Hejtman poklepává na základní kámen nebo přestřihává pásku, zatímco moderátorka mluví o úspěších kraje. Reportáže v regionálních televizích napříč republikou často připomínají spíš píárové spoty krajských koalic. A často jimi také jsou, protože za jejich výrobu krajské úřady platí v rámci informačního servisu pro veřejnost. Opozice se však dostane ke slovu jen málokdy a běžný divák nemá prakticky šanci tyto placené reportáže odlišit od běžného zpravodajství.

To, že vedení krajů často zneužívá své krajské noviny a magazíny pro vlastní propagaci, už HlídacíPes.org nedávno popsal na základě zjištění projektu Transparentní Česko a dat shromážděných sdružením Oživení.

Podobná situace je však i u regionálních komerčních televizí, u nichž si většina krajů objednává výrobu „zpravodajských“ reportáží či pořadů.

Pouhý týden před krajskými volbami stihl v pořadu „U nás v kraji“ jihočeský hejtman Martin Kuba slavnostně otevřít opravenou silnici u Prachatic i domov seniorů v Jindřichově Hradci. O týden dříve před kamerou předal do provozu nové vlaky, otevřel nový pavilon českobudějovické nemocnice a vyprovodil prvňáčky do školy.

Organizace Oživení analyzovala obsah několika pořadů v několika regionálních televizích v různých krajích České republiky. Zpravidla šlo vždy o pět po sobě jdoucích dílů téhož pořadu zhruba v období června a července letošního roku – tedy v době, kdy ještě ani nezačala horká kampaň před zářijovými krajskými volbami.

Ačkoli má tento placený mediální prostor formálně sloužit k informování obyvatel o dění v kraji, a to včetně kritických či opozičních hlasů, výsledky analýzy ukazují něco zcela jiného: „V televizích nedostala, až na jednu reportáž Ústeckého kraje, opozice ani vteřinu času,“ konstatuje Oživení.

Zprávy k nezaplacení

Pojďme se tedy na některé z příkladů podívat podrobněji. Například Plzeňský kraj má pro letošek ohledně vytváření reportáží a nákupu mediálního prostoru uzavřené dvě smlouvy, se společnostmi ZAK TV a Mediapoint Consulting, které mají reportáže šířit na kanálech ZAK TV a Plzeň TV. Hned první červencový díl jednoho z nasmlouvaných pořadů „Náš kraj“ měl následující scénář:

Do pětiapůlminutové stopáže se vešly dva příspěvky – o vyhlášení krajských památek roku 2023 a o otevření nové budovy depozitáře Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje. Nechybí v úvodu zmíněné stříhání pásky a za kraj v obou příspěvcích mluví dva shodní respondenti – hejtman Rudolf Špoták a radní Libor Picka.

O měsíc později byl hejtman opět hlavní hvězdou jiného vydání téhož pořadu. Nejprve při prezentaci nových vlaků na plzeňském hlavním nádraží a hned poté i v následujícím příspěvku o cyklistice handicapovaných. V příspěvku o vlacích se k němu jako respondent přidal ještě jeho náměstek Pavel Čížek.

Na začátku září se pořad věnoval jedinému tématu – dožínkům Plzeňského kraje. Nepřehlédnutelný byl opět hejtman Špoták, který jednak dostal prostor k vyjádření na kameru, a byl v prostřihu vidět, jak na lidové veselici čepuje pivo.

Tyto reportáže jsou opatřeny znělkou se záběry z Plzeňského kraje a jeho logem, nikde však není zmíněno, že kraj za jejich výrobu také platí. Běžný divák tak snadno získá dojem, že sleduje běžné zpravodajství.

Co jsou zpravodajské pouště

Pojem zpravodajská poušť vznikl původně v USA jako označení pro důsledky krize tradičních médií a úpadku regionálních a lokálních médií po finanční krizi v roce 2008. Obecně se pod tímto označením rozumí lokalita, ať už na venkově nebo ve městě, jejíž obyvatelé mají velmi omezený přístup k důvěryhodným a úplným zprávám a informacím. Ty jsou přitom považovány za nezbytnou podmínku fungující demokracie.

Kontrolu nad obsahem naznačuje i jedno z ustanovení příslušné smlouvy mezi krajem a televizí. Podle smlouvy televizní společnost vyrobené pořady „zašle objednateli k odsouhlasení elektronickou cestou nejpozději den před plánovaným vysíláním do 10 hodin“.

Dalším příkladem je Zlínský kraj, který má uzavřenou smlouvu s Regionální televizí TVS, respektive firmou J.D.Production coby jejím provozovatelem.

Součástí smlouvy je kromě výroby více než čtyř set reportáží za rok také produkce diskusních pořadů se zástupci kraje. Když byl v srpnu jedním z hostů zlínský hejtman Radim Holiš, jen všímaví diváci si v závěrečných titulcích mohli přečíst, že rozhovor vyrobila TVS „ve spolupráci se Zlínským krajem“.

