Evropa je proti útokům dronů takřka bezbranná. Řeší etiku autonomních zbraní
Nejsledovanější novodobé válečné konflikty mají jednu společnou součást útočné strategie – využití tureckých a izraelských dronů. Týká se to konfliktů v Sýrii, na Ukrajině, v Libyi i v Náhorním Karabachu. Podle některých bezpečnostních analytiků to byly právě bezpilotní letouny, které Ázerbájdžánu vyhrály válku nad Arménií. Bezpečnostní experti však varují, že sama Evropa není na útok drony připravena a nemá se jak bránit.
Většina evropských zemí by při případném útoku, kde by se s tradičními zbraněmi kombinovaly drony, dopadla jako Arménie ve válce v Náhorním Karabachu, řekl nedávno pro portál Tagesschau.de Markus Reisner, vedoucí vývojového oddělení na Tereziánské vojenské akademii rakouských ozbrojených sil.
„Arménské ozbrojené síly se svými zastaralými protiletadlovými systémy nebyly schopny rozpoznat a sestřelit turecké drony Bayraktar TB-2 a izraelské drony kamikadze,“ shrnul Reisner. Podle něj by většina evropských zemí dopadla ve stejné situaci podobně.
KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG
„Systémy protivzdušné obrany ozbrojených sil většiny evropských zemí jsou zaměřeny pouze na letadla. Malé útočné drony by tak „proklouzly“ sledovacími systémy a mohly v roji překonat obranná opatření,“ popisuje Reisner. Tuto teorii podpořil také vojenský expert Gustaf Gressel z Evropské rady pro zahraniční vztahy.
„Žádná evropská armáda kromě Francie a Německa nemá schopný systém protivzdušné obrany k ochraně vlastních pozemních sil. To by je mělo přimět přemýšlet a dělat si starosti,“ řekl Gressel vloni pro organizaci Middle East Monitor.
Turecké drony do Polska
Před armádami menších evropských zemí tak stojí několik dilemat. Nakoupit drony a akceptovat je jako standardní součást vedení moderní války ve chvíli, kdy není vyřešen etický aspekt jejich používání? A nakupovat „levné“ drony od Turecka, které je sice partnerem v NATO, ale v jehož čele stojí autoritářský prezident, anebo se orientovat na jiné, dražší modely?
Polsko už si na tyto otázky odpovědělo. Minulý měsíc nakoupilo 24 tureckých dronů Bayraktar TB2. Ty vyrábí firma vlastněná zeťem tureckého prezidenta Erdogana Seldžukem Bayraktarem. Smlouva ve výši 270 milionů dolarů zahrnuje školení operátorů, údržbu a nastavení systémů řízení. Polsko se tak přidalo k zemím jako jsou Ázerbájdžán, Katar, Tunisko a Ukrajina. Mezi další země, které nákup tureckých dronů zvažují, patří podle serveru Al Monitor Albánie, Maďarsko, Kazachstán, Lotyšsko, Pákistán a Uzbekistán.
Polský nákup má kromě obranného důvodu i politický přesah. Turecké drony se osvědčily v Sýrii, Libyi i v Náhorním Karabachu jako účinné proti ruským systémům protivzdušné obrany. Ruským silám zasáhly ve všech zmiňovaných konfliktech citelné rány. Dokázaly potlačit ruskou leteckou převahu v nižších nadmořských výškách a zničit řídící i komunikační centra, skladiště, logistické konvoje, tanky, obrněná vozidla i systémy nepřímé palebné podpory.
Turci užití dronů kombinují ještě s přenosným radarovým systémem Koral, který využívají k rušení ruských radarů protivzdušné obrany a shromažďování signálů vojenské hodnoty, například rozhovorů přes mobilní telefony. Podle nich pak předávají cílené instrukce dronům.
I samotné Turecko se při nedávném summitu NATO netajilo tím, že by mohlo pomoct východní Evropě vytvořit jakousi protiruskou hráz. Tedy systém obrany, který by Rusku ztížil případné plány na napadení západních sousedů.
Když se splaší létající zabiják
Bylo to ale právě užití tureckých dronů v Libyi, které oživilo debatu o etické stránce užívání dronů v bojových konfliktech. Podle zprávy OSN v březnu 2020 zaútočil dron na jednoho z vojáků polního maršála Chalífy Haftara, který v tu chvíli ustupoval z boje.
