Erdogan hrozí znárodňováním, snaží se zachránit padající liru. Stručný průvodce tureckou krizí
Turecká lira padá a padá. V pondělí dosáhla historického minima 7,24 za dolar. Ekonomové bijí na poplach a mluví o recesi. Prezident Recep Tayyip Erdogan vyzývá Turky doma i v zahraničí, ať prodají dolary a nakoupí turecké liry, krizi svádí na zlé lobbistické zahraniční skupiny v čele se Spojenými státy.
V boji za záchranu liry použil Erdogan nově i výhružky směrem k průmyslníkům, kteří by si svůj majetek chtěli pojistit výměnou lir za západní měnu.
Pokud by to někdo udělal, jeho majetek propadne státu a dotyčnému hrozí i vězení. Prezident Erdogan dal v jednom z projevů k situaci padající turecké měny jasně najevo, že od tureckých podnikatelů očekává naprostou loajalitu. A řeči o znárodnění rozhodně nemyslí jako plané hrozby.
Od puče v roce 2016 už znárodnil kolem tisícovky firem svých odpůrců v celkové hodnotě přes deset miliard dolarů.
Rozbouřené mezinárodní trhy se ve svých vystoupeních snažil uklidnit také Erdoganův zeť, nedávno jmenovaný do funkce ministra financí. Berat Albayrak v rozhovoru pro deník Hürryiet odmítl nařčení, že by se vláda chystala sáhnout občanům na jejich bankovní konta v cizích měnách.
Konkrétní kroky vedoucí k záchraně liry ale nezmínil. Jasné je jen to, že ani on, ani Erdogan nechtějí zvýšit úrokové sazby, což je doporučení, které turečtí i zahraniční ekonomové dlouhodobě radí Ankaře jako prostředek pro stlačení inflace.
Pád liry nezpůsobil jen Trump
Ačkoliv se podle vývoje posledních dní může zdát, že za historickým propadem turecké liry stojí především americké opakované zvýšení cel na dovoz turecké oceli a hliníku, původ krize je komplikovanější.
Pravdou je, že když začátkem března prezident Trump poprvé zvýšil cla na tureckou ocel a hliník na 25% a 10%, tureckou liru to ovlivnilo. Zatímco ještě 21. února se obchodovala za 3,79 TL za dolar, o dva měsíce později to bylo už 4,28TL za dolar a propadala se dál. Od začátku roku 2018 lira oslabila vůči americkému dolaru o 40%.
HlídacíPes.org chystá další exkluzivní publikaci, po Babišovi a Zemanovi je na řadě
TOMIO OKAMURA – nekorunovaný král českých populistů. Podpořte nás!
Koncem minulého týdne Washington zvednul cla na tureckou ocel a hliník na celých 50% a 20% a lira šla do historického minima. Jenže přestože Turecko vyvezlo v loňském roce do Spojených států 1,8 miliónu tun oceli, z celkového tureckého exportu oceli to podle agentury Anadolu činí pouhých 9%.
Je tudíž jasné, že turecká ekonomika se nehroutí pouze z Trumpovy protekcionistické politiky. V průšvihu se totiž ocitla už mnohem dřív a z úplně jiných důvodů.
Krize liry dopadá i na Česko
Podle renomovaného tureckého ekonoma Mustafy Sönmeze se z turecké ekonomiky v posledních letech vytrácelo zdravé jádro.
Původně autonomní finanční instituce ztratily za Erdoganovy vlády nezávislost a prezident především banky nutil do čím dál riskantnějších operací, tvrdí Sönmez v rozhovoru pro HlídacíPes.org z letošního června.
Nízké úrokové sazby a nejistá politická situace posledních dvou let vyhnaly z Turecka řadu zahraničních investorů, kteří jsou přitom pro tureckou ekonomiku a Erdoganovy megalomanské projekty jako stavba kanálu Istanbul či třetího istanbulského letiště zásadní.
Evropské banky na krizi turecké měny v pondělí musely reagovat. Padající lira stlačila mezi evropskými měnami dolů i českou korunu, klesla hodnota také ruského rublu a čínského jüanu.
