KOMENTÁŘ. Česká vláda navrhuje, aby se spropitné – placené hotově i kartou – stalo oficiálním příjmem zaměstnanců, ale zároveň bylo osvobozené od daně z příjmu i odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Na první pohled drobnost, ve skutečnosti ale důležitý signál o tom, jak stát chápe práci a motivaci lidí ve službách.

Spropitné není mzda. Je to dobrovolná odměna zákazníka za kvalitu služby. Přímá zpětná vazba, která by se neměla měnit v další položku, na kterou si stát automaticky sáhne. Když dávám spropitné, dávám ho konkrétnímu člověku – ne státu.

Český návrh zapadá do širšího mezinárodního trendu. Ve Spojených státech bylo letos schváleno osvobození spropitného od federální daně z příjmu, Německo má spropitné od daní i odvodů osvobozené už přes dvacet let. Rakousko, Itálie nebo Chorvatsko volí různé varianty zvýhodnění, ale cíl je stejný: nezabít motivaci a nevytvářet zbytečnou administrativu.

Kolik peněz je ve hře

Hrubý, ale realistický odhad celkového spropitného zaplaceného v Česku za jeden rok se pohybuje zhruba mezi 8 miliardami až 12 miliardami korun. Ve službách (restaurace, kavárny, bary, hotely, taxislužby, kadeřnictví a další) se ročně protočí stovky miliard korun, běžné spropitné se v Česku pohybuje okolo 5–10 % z útraty. Spropitné se dává jen u části hotovostních i bezhotovostních plateb, nikoli plošně.

I při opatrném výpočtu jde o jednociferné až nízké desítky miliard korun ročně – tedy o částku, která už není zanedbatelná a zároveň vysvětluje, proč se o spropitné začíná zajímat stát.
Změna pravidel pro spropitné může mít pro zaměstnance ve službách mnohem větší dopad, než se na první pohled zdá. V praxi totiž může oficiální vykázání spropitného z plateb kartou znamenat i zdvojnásobení formálně přiznaného příjmu číšníků a servírek, aniž by se reálně změnila výše jejich práce či odměny.

Legalizace spropitného by zaměstnancům z oboru gastro pomohla lépe dosáhnout na hypotéky a další finanční produkty, které se dnes odvíjejí od oficiální mzdy. Zároveň by mohla vrátit do oboru lidi, kteří ho během covidových uzávěr opustili.

Pohled z praxe v Krušných horách

Píšu to i z vlastní zkušenosti. Provozuju sjezdovku v Krušných horách a vidím, co spropitné pro zaměstnance znamená. Je to uznání jejich práce v náročných podmínkách. Z pohledu podnikatele chci hlavně jednoduchá pravidla – jakmile je spropitné složité na papírování, přestane se přiznávat a stát neuvidí nic.

Když dávám obsluze v restauraci spropitné, říkám tím: tohle jste odvedli dobře. Neříkám tím: státe, rozděl si to se zaměstnancem.

Pokud stát dokáže u spropitného ustoupit a ponechat ho zaměstnancům bez daní a odvodů, je to malý krok, ale správným směrem. Ekonomika totiž nestojí jen na sazbách a kontrolách, ale i na důvěře. A spropitné je jejím malým, ale výmluvným symbolem.

Autor provozuje lyžařský areál v Perninku v Krušných horách