Demonstrace spolku Milion chvilek před jednáním Rady ČT ke zrušení pořadu 168 hodin. Foto: Petr Horník / Právo / Profimedia

Emoce kolem poplatků. Debata o ČT a ČRo skončila přesně tam, kde neměla

Napsal/a Vojtěch Berger 30. srpna 2024
FacebookXPocketE-mail

KOMENTÁŘ. O budoucnosti českých veřejnoprávních médií se rozhoduje v čím dál vyhrocenější atmosféře, koncesionářské poplatky mají našlápnuto stát se jedním z hesel předvolební kampaně a zejména Česká televize kolem sebe aktuálně šíří auru problémové instituce. To vše k radosti těch, kdo si pod pojmem „reforma“ veřejnoprávních médií představují jejich zrušení.

Současná debata o zvýšení koncesionářských poplatků má mnohaleté zpoždění. Česká televize pracuje s poplatkem odrážejícím cenovou hladinu roku 2008, Český rozhlas dokonce roku 2005. Jejich navýšení by zkrátka bylo spravedlivé a logické. Jenže logické argumenty už veřejný prostor dávno neovládají.

Vláda Petra Fialy sice nakonec kousla do kyselého jablka a po malé mediální reformě (zapojující do volby mediálních radních i Senát) připravila i novelu velkou – včetně zvýšení poplatků za ČT a ČRo. Jenže co by bylo těžké prosadit v tučných letech prosperity, je po inflační anabázi a s válkou na Ukrajině v zádech ještě mnohem těžší.

Opoziční hnutí ANO a SPD chtějí po volbách poplatky naopak úplně zrušit. Sebevědomí jim dodává i tažení současné slovenské vlády proti všem názorovým odpůrcům včetně médií – a to i těch veřejnoprávních, která od léta přestala ve své stávající formě existovat.

Wollner, Fridrichová, Němec

Do toho jakoby nezastavitelně prosakují nové a nové informace o „problémech“ v České televizi. Rozhlas zůstává jako obvykle tak trochu stranou, i tam si ale někteří politici stěžují na údajnou zaujatost a neobjektivitu – stačí si přečíst poslední stížnosti projednané rozhlasovou radou, kde jsou mezi stěžovateli i některá jména z hnutí ANO či Trikolory.

Negativní pozornost k ČT řadu měsíců přitahovalo prošetřování nevhodného chování moderátora Marka Wollnera k podřízeným, kvůli kterému Wollner z televize také odešel. Další známá tvář z obrazovky Nora Fridrichová se letos v létě dočkala zrušení svého dlouholetého pořadu 168 hodin. Podle vedení ČT i kvůli opakovaným porušením televizního kodexu pořadem a nevhodné komunikaci moderátorky.

Také o problémech uvnitř veřejnoprávních médií, ať už editoriálních, personálních nebo jiných (o definici vztahu veřejnoprávní–soukromá média ani nemluvě), se mělo mluvit dřív než na hraně propasti.

A aby toho nebylo málo, šéf sekretariátu generálního ředitele ČT Igor Němec v srpnu vyrazil do Příčov na takzvané Vlastenecké setkání přitahující každoročně aktéry a příznivce dezinformační a proruské scény v Česku – což také mimochodem zpravidla znamená zaryté odpůrce veřejnoprávních médií. Němec vzápětí v televizi skončil.

Že situace v televizi „není dobrá“, přiznává třeba i sportovní komentátor Robert Záruba. A to se k hlavní podzimně-zimní bitvě o poplatky ve sněmovně teprve schyluje.

Z kuloárů navíc přicházejí informace o tom, že zástupci komerčních televizí a rádií mírně řečeno nejsou spokojeni s tím, že vláda nevyslyšela jejich připomínky k vykolíkování hřiště na trhu mezi privátními a veřejnoprávními médii předtím, než ke zvýšení koncesionářských poplatků dojde. I z této strany proto lze očekávat odpor.