Dopad turecké krize pocítily také akcie řady evropských bank, především pak těch, které mají stále podíly v tureckých bankách. Například největší španělská banka BBVA z poloviny vlastní třetí největší tureckou banku Garanti Bank. Čtvrtý největší turecký finanční ústav Yapi Kredi zas z 41% vlastní italská banka UniCredit.
Investoři a ekonomové se teď nejvíce obávají, že prezident Erdogan nebude schopen na krizi zareagovat adekvátně a turecká centrální banka není schopná jednat samostatně. Podle nových opatření zavedených po červnových volbách totiž spadá pod přímou kontrolu ministerstva financí vedeného Erdoganovým zeťem.
Turecká ekonomika onemocněla
Pro mnoho lidí je krize turecké ekonomiky velkým překvapením. Vždyť donedávna Turecko vykazovalo růst HDP kolem 5%. Ve třetím čtvrletí roku 2017 dokonce téměř 12%…
Ano, je to tak, ale to bylo díky zásahům z veřejných fondů, určitým daňovým úlevám atd. Druhá strana mince je, že inflace roste, nezaměstanost se pohybuje kolem 11%, schodek běžného účtu dosáhl šesti procent hrubého domácího produktu, což Turecko řadí na žebříčku Mezinárodního měnového fondu téměř na úroveň Argentiny. A myslím, že podobně jako Argentina i Turecko bude muset s největší pravděpodpobností zažádat u MMF o pomoc.
Ekonomika šla výrazně dolů v dubnu. Lidé, kteří měli nějaké úspory, je raději vyměnili za cizí měnu a šetří v eurech či dolarech. Stejně tak zahraniční investoři ve snaze omezit risk začali požadovat také pouze zahraniční měny, což samozřejmě vedlo ke zvednutí ceny dolaru a eura a padání liry.
Můžete přiblížit, jak k současnému stavu došlo? Paradoxně to byl právě prezident Erdogan, který kdysi vydělal na ekonomické krizi.
Turecko si prošlo obrovskou ekonomickou krizí v roce 2001. Byla největší v turecké historii. Museli jsme se obrátit na Mezinárodní měnový fond a díky jeho opatřením a pomocným úvěrům jsme nakonec krizi překonali. Jenže to mezidobí bylo velmi těžké, především pro nižší příjmové vrstvy. Plno lidí přišlo o práci. Z reakce těchto lidí na krizi pak ve volbách v roce 2002 velmi vytěžil Recep Tayyip Erdogan, kterého jejich hlasy vynesly k moci.
Erdogan tedy začal vládnout ve chvíli, kdy zabrala opatření MMF a turecká ekonomika se začala zotavovat. Vláda využila šance na nalákání zahraničních investorů, zprivatizovala tehdy řadu podniků a nastal udržitelný růst. Konjunktura vydržela až do roku 2007, do celosvětové ekonomické krize. S tou sice přišly nějaké problémy, ale ty se Turecku podařilo překonat.
Kdy se to zlomilo k horšímu?
Po roce 2009 přišla nová vlna přílivu zahraničního kapitálu. Jenže ta neměla podobu přímých investic. Spočívala v půjčkách. Turecký dluh začal narůstat a v současné chvíli činí obrovských 466 miliard dolarů, tedy 53% HDP. Vláda navíc zahraniční investice dávala především do stavebního průmyslu. Jiná průmyslová odvětví téměř ignorovala. Nové domy, silnice, fotbalové stadiony, zkrátka domácí růst se líbil mnoha Turkům, zvýšila se zaměstnanost, především pro nižší příjmové vrstvy. Ty Erdogana opakovaně volí.
Související články
Blízkému východu chybí racionalita, říká profesor, který utekl před Erdoganem na Hanou
Pak přišel rok 2013. Spojené státy oznámily, že zvýší úrokové sazby s cílem nalákat zahraniční investory, zvlášť tzv. horké peníze neboli krátkodobý kapitál. To způsobilo odliv zahraničních investic z rozvíjejících se ekonomik, jakou je třeba Turecko, do USA. Turecká ekonomika začala zpomalovat.