Dron jej podle zprávy OSN začal pronásledovat. Ukázalo se, ale, že ho v tu chvíli nikdo neřídil, operoval v plně autonomním režimu. Podle zprávy OSN, na kterou upozornil server Business Insider, se tak stalo poprvé v historii. „Smrtící autonomní zbraňový systém byl naprogramovaný k útoku na cíl, aniž by vyžadoval spojení mezi operátorem a zbraní,“ uvedli ve zprávě experti Rady bezpečnosti OSN.
Organizace Human Rights Watch vydala v reakci na incident prohlášení, kde volá po zákazu „zabijáckých robotů“ a rozjela kampaň za „preventivní zákaz vývoje, výroby a používání plně autonomních zbraní“.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
6 komentářů
Tedy, jestli bych si dovolil zcela amatérský odhad, problém asi není v tom, že tyto státy „.. nemají schopný systém protivzdušné obrany “ proti dronům“, protože ty lze (jak předpokládám) likvidovat poměrně snadno a na blízkou vzdálenost, i jenom střelbou z kulometů. Problém je ale v brzké detekci jejich přiblížení, což skutečně současné prostředky, zaměřené na vzdálenou detekci letadel či raket nezvládají, ani zvládat nebudou.
A to je tedy ten problém se kterým západní státy NATO počítat musí. Protože zatím mohly své občany, utěšovat představou známé „války v přímém přenosu“, z pohodlí svého gauče sledováním v bedně. S tím že (snad) letecké/raketové útoky včas odhalí a zneškodní .
Jenomže v případě útoků dronů to může padnout, takže sem tam, ty i civilní oběti budou , a to často, a v médiích se o nich bude často psát.
Tím se dostáváme k tomu podstatnému, snad ještě Churchill mohl slíbit Britům „krev, pot a slzy“ za cenu toho že vyhrají válku. O těch dnešních zhýčkaných generacích bych o tom pochyboval. Těm by vadilo už jen to, kdyby na pár hodin vypadl internet :)))
Problém vidím v tom, že podobně zabíjet mohou i autonomní auta, která jsou všemožně podporována.
Jinak drony by měl spolehlivě zlikvidovat elektromagnetický puls dostatečné intenzity, nejlepším a nejdospupnějším zdrojem je malá jadrná nálož.
Narazil jsem na článek na webu osel. Popisuje se v něm projekt likvidace dronů pomocí vystřelování čehosi jako konfety, co se dronu zapletou do vrtulí a pošlou ho k zemi.
Nepřijde vám absurdní řešit „etický aspekt“ u zbraňových systémů? To jako, že když vás zabiji kulometem/bombou/raketou atd atd, tak je to v pořádku, ale když vás zabiji autonomním zbraňovým systémem, tak jsem syčák???
Mě už tenhle svět opravdu hlava nebere 🙁
Ta Vaše otázka do sebe svým způsobem něco má, ale ono je to vysvětleno v té poslední části článku, „Když se splaší létající zabiják“, a ten konkrétní případ z Libye…
Jinak, samozřejmě, že vždy tu byly tendence dávat válce nějaká (nepsaná či, jako ty úmluvy a protokoly ze Ženevy a Haagu, psaná pravidla), jak pokud jde o způsoby nějakého jednání, eliminující např. nějakou zbytečnou krutost (tak přece samozřejmě i tady existuje nějaká přirozená etika), tak i pokud jde o některé druhy zbraní. Ono by to všechno bylo na strašně dlouhé povídání a úvahy, ale… Vemte si třeba příklad chemických zbraní, které jako yperit a další se jako tehdy novum objevily na bojištích první světové války, a vyvolaly takový odpor, že potom třeba, i když je nasadili např. Italové při etiopském tažení v letech 1935/36, na bojištích druhé světové války je nikdo, aspoň ne ve velkém, nepoužil (zdůrazňuji, na bojištích, nemluvím samozřejmě o plynových komorách)… Jasně, zrovna tady bychom to mohli dále zase převést třeba k otázce herbicidů, jako tzv. Agent Orange, použitých zase později např. Američany ve Vietnamu, jako prostředek proti partyzánským způsobem vedené válce, ale o to konkrétně zrovna teď nejde…
Kdybychom to vzali o hodně hlouběji do minulosti, tak se zase třeba připomíná, že když se ke sklonku středověku začaly v Evropě šířit střelné zbraně na bázi střelného prachu, jak proti tomu protestovali tehdejší rytířští válečníci, zvyklí bojovat na koni v brnění a s kopím nebo mečem…
To jen takový pokus o vysvětlení, jak to lze obecněji chápat s těmi drony – a že se vlastně nemusí jednat vůbec, ale vůbec o nic nového. Jistě, že na druhou stranu se sotva můžeme na válku dívat jako na nějaký sport…
Tak ten dron zneškodněte.