Babiš dál řekl, že by lidé měli dbát na dodržování bezpečných odstupů, hygienických předpisů a samozřejmě nosit roušky. Ačkoliv ti s rouškami na jaře ostatní, kteří vyšli bez nich, na nedostatek upozornili, nyní se lidé s rouškou stali terčem posměchu, což je špatně, soudí Babiš. I tady má pravdu, je to hezký projev, jen neměl zaznít 9. září, ale v polovině května. Tedy v době, kdy Babiš a spol. pod veřejným tlakem (čti v rámci svého marketing-driven projektu) opatření uvolňovali, a to v míře daleko předbíhající okolní země. Seďte doma, nikam nejezděte (sám byl na Krétě), hezky se v kempech v Česku bavte, roušky mít nemusíte, když je léto (sám ji nenosil, začal až nedávno), a když bude problém, dodržujte karanténu (sám do ní nešel, prý nemusel).

Zázrak se co? Zázrak se nekonal

Do značné míry si za to můžeme sami. Sociální distanci jsme opustili přesně ve chvíli, kdy jsme na pokyn vlády odložili roušky. Symbolický vrchol přišel 30. června, kdy se na Karlově mostě v Praze objevil půlkilometrový stůl prostřený pro dva tisíce lidí.

„Chceme oslavit konec koronavirové krize tím, že umožníme lidem, aby se setkali a ukázali, že nemají strach z mezilidského kontaktu, ani se nebojí vzít si kus sendviče od svého souseda,“ citovala agentura AFP organizátora akce, kavárníka Ondřeje Kobzu.

Optimismu bylo na rozdávání. Češi, premianti světa, porazili koronavirus! Optimismem sršel i Andrej Babiš: Už nikdy nezavedeme plošná opatření, slíbil na začátku června. „Jsme připraveni na druhou vlnu. Máme skvělé technologie, chytrá karanténa funguje. Z první vlny jsme se poučili a jsme připraveni,“ řekl.

Chytrá karanténa je středobodem všeho, co se dělo dál, vláda na ni vsadila všechno. Předně se ukázalo, že koronavirus tak úplně nezmizel. A pak, že chytrá karanténa tak úplně nefunguje. Během léta měla vláda dvakrát našlápnuto opatření zpřísnit. Poprvé na konci července, pak v polovině srpna. Pamatujeme si to dobře. Plošná opatření budou, nebudou, Babiš kárá Vojtěcha, Vojtěch ustupuje. Se začátkem školního roku Vojtěch chtěl, aby byly roušky povinné v hromadné dopravě, na úřadech, v obchodech, ve školách mimo třídy a na hromadných akcích. Pak ale zasáhl Babiš: Povinnost nebude platit pro školy, obchody, restaurace a služby.

„Roušky jsou preventivní opatření a jako takové se musí použít včas. Nemůže se čekat na zhoršení epidemiologické situace na semaforu, tehdy už se navíc k rouškám musí použít skupina takzvaných represivních protiepidemických opatření. Ty už ale bolí ekonomicky. Jejich použití by přitom včasná a správná indikace roušek mohla zabránit,“ říká dnes už bývalý šéf ministerské skupiny pro rozvolňování Rastislav Maďar. Ten mimochodem už zhruba před třemi týdny navrhoval to, co nyní vláda zavádí. Po rozkolu s ministrem Vojtěchem sám skupinu opustil. Podle Maďara lze roušky přirovnat k očkování. „Taky děti neočkujeme, až když se objeví epidemie daných nemocí, ale preventivně, abychom těm infekcím zabránili.“

Co to znamená v praxi? Že nás čeká minimálně několik dní, ale spíš týdnů, kdy budeme sklízet plody vládní pohodičky. S tím, že každé zpoždění se zde projevuje nikoli lineárně, ale exponenciálně. Dnešním opatřením si kupujeme zaoblení křivky nárůstu někdy v budoucnu. Do té doby čísla porostou.

Zhroucená chytrá karanténa k tomu každý den přihodí několik stovek případů, které nestíhá odtrasovat. Případně sekundární, potenciálně pozitivní kontakty neodtrasovaných pozitivních lidí. Mimochodem to byla právě hygiena, která se minimálně do začátku srpna úspěšně bránila do systému telefonických „výslechů“ pustit externí, údajně nekvalifikovaná call-centra. Důsledek je až bizarně směšný – místo proškolených externistů se budou lidé trasovat sami. Samozřejmě až ve chvíli, kdy někdo naprogramuje a spustí příslušný webový formulář.

Demise jako jediná možnost

Od počátku pandemie v Česku uplynulo půl roku a my si můžeme celkem přesně říct, co jsme si za těch šest měsíců a za 500 000 000 000 korun pořídili: nic, nula, nada.

„Česko čeká těžký podzim,“ oznámil věštecky Babiš ve zmiňované videozdravici. Viníků je celá řada a výše jsme se je pokusili postupně zmínit. Celá pyramida chaosu a odpovědnosti za promrhaných šest měsíců se sbíhá v jedněch rukou. Je to premiér Andrej Babiš, který opakovaně převzal odpovědnost jak politickou (když se dařilo), tak za jednotlivá mikromanažerská rozhodnutí (když rozhodoval proti vůli expertů).

Měl by i se svým ansámblem tuto odpovědnost přetavit v konkrétní kroky. Tím prvním je zcela přirozeně demise. Ne kvůli tomu, že právě teď zavádí roušky, ale že je zavádí pozdě a jako náhradní řešení místo těch, na která vsadil. Takhle jednoduché to je.