Vládní strana AKP se to snažila zastavit, ale inflace rostla, teď se pohybuje kolem 12% (aktuálně už 16% – pozn.red). Plno zahraničních investorů kvůli nestabilnímu politickému prostředí Turecko opustilo, což, jak jsem zmínil, vedlo ke zvednutí eura a dolaru.
Turecko má 150 miliard dolarů na export, ale zároveň 250 miliard dolarů na import, produkce tedy velmi závisí na importu a v zahraničním obchodě vzniká deficit. Příjmy z turismu nejsou tento rozdíl schopné pokrýt.
Evropa zůstane partnerem č. 1
Podle prezidenta Erdogana zachrání tureckou ekonomiku plánované megaprojekty, jakými jsou například dostavba třetího istanbulského letiště, kanálu Istanbul, který má propojit Černé moře s Marmarským, a dalšího tunelu pod Bosporskou úžinou. Prezident tvrdí, že přinesou kýžené zahraniční investice.
Tyto projekty nejsou udržitelné. Na dokončení třetího letiště se zahraniční investor nenašel, takže jeho dostavbu jsou nucené platit banky se státním podílem. Velkým problémem je, že zahraniční investoři Turecko naopak opouštějí kvůli nestabilní politické situaci a klesající důvěře v udržitelnosti jejich investic. Důvěra investorů a zahraničí je zásadní, Turecko ji musí obnovit.
Prezident Erdogan Západu často hrozí, že se obrátí k jiným trhům, bude se více orientovat na sousední země, Rusko, Blízký východ…
To je další legenda. Podíl blízkovýchodních zemí na tureckém trhu je kolem 10%. A bankéři ze Zálivu jen prodávají peníze, neinvestují v pravém slova smyslu. Upnout se na blízkovýchodní trhy není pro Turecko řešením.
Takže hlavním obchodním partnerem zůstane pro Turecko podle Vás Evropa?
Ano, rozhodně to bude stále Evropská unie. Ta je pro tureckou ekonomiku a především export základním kamenem. 70% tureckého zahraničního obchodu probíhá s Evropskou unií.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
23 komentářů
Erdogan ještě bude ohromný problém pro Evropu i pro USA …. a lidi mu doma ty jeho populistický výlevy, jako třeba „ať si nechají své dolary, my mámé svého boha“, žerou i s navijákem stejně jako u nás „všeci kradnú ale myzme tu pro lidi“….ach jo!
1) Podobnou retoriku kdysi predvadel Hugo Chavez. Dnes to podle toho ve Venezuele vypada. 2) Dluh jen 53% HDP? Kolik ma Italie nebo Francie? Problem bude ale asi ve strukture ekonomiky. 3) Myslim, ze staveni „hladovych zdi“ ma smysl pri krizi zpusobene zvenci. Takhle liti penez do betonu povede jen k rustu dluhu. Staci se podivat treba na Spanelsko. Tam se kdysi z EU fondu financoval obrovsky stavebni boom, postavily se nove dalnice. A vysledek? Stale stejna nezamestnanost.
Stačí nekupovat turecké zboží, já to dělám dávno (TV – Sony, auta – Renault,Ford, spotřebiče, zejména Beko,Blomberg, ale i spoustu jiných…..
Obě automobilky mají výrobní závody v Turecku
A čím více zestátní, tím větší kolaps Turecko čeká. Ověřeno ve Venezuele.
Problémem není znárodnění jako takové , ale znárodnění jen částečné , které umožňuje soukromníkům v žoldu USA škodit vlastnímu státu a když k tomu přidáte sankce pak vznikne problém ! Jak by vypadala třeba ČR po pár měsících sankcí ??!!
Můžete mi popsat jak soukromník v žoldu USA poškodí stát? Děkuji.
