliard korun ročně – tedy o částku, která už není zanedbatelná a zároveň vysvětluje, proč se o spropitné začíná zajímat stát.
Kolik peněz je ve hře
Hrubý, ale realistický odhad celkového spropitného zaplaceného v Česku za jeden rok se pohybuje zhruba mezi 8 miliardami až 12 miliardami korun.
Ve službách (restaurace, kavárny, bary, hotely, taxislužby, kadeřnictví a další) se ročně protočí stovky miliard korun, běžné spropitné se v Česku pohybuje okolo 5–10 % z útraty. Spropitné se dává jen u části hotovostních i bezhotovostních plateb, nikoli plošně.
I při opatrném výpočtu jde o jednociferné až nízké desítky miliard korun ročně – tedy o částku, která už není zanedbatelná a zároveň vysvětluje, proč se o spropitné začíná zajímat stát.
Změna pravidel pro spropitné může mít pro zaměstnance ve službách mnohem větší dopad, než se na první pohled zdá. V praxi totiž může oficiální vykázání spropitného z plateb kartou znamenat i zdvojnásobení formálně přiznaného příjmu číšníků a servírek, aniž by se reálně změnila výše jejich práce či odměny.
Legalizace spropitného by zaměstnancům z oboru gastro pomohla lépe dosáhnout na hypotéky a další finanční produkty, které se dnes odvíjejí od oficiální mzdy. Zároveň by mohla vrátit do oboru lidi, kteří ho během covidových uzávěr opustili.
Pohled z praxe v Krušných horách
Píšu to i z vlastní zkušenosti. Provozuju sjezdovku v Krušných horách a vidím, co spropitné pro zaměstnance znamená. Je to uznání jejich práce v náročných podmínkách.
Z pohledu podnikatele chci hlavně jednoduchá pravidla – jakmile je spropitné složité na papírování, přestane se přiznávat a stát neuvidí nic.
Když dávám obsluze v restauraci spropitné, říkám tím: tohle jste odvedli dobře. Neříkám tím: státe, rozděl si to se zaměstnancem.
Pokud stát dokáže u spropitného ustoupit a ponechat ho zaměstnancům bez daní a odvodů, je to malý krok, ale správným směrem. Ekonomika totiž nestojí jen na sazbách a kontrolách, ale i na důvěře. A spropitné je jejím malým, ale výmluvným symbolem.
Autor provozuje lyžařský areál v Perninku v Krušných horách
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Publikaci lze získat pouze
jako poděkování za dar
v minimální výši 599 Kč.
Pop-up mobil Mobile (207451)SMR mobil článek Mobile (207411)SMR mobil článek 2 Mobile (207416)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)SMR mobil pouze text Mobile (207431)Recommended (5901)Více z HlídacíPes.org
Čtěte též
Investor Brůna: Sněžné děvky v Perninku. Návrat ke kořenům, který má budoucnost
Investor Brůna: V Česku je spousta chudých milionářů sedících na majetku
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
22 komentářů
proc by spropitny melo bejt osvobozeny jen u zamestnancu?
spousta malejch hospudek provozuje jen majitel pripadne s manzelkou, ti nemaji mit spropitne osvobozene od dani narozdil od zamestnancu?
a nedopadne to tak, ze treba smazak bude za stovku + (nezdanene) spropitne dalsi stovku?
.
a jak u remeslniku?
postavim ti, sousede, baracek za 2M a dalsi 2M mi das jako spropitne. oba usetrime a danove to bude OK
.
ja spropitne v hospode davam za komplexni sluzbu – nejen za obsluhu – ale hlavne za to, jak mi tam chutna, jak se mi tam libi, jestli tam je teplo a ne zima nebo vedro …
nechapu, proc by spropitne mela pobrat jen obsluha, ktera na me spokojenosti nema ten nejvetsi podil, ale zasadni podil ma kuchar a hlavne sef hospody
Prodavače v obchodě, pekárně,lékárně spropitné nedáváme maximálně zaokrouhlime částku. Proč po nás v dnešních bistrech ,různých oknech …žádají spropitné???
Jen bych si dovolit, drobnou technickou. Jasně že „..Prodavačům v obchodě, pekárně,lékárně maximálně zaokrouhlime částku. Jenomže a to pouze pokud platíme v hotovosti.
