Na to, že Česku chybí strategická komunikace, upozorňují odborníci dlouhodobě. Důrazné varování dostala na stůl i vláda už v roce 2016. Tehdejší Audit národní bezpečnosti dokonce popisoval jako jednu z možných krizí i epidemii, v jaké se Česko právě nachází. Stát ale jasně a centrálně komunikovat pořád neumí. Je to i jeden hlavních z úkolů pro nového ministra zdravotnictví.

Když deník Blesk zveřejnil fotografie exministra zdravotnictví Romana Prymuly po schůzce v uzavřené restauraci, beztak nízká důvěra veřejnosti směrem k vládním opatřením proti Covidu se dál propadla. Podle průzkumu CVVM v září vládnímu postupu v pandemii důvěřovalo jen 48 % lidí.

Kabinet premiéra Andreje Babiše doufá, že tento trend zastaví nový ministr Jan Blatný. Vláda chce také spustit rozsáhlou komunikační kampaň za 50 milionů korun. Návrh je součástí širšího vládního plánu, který má vést k vytvoření strategické komunikace státu.

Děláme chyby a víme to

„Od začátku druhé vlny epidemie se komunikace ze strany státu k občanům potýká s výraznými problémy, které mohou mít vliv na ochotu občanů dodržovat doporučení nebo omezení,“ přiznává v současném materiálu ministerstvo zdravotnictví s tím, že špatná komunikace může mít dopad jak na účinnost opatření, tak na počty nakažených a zemřelých v důsledku koronavirové epidemie.

Chybná komunikace je letos během pandemie koronaviru zřejmá na úrovni celé vlády, nejen resortu zdravotnictví. Jednotliví ministři například sdělovali důležitá rozhodnutí různými komunikačními kanály, a to i přes sociální sítě, nebo při zavádění opatření postupovali v rozporu s tím, co říkali dřív.

K tomu je třeba připočítat neschopnost vlády vyvracet dezinformační kampaně související s Covidem. Tímto problémem se vážně začal zabývat až Roman Prymula po nástupu do vedení resortu, tedy sedm měsíců po vypuknutí epidemie v Česku.

Varování přišlo už před lety

Jistá forma strategické komunikace v souvislosti s koronavirem tak na úrovni státu vzniká až teď, v polovině „druhé vlny“, a v době, kdy v Česku přibývají tisíce nakažených a nižší stovky mrtvých denně. Na potřebu efektivní komunikace v době krizí však upozorňoval už Audit národní bezpečnosti z roku 2016, který tehdy nechalo zpracovat ministerstvo vnitra.

Audit vládu jasně upozornil, že musí vybudovat a rozvíjet komunikační infrastrukturu „pro využití při zajišťování vnitřního pořádku, bezpečnosti státu a řešení krizových situací“, tedy třeba i té, ve které se Česko právě nachází. O epidemiologické hrozbě se dokonce v auditu přímo píše.

„Bezpečná a dostatečně odolná cesta přenosu informací mezi dotčenými složkami státní moci, jejichž informační a rozhodovací potenciál je klíčový pro případ rychlé reakce, je nezbytným technickým předpokladem odolnosti státu vůči všem hrozbám bez rozdílu,“ píše se v auditu.

Právě u hrozeb typu pandemie auditoři státu doporučili například posílení personálních kapacit jak na úrovni státu, tak jednotlivých územně samosprávných celcích, aby se mohli věnovat řešení krizových situací. Zároveň apelovali na vytvoření efektivního systému koordinace státu s neziskovými organizacemi za účelem ochrany obyvatelstva nebo na řešení problematiky PR a efektivní prezentace událostí v médiích a komunikaci státu s veřejností. V neposlední řadě upozorňovali i na vytvoření finančních rezerv pro řešení mimořádných událostí.

Obdobné doporučení dal audit i v souvislosti s hybridními hrozbami a šířením dezinformací. Radil posílit občanské vzdělávání na školách, zajistit „bezpečné komunikační prostředí pro potřeby řízení při řešení všech typů krizových situací“ nebo vytvořit možnosti, jak připravit a zapojit veřejnost do „zajištění fungování státu za krizových stavů“.

Zbytečná úmrtí

Ačkoli tedy vláda měla návod, jak současnému komunikačnímu chaosu alespoň částečně předejít, neřídila se jím. Žádný resort, kromě ministerstva vnitra, za poslední čtyři roky nezřídil tým zabývající se strategickou komunikací.

