Dobré ráno, vítejte v časové smyčce. Jak se z premiantů Evropy stal národ mířící pod zámek

Napsal/a Robert Malecký 10. září 2020
FacebookTwitterPocketE-mail

KOMENTÁŘ. Česko se do dnešního rána probouzí s pocitem nechtěného déjà vu, nebo chcete-li časové smyčky. Roušky nasadíme už při odchodu z bytu, výtah necháme ujet, neb je v něm stejně zahalený soused, a vydáme se do práce, pokud ještě nějakou máme. Napjatě čekáme na televizní přenos tiskové konference, na níž nám Vojtěch, Babiš nebo někdo z hygieniků oznámí, jak na tom jsme a co ještě smíme. Jen rádio nehlásí 15. dubna, ale 10. září. Republika je o 500 000 000 000 korun a většinu iluzí o schopnostech vlády chudší.

Česko míří rychlým tempem k lockdownu, to už dnes vidí i malé dítě. Ať už půjde o omezení vnitřní, nařízená ve vleku událostí vládou, nebo vnější – tedy o hranice uzavřené tentokrát zvenčí. O Čechy s jejich epidemiologickou situací a prognózou nikdo v civilizovaném světě v tuto chvíli logicky nestojí.

Když nic jiného, zase jsme si trochu obohatili slovníky. Premiér Andrej Babiš tomu říká sebetrasování, ministr Adam Vojtěch zase sebereportování. Princip je jednoduchý – v situaci, kdy poddimenzované hygieny nestíhají, budou lidé dělat část práce za ně. Nic, na co bychom nebyli zvyklí. Když na to přijde, umíme šít roušky nebo se skládat na dýchací přístroje skoro tak dobře jako trénovat biatlon. Pokud by to se sebetrasováním z nějakého důvodu neklaplo, i tu rakev si s pomocí souseda snad nějak stlučeme.

 

 

Vtip na okraj: Je projekt sebetrasování – ať už si o něm myslíme cokoli – připraven? Jistě, že ne. Je to jen další výbuch v ohňostroji nápadů, pilotní verze snad příští týden, ostré nasazení v nedohlednu.

Ale zpátky do reality a trochu vážněji. Několik citací nám ukáže, jak smutné vyhlídky nás čekají a proč za to může zrovna vláda.

„Máme velký zájem, abychom se vrátili do normálního společenského, kulturního a sportovního života,“ řekl ve středu premiér ve videozáznamu, který promítli na Národním průmyslovém summitu v Praze. Když pomineme to příšerné husákovské ptydepe, má bezpochyby pravdu.

Babiš dál řekl, že by lidé měli dbát na dodržování bezpečných odstupů, hygienických předpisů a samozřejmě nosit roušky. Ačkoliv ti s rouškami na jaře ostatní, kteří vyšli bez nich, na nedostatek upozornili, nyní se lidé s rouškou stali terčem posměchu, což je špatně, soudí Babiš. I tady má pravdu, je to hezký projev, jen neměl zaznít 9. září, ale v polovině května. Tedy v době, kdy Babiš a spol. pod veřejným tlakem (čti v rámci svého marketing-driven projektu) opatření uvolňovali, a to v míře daleko předbíhající okolní země. Seďte doma, nikam nejezděte (sám byl na Krétě), hezky se v kempech v Česku bavte, roušky mít nemusíte, když je léto (sám ji nenosil, začal až nedávno), a když bude problém, dodržujte karanténu (sám do ní nešel, prý nemusel).

Zázrak se co? Zázrak se nekonal

Do značné míry si za to můžeme sami. Sociální distanci jsme opustili přesně ve chvíli, kdy jsme na pokyn vlády odložili roušky. Symbolický vrchol přišel 30. června, kdy se na Karlově mostě v Praze objevil půlkilometrový stůl prostřený pro dva tisíce lidí.

„Chceme oslavit konec koronavirové krize tím, že umožníme lidem, aby se setkali a ukázali, že nemají strach z mezilidského kontaktu, ani se nebojí vzít si kus sendviče od svého souseda,“ citovala agentura AFP organizátora akce, kavárníka Ondřeje Kobzu.

Optimismu bylo na rozdávání. Češi, premianti světa, porazili koronavirus! Optimismem sršel i Andrej Babiš: Už nikdy nezavedeme plošná opatření, slíbil na začátku června. „Jsme připraveni na druhou vlnu. Máme skvělé technologie, chytrá karanténa funguje. Z první vlny jsme se poučili a jsme připraveni,“ řekl.