Zatímco, pan Brůna se zmiňuje i o bezhotovostních platbách. Tam je tohle realizovatelné, ve speciálních aplikacích pro platbu kartou, kde může zákazník tu výši spropitného sám vložit na platebním termínálu, který mu obsluha přinese ke stolu, aby tu platbu sám potvrdil. Tohle mají právě v restauracích
Zatímco se obávám, že při „běžném placení“, v obchodech když se na platební terminál naúčtuje automaticky z pokladny právě a jen ta částka prodaného zboží, a zákazník „pouze přiloží kartu“, nejde to spropitné přidat ani v mekáči..
Na první pohled docela dobrá představa státu (že údajně vybere více) i názor, že to pomůže zaměstnancům při získávání úvěru. Jenže i to podle mne naráží. Jednak ti zaměstnanci už peníze in natura dostali (zaměstnavatel je také mohl do jejich mzdy zahrnout a zvýšit tak šanci na případné získání úvěru), jednak oni ty peníze nespolknou, oni je prostě někde utratí – a státu je tak odvedou ve formě jiných daní (spotřební, z PHM, z alkoholu, z nemovitosti atd.). To vše na rozdíl od některých podnikatelů (viz premiér), kteří je utrácejí (a navíc nezdaňují) v zahraničí (třeba ve Francii), nebo perou přes neseriózní firmy (třeba na Kypru).
Spropitné dávám konkrétní osobě a záleží jen na mě kolik. Pokud vím, tak se pak dělí podle nějakého klíče. V hotelech na dovolené bývá na recepci kasička, občas i v jídelně. Na baru běžně. Při odjezdu se nechává pro pokojské na posteli. Vše a vždy v hotovosti. Co dávám je na mě a určitě to nedávám na Babišovy hrabivé pracky. Ať jde dělat pingla a bude dostávat dýško i když tak odpudivé figuře ani omylem.
A co kdyby zaměstnavatel své pracovníky pořádně zaplatil, aby nemuseli čekat na nějaké milodary od hostů a se slušným výdělkem by snadno dosáhli i na různé půjčky
Vůbec jste nepochopil. Smyslem spropitného je výrazem osobního uznání a něco navíc. Je to osobní. Co je mi do toho kolik má platu? To mu nedávám aby měl na jídlo a nebo na nájem. Připomínáte mi socialistická hesla “ Neurážejte nás spropitným“. Lidová tvořivost si to hbitě upravila vložením slůvka “ malým“.
a co tak sprepitne,ludom,ked Vas obsluhuju v obchode..tym nedate nica este si date vydat do koruny…tiez Vas obsluhuju,venuju sa Vam…At ich majitel dobre zaplati..a netreba im davat dyska
Dobrá připomínka. Dostali jsme se od drobné pozornosti konkrétnímu člověku ke klikání na terminálech fastfoodu kde je to odměna za to „že jsou“. Dalším fenoménem je, že si personál řekně, kolik má spropitné být a často ty představy o správné výši vůbec nejsou malé. Problém spropitného není ve zdanění ale v tom, „kam jsme se dostali“.
Tedy, obávám se, že takto argumentované je to nesmysl.
Nejsem sice pro úplný zákaz spropitného. Beru ho jako součást slušného společenského chování. Když někam příjdu, pozdravím. Když platím v restauraci, dám (dle svého uvážení výše) dýška. Jestli jsem hulvát, ani nepozdravím, ani nedám dýško. Větší příčiny to nemá.
Zatímco, ty další argumentace – asi pan Brůna zapomněl, že jsou u nás smluvní ceny. Takže – jestli pan majitel podniku chce ausgerechnet nabízet nějaké služby,tak byl zákazník (mimořádně?) spokojen, tak ať si to laskavě zařídí ve svých nákladech (třeba tím že kvalitním pracovníkům zvýší platy) – ale to potom může promítnout do zvýšení ceny…(mimochodem ne že by to snad ti podnikatelé i v tom pohostinství nedělali)
Zatímco – vyjít z předpokladu, že pan majitel vlastně ty služby aby byl zákazník (mimořádně) spokojen, zajištovat NEMUSÍ , ale že to je – jak naznačeno vlastně „inciativa personálu“ , který si za to vybere od zákazníků další peníze, k platu navíc. A z těch pak neodvádět ani daně, ani odvody.
