Domy, v nichž dlouhodobě žili pracovníci ruského velvyslanectví i se svými rodinami, v posledním roce – po vyhoštění velké části ambasády – z velké části osiřely. Nevyužitá je například i ruská střední škola. To, že by se tyto nemovitosti mohly využít například pro ubytování či vzdělávání ukrajinských uprchlíků, však zůstává spíše v rovině přání a úvah.

„Velvyslanectví nijak nereagovalo, ale to jsem popravdě čekal,“ přiznává poslanec za koalici Spolu a starosta městské části Praha 6 Ondřej Kolář to, že jeho výzva, aby ruská ambasáda dala k dispozici nyní prázdnou školu pro potřeby vzdělávání dětí ukrajinských válečných uprchlíků, zůstala bez odpovědi.

Kolář se proto s iniciativou obrátil i na české ministerstvo zahraničí – i zde na reakci zatím čeká. Budova školy patří Ruské federaci, stojí na pozemku Diplomatického servisu, příspěvkové organizace českého ministerstva zahraničí. 

„Otázka využití ruských nemovitostí je dlouhodobým a složitým problémem s řadou implikací. Je nutné brát v úvahu, že v případě jakýchkoliv aktivních kroků vůči ruskému majetku v ČR je nepochybné, že budou recipročně následovat bezprostřední kroky ruské strany vůči stávajícímu majetku ČR na území Ruské federace,“ reagovalo na dotazy HlídacíPes.org ministerstvo zahraničí.

Podezřelé ekonomické aktivity

Ruská škola stojí pár kroků od Sibiřského náměstí právě na Praze 6. Oblast také tvoří pomyslný střed takzvané malé Moskvy.

Na pár metrech tu vedle sebe stojí pravoslavný chrám sv. Ludmily, naproti němu zmíněná (a nyní prázdná) ruská střední škola, hned vedle Kancelář obchodního představitele velvyslanectví Ruské federace s vlající ruskou vlajkou a za ním bytovky určené pro zaměstnance ruské ambasády.  

Kolik dalších domů často na lukrativních místech Prahy či Karlových Varů pak patří ruským občanům, pouhým pohledem do Katastru nemovitostí zjistit nelze. Nemovitosti jsou často napsány na firmy, jichž Rusové v Česku vlastí zhruba třináct tisíc.

Experti poukazují na to, že firmy zde ruští občané často provozují především kvůli možnosti zůstat v zemi na takzvané podnikatelské vízum, až tři čtvrtiny z firem ve skutečnosti nevykazují žádnou činnost.

I mezi těmito podnikateli se nyní české úřady intenzivněji zaměřují na činnost Rusů na českém území a na jejich tuzemské investice.

„Mohu jen obecně potvrdit, že se BIS dlouhodobě zajímá o podezřelé ekonomické aktivity Ruska a jeho občanů na území ČR. Patří sem samozřejmě také nákupy nemovitostí, firem a další transakce, které nemají zcela jasný původ financování. V této oblasti probíhá velmi úzká spolupráce s orgány Ministerstva financí ČR a Národní centrály proti organizovanému zločinu. Omlouvám se, ale blíže to specifikovat nemůžu,“ říká na dotaz HlídacíPes.org mluvčí BIS Ladislav Šticha.

Jak upozornily Hospodářské noviny, bohatí Rusové, kteří si v Česku pořizovali nemovitosti, začali mít obavy, že o ně mohou kvůli sankcím přijít; část z nich se proto rychle snaží své domy a byty zpeněžit, a to i za cenu prodeje pod tržní cenou.

Dle dohody se SSSR

Nemovitostí přímo ve vlastnictví Ruské federace je v Česku celá řada. Jen v Praze má Rusko ve svém majetku tři desítky různých obytných domů či vil a další desítky menších technických staveb či garáží. Dohromady tvoří především v Bubenči na Praze 6 svého druhu město ve městě. Areály jsou veřejnosti nepřístupné, uzavřené, oplocené. A některým z objektů chybí potřebné úřední razítko – od svého vzniku neprošly kolaudací.

Jde například o bytové domy v blízkosti ruské ambasády, konkrétně v komplexu na adrese Schwaigerova 2. Ty jsou sice vedeny jako „objekty k bydlení“, ale nemají přidělené číslo popisné ani evidenční. Zkolaudovány nejsou, stejně jako třeba ruský rekreační objekt v obci Jevany.

Přestože pozemky pod stavbami (kam patří i další bytové domy například v ulici Ovenecká či Wolkerova) byly a zůstávají majetkem Česka, ne vždy ruská strana respektuje územní plán, pravidla a český stavební zákon.

