Novinář francouzského deníku Libération Jérôme Lefilliâtre přijel v uplynulých dnech do Prahy, aby zjistil co nejvíce o podnikateli Danielu Křetínském. Jméno českého miliardáře budí v poslední době na francouzské mediální scéně značný rozruch.

Daniel Křetínský spolu s Patrikem Tkáčem vstoupili na francouzský mediální trh ve velkém stylu. Po nákupu portfolia časopisů jako je Elle, Marianne, Public nebo Art & Décoration zacílili mnohem výše – získali podíl ve vydavatelství prestižního francouzského deníku Le Monde.

To mezi novináři deníku, ale i v dalších francouzských médiích, vyvolalo značný rozruch.

Žurnalisté Le Monde na sebe naposledy upozornili dopisem, v němž vyzvali akcionáře, aby podepsali dohodu, která má zaručit nezávislost listu. Ta byla podle nich ohrožena právě změnami v majetkové struktuře vydavatelství.

Nejde přitom jen o Le Monde, ale obecněji o francouzskou mediální scénu, jak v rozhovoru pro HlídacíPes.org říká Jérôme Lefilliâtre, reportér francouzského deníku Libération.

Proč se z vašeho hlediska teď francouzská média tolik zajímají o osobu Daniela Křetínského?

Z pohledu novinářů Le Monde jsou obavy z toho, že se náhle zjevil naprosto neznámý člověk, miliardář, o němž do té doby ve Francii nikdo neslyšel. Přiznávám, že ve Francii toho o českém byznyse a vlastně České republice mnoho nevíme. Není to země, kterou bychom nějak zvlášť novinářsky pokrývali. Takže se logicky nabízela otázka, kdo je ten chlap a proč si kupuje podíl ve slavných francouzských novinách. Jaká je jeho motivace, chce podporovat kvalitní žurnalistiku, demokratické hodnoty, hodlá dále investovat do rozvoje novin? Nezačalo to také úplně nejlépe. Novináři se o jeho investici dozvěděli zvenčí, na základě informací z Prahy, nikdo se jim nepřijel představit…

©Profimedia, Photononstop, Jacques LOIC

Takže už ten samotný vstup Daniela Křetínského vzbudil tu prvotní nedůvěru?

Působilo to celé tajemně, utajeně, v podstatě jako nepřátelské převzetí.

Do jaké míry jsou ty obavy vedené tím, že je to „nějaký miliardář z Východu“, což vede ke zkratce, že to bude asi nějaký (skoro) ruský oligarcha?

Upřímně řečeno, dá se to asi považovat i za ukázku naší francouzské arogance. Považujeme se za jednu z nejlepších zemí na světě, bohatou, kulturní, se skvělým způsobem života, demokracií a tak dále. A když najednou přijde někdo z Východu, z malé země a snaží se získat největší francouzské noviny, je to pro francouzskou kulturní elitu šok. Ve Francii je pořád hodně lidí, kteří si Českou republiku automaticky spojují s ruskou sférou vlivu. A Rusko se zjevně snaží ovlivňovat média ve Francii, vysílá tu Russia Today, šíří tu dezinformace, víme, co Rusko umí a co dělá.

Takže je to ostražitost spojená s obavami, že co je – z pohledu Francie – z Východu, to je tak trochu i z Ruska?

Ano, ale zároveň zdůrazňuji, že takové vnímání je chyba. Z Paříže je to do Prahy blíže než do Vídně. Stačí se tady v Praze rozhlédnout, je to velice kulturní západoevropské hlavní město. Roli hraje ale i to, že Le Monde je středový až levicový deník a hodně řeší i Křetínského politické názory i jeho byznys. To, že investoval miliardy do uhelné energetiky, rozhodně nevyhovuje tomu, jaký pohled na svět má redakce Le Monde. Novináři nevidí rádi, že jejich akcionářem je někdo, kdo z jejich pohledu pomáhá likvidovat planetu. Pro ně je to něco zásadně nepřijatelného.

Líbí se vám naše texty? Dejte nám hlas v anketě Křišťálová lupa 2019 – klikněte na obrázek níže.

Děkujeme za podporu. Redakce HlídacíPes.org

Angažují se v „pátrání“ po tom, kdo je Křetínský a co ve Francii chce, třeba i francouzští politici?

Pokud vím, tak přímo ne. Prezident Macron se ovšem velmi věnuje otázce ruského vlivu ve Francii. Ale nevybavuji si, že by někdy něco veřejně řekl o Křetínském a myslím, že ho nevnímá jako problém.

Údajně se o něm dozvěděl z telefonátu s českým premiérem Andrejem Babišem.

To je možné. Macron má k Babišovi poměrně blízko. V jeho očích není jako Orbán nebo Kaczynski, vnímá ho jinak, jako byznysmena, muže z dobré společnosti, který mluví francouzsky.

Nakolik se ve Francii obecně řeší vlastnictví médií, nebo to, jaký mají konkrétní vlastníci vliv na obsah?

Téma svobody médií a novinářské nezávislosti je ve Francii velmi důležité. A nutno říct, že spousta francouzských médií, deníků, časopisů či rádií je ve vlastnictví francouzských oligarchů. I když jim oligarchové neříkáme, prostě podnikatelé, miliardáři. Třeba náš deník patří miliardáři podnikajícím v oboru telekomunikací. Le Monde má akcionáře z bankovnictví a také telekomunikací. Le Figaro patří lidem spojeným s obranným průmyslem… Takže to roli hraje a řada lidí a novinářů si myslí, že už to zašlo až příliš daleko. A jako novináři se snažíme získat zpět svůj vliv uvnitř našich médií. To je také důvod, proč vznikl ten dopis, výzva k dohodě, novinářů Le Monde požadující po akcionářích včetně Daniela Křetínského záruky novinářské nezávislosti. A proto to také tak bedlivě sledují ostatní média ve Francii. Pokud taková dohoda vznikne, bude to precedent, díky němuž novináři budou mít možnost získat zpět vliv ve svých médiích.