Je to jednoduché, všichni pamětníci potvrdíí, že se třeba před německými nacisty, vlastenečtí obchodníci (byli jen soukromí) zatajili a schovávali konzervy (kondenzované mléko a pod.), pochutiny (jako čaj,kakao, nepraženou kávu), případně nekazící se potraviny (olivový olej a pod.), a pak je prodávali dobrým a spolehlivým českým známým tak zvaně pod rukou. Když totéž udělají ti obchodníci v Turecku (žádné státní obchody samozřejmě v Turecku dnes nejsou) a když těm obchodníkům US ambasáda uhradí škodu vzniklou zatajením a neprodáváním zboží „přes pult“, vznikne nedostatek jinak běžného zboží. A kdo jiný pak za to může, než vláda, která „nedovede zajistit“ ani zboží běžné potřeby? Klasickým příkladem dnes je Venezuela.
Už vidím ty fronty „soukromníků v žoldu USA“ před americkou ambasádou, jak čekají na proplacení ztrát 😀 😀 😀 To snad ani nemůžete myslet vážně.
To je zajímavá teorie.
Mám to chápat tak, že USA je natolik bohatá země aby dokázala skoupit celosvětovou produkci (např.: potravin, léků a jiných základních potřeb), která by teoreticky mohla směřovat do některého státu, který není v područí USA a zároveň zkorumpovat/uplatit takové množství obchodníků, aby zadržení zboží mělo viditelný dopad na trh na úrovni celého státu?
Není třeba chodit na americkou ambasádu , vznikne černý trh kde se zboží prodá a problémy má na krku stát !!
Obchodníci ve Venezuele ale mají úplně jiný problém.
Mají podle socialistické vlády prodávat levněji než za kolik mohou nakoupit…
Třeba bude vytvářet problémy v distribuci potravin či jiných produktů !! !! USA jim to nahradí jinými kšefty , třeba v Chile za Alenda to tak bylo a tím se vytváří nespokojenost obyvatelstva !
Pane Valo,
černý trh vzniká tam kde není možné zboží nebo služby získat legálně (např.: drogy a prostituce). Odporný kapitalista utlačovatel rád prodá (téměř) cokoliv (téměř) komukoliv s vidinou mamonu. Proto i kdyby se USA pokoušeli ovlivnit trh se základním zbožím (nemluvím o jaderných bombách a antraxu) ve Venezuele tím, že nedodají zboží je zde řada obchodníků z jiných států (jak imperialistických, které soutěží s USA o světovou nadvládu tak i bratrských socialistických), kteří tuto mezeru rádi vyplní. Problém Venezueli je, že jaksi nemá jak za toto zboží zaplatit. Odmysleme si na chvilku špinavý dolar jako prostředek směny a představme si, že provádíme směnný obchod např. 5 kuřat za kladivo nebo hodinu práce na zahradě za pivo a krabičku cigaret. Venezuela nemá co nabídnout za dovezené zboží (nevytěžená ropa se opravdu nepočítá) a to je základní problém nikoliv kontrarevolucionáři z USA
Ale maji Sultana Erdogana,
To se nedá nic dělat a Evropská unie bude muset svému spojenci pár desítek miliard pújčit (pochopitelně na věčnou oplátku). Jinak by se totiž mohlo stát to čím Erdogan vyhrožuje často, že otevře hranice do Evropy migrantům. A to už by paní Merkel politicky nepřežila..
Každý diktátor potřebuje nějakou sjednocující ideu. Hitler měl národní socialismus (nacismus), Stalin komunismus, Mussolini fašismu, ale pro člověka s diktátorskými ambicemi, který žije v islámské zemi přichází v úvahu pouze Islám a v tom je zásadní problém. Každá ideologie má nějakou životnost, než se vyčerpá. Nacismus či fašismus mohl teoreticky fungovat staletí, pokud by nechtěl expandovat a nenapadal sousední státy. Socialismus má životnost pouze několik desítek let v závislosti na tom, jak vyspělá a bohatá země na tuto ideu přistoupí – čím bohatší, tím déle má šanci vydržet, než spotřebuje „zásoby“, udusí lidský potenciál a „chcípne hlady“.
