Mediální výchova se v českých školách často omezuje jen na hodiny informatiky. Sami učitelé by přitom rádi, aby vedle správného nastavování hesel a online bezpečnosti mohli žáky seznamovat i s technikami ověřování informací nebo s orientací ve světě médií. Pedagogické fakulty je však podle závěrů čerstvého průzkumu na nic podobného nepřipravují.

V jakém stavu je české školství z pohledu mediální gramotnosti, zmapoval výzkum, který ve spolupráci s projektem O2 Chytrá škola provedlo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci – na rozsáhlém vzorku 2155 učitelů napříč Českou republikou.

„Drtivá většina pedagogů v rámci své pedagogické přípravy (a po ní) neabsolvovala žádný kurz mediální výchovy a mediální výchovu zařazují do svých hodin ve velmi omezeném množství,“ shrnuje výsledky průzkumu jeden z jeho autorů Kamil Kopecký. To, že se v rámci svého vlastního studia setkali tématem mediální výchovy, uvedlo jen 18 procent učitelů. Asi třetina dotázaných pak prošla semináři či školením k mediální výchově během své učitelské praxe.

Místo bezpečných hesel ověřování informací

To se odráží i v tom, jak reálně výuka mediální výchovy na českých školách vypadá. Coby průřezové téma se objevuje v řadě předmětů, nejčastěji v informatice (tak odpovědělo skoro 60 procent učitelů), občanské výchově (54 procent) a češtině (44 procent).

Výuce mediální výchovy se nějakým způsobem věnuje polovina učitelů, 47 procent průřezově a jen tři procenta ji vedou jako samostatný předmět. Vůbec mediální výchovu neučí 45 procent dotázaných učitelů.

Zdroj: Český učitel ve světě médií (se souhlasem autorů)

Stejně důležité jako časová dotace věnovaná mediální výchově je ale i obsahová náplň této výuky. A při ní se realita poměrně výrazně rozchází s představami učitelů, co by se vlastně v mediální výchově mělo probírat.

Nejčastěji se totiž vyučuje práce s internetem, vyhledávání informací (tak odpovědělo 59 procent učitelů), dále pravidla online bezpečnosti (51 procent) nebo využívání komunikačních nástrojů na internetu (50 procent). Když měli učitelé říct, jaká témata by v hodinách mediální výchovy měla posílit, nejčastěji zmínili hoaxy a falešné zprávy (35%) nebo orientaci ve světě médií (32%).

Veřejnoprávní média vedou

„Výzkum ukázal, že učitelé nejvíce důvěřují veřejnoprávním médiím, a to ať už se jedná o Českou televizi, Český rozhlas či Českou tiskovou kancelář. Naopak nejméně věří například webům jako Sputnik nebo Aeronet, které jsou mnohdy označeny právě za alternativní či rovnou dezinformační,“ shrnuje další z výzkumníků Univerzity Palackého Dominik Voráč.

Důvěryhodnost veřejnoprávních médií se nejsilněji projevuje v online prostoru. Učitelé v 75 % případů považovali za důvěryhodné webové stránky České tiskové kanceláře (ctk.cz), dále iRozhlas (75 %) a ČT24 (71 %). Tyto tři servery by také učitelé nejvíce doporučovali žákům jako zdroj informací.

Za zmínku stojí i to, že nejčtenější český deník, bulvární Blesk, má mezi učiteli výrazně slabší pozici než v celkové populaci. Pravidelných čtenářů Blesku je mezi nimi jen jedno procento. Nejčtenějším tištěným médiem je u kantorů Mladá Fronta Dnes, kterou čte pravidelně 14 procent z nich. Nejdůvěryhodnějším deníkem jsou však podle 75 procent učitelů Hospodářské noviny.

Pouze dva respondenti z celého průzkumu uvedli jako relevantní zdroj informací pro žáky server Parlamentní listy. A zhruba každý desátý věří serverům jako Aeronet nebo Sputnik. To je lepší skóre ve srovnání s tři roky starým průzkumem pro organizaci Člověk v tísni, kdy zmiňované weby označilo jako důvěryhodné 27 procent respondentů – učitelů.