Dana Huňátová: Ideologicky pokřivený obraz šlechtice a skutečná noblesa Diany Sternbergové
PORTRÉT. Na konci července zemřela hlava častolovické větve Sternberků, jednoho z nejstarších aristokratických rodů u nás. Diana Franziska Phipps hraběnka Sternbergová. Šlechtična v pravém smyslu toho slova, krásná, vzdělaná, úspěšná, přesto skromná a mimořádně pracovitá urozená dáma s excelentním smyslem pro humor.
Nikdy neusilovala o to, stát se středem pozornosti, přesto byla ve společnosti nepřehlédnutelná díky svému šarmu a eleganci.
Měla jsem to neuvěřitelné štěstí poznat Dianu zblízka, od prvního setkání v únoru 1990 získala můj hluboký obdiv.
Jedenáct generací Sternbergů
Nádherná a charismatická osobnost, hraběnka tělem i duší ani v nejmenším nepřipomínala obraz šlechty, jak ho do nás neúnavně vtloukala komunistická propaganda. Šlechta byla po staletí nositelem vzdělání, kultury a ekonomické prosperity. Předat majetek svým následníkům v co nejlepší kondici byla samozřejmá povinnost.
Představa šlechtice jako degenerovaného budižkničemu nepochopitelně přetrvává do dnešních dnů, především v dílech některých komerčních autorů.
Držet krok s rozvětveným příbuzenstvem po celé Evropě vyžadovalo znalost historie, vytříbené způsoby, rozhled o dění v kultuře a pochopitelně ovládání několika světových jazyků i diplomatickou dovednost.
Představa šlechtice jako degenerovaného budižkničemu nepochopitelně přetrvává do dnešních dnů, především v dílech některých komerčních autorů. Nesmyslnému ideologickému nánosu se nevyhnula ani tvorba pro děti, včetně normalizačního Rumcajse a Krkonošských pohádek.
Diana se narodila v roce 1936, první rok života strávila v Zásmukách, odkud se rodina přestěhovala do Častolovic. Na rodovém sídle v Častolovicích vyrůstala obklopena krásou zámeckého interiéru, ve společnosti vzdělaných a vážených příbuzných z řad české i evropské aristokracie, kteří rádi přijížděli k Leopoldu a Cecilii Sternbergovým na návštěvu.
Častolovický zámek vlastnili Sternbergové po jedenáct generací, poslední majitelé jej v důsledku tragických dějinných událostí 20. století museli dvakrát nedobrovolně opustit.
Leopold Sternberg odmítl přijmout německé občanství, a patřil spolu s představiteli jedenácti českých šlechtických rodů k signatářům tří tzv. šlechtických deklarací z let 1938 a 1939 na obranu československého státu a národa.
V rámci odvety uvalili Němci na jejich majetek “nucenou správu” a rodina hraběte Leopolda musela v roce 1941 svůj zámek uvolnit. Po skončení války se Sternbergovi vrátili zpět do Častolovic, ale v únoru 1948 přišel převrat a moci se chopili komunisté.
Krátce po komunistickém puči a po konfiskaci veškerého rodového majetku se manželé Sternbergovi rozhodli pro emigraci. Odjeli vlakem jen se zavazadly do Paříže a odtud se po vyřízení všech nutných formalit vydali do Spojených států. Po několika letech na Floridě je zlákala Jamajka, kde Cecilie založila keramickou dílnu, která mimochodem funguje dodnes, zároveň zde provozovala malý penzion.
V Praze s Olgou Havlovou
Diana Jamajku milovala, nicméně odešla studovat do New Yorku a do Evropy, v Paříži se seznámila s Henrym “Harrym“ Phippsem, kterého si v roce 1957 vzala a přijala příjmení Phipps. V témže roce zemřel Leopold hrabě Sternberg. Současně se začala měnit politická situace na Jamajce a Cecilie se rozhodla vrátit do Anglie, kde se narodila.
S Olgou Havlovou (Václav byl v té době ve vyšetřovací vazbě) se Diana seznámila během své druhé návštěvy Československa v roce 1988, za dva roky už ji prezident Havel pozval na Pražský hrad, aby zde a také v Lánech pomohla s úpravami interiéru.
Manželům Phippsovým se v roce 1959 narodila dcera Alexandra, avšak Harry tragicky zemřel, když byly Alexandře pouhé tři roky. Diana s dcerkou se přestěhovaly do Londýna, kde se Diana záhy stala vyhledávanou interiérovou designérkou, její klientelu tvořili známí umělci, spisovatelé, novináři, hudebníci, herci.
V roce 1978 vydala knihu rad a návodů, jak si zařídit byt s co nejmenšími náklady Affordable Splendour (Dostupný přepych), text doprovodila vlastními ilustracemi. Kniha se ihned stala bestsellerem na obou stranách Atlantiku a dočkala se opakovaných vydání.