U objednaných reportáží, které TVS podle smlouvy měsíčně zařazuje průběžně do svého programu a zveřejňuje i na svém webu, je to však s odlišením klasického zpravodajství a placeného obsahu z pohledu běžného diváka horší. Určité vodítko pro filtraci mezi placeným a běžným obsahem nabízí sám Zlínský kraj, který z mnoha odvysílaných reportáží TVS některé vybírá a překlápí na svůj youtubový kanál.

„Podle pokynů objednatele“

Liberecký kraj si objednává výrobu a vysílání pořadu „Krajský magazín“ u společnosti RTM Plus. Vzniká jednou týdně a má podobný formát jako jeho zmiňovaná obdoba v Plzeňském kraji.

Šest minut, jedno až dvě témata na vydání a v rolích respondentů pravidelně krajští radní či hejtman Martin Půta. Na rozdíl od plzeňské verze krajského magazínu však ta liberecká v titulcích na konci každého dílu obsahuje zmínku, že pořad „vzniká za podpory Libereckého kraje“. Zřejmě i proto, že televize RTM Plus už jednou kvůli výrobě stejného pořadu měla problémy.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání jí loni udělila padesátitisícovou pokutu kvůli možnému ohrožení redakční nezávislosti provozovatele televizního vysílání. Problematická byla tato pasáž v původní smlouvě s Libereckým krajem, která naznačovala riziko využití pořadu pro politickou kampaň vedení kraje: „Zhotovitel je povinen vyrobit obsah Pořadu a Spotů podle požadavků a pokynů objednatele.“

„Liberecká TV s.r.o., tedy zřejmě dle Rady nevysílala program RTM plus Liberecko bezvýhradně na vlastní odpovědnost, když do obsahu vysílání bylo na základě uzavřené smlouvy prokazatelně zasahováno Krajským úřadem Libereckého kraje,“ odůvodnila udělení pokuty RRTV.

Hejtman, kam se podíváš

Ústecký kraj spoléhá v prezentaci na regionální televizi ÚTV. Ta pro něj vyrábí čtyřminutový magazín „Jak se žije v Ústeckém kraji“. Při pohledu na odvysílané díly od června do září tohoto roku je zjevné, že i zde dostává prostor prakticky výhradně krajská koalice a hejtman Jan Schiller, byť v posledním červnovém díle zazněl i jeden opoziční hlas. V titulcích není magazín označen jako pořad na objednávku placený krajem.

Jihočeský kraj si podobný servis, tentokrát s názvem „U nás v kraji“ objednává u televize JTV. Formát je i zde stejný – prezentace výsledků vedení kraje. Například ve vydání pořadu ze 13. 9. – tedy pouhý týden před krajskými volbami – stihl jihočeský hejtman Martin Kuba slavnostně otevřít opravenou silnici u Prachatic i domov seniorů v Jindřichově Hradci.

O týden dříve před kamerou předal do provozu nové vlaky, otevřel nový pavilon českobudějovické nemocnice a vyprovodil prvňáčky do školy. Kromě loga kraje v závěrečných titulcích zde opět není z videí zjevné, že jde o placenou spolupráci a nikoli o běžné zpravodajství.

Smlouvu o výrobě reportáží a pořadů s provozovateli regionálních televizí mají dále Středočeský kraj (vysílá se na Praha TV), Královéhradecký kraj (vysílá se na televizi VČTV) a Olomoucký kraj (vysílá se na TV Morava a na televizi A11). Výrobu krajských reportáží si u externích subjektů objednává i Karlovarský a Jihomoravský kraj.

Zpravodajské pouště

Podobná praxe úzce souvisí s fenoménem takzvaných regionálních „zpravodajských pouští“. Počet nezávislých regionálních médií neustále klesá, i kvůli snižování objemu inzerce, ještě prohloubenému pandemií covidu, a tím se naopak zvyšuje byznysový tlak na média v malých městech či krajích.

Snaha udržet si aspoň část inzerentů může vést k tomu, že redakce rezignují na publikování některých kritických textů, které by mohly místní podnikatele postavit proti nim. Finanční slabost těchto médií pak znamená i slabost bránit se útokům politiků na lokální či regionální úrovni.

Prostor nezávislých lokálních a regionálních médií pak zaplňují komerční mediální projekty. Ty jsou však často závislé na inzerci a zakázkách od místních či krajských samospráv, což prakticky vylučuje kritickou regionální novinařinu na politická témata.

V této souvislosti stojí za zmínku i fakt, že některé z výše zmíněných televizí, u nichž si kraje objednávají mediální prostor, jsou sdružené do sítě Regio TV1 a mají vlastnicky propojenou strukturu – přes firmy plzeňského podnikatele Radka Nováka. Ten využívá síť ke společnému prodeji reklamy i k částečné výrobě společného obsahu.

Na to vše naráží zmíněný pojem „zpravodajské pouště“, označující stav, kdy stále méně lidí mimo velká města má přístup k nezávislým informacím o lokálních či regionálních tématech, v čele s politikou.

Na to, že se situace regionálních a lokálních médií v Česku dramatickým způsobem zhoršuje, upozornila nedávno i celoevropská studie několika novinářských organizací. HlídacíPes.org její závěry podrobněji popsal zde.