KOMENTÁŘ. Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová už má zase nepřítele. Tentokrát jsou jím zločiny páchané v kyberprostoru. Informační technologie se podle jejích slov pro Seznam Zprávy vyvíjejí obrovským tempem a není si prý úplně jistá, jestli nástroje policie budou stačit. Ano, jako obvykle v takových případech nabízí řešení: V zemi, která má už tak jeden z nejvyšších počtů policistů na světě, dále personálně a finančně posílit kriminální policii.

Za dvanáct let, kdy je Lenka Bradáčová ve funkci vrchní státní zástupkyně, jsme to v různých obměnách slyšeli už tolikrát. Pachatelé mají náskok, nejprve nám tu léta řádila protikorupční revoluce, pak se zase státní zástupci vrhli na postihování nenávistných projevů. Vždy k tomu byly třeba nějaké ty speciální nástroje.

Dlouho se bojovalo o protikorupční speciál nebo jinou složku státního zastupitelství pod jiným názvem, ale se stejným účelem. Pokud možno se vyčlenit z už tak málo průhledných pravidel a kutat si na kauzách v ideálním případě podle vlastního uvážení.

Ona nám ta „stará dobrá“ kriminalita pomalu mizí, pokud by si chtěl někdo v době mobilních technologií a všudypřítomných kamer a podobně vyzkoušet nějaké to loupežné přepadení, přejeme mu hodně štěstí.

A posílit nezávislost na úkor odpovědnosti. Tento nesystémový nápad se podařilo zarazit, politici naštěstí za ta léta pochopili, kam by taková obtížně kontrolovatelná moc soustředěná na jedno místo mohla vést.

Když Lenka Bradáčová říká, že našla nové dobrodružství kriminalistiky, můžeme se na to podívat dvojím pohledem. Má nepochybně pravdu, když varuje před novými metodami zločinců, ať už těch skutečných, nebo domnělých.

Ona nám ta „stará dobrá“ kriminalita pomalu mizí, pokud by si chtěl někdo v době mobilních technologií a všudypřítomných kamer a podobně vyzkoušet nějaké to loupežné přepadení, přejeme mu hodně štěstí.

Abychom ale také nezapomněli na to, jak se nám vyvíjely a vyvíjejí ony vlajkové lodi protikorupční revoluce, zahájené právě kolem roku 2012, kdy paní Bradáčová do křesla v Praze na Pankráci usedla.

A to včetně metod, které státní zastupitelství spolu s tzv. elitními orgány policie nastolilo: velrybaření, nadužívání odposlechů, jejich vytrhávání z kontextu, oslabování pozice podezřelých přes úniky z vyšetřovacích spisů, spoléhání na podivné existence v úloze spolupracujících obviněných a pletení obřích sítí korupční hydry pod hlavičkou zločinného spolčení.

Jednačka z časů mocnářství

Jednou z takových vlajkových lodí je kauza Regionálních operačních programů Severozápad, kterou byla protikorupčně naladěná veřejnost vzrušena kolem let 2011 a 2012.

Velkou rybou měl být bývalý senátor Alexandr Novák, možná i další známé persony severočeského prostředí, které se ovšem nakonec mezi stíhanými neobjevily.

Kauza zjednodušeně řečeno pokrývá machinace s rozdělováním evropských dotací na severu Čech v letech 2008 až 2011, přičemž měli zdejší politici a úředníci vytvořit systém, který zvýhodňoval „zájmové projekty“.

Kauza má za léta několik větví, přičemž ta největší, „politická“ je aktuálně před Krajským soudem v Ústí nad Labem. Tedy aktuálně: Už je před ním čtvrtým rokem a ještě nějaký ten rok nejspíš bude. Ano, čtete správně – hovoříme v rocích, nikoli v měsících nebo snad týdnech.

A vlastně kauza nestojí ani tak před soudem v Ústí nad Labem, protože se do žádné zdejší soudní síně nevejde, a tak si soudci museli vypůjčit budovu v Litoměřicích, která z velkorysých časů mocnářství podobnými jednačkami disponuje.

Před soudem nyní stojí 27 lidí, kteří společně měli tvořit zmíněnou hydru. Kauza se posouvá vpřed mílovými kroky, po třech letech se úspěšně podařilo vyslechnout všechny obžalované. Na řadu mají přijít svědci, kterých jen státní zástupce požaduje kolem stovky. Pak listinné důkazy. Soudce Jiří Blažek odhaduje, že ještě příští rok bude dokazování provádět.

Což s sebou nese jistá rizika, zejména v osobě spolupracujícího obviněného, bývalého ředitele dotačního úřadu Petra Kušnierze, v jiné větvi kauzy už dávno odsouzeného a propuštěného.

Bárka se potápí…

Byl to právě Kušnierz, na kterého kriminalisti vsadili, jakýsi korunní svědek, i když české právo tento termín nepoužívá. Prostě člověk, který při nedostatku tvrdých důkazů, jako jsou právě ony peníze v krabicích od vína, přesvědčí soud, jak to všechno chodilo a kudy běžel zajíc.

Zbyla jen pachuť a milionová odškodnění, která by měla jít za konkrétními viníky, jenže nejdou. A taky zbyla slova Lenky Bradáčové ze zmíněného rozhovoru: „Je to poučení.“

Policisty Kušnierz navnadil tvrzením, že v kauze údajných podvodů s evropskými dotacemi existovaly vytipované projekty za Ústecký kraj, a nynější obří větev tak odstartoval. Sice si státní zástupci a policisté mohli klást otázky po jeho motivaci a věrohodnosti, leč nekladli. Nebo kladli, ale šli na sílu. Jenže Kušnierz před rokem otočil a řekl, že po něm velkou kauzu chtěla policie i státní zástupce.

Kauzu tak poslal lidově řečeno do kopru, leč soudu nezbývá, než na ní strávit další roky. Není to poprvé, co protikorupční třeštění takovou situaci vyvolalo, ať už se to týká délky řízení nebo okolností podobných „spolupracujících“ obviněných.

Známe to z kauzy Oleo Chemical a dalších, kde byl cílem jako ona velká ryba podnikatel Ivo Rittig a pochybná svědectví poskytoval účetní Jaroslav Kubiska. Známe kauzu údajných předražených nákupů kolem generála Halenky. Jízdenkovou kauzu pražského dopravního podniku. A taky deset let trvající snahu odsoudit bývalou ministryni spravedlnosti Vlastu Parkanovou, které orgány činné v trestním řízení zničily zdraví a kariéru, v tomto pořadí.

Zbyla jen pachuť a milionová odškodnění, která by měla jít za konkrétními viníky, jenže nejdou. A taky zbyla slova Lenky Bradáčové ze zmíněného rozhovoru: „Je to poučení.“

Gratulujeme a v novém dobrodružství kriminalistiky přejeme hodně štěstí. Snad se ty staré kauzy podaří dořešit dřív, než se noví bojovníci naučí s internetem a umělou inteligencí.