Islám je zdaleka ta nejhorší a nejméně efektivní státní ideologie a funguje pouze v zemích, které se topí v ropě, což Turecko bohužel pro něj není. Islámský stát, který nemá ohromné zásoby ropy má na výběr pouze dvě cesty – buďto sekularizaci a postupný úpadek víry, nebo vládu islámu a postupný rozklad státu, bídu a nakonec i občanskou válku – třetí cesta NENÍ!
Neexistuje způsob, jak skloubit zaostalý islám s moderní ekonomikou, vzdělaností a prosperitou – tyto dvě věci se ZÁSADNĚ vylučují, neboť vláda islámu vyžaduje co možná nejprimitivnější nevzdělané obyvatelstvo s co možná největší porodností, kde jediná funkce žen je rodit a starat se o domácnost, zatímco moderní země vyžaduje co možná nejvzdělanější obyvatelstvo s rozumnou – udržitelnou porodností, ve které se ženy svou prací na všech úrovních podílí na tvorbě HDP a zásadně zlepšují stav rodinného rozpočtu.
Rozdíl mezi evropskou zemí a islámskou zemí není ani tak v práci mužů, jako v práci žen – ty tvoří v Evropě tu hodnotu navíc, co si může dovolit rodina utrácet za něco jiného než za jídlo, bydlení a oblečení. Můžete si to vyzkoušet – škrtněte si příjem vaší manželky a spočítejte si, co byste si mohli dovolit jen z platu muže – drtivá většina rodin pouze základní potřeby. Plat žen je tak pro dobře fungující ekonomiku naprosto zásadní, neboť nám umožňuje utrácet peníze za zbytné „blbosti“ jako kadeřníky, maséry, cestování, sport, kulturu, všemožné služby atd.atd., bez kterých bychom se teoreticky obešli. Kdo by se bez utrácení peněz za v tyto „zbytečnosti“ neobešel jsou ale lidé, které tyto zbytné služby živí. Ohromná nezaměstnanost v desítkách % v muslimských zemích je zapříčiněna právě chybějícím příjmem žen!!!
Na ideologii Islámu, který do sebe vstřebal primitivní zvyky arabských pasáků velbloudů a koz jako polygamii, podřadné postavení žen a kult plození dětí nemůže dlouhodobě fungovat a Turecko je toho ukázkovým příkladem. To že stále ještě nějak funguje je jen díky desítkám let sekularizace a zhruba 40% stále ještě sekulárně uvažujícímu obyvatelstvu. Islamizace ve školství a státní správě běží na plné obrátky už přes 10let a za dalších 10let už nebude v Turecku jediné dítě, které by neprošlo indoktrinací islamistů ve školském systému. Připomínám, že asi před rokem Turecko vyřadilo z osnov evoluční teorii a nahradilo jí teorií božského stvoření světa.
Erdogan, jako kterýkoli muslimský jiný diktátor před ním, čelí stejným problémům a je zahnán do kouta svou vlastní ideologií, která je neslučitelná s prosperitou státu.
Islám je jako auto bez volantu, bez brzd a bez motoru, které postrčíte z mírného kopce. Z počátku jede pomalu a vy se můžete tvářit, že ho řídíte – čím déle jede, tím se jeho rychlost zvyšuje a je těžší předstírat, že máte na pohyb vliv, až nakonec narazí a náraz je drtivý!!! Jakmile do něj jednou strčíte, už to jde mimo vás – jeho pohyb se nedá usměrňovat a nedá se zastavit – bohužel pro Turky si Erdogan myslí, že islám řídit lze, stejně jako řada diktátorů před ním, včetně kdysi tak Libijci oblíbeného Kadáfího, a bude strašně divit, až narazí.
