Číně patří jedna z předních pozic v aktuálním závodě o vakcínu proti Covidu-19. Krátká a bouřlivá historie rozvoje čínských biotechnologií je ale zatížená celou řadou skandálů s nekvalitními vakcínami a všudypřítomnou korupcí. Ty přitom zpravidla zůstávají nevyšetřené, a čínská veřejnost tak vakcínám z domácí produkce příliš nevěří.

Krátce předtím, než první státy včetně Velké Británie a USA schválily použití vakcíny proti Sars-CoV-2, vyvinuté americkou společností Pfizer ve spolupráci s německou BioNTech, zveřejnila velká západní média rozsáhlé reportáže odkrývající košaté korupční podhoubí rychle se rozvíjejícího čínského farmaceutického průmyslu.

Šlo například o detailní rozkrytí pozadí systematického testování v počátcích epidemie ve Wu-chanu v lednu 2020, kdy „dostat se k testu bylo jako vyhrát v loterii“, nebo o šokující kauzy osob stojících v čele čínského úsilí o vývoj vlastní vakcíny. Hlavními jmenovateli jsou v obou případech netransparentnost, manipulace s informacemi a korupce.

Očkovací král

China Digital Times přinesly přehled největších skandálů pod titulkem „Uvedení čínské vakcíny zastiňuje dlouhá historie korupce ve farmaceutickém průmyslu“. Rozsáhlá reportáž, zveřejněná 7. prosince v New York Times, shrnuje korupční pozadí čínského výrobce vakcíny Shenzhen Kangtai Biological Products, který je partnerem švédsko-britského konglomerátu AstraZeneca.

Tato čínská společnost se chystá brzy uvést na světový trh vlastní vakcínu. Její šéf Tu Wej-min, jemuž se doma přezdívá „očkovací král“, je podle žebříčku Forbes momentálně 112. nejbohatším mužem v Číně. Podařilo se mu včas naskočit na vlnu rozvoje biotechnologií v době, kdy Čína v zájmu „státní bezpečnosti“ usilovala o vývoj vlastních vakcín s cílem zbavit se do budoucna závislosti na západních firmách.

Po roce 2000 Tu Wej-min pomáhal s vývojem čínské vakcíny proti vzteklině ve spolupráci s francouzskou společností Sanofi Pasteur. Poté v roce 2008 přešel do Shenzhen Kangtai, která vznikla v 90. letech s účastí amerického farmaceutického gigantu Merck. V této době mnohé západní firmy z oblasti celé škály technologií využívaly partnerství s čínskými subjekty k tomu, aby získaly přístup na přísně střežený čínský trh. Domácí společnosti si díky tomu naopak zajišťovaly „cenné znalosti výrobních postupů a technologií“. Nejinak tomu bylo i v oblasti farmaceutického průmyslu.

Společnost Shenzhen Kangtai se záhy nechvalně „proslavila“ skandály kolem vakcíny proti žloutence typu B. Pobouření vyvolala například úmrtí 17 kojenců v roce 2013, která byla spojována s tímto očkováním. V posledních deseti letech provázely kariérní růst Tu Wej-mina také úplatky a podvody. V roce 2010 to byla kauza utajené vadné série vakcín proti vzteklině, která byla odhalena až poté, co Tu prodal většinový podíl ve firmě, jež je vyráběla. V roce 2016 se zase podle New York Times dostal k soudu případ, kdy Tu Wej-min osobně uplácel úředníky, kteří mu pomáhali uvést na trh vakcíny, jež neprošly řádným schvalovacím procesem.

Tu Wej-minův jmenovec, bývalý novinář Tu Tchao-sin, který byl v roce 2016 uznán soudem vinným z „poškození Tu Wej-minovy pověsti“ a o rok později pověsil práci investigativního novináře na hřebík, pro New York Times řekl: „Vakcíny se zdají být nedotknutelným tématem. Ať jsem se snažil sebevíc, pravda mi stále unikala. Měl jsem všechny důkazy, ale věděl jsem, že tento případ nikdy nevyhraji.“

Číňané „svým“ vakcínám nevěří

Vůči domácím vakcínám panuje mezi čínskou veřejností dlouhodobá nedůvěra a vláda dělá vše pro to, aby tento stav zlomila. Skandály podobné výše zmíněným zpravidla končí ututláním, v lepším případě zaplacením pokuty nebo odsouzením místního malého úředníka za braní úplatků.

V minulosti došlo i na extrémní tresty, jako tomu bylo v případě bývalého šéfa čínské Státní správy potravin a léčiv Čeng Siao-jüho a jemu podřízeného ředitele odboru schvalování léčiv Cchao Wen-čuanga, kteří byli oba v roce 2007 popraveni.

Ke skutečnému vyšetřování kvality výroby však zpravidla nedojde. Veškeré články na tato témata postupně z veřejného prostoru mizí a aktivisté, například z řad rodičů postižených či zemřelých dětí, a jejich právní zástupci jsou systematicky perzekvováni. Toto vše se pak v jakémsi začarovaném kruhu znovu podepisuje na převládající nedůvěře k domácí čínské produkci v oblasti očkování.