Tak takové teorie, si může chodit pan Brůna, vykládat na finančák, určitě se tam zasmějí, a řeknou, že takhle by to vlastně mohl dělat potom každej podnikatel…
Ať dám přímo praktický příklad, třeba jestli si dělnici a dělnice v podniciích Agrofertu stěžují na nízké platy. Tak co kdyby i jim posílali spokojení zákazníci při placení kartou v obchodech dýško? Technicky by to totiž problém vůbec nebyl – stačilo by i vyjít z čárového kódu, kde je i údaj o dodavateli, době výroby, z toho dohledat i třeba jen ten provoz, dílnu, kde se to vyrobilo a tam to těm dělníkům rozdělit. ….DObrý nápad, je někdo proti? Pan premiér Babiš a vláda určitě ne.
Jenom bych si ještě dovolil jednu technickou poznámku. To snad pan Brůna dobře ví, když už horuje pro dýško kartou. Že když v nedávné minulosti fungovala EET, elektronická evidence tržeb, tak že právě z ní byla evidence plateb kartou (ať s dýškem nebo bez), z rozhodnutí soudů, úplně vyřazena…
Dýško pracovníkům Agrofertu, a snad za kvalitu? Ani omylem.
Jasně jsem napsal za kvalitu jejich práce,teďy za to co můžou iniciativne ovlivnit. Jestli dostávají špatné vstupní suroviny, tak za to nemůžou.
Pokud se musí někdo stydět za produkt, který pomáhá realizovat, měl by se zamyslet nad tím, proč se na takovém produktu spolupodílí.
Tedy, jinými slovy, na šlendriánu se účastní všichni, mohou za to, ne že ne…
Nikdo nikoho nenutí pracovat u podvodníka a kvalitní pracovní síly je fatální nedostatek…
A co kdyby zaměstnavatel své pracovníky pořádně zaplatil, aby nemuseli čekat na nějaké milodary od hostů a se slušným výdělkem by snadno dosáhli i na různé půjčky
Ale to není Vaše starost. Taxikáři dám taky vždy dýško i když dobře vím, že to vůbec nepotřebuje. Je to prostě slušnost( když si to zaslouží).
Souhlas, ale je to více složité než jednoduché. Princip podporuji osvobodit od daní ale dle mého by spropitné mělo patřit celému kolektivu v nějakém ustáleném poměru a dělit by se mělo po směně a evidovat. Trh sám rozhodne kam zaměstnanci z gastra půjdou jestli tam kde je spropitné spravedlivě děleno nebo jinam kde si vše nechá kapitalista vykořisťovatel.
To mi přijde jako blábol. Všechny profese jsou placeny normálně mzdou, a předpoklad, že kvalita poskytnuté služby se sníží, nedám-li výpalné, vypovídá o problému úplně někde jinde. Dýško je přežitek a i když jej sám občas dávám, skřípu přitom zuby – mám totiž strach, aby mi příště bez dýška neflusli na pizzu nebo do kávy. Ano, spíš výpalné, než cokoliv jiného.
Z pohledu majitele to nadšení chápu: může dát nižší platy a očekávat, že to jeho ubozí zaměstnanci doženou na dýškách. Fuj.
Ale to je jen Vaše věc jestli dáte. Jak už jsem psal, třeba na dovolené je na recepci kasička a kromě toho dávám obsluhujícímu číšníkovi v jídelně. Výměnou mám stůl s cedulkou reservé, připravenou kávu a donos nápojů a pod. Záleží na Vás.
To je strašná nespravedlnost vůči ostatním pracujícím. Když já jako zaměstnanec za svou práci dostanu mimořádnou odměnu, tak jí taky musím zdanit. Hanba !
Ono je to velmi jednoduché, pokud nebudou dýška, nebudou číšníci na place…
A nebo budou, ale ceny restaurací se zdvihnou cca. o 20 – 30 %…
A pak se stane to, že restaurace bude luxus na který dost lidí nebude mít…
Za mého mládí bývaly v restauracích nápisy : „Neurážejte nás spropitným!“ Dnes je možné urážet, dokonce to má být povinné podle zákona.
V kostele se také ofera, nezdanuje. Jak jsem byl rad, když jsem dostal za ministrovani nějakou korunu.Ministrovat o svatbe bylo to neilepsi, Tak to bylo vždy za všech rezimu.