Demonstrace spolku Milion chvilek před jednáním Rady ČT ke zrušení pořadu 168 hodin. Foto: Petr Horník / Právo / Profimedia

Emoce kolem poplatků. Debata o ČT a ČRo skončila přesně tam, kde neměla

Napsal/a Vojtěch Berger 30. srpna 2024
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. O budoucnosti českých veřejnoprávních médií se rozhoduje v čím dál vyhrocenější atmosféře, koncesionářské poplatky mají našlápnuto stát se jedním z hesel předvolební kampaně a zejména Česká televize kolem sebe aktuálně šíří auru problémové instituce. To vše k radosti těch, kdo si pod pojmem „reforma“ veřejnoprávních médií představují jejich zrušení.

Současná debata o zvýšení koncesionářských poplatků má mnohaleté zpoždění. Česká televize pracuje s poplatkem odrážejícím cenovou hladinu roku 2008, Český rozhlas dokonce roku 2005. Jejich navýšení by zkrátka bylo spravedlivé a logické. Jenže logické argumenty už veřejný prostor dávno neovládají.

Vláda Petra Fialy sice nakonec kousla do kyselého jablka a po malé mediální reformě (zapojující do volby mediálních radních i Senát) připravila i novelu velkou – včetně zvýšení poplatků za ČT a ČRo. Jenže co by bylo těžké prosadit v tučných letech prosperity, je po inflační anabázi a s válkou na Ukrajině v zádech ještě mnohem těžší.

Opoziční hnutí ANO a SPD chtějí po volbách poplatky naopak úplně zrušit. Sebevědomí jim dodává i tažení současné slovenské vlády proti všem názorovým odpůrcům včetně médií – a to i těch veřejnoprávních, která od léta přestala ve své stávající formě existovat.

Wollner, Fridrichová, Němec

Do toho jakoby nezastavitelně prosakují nové a nové informace o „problémech“ v České televizi. Rozhlas zůstává jako obvykle tak trochu stranou, i tam si ale někteří politici stěžují na údajnou zaujatost a neobjektivitu – stačí si přečíst poslední stížnosti projednané rozhlasovou radou, kde jsou mezi stěžovateli i některá jména z hnutí ANO či Trikolory.

Negativní pozornost k ČT řadu měsíců přitahovalo prošetřování nevhodného chování moderátora Marka Wollnera k podřízeným, kvůli kterému Wollner z televize také odešel. Další známá tvář z obrazovky Nora Fridrichová se letos v létě dočkala zrušení svého dlouholetého pořadu 168 hodin. Podle vedení ČT i kvůli opakovaným porušením televizního kodexu pořadem a nevhodné komunikaci moderátorky.

Také o problémech uvnitř veřejnoprávních médií, ať už editoriálních, personálních nebo jiných (o definici vztahu veřejnoprávní–soukromá média ani nemluvě), se mělo mluvit dřív než na hraně propasti.

A aby toho nebylo málo, šéf sekretariátu generálního ředitele ČT Igor Němec v srpnu vyrazil do Příčov na takzvané Vlastenecké setkání přitahující každoročně aktéry a příznivce dezinformační a proruské scény v Česku – což také mimochodem zpravidla znamená zaryté odpůrce veřejnoprávních médií. Němec vzápětí v televizi skončil.

Že situace v televizi „není dobrá“, přiznává třeba i sportovní komentátor Robert Záruba. A to se k hlavní podzimně-zimní bitvě o poplatky ve sněmovně teprve schyluje.

Z kuloárů navíc přicházejí informace o tom, že zástupci komerčních televizí a rádií mírně řečeno nejsou spokojeni s tím, že vláda nevyslyšela jejich připomínky k vykolíkování hřiště na trhu mezi privátními a veřejnoprávními médii předtím, než ke zvýšení koncesionářských poplatků dojde. I z této strany proto lze očekávat odpor.