Není proto divu, že atmosféra před očekávaným uvedením několika možných adeptů čínských vakcín proti Sars-CoV-2 na domácí i globální trh je značně napjatá. Pro čínskou vládu a komunistickou stranu se jedná nejen o otázku prestiže, ale právě i důvěry.

Jak naočkovat celý svět

Washington Post v reportáži ze začátku prosince zase odhaluje podobně pochybnou cestu na vrchol jednoho z nejžhavějších adeptů na čínskou vakcínu proti Covidu, který má ambice pokrýt potřeby trhu v rozvojových zemích, jako jsou Brazílie, Turecko nebo Indonésie – podniku Sinovac Biotech.

Tato společnost upevnila své přední postavení na čínském trhu, když během epidemie SARS v roce 2003 jako první zahájila klinické testování vakcíny proti této nemoci. V roce 2009 pak získala další prvenství, když v Číně uvedla na trh první vakcínu proti prasečí chřipce, u níž tehdy hrozilo vypuknutí pandemie. Obě vakcíny doprovázely korupční skandály, jež se dostaly až k soudu.

Na čínském trhu jsou už nyní pod záštitou oficiálního „stavu ohrožení“ distribuovány vakcíny státní firmy Sinopharm a také vakcíny vyvinuté společností CanSino ve spolupráci s jedním z armádních výzkumných center. CoronaVac od Sinovacu se pak chystá na brzké uvedení na zahraniční trhy. A to i přes pochopitelné obavy odborníků ze zemí, kde je kladen důraz na lékařskou etiku, nezávislé posuzování vědeckých výzkumů i následné testování léčiv. Washington Post například cituje ředitele oddělení lékařské etiky medicínského centra Langone při New York University Arthura Caplana:

„Skutečnost, že daná společnost má v historii korupční skandály, vrhá dlouhý stín pochybností na její nepublikovaná data týkající se účinnosti a bezpečnosti vakcíny, která navíc ani neprošla řádným peer-review procesem. I v době pandemie by tvrzení společnosti s morálně pochybnou historií měla být přijímána s velkou obezřetností.“

Podle New York Times se Čína otázkou bezpečnosti vakcín zabývá méně než jiné země. Ve Spojených státech federální vláda v případě jakýchkoli hlášených problémů spojených s očkováním řídí rozsáhlé vyšetřování. V Jižní Koreji, kde byla nedávno hlášena řada úmrtí v souvislosti s očkováním proti chřipce, zase vláda zveřejnila kompletní data o všech úmrtích, aby obnovila důvěru veřejnosti.

Vzpomínáte na Wu-chan?

V Číně však lze něco takového podle minulých zkušeností očekávat jen stěží. To ostatně naznačuje i dění kolem zavádění testování na nový koronavirus těsně po jeho objevení ve Wu-chanu koncem roku 2019. O něm přinesl rovněž začátkem prosince obsáhlou reportáž server AP News.

Popisuje počáteční zmatky a výpadky v testování, které nastaly v době před lockdownem Wu-chanu 23. ledna 2020, po zcela nelogických rozhodnutích úřadů. Ty efektivně bránily nejen otevřenému informování o novém typu koronaviru šířícím se mezi lidmi, ale také blokovaly úsilí čínských lékařů a vědců o odhalení přítomnosti viru a masivní testování. Podle zjištění spolupracovníků společnosti Associated Press přímo v Číně zpočátku dostaly licenci na testování pouze tři dosud neznámé firmy ze Šanghaje s velmi krátkou historií působení. Za tímto rozhodnutím údajně stály opět konexe a korupce.

Počáteční rozhodnutí konkrétních čínských úředníků byla na jedné straně motivována strachem z nadřízených autorit a neochotou řešit problémy a na druhé straně všudypřítomnou zkorumpovaností. Následkem toho došlo k situaci, kdy podle reportáže bylo „dostat se k testu na Covid během ledna pro obyvatele Wu-chanu těžší než vyhrát v loterii“.

To, společně s cíleným tutláním informací a postihy pro „whistleblowery“, vedlo k fatálnímu rozšíření nového koronaviru po celém Wu-chanu a – vzhledem k jednomu z vrcholů turistické sezóny mezi „západním“ a „čínským“ novým rokem –  dále do celého světa.

Podle zdrojů AP platily „šanghajské firmy GeneoDx Biotech, Huirui Biotechnology a BioGerm Medical Technology čínskému Centru pro kontrolu a prevenci onemocnění za informace a distribuční práva na jejich testy“.

Kauzy zdokumentované na základě soudních záznamů a přímých rozhovorů se svědky ilustrují dlouhodobou netransparentnost a zkorumpovanost prostředí čínského farmaceutického průmyslu. To vyvolává řadu pochybností ohledně spolehlivosti informací a dat, která se v této atmosféře dostávají na veřejnost.

I přesto jsou však některé země čínským testům a vakcínám nakloněny a dost možná jim dají na svém trhu zelenou, ať už z důvodu dostupnosti, ceny, nebo jako výraz náklonnosti k „přátelské spolupráci“.