„Je mi z toho smutno,“ komentuje vládní koordinátor strategické komunikace Otakar Foltýn dění na Slovensku. Kabinet Roberta Fica se ve své nové koncepci strategické komunikace důsledně vyhýbá pojmenování Ruska jako hrozby. Foltýn v rozhovoru pro slovenský portál Aktuality.sk vysvětluje, proč v dané situaci nevidí ve spolupráci se slovenskou vládou v oblasti boje proti dezinformacím smysl. Mluví také o své vlastní budoucnosti na Úřadu vlády. HlídacíPes.org rozhovor v české verzi zveřejňuje se souhlasem Aktuality.sk.

Na festivalu ve Slavonicích jste nedávno řekl, že ti, kdo obdivují ruského prezidenta Putina, jsou „velmi často lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění anebo mají jenom životní smůlu anebo jsou to prostě jenom svině“. Proč právě takováhle komunikace?

Je to pravda. Nic bych na tom neměnil. Naštěstí je to zpravidla velmi malá část společnosti. Problém je v tom, že ta část populace se může zvětšovat díky populistům a radikálům, kteří dělají všechno pro to, aby tato skupina lidí narůstala. Viděli jsme to v nacistickém Německu a dnes to vidíme v Rusku. Takové režimy mohou mít většinovou podporu své populace. Tohle bychom nechtěli v žádném státě Evropské unie.

Nechci se učit, jak radikalizovat společnost a zpochybňovat kladné hodnoty, a rozhodně nemám potřebu se učit od lidí, kteří vyznávají pravý opak svobody.

Nelegitimizujete tím ostrý a dehumanizační slovník? Například Robert Fico své politické soupeře či novináře přirovnává k potkanům a prasatům…

Rozhodně ne. Když se v češtině používá slovo „svině“, většinou to není v kontextu živočišné říše, ale morálně pokleslého člověka. V tomto kontextu člověka, který má vůči vlastní společnosti nepřátelské úmysly.

I Robert Fico může říct, že má na mysli charakterové prvky těch lidí, i když jde o dehumanizaci a velmi ostrý slovník. Nelegitimizujete to vašimi slovy o „sviních“?

Není to legitimizace. Mohl jsem použít jakýkoli jiný expresivní nebo vulgární výraz či slovo kolaborant ruského režimu. A bylo by to úplně namístě. Záměrně jsem použil tohle slovo, které není vulgární. A byl jsem ještě zdrženlivý. Je neuvěřitelné, že se bavíme o slově „svině“, které jsem mířil na fanoušky Vladimira Putina, kteří podporují odpornosti dějící se na Ukrajině. Umírají tam tisíce lidí, ukrajinští zajatci jsou mučeni a Rusové unášejí také tisíce ukrajinských dětí. My se bavíme o tom, že jsem na podporovatele těchto hrůz podpořil slovo „svině“? Sám sebe se ptám, v jakém čase jsem se ocitnul, když odmítáme nazývat ruský kriminální režim kriminálním režimem. Vždyť tu velmoc fakticky ovládá mafiánský systém. My jsme přecitlivělí na to, abychom jeho podporovatele nazvali expresivním výrazem? To je neuvěřitelné.

Já nijak nezpochybňuji zvěrstva, která páchá ruský režim. Mluvím o slovníku vůči lidem, kteří propadli jeho informačnímu působení. Nebojíte se, že to bude lidi rozdělovat?

Samozřejmě je to věc, která rozděluje. Já mám na starosti strategickou komunikaci a ta má spíš spojovat než rozdělovat. Ale nemůžete přesvědčit – u nás naštěstí velmi malou – část populace, která je proti vlastnímu státu. Pokud někdo podporuje Putinovo Rusko, které Českou republiku označilo za nepřítele, tak kolaboruje s tím režimem. Tam nemá co spojovat, on se nedá prolomit, protože chce žít v systému, jaký je v Rusku. V tomhle případě platí paradox demokracie, který formuloval Karl Popper: Pokud budou tolerantní lidé úplně tolerovat ty netolerantní, výsledkem bude netolerance pro všechny. V současné situaci se nemůžete pokoušet zapojit do společnosti lidi, kteří ji chtějí zničit.