Aliance pro rodinu vs. ČT a ČRo

Některá komerční média už vyhlásila zvýšení poplatků víceméně otevřený boj – a to i ve vysílání. Jak už dříve popsal HlídacíPes.org, nápadně vysoký počet zmínek o tématu poplatků, často předem kontroverzně laděných, má ve vysílání především televize Prima, respektive kanál Prima CNN. Šéf Primy Marek Singer už loni prohlásil, že pokud jde o zvýšení poplatků pro ČT a ČRo, „za tyhle peníze by postavil novou ČT1“.

Na konci září vyhlíží vítězství v parlamentních volbách v Rakousku strana Svobodných (nový partner Andreje Babiše v evropské frakci Patrioti pro Evropu), která chce poplatky zrušit rovněž.

Prima si začátkem léta do vysílání k tématu poplatků pozvala třeba i předsedkyni Aliance pro rodinu Janu Jochovou. Ta sice nemá s meritem věci vůbec nic společného, Aliance ale spustila petici proti poplatkům, protože se jí nelíbí, jak se v ČT a ČRo informuje například o tématu transgenderu. Podle této logiky by svou petici mohli spustit třeba myslivci nebo jiné zájmové skupiny nespokojené s tím, jak o jejich poli působnosti referují veřejnoprávní média.

Navzdory minimální vypovídací hodnotě však Prima opatřila rozhovor úvodem: „Proti zvyšování koncesionářských poplatků se stále hlasitěji staví také část veřejnosti.“

Co z toho plyne? Vyjednávání o zvyšování čehokoli sice nikdy v českém prostředí nebude čajovým dýchánkem, mohlo by být ale podstatně klidnější, kdyby se debata kolem smyslu, úlohy a samozřejmě i financování veřejnoprávních médií donekonečna neodsouvala – a poplatky se zvyšovaly během zmíněných šestnácti, respektive devatenácti let postupně.

Krvácet na barikádě. Kvůli desetikoruně

Vidíme tu variaci debaty o důchodové reformě: „Buď tu reformu uděláme teď a bude to bolet trochu, nebo ji zase odložíme o několik let, a bude to pak bolet mnohem víc.“ U koncesionářských poplatků je to podobné.

Nad jejich postupným drobným zvyšováním by se nejspíš pozastavil málokdo. Teď chce ale třeba Andrej Babiš kvůli valorizaci o deset, respektive patnáct korun teatrálně „krvácet na barikádě“. Dá se čekat, že takové emoce debatě dvakrát neprospějí.

Také o problémech uvnitř veřejnoprávních médií, ať už editoriálních, personálních nebo jiných (o definici vztahu veřejnoprávní–soukromá média ani nemluvě), se mělo mluvit dřív než na hraně propasti. Místo toho jsme zase jednou v situaci, kdy dobrých řešení mnoho nezbývá. Pokud koalice protlačí reformu silou navzdory opozičním obstrukcím, zřejmě tím jen povzbudí příští vládu pod taktovkou ANO, aby poplatky o to dřív zrušila.

Pokud se podaří dojít ke kompromisu s privátními médii, mohla by být šance na přežití poplatků teoreticky o něco vyšší. Na hledání dohod už ale chybí čas. Tlak na to, že rušit veřejnoprávní média je „normální“, navíc v bezprostředním sousedství Česka v nejbližší době poroste.

Už v neděli v důležitých zemských volbách v Sasku a Durynsku může vyhrát Alternativa pro Německo, která má zrušení veřejnoprávních médií ve stávající podobě v programu. A na konci září vyhlíží vítězství v parlamentních volbách v Rakousku strana Svobodných (nový partner Andreje Babiše v evropské frakci Patrioti pro Evropu), která chce poplatky zrušit rovněž.

Na Slovensku poplatky skončily už loni, což usnadnilo vládě Roberta Fica ovládnutí a faktické zestátnění veřejnoprávních médií. Česko se může brzy přidat.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)