Vzestup a pád islámských diktátorů je jako přes kopírák – chudým primitivním masám namluví, že za jejich bídu může odklon od víry, i když přesně opak je pravdou, následují zásahy do ekonomiky a dotování obyvatelstva ať už manipulací s úrokovými sazbami, půjčkami a znárodňováním (Erdogan), nebo přímými dotacemi na potraviny a paliva (Kadáfí), nebo všeobecnými dotacemi neproduktivní populaci (Kuvajt, Saudská Arábie, Emiráty atd.). Jen poslední zmíněné země si ale takové chování mohou zatím dovolit – všechny ostatní země ne. Primitivním masám, které ani neznají slovo makroekonomika se zprvu zdá, že návrat k hlubší víře v islám funguje – mají se najednou lépe a tak začnou k hlubší víře vychovávat i své potomky. Pak to začne skřípat, ale i zde mají diktátoři osvědčený recept (poslední) – zahraniční nepřítel. A opět se jim daří přesvědčit primitivní masy, že někde tam za mořem je stát či státy, které se snaží za každou cenu jejich „krásnou“ islámskou zem ekonomicky poškodit a nutné proti nim bojovat a nenávidět je. To ale už začne islám přecházet do stádia fanatického islámu. Tito islamisté (džihádisté, teroristé) ale sledují vlastní cíle – pro ně je islámský režim vedený diktátorem příliš mírný a touží po ještě hlubší islamizaci společnosti a zbídačené obyvatelstvo začíná naslouchat novým „spasitelům“…
Turecko je nyní ve fázi, kdy se falešný pocit, že lze islám řídit vytrácí a Erdogan je nucen sáhnout k „balíčku poslední záchrany“ – k zahraničnímu nepříteli.
Rozvrat Turecka ale již nejde zastavit – leda ho půjčkami od MMF zpomalit. Turecko by zachránila jen změna politické orientace o 180°zpět k sekularizaci, ale to diktátor Erdogan nikdy nepřipustí – stejně jako Hitler raději svou zem a její obyvatelstvo totálně zničí… a když včas neumře, bude následovat Kadáfího a další…
Vám radím vůbec do Turecka nejezdit – slovní útoky Erdogana na USA a západ dříve či později padnou na úrodnou půdu a tupé masy si to budou chtít vyřídit s těmi co jsou po ruce – s turisty!!!!!!!!!
Problém není Erdogan. Problém jsou lidé a jejich důvěra v populismus, nacionalismus či xenofobii. Nevzdělanost. Na tomto základě lidé Turecka uvěřili, že když se vzdají nebo ignorují snižování svobody, budou se mít lépe, protože to pomůže vůdci, který hájí jejich zájmy. Putin, Orbán, Babiš jsou příklady toho, jak lidé ignorují pošlapávání institucí demokracie (tedy svých svobod), jenom aby uplatnili nenávist na základě nepravdivých manipulativních informací. Nepodceňujte to, co se děje, vzdělávejte se, buďte občansky aktivní a udělejte svět lepším.
Turecko je největší omyl Merkelové a vstup do EU bude pro Evropany katastrofa.Navíc ty stamiliardy eur co tam ta bláznivka posílá kvůli podvodu,že to drží migraci budou pryč a migranti tady.
Hezky jste to napsal , ovšem celé bohatstvím západu , vzniklo na mrtvolách Afričanů , indiánů , a domorodců v kolonizovaných zemích !
Proč mají USA stovky vojenských základen po celém světě , proč západ zničil Libyi , Afganistán , Irák , Syrii , Proč USA pořád na někoho vydává sankce ! Pohádkám o krvavém Asadovi a chemickém bombardování asi nemůžete věřit ani vy ! Měli jsme tu snad v 89.hlad , klepali jsme se zimou někde pod mostem ? Migranti vám brzy vysvětlí , co je kapitalizmus !!
Bohatství Západu vzniklo v hlavách kreativních lidí, kteří posunuli naši civilizaci dále než to dokázali na ostatních kontinentech.
V hlavách často několika mála jedinců. Vy mezi ně zjevně nepatříte..
Máme tady snad dnes hlad a klepeme se pod mostem ???
Pro to vše, co bylo napsáno ( Milan-dobrý popis tureckého problému ,Travis , Qentity ,Tivory) , se musíme držet Evropy, která je naším kulturním okruhem a máme s těmito státy společné kulturní kořeny a i 90% hospodářskou výměnu. Jiní přátelé se budou v krizích hledat špatně – s tím máme již své zkušenosti. Kritika některých kroků Evropy proč ne, ale obracení naší země jiným směrem je trolení z různých pohnutek, o kterých ani nestojí za to spekulovat.