Nechci se učit, jak radikalizovat společnost

Když se ale podíváme na rétoriku současné slovenské vlády, tak i ona tvrdí, že média a opozice jsou nepřátelé státu, a tak vůči nim používá tvrdý slovník. Není krátkozraké sklouznout k takovým expresivním výrazům?

Nevidím a ani nechci vidět do hlavy Roberta Fica a hlav členů jeho vlády. Pozorně, jako velká část Čechů, sleduji, co se u vás děje. Slováci jsou naši nejbližší přátelé, mám v sobě zakódované, že jste naši bratři. A podobně to vnímají i Slováci. Je ale rozdíl mezi tím, když chcete opravdu dehumanizovat část společnosti a vyčlenit ji z politického života. Něco jiného je, když někdo tato slova používá na lidi, kteří podporují základní hodnoty, na kterých stojí váš stát. V tom případě dělá něco, co je brutální a v konečném důsledku kontraproduktivní.

Pokud si někdo myslí, že to není ruská vina, je to stejný idiot, jako člověk, který tvrdí, že Země je placatá.

Ten expresivní výraz jsem použil v kontextu, který v češtině rozhodně není dehumanizující, ale označuje charakterové vlastnosti těch lidí. Udělal jsem to proto, abych mohl být spojující pro většinu společnosti. Vzkázal jsem, že není možné tolerovat tu agresivní, netolerantní menšinu. Ti lidé mají natolik širokou svobodu projevu, že jim nikdo nebrání říkat si, co chtějí – že podporují Putinův režim a nejradši by ho viděli i tady. Pokud, samozřejmě, nepáchají trestnou činnost. Pokud ale někdo mluví o svobodě projevu, tak musí snést i to, že já řeknu, že podporovat Putina je odporné, stejně jako podporovat pedofilii. Morálně jsou obě tyto věci stejně hnusné a zvrhlé.

Pojďme ke strategické komunikaci a boji s dezinformacemi. Představa české a slovenské vlády je v tomhle směru úplně odlišná. Došlo přesto k nějaké komunikaci mezi vámi a slovenským úřadem vlády v souvislosti se strategickou komunikací?

Nedošlo a předpokládám, že ani nedojde. Úředníci nejsou politici, kteří jezdí na návštěvy, když jsou jmenovaní do funkce. V případě českých politiků vždy bývá první návštěva na Slovensku, a je to tak i naopak. My jako úředníci ale sdílíme zkušenosti ne na diplomatickém, ale na praktickém základě, a jen tam, kde to aktuálně má smysl.

Takže spolupráci se slovenským úřadem vlády nepovažujete za smysluplnou?

V této chvíli vystupuji z role státního úředníka a mluvím jako občan bez ohledu na to, o jaké zemi je řeč. Nechci se učit, jak radikalizovat společnost a zpochybňovat kladné hodnoty a rozhodně nemám potřebu se učit od lidí, kteří vyznávají pravý opak svobody.

Není to o mně, já už tam nebudu, ale je potřeba, aby stát tuhle kapacitu měl a já jsem připravený designovat ji tak, aby vyhovovala jakékoli demokratické vládě.

Jak se díváte na současnou práci slovenských státních orgánů v souvislosti se strategickou komunikací?

Je mi z toho smutno.

Vláda svoje změny v oblasti strategické komunikace a boje proti dezinformacím zdůvodňuje tím, že si je údajně podmanil nevládní sektor. Také říká, že tito úředníci měli bojovat proti současným vládním stranám, když byly v opozici. Jak vnímáte tuto argumentaci?

Já jsem mluvil s několika bývalými úředníky. Jediné, co na to můžu říct, je, že mi je z toho smutno.

Slovenský úřad vlády pod vedením strany Smer začal se strategickou komunikací jinak, než jak to děláte vy, a jinak než předchozí vlády. Nedávno například představil kampaň „Respektuji jiný názor“. Mladá generace politiků Smeru kampaní útočí například na slovenská média. Zachytil jste ji?

