Kauza ČNB versus Miroslav Motejlek poukázala na to, že v Česku neexistují právně závazná pravidla pro novináře píšící o ekonomice. Pravidla, která by byla vodítkem pro novináře, investory, ale i pro orgán dohlížející na férovost obchodování. V textu pro HlídacíPes.org základní teze pro ekonomickou žurnalistiku zformuloval právník Aleš Rozehnal. 

Miroslav Motejlek, provozovatel serveru motejlekskocdopole.com (dříve motejlek.com), dostal od České národní banky pokutu milion korun za údajnou manipulaci s cenou akcií telekomunikační firmy O2 Czech Republic. Proti tomuto postihu se hodlá bránit všemi relevantními prostředky.

Pokuta se týká zprávy publikované na facebookovém profilu motejlek.com, která se týkala budoucího vývoje akcií společnosti O2. ČNB novináři Motejlkovi vytýká větu z 19. 8. 2015 ve znění: „u O2 už o 300 absolutně nepochybuji, viděl bych to spíše ke 400“ a dále pak větu ze dne 24. 8. 2015 ve znění: „O2 proti všem, 170 prolomeno, a nekončíme“.

Zákaz informovat by byl protiústavní

Je očividné, že novináři mohou svým informováním o akciovém trhu či jednotlivých titulech ovlivnit finanční trh. Míra ovlivnění je pak přímo úměrná vlivu média či novináře samotného.

Je však ale možné zakázat publikování údajů, které mohou sloužit jako investorská doporučení?

Takový zákaz by byl nejen nerozumný, ale i protiústavní. Porušoval by právo novinářů informovat o věcech oprávněného veřejného zájmu, kterým je i akciový trh, a právo investorů na informace o tomto trhu.

Psali jsme též:

Čarování s cenou akcií v Česku: Babiš i manažer ČEZ zproštěn podezření. A co Kellnerova O2?

Popisovaný případ mimo jiné ukázal na neexistenci právně závazných pravidel ekonomické žurnalistiky, které by byly vodítkem pro Českou národní banku, ale i pro samotné novináře.

Vágně formulovaná pravidla Syndikátu novinářů, který příliš mnoho novinářů nesdružuje, nereprezentuje a nepožívá příliš velké prestiže, takovými pravidly zcela jistě nejsou.

Pravidla pro ekonomické novináře

Jak by taková pravidla měla vypadat? Z pravidel, která platí v zemích s dlouho tradicí ekonomické žurnalistiky, lze dovodit následující.

• Novinář by neměl vyjadřovat svůj osobní názor na investici, pokud by nebyla podložena názorem respektovaného jmenovaného zdroje nebo užitím reálných metrik, jako jsou valuační metody či historický výkon.
• Novinářská analýza by měla odrážet expertizy, znalosti a využití kontaktů, ale nikoli pouhé názory, respektive dohady. Měla by také odkazovat na označený autoritativní zdroj, kterým ale samozřejmě může být i novinář sám. Pokud je takovým zdrojem novinář sám, musí používat realistické a podložené metody, z nichž vyvozuje své závěry.
• Novinář by se také měl snažit o prezentaci oponentních názorů na titul, o kterém referuje.
• Názory by měly pocházet od důvěryhodných osob, které investují velké objemy peněz, pracují pro prestižní investorské domy nebo mají vynikající historii na trhu.
• Pokud se zpráva nebo investorské doporučení týkají společnosti, v níž má podíl novinář nebo člen jeho rodiny, musí to oznámit svým čtenářům, posluchačům či divákům.
• Novinář nesmí obchodovat s akciemi, o kterých referoval v posledním měsíci nebo o kterých hodlá referovat v blízké budoucnosti.
• Časovým horizontem by mělo být, zda jeho ediční aktivity mohou mít vliv na cenu akcií. Novinář nesmí dělat krátkodobé obchody a každý titul by měl držet po dobu alespoň 30 dnů.

Jasná a vynutitelná pravidla ekonomické žurnalistiky by byla přínosná nejen pro investory, ale i pro orgán dohledu a pro novináře samotné.