Foto: Profimedia

Co ti říká slovo národ? Národní mýty často skrývají jen vlastní egoismus

Napsal/a -pes- 28. září 2022
FacebookTwitterPocketE-mail

Národní mýty jsou často jen skrytý nacionální egoismus, alibi pro politické obchodování a víra v kulturní konstrukty po záruční době. Současně však vidíme kolem sebe lidi, kteří otevírají svá srdce, mysli, příbytky, peněženky… potřebným. Tváří tvář přetlaku mudrování, komentářů, informací a svědectví o veřejném prostoru existuje vlastně jediná podstatná otázka, kterou bychom měli klást sami sobě: udělali jsme, s ohledem na svoji pozici a roli ve společnosti, co jsme měli a mohli udělat?

Úvod textu je úryvkem z knihy Mýty, která vznikala jako reakce na společenskou situaci od jara roku 2021. Je výsledkem ročního dialogu několika lidí, kteří se zamýšleli nad tématem národních mýtů a především nad důsledky, ke kterým může vést jejich zneužití, manipulace s nimi či jejich neznalost.

Původně drobná knížečka textů Fedora Gála, Jana Urbana a dalších spoluautorů by měla vyjít v druhém, rozšířeném vydání, moderně ilustrovaná, v nápadité grafické úpravě.

Její vydání můžete podpořit v rámci sbírky na stránkách Donio, ZDE.

„Kniha přináší poselství o tom, že diskuse je nutná – nemusíme vždy vědět, nemusíme souhlasit, ale měli bychom umět slyšet jeden druhého a pokusit se o porozumění a respekt. Není to možná žádný velký objev, ale v reálném životě na něj prostě příliš často zapomínáme. Proto ta kniha, založená na diskusi a ochotě si naslouchat,“ říkají sami autoři.

Jimi jsou Fedor Gál, sociolog, bývalý politik a spisovatel, a Jan Urban, novinář, vysokoškolský pedagog a bývalý válečný zpravodaj z různých válečných konfliktů, nyní stálý spolupracovník HlídacíPes.org. Na knize dále spolupracovali Andrej Bán, Anton Vydra, Jan Kalvoda, Vojtěch Sedláček a Vlasta Urbanová.

 

Níže nabízíme několik ukázek z knihy:

Šel jsem za manželkou a zeptal se: „Co ti říká slovo národ?“ Zamyslela se a odpověděla: „Představ si, že jsi na opuštěném ostrově, sám jako Robinson, a moře ti jednou vyplaví trosečníka. Dobře by ti padlo, kdyby to byl Slovák.“ Něco na tom bude. Komunikovali bychom v rodném jazyce, sdíleli vzpomínky, možná bychom našli společné známé, snili o haluškách a borovičce… a určitě by došlo taky na národní mýty.

Poté jsem zavolal do Bratislavy bratrovi Egonovi, který je filozof. Odtušil, že ze mě mluví typický Žid z diaspory. Člověk bez domova, postrádající ono „lepidlo“, které drží národy pohromadě. No, nevím, jestli se trefil. Vlastně i ten nacionalismus může být v některých případech pozitivní a funkční.

Souzním však s Arendtovou, která kdysi řekla, že není schopna milovat národy, jenom konkrétní lidi. A se čtrnáctým dalajlámou, který brojil (laskavě a soucitně, samozřejmě) proti každému vydělování, vyčleňování…

Pro rabíny, včetně moudrého Karola Sidona nebo Johnatana Sackse, těžko přijatelné. Vždyť je to (jejich!) víra (které někteří říkají mytologie), která dává naději, smysl a cíl spoustě lidských životů. A další víry jiným. A nejsou věda a víra parťáci? říká sekulární liberál Fedor.


Národní mýty jsou produktem kulturní evoluce a provázely etablování národních států. S „rozmazáváním“ jejich hranic a smyslu přecházejí také ony do nových podob, překračují omezenost „národního“. Zažíváme resuscitaci obojího, národního i globálního, v novém hávu a v nových kontextech. Je to povýtce především spor náboženských a politických věrovyznání, lemovaný dějinnými kataklyzmaty.


Mně z toho vylézá hrozně zajímavé téma – jestli střední Evropě neujíždí zase vlak a jestli se nakonec v hysterickém poznání, že na ten nový svět nestačíme, nevrhneme zpátky ke zbožštění narodnictví. V Rusku a na Balkáně už to vidíme v přímém přenosu.

Existenciální nejistota současné doby se na jedné straně projevuje bouráním historických mýtů a pomníků, „narovnáváním historických stereotypů“ a kampaněmi za individuální práva typu Me Too či práva kolektivní. Zároveň nebývale narůstá emocionalita vnímání identity jedince i „národů“.

Přesto je naše doba popisována jako doba post-pravdy nebo dokonce post-fakticity. Tento duchovní zmatek obsahuje přiznání, že velká část naší představy o nás samotných jako jednotlivcích i politických národech je pouhou fantazií (fikcí)– tedy, že všichni žijeme obecně ve Fantasylandu (Kurt Andersen).

Identitu opřenou o minulost prý už vůbec nepotřebujeme, protože naše identita je už jen pouhou postidentitou zbavenou hodnot a mravnosti, čehokoliv pevného a trvalého, fluidní a plynoucí podle okamžité módy a potřeby. Identita se v tomto pojetí odlučuje od mýtu a přestává být měřitelná morálními hodnotami.

Bylo tedy znásilnění pravdy ve studené válce či pozdější normalizační cynismus v tomto ohledu pouhou předzvěstí postmoderního a postfaktického Fantasylandu? Každý sám za sebe? Je právě zde vysvětlení neschopnosti společenských věd i politiky nabídnout světu novou vizi po roce 1989?

Z psychologického hlediska je představa próteovské fluidní identity postmoderního jednotlivce bez minulosti a o minulost opřenou mravní výbavu strašidelná.

Faktem zůstává, že mravnost a s ní spojená pozitivita vnímání světa a vlastního místa v něm je pracná. Takže pokud mase nevadí, že se ubaví k smrti (Neil Postman), nemá proč se namáhat.

Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)

Líbil se vám tento text? Pokud nás podpoříte, bude budoucnost HlídacíPes.org daleko jistější.

Přispět 50 KčPřispět 100 KčPřispět 200 KčPřispět 500 KčPřispět 1000 Kč

LockPlatbu on-line zabezpečuje Darujme.cz

Skyscraper 2 Desktop (211796-4)