Ano, zachytil. Pokud má někdo potřebu propagovat takovou věc, je to stejné, jako by měl kampaň o tom, že voda je mokrá. Respekt vůči jinému názoru spočívá v tom, že respektuji právo kohokoli se mýlit a nemít pravdu, ale rozhodně mu nebudu dávat dosah. Problém je v tom, že ta kampaň naoko propaguje úplnou samozřejmost. Tedy respekt.

Pokud někdo chce dávat prostor idiotskému názoru, že Země je placatá, já to rozhodně nebudu. A to se týká i zpochybňování základních hodnot. Když jakákoli kampaň říká, že musíme respektovat jiný názor včetně toho, že si někdo myslí, že Rusko není agresor, tak už můžeme rovnou udělat kampaň za respektování neexistence fyzikálních zákonů.

Cenzura? Vždyť si tu každý říká, co chce

Pod vaší taktovkou český úřad vlády odstartoval kampaň k výročí 21. srpna 1968, tedy sovětské okupace Československa. Například během výročí svítily na české vládní budově nápisy jako Go home, Russians nebo Běž domů, Ivane. Jak vznikl tento nápad a proč je zrovna tohle první počin vašeho odboru?

První faktor je určitě čas. Začali jsme fungovat 15. července a výročí bylo o měsíc později. Výročí sovětské invaze jsme prostě nemohli opomenout. Je velký zázrak, že jsme to stihli a prošli všemi byrokratickými záležitostmi, když to nazvu slušně. Chtěli jsme k tomuto výročí přistoupit trochu jinak. Řešili jsme méně ty „velké dějiny“ a soustředili jsme se na příběhy a vzpomínky obyčejných lidí. Každé téma, které komunikujeme, by mělo mít přesah do současnosti. Je to právě proto, že dnes radikálové – a bylo to tak i v minulosti – potřebují pasivitu obyvatel. Potřebují, aby populace byla naštvaná, frustrovaná či pasivní, aby nebránila demokracii. My těmi příběhy obyčejných lidí ze srpna 1968 ukazujeme, že aktivita musí převládat nad pasivitou.

Na druhou stranu nikdo po občanech nechce, aby běželi do zákopu či tanků do zemí, kde se bojuje. Stačí společenská odpověď. Součástí kampaně byly tři příběhy československé vlajky, kterou byli v srpnu 1968 přikrytí čtyři padlí bránící rozhlas před invazí. Tu vlajku následně ukrývali skauti a každý rok na ni přísahali chlapci a děvčata z ilegálního skautského oddílu. Za těch dvacet let to nikdo státní bezpečnosti nenabonzoval. Budoucí dospělí lidé, v té době ještě v dětském věku, projevili obrovskou statečnost, odvahu a čest. Proto je to pro mě asi nejsilnější příběh té vlajky.

V rámci kampaně jsme ji také odvezli na Ukrajinu na lvovský hřbitov padlých Ukrajinců, na hromadný hrob československých legionářů ve Zborově a i na ukrajinskou frontu ve Vuhledaru. Ukrajinci jí projevovali neuvěřitelnou čest. Velmi dobře chápali, že my jsme byli v objetí podobné agresivity ruského impéria jako oni dnes.

Slovenští vládní politici si invazi připomněli trochu jinak. Robert Fico řekl, že výročí srpnových událostí roku 1968 by mělo být mementem pro dobu, kdy se údajně opět prosazuje „politika jediného správného politického názoru“ a útočil při tom na Západ. V podobném duchu se neslo i video ministra vnitra Matúše Šutaja Eštoka. Co na to říkáte?

Já nechci komentovat žádnou vládu, to přísluší ministru zahraničí. Na druhou stranu je ale zvrácený ten narativ, že se prý prosazuje politika jediného správného názoru. Šíří to i česká dezinformační scéna. Dezinformátoři, kteří otevřeně lžou a podporují ruský režim, křičí o cenzuře, zároveň veřejně často vulgárně nadávají na vládu či jakoukoli pozitivní hodnotu. Jak můžou mluvit o jediném správném názoru, když si veřejně říkají, co chtějí? Ať si každý říká, co chce. Můžete říkat, že Země je placatá, ale zpochybní to každý člověk, který má mozek. Je však nesmyslné, aby takoví lidé dostávali prostor v médiích, protože neexistuje žádný důvod o tom debatovat.