Aliance pro rodinu vs. ČT a ČRo

Některá komerční média už vyhlásila zvýšení poplatků víceméně otevřený boj – a to i ve vysílání. Jak už dříve popsal HlídacíPes.org, nápadně vysoký počet zmínek o tématu poplatků, často předem kontroverzně laděných, má ve vysílání především televize Prima, respektive kanál Prima CNN. Šéf Primy Marek Singer už loni prohlásil, že pokud jde o zvýšení poplatků pro ČT a ČRo, „za tyhle peníze by postavil novou ČT1“.

Na konci září vyhlíží vítězství v parlamentních volbách v Rakousku strana Svobodných (nový partner Andreje Babiše v evropské frakci Patrioti pro Evropu), která chce poplatky zrušit rovněž.

Prima si začátkem léta do vysílání k tématu poplatků pozvala třeba i předsedkyni Aliance pro rodinu Janu Jochovou. Ta sice nemá s meritem věci vůbec nic společného, Aliance ale spustila petici proti poplatkům, protože se jí nelíbí, jak se v ČT a ČRo informuje například o tématu transgenderu. Podle této logiky by svou petici mohli spustit třeba myslivci nebo jiné zájmové skupiny nespokojené s tím, jak o jejich poli působnosti referují veřejnoprávní média.

Navzdory minimální vypovídací hodnotě však Prima opatřila rozhovor úvodem: „Proti zvyšování koncesionářských poplatků se stále hlasitěji staví také část veřejnosti.“

Co z toho plyne? Vyjednávání o zvyšování čehokoli sice nikdy v českém prostředí nebude čajovým dýchánkem, mohlo by být ale podstatně klidnější, kdyby se debata kolem smyslu, úlohy a samozřejmě i financování veřejnoprávních médií donekonečna neodsouvala – a poplatky se zvyšovaly během zmíněných šestnácti, respektive devatenácti let postupně.

Krvácet na barikádě. Kvůli desetikoruně

Vidíme tu variaci debaty o důchodové reformě: „Buď tu reformu uděláme teď a bude to bolet trochu, nebo ji zase odložíme o několik let, a bude to pak bolet mnohem víc.“ U koncesionářských poplatků je to podobné.

Nad jejich postupným drobným zvyšováním by se nejspíš pozastavil málokdo. Teď chce ale třeba Andrej Babiš kvůli valorizaci o deset, respektive patnáct korun teatrálně „krvácet na barikádě“. Dá se čekat, že takové emoce debatě dvakrát neprospějí.

Také o problémech uvnitř veřejnoprávních médií, ať už editoriálních, personálních nebo jiných (o definici vztahu veřejnoprávní–soukromá média ani nemluvě), se mělo mluvit dřív než na hraně propasti. Místo toho jsme zase jednou v situaci, kdy dobrých řešení mnoho nezbývá. Pokud koalice protlačí reformu silou navzdory opozičním obstrukcím, zřejmě tím jen povzbudí příští vládu pod taktovkou ANO, aby poplatky o to dřív zrušila.

Pokud se podaří dojít ke kompromisu s privátními médii, mohla by být šance na přežití poplatků teoreticky o něco vyšší. Na hledání dohod už ale chybí čas. Tlak na to, že rušit veřejnoprávní média je „normální“, navíc v bezprostředním sousedství Česka v nejbližší době poroste.

Už v neděli v důležitých zemských volbách v Sasku a Durynsku může vyhrát Alternativa pro Německo, která má zrušení veřejnoprávních médií ve stávající podobě v programu. A na konci září vyhlíží vítězství v parlamentních volbách v Rakousku strana Svobodných (nový partner Andreje Babiše v evropské frakci Patrioti pro Evropu), která chce poplatky zrušit rovněž.

Na Slovensku poplatky skončily už loni, což usnadnilo vládě Roberta Fica ovládnutí a faktické zestátnění veřejnoprávních médií. Česko se může brzy přidat.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)