S Olgou Havlovou (Václav byl v té době ve vyšetřovací vazbě) se Diana seznámila během své druhé návštěvy Československa v roce 1988, za dva roky už ji prezident Havel pozval na Pražský hrad, aby zde a také v Lánech pomohla s úpravami interiéru.
Byla to výzva, které nemohla Diana odolat, ačkoliv byla v Londýně spokojená, vydala se do neznámé morálně i ekonomicky zdevastované země a pustila se do práce.
Zároveň s Olgou chystaly založení dobročinné organizace. Diana pozvala do Prahy svoji kamarádku, bývalou první dámu USA Jacqueline Kennedy Onassis, aby se s nimi podělila o své mimořádné zkušenosti, ta s radostí vyhověla.
Vznik Výboru dobré vůle byl nesmírně významný počin, byl první neziskovou organizací u nás, která se zaměřila na pomoc postiženým spoluobčanům.
Diana byla nenahraditelná při získávání zahraničních sponzorů a v navazování kontaktů s mezinárodními nadacemi, věděla jak takové organizace fungují a jak se financují. V té době neměl v Československu s podobnou aktivitou nikdo žádnou zkušenost.
Renesanční krása a elegance
Na podnět Olgy zažádala Diana o restituci rodového majetku a po dvou letech restitučního řízení převzala od státu své zámky v Častolovících a v Zásmukách.
Zodpovědnost k rodové tradici a k původní vlasti povýšila nad vlastní pohodlí, vzdala se úspěšné kariéry bytové designérky v Londýně, vrátila se do Čech a neúnavně pracovala na rekonstrukci komunisty zkonfiskovaného a zničeného majetku v Častolovicích a Zásmukách.
Zůstalo nám po ní velkolepé dílo a doufám, že její rodina bude o častolovický zámek pečovat se stejnou láskou a odhodláním jako ona.
Kromě toho, že veškeré náklady hradila ze svých zdrojů, sama šila závěsy, čalounila nábytek, lepila tapety, pracovala se dřevem. Zanedbaný anglický park uvedla do původní podoby, obnovila matčinu růžovou zahradu a založila zvěřinec.
Častolovickému zámeckému komplexu vrátila jeho renesanční eleganci a krásu a těšila se ze zájmu veřejnosti, provoz zámku financovala z výnosů svých lesů.
Diana zemřela 30. července po dlouhé a vyčerpávající nemoci, se kterou se potýkala trpělivě a s grácií sobě vlastní, nikdy si nestěžovala a o své nemoci nemluvila.
Zůstalo nám po ní velkolepé dílo a doufám, že její rodina bude o častolovický zámek pečovat se stejnou láskou a odhodláním jako ona. Dianě za veškeré úsilí patří velký dík nás všech, kteří jsme tuto renesanční perlu navštívili a mohli tak obdivovat krásu pečlivě pěstovanou po několik generací Sternbergů.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Když Krkonoše připomínaly polomrtvou ještěrku bez ocásku a přežily svou smrt
„Underground pro mě znamená žít mimo struktury,“ říká fotograf Jan Ságl
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
3 komentáře
Můžeme potvrdit 🙂 Pokaždé zavítáme-li do východních Čech ,neopomeneme navštívit zámek či jeho park .Kdysi jsme potkali i paní Stenrbergovou s psíkem a její aura byla nepřehlédnutelná .
Autorka zapomíná na to, že těch slušných šlechticů, jaké popisuje, byla spíš menšina. Řada šlechtických rodů u nás získala majetky v rámci pobělohorské zlodějiny a zloději zůstala, protože to vynášelo víc než slušnost.
A pro národ je mnohem důležitější plošná gramotnost obyvatelstva než nějací vzdělaní „elitáři“. A zase, před Bílou horou byla u nás vysoká míra gramotnosti, zatímco v pobělohorském období byla snaha udržovat obyvatelstvo uměle negramotné (dokud na negramotnost svých vojáků nedoplatila Mařka Tereziová při střetu s Pruskem, jehož vojáci byli gramotní a mj. mohli mít i lepší výcvik).
A nelze zapomenout i prasečiny typu „práva první noci“. Kdysi na konci 90. let se o tom diskutovalo na Neviditelném Psovi, kde to někteří diskutující popírali, leč ozval se jeden, že byla persekuována ještě jeho babička za to, že se nechala odpanit před svatbou dědečkem, protože ten nechtěl panského parchanta.
Šlechtických rodů, které roce v 1938 a 1938 podepsali deklaraci o nesouhlasu nástupu Hitlera bylo 33 ne pouhých 11, jak píše autorka. To je pouze informace a před šesti roky byly i putovní výstavy na hradech a zámcích,kde tito signatáři z jednotlivých rodů jsou uvedeni.