Když se podíváme na data organizace Globsec z letošního května, víc než 70 procent Čechů viní z invaze na Ukrajinu Rusko. Víc než polovina Slováků z ní viní Západ nebo Ukrajinu. Proč jsou mezi tak blízkými zeměmi v téhle klíčové otázce tak zásadní rozdíly?

Pokud si někdo myslí, že to není ruská vina, je to stejný idiot, jako člověk, který tvrdí, že Země je placatá. Problém je samozřejmě v tom, když si to začne myslet nadpoloviční většina populace, což už rozhodně idioti nejsou. V populaci nemáte tolik hloupých lidí. Není to o intelektu nebo hlouposti, je to o hodnotách. O tom, že ty hodnoty se vám posunuly někam, kde vám umožňují akceptovat a myslet si, že Rusko není agresor. Je to o emocích a dá se to řešit zase jen na úrovni emocí. Ta příčina bývá často historická či kulturní a souvisí s dlouhodobým politickým vývojem. Frustrace, o které mluvíme, může mít kořeny v historické paměti a ve způsobu sebevnímání, nebo může spočívat v absenci hodnotové komunikace. Odpověď na vaši otázku je kombinace všeho, co jsem vyjmenoval.

Za příští vlády už ve funkci nebudu

A existuje z toho cesta ven?

Rád bych řekl, že je to síla občanské společnosti a aktivita svobodomyslných lidí, ale ty u vás existují. Nestačilo to. Autoritáři se z principu sice rozhodují velmi rychle, ale ve výsledku jsou strašně neefektivní, protože mafiánský způsob vlády se ukáže jako zoufalý a ekonomicky či společensky neefektivní. Nejsou to stovky, ale jednotky let, v horším případě desítky, kdy lidé vidí, že tento způsob jim fakticky škodí. Autoritáři se snaží tuto situaci co nejvíc oddálit, to vidíme i v dnešním Rusku. Nedá se to vyřešit rychle, ale historicky to řešil například zhoršující se ekonomický stav země.

Vy jste z pozice vládního koordinátora poslal českým opozičním stranám pozvánku na setkání. V polovině srpna jste ještě neměl žádnou odpověď. Už nějaká přišla?

Někteří řadoví poslanci deklarují, že se o tom v žádném případě bavit nebudou. Já samozřejmě počkám na oficiální reakci. Za příští vlády už na úřadě rozhodně působit nebudu, protože nebude vůle, abych tam byl. A i když vláda bude vypadat jinak, než jak ukazují průzkumy, už jsem fyzicky unavený, takže bych to další čtyři roky dělat nedokázal. Ale snažím se opozičním politikům říct, že strategická komunikace je mimořádně důležitá pro jakýkoli stát a je úplně jedno, jaká politická reprezentace je právě u moci.

Demokracie je typická tím, že opozice se vždy dostane k moci. Volby každopádně vyhraje ANO Andreje Babiše. Když tahle strana vládla v době covidu, bylo dokonale vidět, že nejen její předseda, ale i další členové vlády byli cílem dezinformačních médií, která se snažila maximálně využít nepříjemné situace způsobené covidem a jejich obětí byla vláda bez ohledu na stranu.

Strategickou komunikaci bude potřebovat každá vláda. Moje nabídka opozici byla, pojďme se bavit, protože chci vědět, jaké jsou jejich limity a jak si to představují, aby ta vládní kapacita zůstala zachovaná. Není to o mně, já už tam nebudu, ale je potřeba, aby stát tuhle kapacitu měl a já jsem připravený designovat ji tak, aby vyhovovala jakékoli demokratické vládě.

Tento text vznikl ve spolupráci s portálem Aktuality.sk a s podporou Mezinárodního tiskového institutu (IPI)