Nejen zákonný požadavek na kolaudaci, ohlášení a schválení stavebních úprav, ale i pravidla pro to, zda lze na daném typu parcely stavět, či ne.

Například někdejší altán přímo v areálu hlavní budovy velvyslanectví si Rusové přestavěli na pravoslavnou kapli, u níž je v Katastru nemovitostí poznámka „nesoulad zobrazení obvodu budovy se skutečným stavem“. Podobně souhlas stavebního úřadu neměla přístavba u vrátnice u vjezdu do areálu ambasády. I zde je poznámka „nesoulad zobrazení obvodu budovy se skutečným stavem“.

I když jsou v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině na veřejnosti slyšet hlasy, že by Česká republika měla ruský majetek v Česku zabavit – v čele s rozlehlým areálem ruského velvyslanectví v ulici Borise Němcova, české ministerstvo zahraničí „považuje za rozhodující, že majitelem budov je ruská strana“.

„Nemovitosti jsou na základě Dohody mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o poskytnutí užívacích práv k pozemkům v Praze a budov velvyslanectví ČSSR v Moskvě a Dohody mezi vládou ČSSR a vládou SSSR ze dne 11. září 1979 ve vlastnictví Ruské federace. Pozemky pak jsou na základě výše uvedené dohody poskytnuty ruské straně do trvalého a bezplatného užívání. Při jakémkoliv úmyslu s nimi nějak nakládat je tudíž třeba mít na zřeteli otázku jurisdikčních imunit Ruské federace a jejího majetku,“ dodává ministerstvo.

Dům za půl miliardy 

Řadu rozlehlých vil v okolí „malé Moskvy“ dlouhodobě pronajímá český Diplomatický servis pro potřeby zahraničních ambasád. Jiné nabízí i ke komerčnímu pronájmu a v minulosti také nejednu prodal jako nepotřebný majetek – jak solventním českým zájemcům, tak i zahraničním zájemcům, včetně bohatých Rusů.

Jak už dříve popsal HlídacíPes.org, například dům na Sibiřském náměstí číslo 5 v minulosti za 3,2 milionu ročně Diplomatický servis pronajímal Julii Romaněnkové, manželce ruského podnikatele Dimitrije Romaněnka, bývalého jednatele společnosti Lukoil Aviation Czech, kterou zakládal ruský Lukoil a v níž Romaněnko působil s poradcem prezidenta Martinem Nejedlým.

Romaněnko (do Česka se s rodinou přistěhoval už v raných 90. letech) v minulosti jednal také například o finančním vstupu do fotbalové Slavie, v době, kdy byl majitelem klubu podnikatel a někdejší ministr dopravy za ODS Aleš Řebíček.

V roce 2019 se ale pravidelné platby nájemného „zasekly“ a dlužná částka se rychle vyšplhala přes dva miliony korun a nájemci se museli vystěhovat. I když byla ve hře varianta, že Česko i tento dům prodá jako nepotřebný majetek, nadále patří České republice.

Romaněnkovi od Diplomatického servisu v minulosti koupili jinou vilu v ulici Na Zátorce 13, taktéž na Praze 6, v „malé Moskvě“. Původní stavbu – dům ze šedesátých let, který si postavil známý český výtvarník Karel Svolinský s manželkou – bez povolení zbořili a vystavěli na jeho místě novou pětipodlažní rezidenci.

Dům je dlouhodobě prázdný a donedávna byl na prodej za bezmála půl miliardy korun. Podle katastru nemovitostí je ale stále napsaný na Julii Romaněnkovou.

Jde mimochodem o vilu, kterou původně chtěla v době své tuzemské expanze koupit čínská CEFC, zaplacená záloha ale „zmizela“ a rusko-čínský pražský spor skončil u soudu.

Dimitrij Romaněnko například koupil od města Karlovy Vary i vilu Fink naproti hotelu Thermal a přestavěl ji na luxusní byty. Podle katastru je zde osm bytů a vlastníci mají vesměs rusky znějící jména, jedním z nich je i – pravděpodobně spřízněný – Maxim Romaněnko.

Dříve například Diplomatický servis pronajímal dům se zahradou, garáží a zahradním domkem na Praze 6 v ulici Romaina Rollanda za nájemné ve výši 3 194 000 korun ročně Romanu Popovovi, ruskému podnikateli s vazbami na Gazprom a majiteli ERB banky, která ovšem na podzim roku 2017 v Česku zkrachovala. Vilu později odkoupil stát Kuvajt, který zde měl v minulosti i své velvyslanectví.

Dotaz, zda některé pronájmy a prodeje majetku Diplomatického servisu neplánuje zpětně prověřovat, nechalo ministerstvo zahraničí bez odpovědi.