Krajské noviny mají být ze zákona objektivní a informace v nich vyvážené. Podobně jako noviny radniční však často končí spíš jako nástěnka úspěchů krajské koalice, případně prostor pro vyřizování účtů s opozicí. Jako tristní hodnotí transparentnost krajských médií sdružení Oživení, které krátce před krajskými volbami zveřejnilo aktuální statistiku otevřenosti krajů.

„Nevymysleli nic, a tak jim zbývají pouze pavlačové drby a fňukání, že vedení kraje rozhoduje bez nich,“ píše o opozici koaliční zastupitel kraje Vysočina Petr Bárta v červnovém vydání krajských novin.

Opozice podle něj „za uplynulé roky nepřišla s výjimkou většího utrácení za cokoli a politického uplácení voličů s ničím, co by kraji nějak významně prospělo“. Šanci reagovat přímo na toto obvinění hned vedle zmíněného výroku už ale opozice nedostala.

Příklad z Vysočiny je jedním z mnoha nedostatků, které u krajských novin sdružení Oživení při letošním monitoringu transparentnosti krajů našlo.

Méně plurality, více útoků

„Obecně musíme konstatovat, že kraje dopadly v oblasti transparentnosti médií tristně,“ konstatují autoři aktuálního vydání projektu Transparentní Česko. Žádný z krajů nedal podle nich v krajských novinách opozici ani pět procent prostoru.

Od posledních krajských voleb v roce 2020 se navíc situace v tomto ohledu ještě zhoršila. Prostor pro alternativní názory v krajských periodikách klesl od té doby podle Oživení zhruba na polovinu. Naopak trojnásobně v novinách narostl počet útoků na opozici.

Dalším příkladem může být situace z červnového vydání Krajských listů v Karlovarském kraji. Koaliční zastupitel Antonín Jalovec v něm kritizoval opakované opoziční návrhy „na schválení nesystémové dotace pro subjekt z konkrétního města s cílem následně vydírat koaliční zastupitele z tohoto města, že přidělení takové dotace přece musí podpořit“. Jalovec dodal, že „to je mentalita korupčníků, nikoliv zodpovědných zástupců občanů“.

Ostrá výtka mířila konkrétně vůči opozičnímu hnutí ANO. Jeho zástupce Jan Vrba však na ni mohl reagovat až v srpnovém čísle krajských novin:

„Jeho slova o korupčním jednání mě vyloženě zvedla ze židle. Co si to pan Jalovec dovoluje? Snaha chebských opozičních krajských zastupitelů za ANO o přiznání sportovní dotace chebskému šachovému oddílu má přeci svou logiku. Jeho členem je mladý šachista, který je na prvním místě světového žebříčku.“

Pokud tedy čtenář krajských listů pozorně nečetl několik vydání po sobě, neměl k dispozici názor obou stran, ale jen jednostranné výkřiky. Do objektivity, vyváženosti a povinnosti poskytnout přiměřený prostor názorům členů zastupitelstva, kterou podobným periodikům samospráv nařizuje zákon, má podobný postup každopádně daleko.

„Ani vteřina pro opozici“

„Rádi vyzdvihujeme dobrou praxi, ale v oblasti krajských médií dobrá praxe zkrátka není. V krajských médiích chybí prostor pro kritické názory a politici by měli zajistit, že média hrazená z veřejných prostředků nebudou sloužit pouze politickému PR,“ komentuje výsledky monitoringu Marie Krutišová z Oživení.

Součástí hodnocení transparentnosti byly i reportáže, které si jednotlivé kraje objednávají u komerčních regionálních televizí. Dopadlo to podobně jako u krajských novin, nebo ještě hůř: „V televizích nedostala, až na jednu reportáž Ústeckého kraje, opozice ani vteřinu času,“ konstatuje Oživení.

Sdružení bodově hodnotilo například i to, jestli má kraj pro své noviny zřízenou redakční radu, kolika procenty je v ní zastoupena opozice nebo jestli má kraj vnitřní psaná pravidla pro tvorbu obsahu periodika.

Pomyslným „šampionem“ se stal Liberecký kraj, který však získal jen sedm bodů z celkových 24 možných. Nejhorší Zlínský kraj získal bod jediný, také proto, že jako jediný kraj nemá zřízenou ani redakční radu, ani nepřijal závazná pravidla pro tvorbu periodika. Není tak jasné, zda vedení kraje nezasahuje redakci přímo do obsahu.

Celkově jde spíše o orientační než zcela kompletní žebříček, některé kraje totiž své vlastní noviny nevydávají, jiné si zase neobjednávají komerční televizní zpravodajství.

Jasno na Vysočině, mlha ve Zlíně

Krajská média jsou však pouze jedním z kritérií otevřenosti, která projekt Transparentní Česko u krajů mapuje.

Tím dalším je otevřenost krajů co do zveřejňování kontaktů na politiky a podkladů pro jednání zastupitelstev či výborů a komisí, dále transparentnost veřejných zakázek, aktivní či pouze formální přístup k whistleblowingu a transparentnost krajských organizací.

Srovnání jednotlivých krajů ukazuje hluboké rozdíly. Zatímco Kraj Vysočina skončil s odstupem první a kritéria otevřenosti (metodika monitoringu zde) splnil podle Oživení na 88 procent, a Olomoucký, Středočeský a Jihočeský kraj přesáhly sedmdesát procent, poslední Zlínský kraj dosáhl na pouhých 23,5 procenta.

V oblasti veřejných zakázek a otevřenosti k dodavatelům v popředí znovu skončil kraj Vysočina a také Středočeský kraj, byť oba s jen lehce nadprůměrným skóre 56 procent.

Žádný kraj neprovádí transparentní výběrová řízení na vedoucí pozice ve svých příspěvkových organizacích a obchodních společnostech a jen pět krajů zveřejňuje oznámení o těchto řízeních, uvádí analýza.