KOMENTÁŘ. Jeden před několika lety nedokázal v živém televizním vysílání odsoudit holokaust, druhý přišel o poslanecký mandát kvůli rasistickým protiromským výrokům. Slovenský krajně pravicový výsadek v Evropském parlamentu ve složení Milan Uhrík a Milan Mazurek ukazuje, s kým vším jsou aktuálně ochotné spolupracovat a co všechno ochotné ignorovat takzvané „vlastenecké“ politické strany, včetně českých SPD či ANO. Příkladů je však mnohem víc, zdaleka nejen ze Slovenska.

Na pražském Smíchově stále na balkóně jednoho z činžovních domů visí banner „Ľudová strana Naše Slovensko – konzulát v Prahe“. Před pěti lety ho tam přijel slavnostně otevřít Milan Uhrík, tehdy ještě jeden z nejbližších spolupracovníků slovenského extremisty Mariana Kotleby.

Českým spojencem kotlebovců byla tehdy stejně jako dnes Dělnická strana sociální spravedlnosti, která také „konzulátu“ nabídla adresu. Fotky z akce ukazují opravdu skromný večírek – Šéf DSSS Tomáš Vandas sedí na gauči s Milanem Uhríkem, na talíři pár chlebíčků, v místnosti ještě pár dalších lidí.

Tématem pro některý budoucí přátelský rozhovor Andreje Babiše a šéfa FPÖ Herberta Kickla by mohla být čtrnáct let stará Kicklova věta z televizního vysílání, kde polemizoval o tom, zda na jednotky SS lze kvůli jejich zločinům uplatnit kolektivní vinu.

Uhrík byl tehdy čerstvě zvolený europoslanec, ještě v kotlebovských barvách, a v Bruselu si teprve zvykal. Dnes už by si na stejný gauč s Tomášem Vandasem nejspíš nesedl. Jeho kariéra se totiž záhy začala ubírat někam, kam Kotleba a Vandas nemohli ani pomýšlet.

Odsoudit holokaust? Nejsem historik

Prozatímní Uhríkův vrchol přišel letos v červenci. Fanouškům na svých sociálních sítích ve videu oznámil, že byl zvolen místopředsedou nové krajně pravicové (tenhle přívlastek si, pravda, odpustil) frakce Evropa suverénních národů v Evropském parlamentu. Pro někdejšího šéfa Kotlebova krajského úřadu v Banské Bystrici slušný kariérní skok.

Příběh o svalnatých chlapcích s velmi krátkým sestřihem v zelených tričkách, kteří se naučili nosit obleky, lépe mluvit a přestat nahlas Slovenské národní povstání označovat jako „bolševický puč“, byl už mnohokrát popsán.

Vedle Uhríka stojí na videu Milan Mazurek. Ve srovnání se staršími fotkami je sotva k poznání, viditelně zhubl, a především tradiční zelené kotlebovské tričko vyměnil za bílou košili. Seznam jeho „hříchů mládí“ – jen pár let starých, protože Mazurek teprve nedávno oslavil třicítku – ale zůstává veřejně dostupný na internetu.

Mazurek v roce 2019 přišel na Slovensku o poslanecký mandát kvůli svým protiromským výrokům proneseným v žilinském rádiu Frontinus. Do povědomí veřejnosti se zapsal také tím, že v roce 2015 vulgárně křičel na muslimskou rodinu s kočárkem na bratislavském hlavním nádraží.

Milan Uhrík zase v roce 2017 nedokázal na rozdíl od dalších přítomných politiků ve studiu v živém televizním vysílání odsoudit transporty Židů ze Slovenska za 2. světové války a režimu prezidenta Jozefa Tisa. Vymlouval se na to, že „není historik“.

Když AfD neschválí životopis

Od té doby se ale změnilo téměř vše. Kotlebova strana upadla do bezvýznamnosti, k čemuž výrazně přispěl právě Uhrík, Mazurek a další, kteří se od kotlebovců odštěpili a založili vlastní hnutí Republika. S ním sice loni neprošli do slovenského parlamentu, zato letos získali hned dva mandáty v Bruselu. A udělali všechno pro to, aby se kotlebovcům už v ničem nepodobali, tedy alespoň navenek.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Ostatně jejich příběh o svalnatých chlapcích s velmi krátkým sestřihem v zelených tričkách, kteří se místo toho naučili nosit obleky, lépe mluvit a přestat nahlas Slovenské národní povstání označovat jako „bolševický puč“ a etablovali se ve vysoké politice, byl už mnohokrát popsán.

Po letošních eurovolbách ale Uhrík a jeho věrní začínají přece jen psát úplně novou kapitolu. Ačkoli ze dvou nových krajně pravicových politických skupin skončili v té menší a výrazně méně vlivné, příslušnost k frakci i tak znamená větší finanční zdroje i mediální pozornost.

SPD se nakonec skutečně s AfD sešla ve stejné frakci, ačkoli má pouze jediného europoslance a podobu povolební spolupráce v europarlamentu si zjevně představovala jinak.

Jenže přišel možná trochu nečekaný problém. Hlavní silou frakce Evropa suverénních národů je Alternativa pro Německo (AfD) a u té Milan Mazurek přinejmenším prozatím narazil.

Podle německé agentury DPA si AfD klade podmínky, koho do frakce přijme, a zrovna Mazurek se svou extremistickou minulostí podle ní prvním sítem neprošel. Milan Uhrík ano, do debaty o holokaustu ho ale zřejmě ani dnes nikdo raději zvát nebude.

