Mediální výchova se v českých školách často omezuje jen na hodiny informatiky. Sami učitelé by přitom rádi, aby vedle správného nastavování hesel a online bezpečnosti mohli žáky seznamovat i s technikami ověřování informací nebo s orientací ve světě médií. Pedagogické fakulty je však podle závěrů čerstvého průzkumu na nic podobného nepřipravují.
V jakém stavu je české školství z pohledu mediální gramotnosti, zmapoval výzkum, který ve spolupráci s projektem O2 Chytrá škola provedlo Centrum prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci – na rozsáhlém vzorku 2155 učitelů napříč Českou republikou.
„Drtivá většina pedagogů v rámci své pedagogické přípravy (a po ní) neabsolvovala žádný kurz mediální výchovy a mediální výchovu zařazují do svých hodin ve velmi omezeném množství,“ shrnuje výsledky průzkumu jeden z jeho autorů Kamil Kopecký. To, že se v rámci svého vlastního studia setkali tématem mediální výchovy, uvedlo jen 18 procent učitelů. Asi třetina dotázaných pak prošla semináři či školením k mediální výchově během své učitelské praxe.
Místo bezpečných hesel ověřování informací
To se odráží i v tom, jak reálně výuka mediální výchovy na českých školách vypadá. Coby průřezové téma se objevuje v řadě předmětů, nejčastěji v informatice (tak odpovědělo skoro 60 procent učitelů), občanské výchově (54 procent) a češtině (44 procent).
Výuce mediální výchovy se nějakým způsobem věnuje polovina učitelů, 47 procent průřezově a jen tři procenta ji vedou jako samostatný předmět. Vůbec mediální výchovu neučí 45 procent dotázaných učitelů.
Zdroj: Český učitel ve světě médií (se souhlasem autorů)
Stejně důležité jako časová dotace věnovaná mediální výchově je ale i obsahová náplň této výuky. A při ní se realita poměrně výrazně rozchází s představami učitelů, co by se vlastně v mediální výchově mělo probírat.
Nejčastěji se totiž vyučuje práce s internetem, vyhledávání informací (tak odpovědělo 59 procent učitelů), dále pravidla online bezpečnosti (51 procent) nebo využívání komunikačních nástrojů na internetu (50 procent). Když měli učitelé říct, jaká témata by v hodinách mediální výchovy měla posílit, nejčastěji zmínili hoaxy a falešné zprávy (35%) nebo orientaci ve světě médií (32%).
Veřejnoprávní média vedou
„Výzkum ukázal, že učitelé nejvíce důvěřují veřejnoprávním médiím, a to ať už se jedná o Českou televizi, Český rozhlas či Českou tiskovou kancelář. Naopak nejméně věří například webům jako Sputnik nebo Aeronet, které jsou mnohdy označeny právě za alternativní či rovnou dezinformační,“ shrnuje další z výzkumníků Univerzity Palackého Dominik Voráč.
Důvěryhodnost veřejnoprávních médií se nejsilněji projevuje v online prostoru. Učitelé v 75 % případů považovali za důvěryhodné webové stránky České tiskové kanceláře (ctk.cz), dále iRozhlas (75 %) a ČT24 (71 %). Tyto tři servery by také učitelé nejvíce doporučovali žákům jako zdroj informací.
Za zmínku stojí i to, že nejčtenější český deník, bulvární Blesk, má mezi učiteli výrazně slabší pozici než v celkové populaci. Pravidelných čtenářů Blesku je mezi nimi jen jedno procento. Nejčtenějším tištěným médiem je u kantorů Mladá Fronta Dnes, kterou čte pravidelně 14 procent z nich. Nejdůvěryhodnějším deníkem jsou však podle 75 procent učitelů Hospodářské noviny.
Pouze dva respondenti z celého průzkumu uvedli jako relevantní zdroj informací pro žáky server Parlamentní listy. A zhruba každý desátý věří serverům jako Aeronet nebo Sputnik. To je lepší skóre ve srovnání s tři roky starým průzkumem pro organizaci Člověk v tísni, kdy zmiňované weby označilo jako důvěryhodné 27 procent respondentů – učitelů.
Líbil se vám tento text?
Podpořte nás prostřednictvím Darujme nebo převodem pomocí QR kódu
Moc děkujeme za podporu!
Platbu on-line zabezpečuje Darujme.cz
Bohužel, z vlastní zkušenosti rodiče vidím, že i jen naučit ty (pokud možno všechny) děti i jen ty základy správného spuštění program a nastavování/zadávání hesel je poměrně fuška, a musí se pořad trénovat dokola.
Taky se u nás na jaře stalo, že když měli distanční výuku, tak se z deseti připojilo jenom jedno, ty ostatní tvrdily že prý se nedokážou připojit (a to doma počíítač/smart i s internétem měly. Halt je nutné počítat s tím , že ty jejich takzvané znalosti IT končí u šmidlání her na dotykáči, a všechno ostatní je nutné je tvrdě naučit, stejně jako malou násobilku nebo vyjmenovaná slova…
No a k tomu druhému, ale samozřejmě že to základní je naučit, že ne všechny informace na internetu jsou pravdivé, důvěryhodné a správné a nelze se na ně, bez dalš´ího ověřování spoléhat. To ano, jenomže na mnohem niž´ší bazální úrovni, než je politika a geopolitika. Na to mají tak dekádu čas.
Je to asi jako kdyby ty děti varovali, že nemají chodit s cízím pánem. a na žvatlavou otázkou „Ploč ne“?
Zněla odpověď, protože je to komunista :))))
Studenti Ped fakult a učitelé taky za minulého režimu věděli, že nemají přiznávat poslouchání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky … 🙂
Tragédií je, že učitelům přijde, že mezi veřejnoprávními médii a Aeronetenem je nějaký rozdíl.
Tragédií je, že ti co umějí psát, nespatřují rozdíl mezi veřejnoprávními médii a aeronenetem.
V důvěryhodnosti určitě ne. Navíc, pokud vím, mantrou veřejnoprávních médií je vyváženost, nikoliv kvalita. Když chcete vidět Zemana či Grebeníčka, vůbec nemusíte na Aeronet, stačí si pustit veřejnoprávní televizi.
Jediný rozdíl je asi ve financování, jiný by se těžko hledal.
Kdyby učitelé přiznali, že věří aeronetu víc než ČT, už by na škole měli neziskovku Člověk v tísni, která by jim zničila život. Proto raději říkají to, co se ponich chce.