„Tomu odpovídají komunikační schopnosti ministerstva zdravotnictví od jarního počátku krize. Až na výjimky není stát schopen zasáhnout různé cílové skupiny svou vysvětlovací kampaní, členové vlády komunikují už měsíce naprosto nekoordinovaně, vláda pak logicky ztrácí důvěru obyvatel, jelikož se v její komunikaci prostě nejde vyznat,“ říká Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty.

Podle něj jde o obrovské selhání, které vede ke zbytečným úmrtím, protože část populace nerozumí nebo nerespektuje vládní opatření. „To zapříčinila vláda, která nebyla schopna věrohodně vysvětlit vážnost situace a potřebnost opatření,“ dodává.

Strategická komunikace teď státu chybí o to víc, že se projevuje právě až během krize. „Tyto systémy už bychom potřebovali mít nastavené a nikoli je vynalézat za pochodu,“ kritizuje vládu i analytik think-tanku Atlantic Council Jakub Kalenský

Nezapomeňte na dezinformace

Ministerstvo zdravotnictví pod dnes už bývalým ministrem Romanem Prymulou se přesto alespoň začalo snažit vyvracet dezinformace v souvislosti s koronavirem. Navázalo spolupráci s analytiky ze společnosti Semantic Visions, kteří štábu ministra nyní poskytují pravidelné analýzy a dokumentace dezinformačních aktivit.

Dobře, ale pozdě, hodnotí snahu ministerstva Jaroslav Valůch, spoluzakladatel factcheckingové iniciativy C19Dezinfoservis, která vyvracela „covidové“ dezinformace na jaře: „Je dobře, že si tu potřebu vůbec uvědomili. Třeba by to mělo velmi malý pozitivní dopad teď, ale resort se to aspoň začal učit a mohl to postupně ladit do nějaké funkčnější podoby a systematičtějšího přístupu do budoucna.“

Strategická komunikace se ale netýká jen vyvracení už kolujících dezinformací. Měla by také předcházet tomu, aby jim lidé vůbec uvěřili.

„Aby to ale mohlo fungovat, musí tam být elementární důvěra v to, že ten, kdo mi něco říká, je důvěryhodný. Ministr Prymula takový pro mnohé byl svým autoritativním přístupem, který má velká část společnosti v oblibě,“ připouští Valůch. Jakákoli důvěrohodnost byla ale zničená „vyšehradskou“ aférou.

S tím souhlasí i Jakub Janda z Evropských hodnot: „Ministerstvo začalo pod ministrem Prymulou s prvními snahami komunikovat o dezinformacích, což bohužel s diskreditací a odvoláním ministra spadne pod stůl.“

Dezinformace související s koronavirem tak byly podle Jaroslava Valůcha do velké míry úspěšné: „Jejich cílem a zároveň největším společenským rizikem není přimět veřejnost, aby dezinformacím věřila. Cílem je vyvolat pocit beznaděje, zda je vůbec možné se na nějakou informaci či zdroj spolehnout,“ popisuje princip známý i z jiných dezinformačních kampaní, které se netýkají jen samotné pandemie.

Úkol pro nového ministra

Šéf analytické firmy Semantic Visions František Vrabel ale kvůli odchodu Romana Prymuly spolupráci s ministerstvem rušit nehodlá: „My neděláme PR pro pana ministra, ale pracujeme ve prospěch České republiky, aby zvládla pandemii,“ říká Vrabel.

Analytik Jakub Kalenský ale upozorňuje, že právě vazba mezi Prymulou a bojem proti dezinformacím může celou snahu poškodit. Řada lidí podle něj může snahu vnímat jako akci jednoho muže, která skončila s jeho odchodem.

„Pokud bychom měli skutečnou strategickou komunikaci, pak chyby jednoho ministra nebudou mít přílišný dopad. Máme ale spíš takový ‚ad hoc-ismus‘ než skutečnou strategii. V takové situaci je role konkrétních představitelů větší než role systému, a škody, které mohou způsobit, jsou logicky taky větší,“ říká Kalenský.

Vláda a ministerstvo zdravotnictví podle něj musí také pochopit, že strategická komunikace nemůže stát jen na spolupráci s jedinou firmou.

„Potřebujeme koordinované aktivity, které budou opravovat slabiny v informačním prostoru, které dezinformátoři zneužívají, a potřebujeme někoho, kdo bude informační agresory od jejich agrese odrazovat a trestat je za ni všemi zákonnými prostředky,“ vysvětluje.

I přesto Jaroslav Valůch z iniciativy C19Dezinfoservis věří, že se české státní instituce letos konečně začnou učit systematicky vnímat komunikační potřeby občanů a účinně na ně reagovat. Zúročí se to, až přijde další krize.