Chytrá karanténa je středobodem všeho, co se dělo dál, vláda na ni vsadila všechno. Předně se ukázalo, že koronavirus tak úplně nezmizel. A pak, že chytrá karanténa tak úplně nefunguje. Během léta měla vláda dvakrát našlápnuto opatření zpřísnit. Poprvé na konci července, pak v polovině srpna. Pamatujeme si to dobře. Plošná opatření budou, nebudou, Babiš kárá Vojtěcha, Vojtěch ustupuje. Se začátkem školního roku Vojtěch chtěl, aby byly roušky povinné v hromadné dopravě, na úřadech, v obchodech, ve školách mimo třídy a na hromadných akcích. Pak ale zasáhl Babiš: Povinnost nebude platit pro školy, obchody, restaurace a služby.

Babišův marketingový rukopis vidíme ve všem. Vše se podřizuje nadcházejícím volbám, ze kterých musí předseda vlády vyjít jako vítěz. Připomíná psychopatického řidiče, který předjíždí kolonu přes dvojitou plnou na dlouhé rovince a doufá, že to stihne. Ještě v úterý vyplísnil Světovou zdravotnickou organizaci, která by prý měla k vývoji v Česku mlčet. Teď se začíná zdát, že už Babiš svůj manévr nezvládá. K horizontu voleb, ke kterému to chtěl dotáhnout, už se zařadit nestihne, koronavirus v protisměru byl rychlejší.

„Roušky jsou preventivní opatření a jako takové se musí použít včas. Nemůže se čekat na zhoršení epidemiologické situace na semaforu, tehdy už se navíc k rouškám musí použít skupina takzvaných represivních protiepidemických opatření. Ty už ale bolí ekonomicky. Jejich použití by přitom včasná a správná indikace roušek mohla zabránit,“ říká dnes už bývalý šéf ministerské skupiny pro rozvolňování Rastislav Maďar. Ten mimochodem už zhruba před třemi týdny navrhoval to, co nyní vláda zavádí. Po rozkolu s ministrem Vojtěchem sám skupinu opustil. Podle Maďara lze roušky přirovnat k očkování. „Taky děti neočkujeme, až když se objeví epidemie daných nemocí, ale preventivně, abychom těm infekcím zabránili.“

Co to znamená v praxi? Že nás čeká minimálně několik dní, ale spíš týdnů, kdy budeme sklízet plody vládní pohodičky. S tím, že každé zpoždění se zde projevuje nikoli lineárně, ale exponenciálně. Dnešním opatřením si kupujeme zaoblení křivky nárůstu někdy v budoucnu. Do té doby čísla porostou.

Zhroucená chytrá karanténa k tomu každý den přihodí několik stovek případů, které nestíhá odtrasovat. Případně sekundární, potenciálně pozitivní kontakty neodtrasovaných pozitivních lidí. Mimochodem to byla právě hygiena, která se minimálně do začátku srpna úspěšně bránila do systému telefonických „výslechů“ pustit externí, údajně nekvalifikovaná call-centra. Důsledek je až bizarně směšný – místo proškolených externistů se budou lidé trasovat sami. Samozřejmě až ve chvíli, kdy někdo naprogramuje a spustí příslušný webový formulář.

Demise jako jediná možnost

Od počátku pandemie v Česku uplynulo půl roku a my si můžeme celkem přesně říct, co jsme si za těch šest měsíců a za 500 000 000 000 korun pořídili: nic, nula, nada.

„Česko čeká těžký podzim,“ oznámil věštecky Babiš ve zmiňované videozdravici. Viníků je celá řada a výše jsme se je pokusili postupně zmínit. Celá pyramida chaosu a odpovědnosti za promrhaných šest měsíců se sbíhá v jedněch rukou. Je to premiér Andrej Babiš, který opakovaně převzal odpovědnost jak politickou (když se dařilo), tak za jednotlivá mikromanažerská rozhodnutí (když rozhodoval proti vůli expertů).

Měl by i se svým ansámblem tuto odpovědnost přetavit v konkrétní kroky. Tím prvním je zcela přirozeně demise. Ne kvůli tomu, že právě teď zavádí roušky, ale že je zavádí pozdě a jako náhradní řešení místo těch, na která vsadil. Takhle jednoduché to je.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)