SPD: Chtěli jsme s Orbánem, ale…

Opatrnost, koho do frakce pustí, je z pohledu AfD na místě. Strana má silné extremistické křídlo, sleduje ji německá kontrarozvědka, a to včetně mládežnické organizace strany Junge Alternative.

Typickým příkladem excesů uvnitř AfD, které se strana snaží bagatelizovat jako ojedinělé případy, je loňská vycházka stranických mládežníků poblíž saského Budyšína. Během akce někteří z účastníků probírali třeba zřízení ghett pro migranty a Židy.

To však nikdy nevadilo české SPD Tomia Okamury, která zejména v uplynulém roce výrazně zintenzivnila osobní kontakty s AfD a vzájemné návštěvy či výměnu zkušeností.

Těsně před eurovolbami se SPD od AfD přece jen distancovala kvůli výrokům volebního lídra Alternativy pro Německo Maximiliana Kraha o tom, že ne každý v uniformě SS byl zločinec. Okamurovci dokonce tvrdili, že proto po volbách s AfD v jedné frakci nebudou. Dopadlo to přesně obráceně.

SPD se nakonec s AfD ve stejné frakci sešla, ačkoli povolební spolupráci v europarlamentu si zjevně celkově představovala jinak. Vidět je to například i na tom, kdo je momentálně ve stejné frakci za Maďarsko. Strana Mi Hazánk (Naše vlast) má sice od loňského léta s SPD podepsanou spolupráci, jenže favoritem Okamurovců byl dlouhodobě Fidesz maďarského premiéra Viktora Orbána.

Pro představu, kde Mi Hazánk názorově stojí – její šéf László Toroczkai letos v lednu vyvolal pozdvižení napříč Evropou svými výroky o tom, že pokud Ukrajina ve válce s Ruskem padne, Maďaři si pro sebe odtrhnou Zakarpatí.

„O bližší spolupráci s Mi Hazánk neuvažujeme. Prioritou v Maďarsku pro nás zůstává Fidesz,“ tvrdil ještě loni na podzim na dotaz HlídacíPes.org šéf SPD Praha Josef Nerušil. Jenže pro Fidesz překvapivě nebyla prioritou jednočlenná europoslanecká delegace SPD, a tak je dnes Orbánova strana součástí druhé podobně orientované frakce Patrioti pro Evropu.

Otázky pro Andreje Babiše

I její členové včetně českého hnutí ANO by si mohli klást oprávněné otázky, jestli některé z partnerských stran nemají náhodou příliš mnoho extremistických kostlivců ve skříni.

Ostatně třeba zvolený europoslanec za ANO Jaroslav Bžoch už se nechal slyšet, že mu členství v nové frakci úplně „nevoní“ a že „ve frakci jsou některé strany, se kterými bych až tak nechtěl spolupracovat“. Koho tím konkrétně myslí, neřekl. Babiš už přišel o další výraznou tvář, kvůli členství ve frakci ho opustil publicista a šéf správní rady stranického think-tanku Institut pro politiku a společnost Jan Macháček.

Andrej Babiš a ANO ale zatím nikdy veřejně nezpochybnili například reputaci a minulost rakouské strany Svobodných (FPÖ), jedné z klíčových sil frakce Patrioti pro Evropu. Přitom právě Svobodní mají na kontě celou řadu skandálů, ať už šlo o výroky zlehčující holokaust či nacistické zločiny, rasistické výroky či aféry s ruskou stopou. HlídacíPes.org tyto skandály FPÖ popsal už dříve opakovaně, nejnověji zde).

Tématem pro některý budoucí přátelský rozhovor Andreje Babiše a šéfa FPÖ Herberta Kickla by tak mohla být třeba čtrnáct let stará Kicklova věta z televizního vysílání, kde (podobně jako letos Maximilian Krah z AfD) polemizoval o tom, zda na jednotky SS lze kvůli jejich zločinům uplatnit kolektivní vinu. Není ale těžké odhadnout, že přesně na to se Babiš, Orbán a spol. ptát nebudou.

Xenofobie v politické DNA

Anebo jeden úplně čerstvý rasistický přešlap související s mistrovstvím Evropy ve fotbale. Jeden z členů mládežnické organizace FPÖ ve Vídni na tiktokovém videu fanoušky lákal do strany i se slovy, že „se stará o to, aby rakouská reprezentace nevypadala za pár let jako ta francouzská“, v očividné narážce na hráče tmavé barvy pleti v obou týmech.

Vídeňský primátor Michael Ludwig video ostře odsoudil jako rasismus, sama strana Svobodných označila „zvolenou formu kritiky za nešikovnou a nešťastnou“. Zároveň ale své mládežníky podpořila s tím, že v otázce migrace je cílem FPÖ „pevnost Evropa“ a „nula azylových žádostí“.

Také Andrej Babiš aktuálně navrhuje kvůli migraci rozmístit „všude po plážích jižní Evropy ozbrojené složky“. S partnery uvnitř své frakce, jako jsou Svobodní, či v rámci druhé frakce německá AfD, česká SPD nebo i zmiňovaná slovenská Republika na tom nepochybně najde shodu.

Přinejmenším v některých případech to ale bude shoda způsobená nejen mocenským pragmatismem a snahou oslovit silnými gesty v Bruselu voliče doma, ale i shoda na základě autentických xenofobních či vysloveně rasistických názorů.

Ty jsou v DNA části těchto stran pevně zakořeněné a řadu let to neustále znovu a znovu dokazují. Pro jejich české spojence je zatím jednodušší tvářit se, že se jich to netýká. V tom lepším – ale ne o moc – případě proto, že o skutečném rozsahu extremistického průšvihu u svých staronových spojenců nevěděli. V tom horším věděli, a bylo jim to jedno.