KOMENTÁŘ. Volejme sláva na nebesích, hosana! Ministerstvo spravedlnosti objevilo Ameriku a konečně chystá změnu trestního zákoníku tak, aby Česko nebylo co do počtu vězněných lidí na úrovni Ghany (s možnou omluvou západoafrické trestní justici), ale třeba Německa. Konečně pochopilo, že máme ve věznicích příliš mnoho prvotrestaných lidí a obecně tráví odsouzení za mřížemi příliš dlouhou dobu. Neboli moc zavíráme a neumíme z věznic pouštět.

Toto jsme zde napsali počátkem července loňského roku v článku nazvaném Na obranu Davida Ratha. Jak si stát pěstuje svoje vězně: „V českých věznicích máme aktuálně skoro 19 a půl tisíce vězňů a stále jich přibývá. Brzy se mezi ně opět zařadí i jeden vězeň řekněme prominentní – bývalý středočeský hejtman David Rath. Pražský vrchní soud mu nedávno prodloužil již dříve uložený sedmiletý trest o rok, a Rath se tak bude muset minimálně na několik měsíců vrátit do vězení. Nemusí mít člověk expolitika kdovíjak rád, aby v tom nenacházel za mák smyslu.“

Stalo se. David Rath skutečně nastoupil letos 9. ledna do brněnské věznice, kde ho čeká prodloužený roční trest. Nejspíš už někdy v květnu nebo červenci požádá o prominutí zbytku a bude kolem toho opět trocha mediálního pokřiku. I o tom jsme ostatně psali už loni:

„V obvyklých novinách se ve snaze působit na soud nebo aspoň na veřejné mínění objeví skandalizující články, co si to ten sprostý podezřelý odsouzený dovoluje. Rath bude znovu dokládat to, co již jednou doložil, tedy že chápe smysl svého trestu, že se napravil, ve vězeňské nemocnici pracoval jako lékař, a to dokonce i po svém propuštění, a že uložený peněžitý trest splácí. Soud ho nejspíš po povinných procedurách pustí, možná se odvolá státní zástupce, a tak se věc o několik týdnů posune a pustí ho soud vyšší instance. Televize udělají živé vysílání, ale David Rath nebude mít chuť se s nimi vybavovat a drze ujede zadem. Několik novinářů se promění na komentátory všehomíra a věc okomentují tak, že David Rath ujel zadem, no považte.“

Derivát tohoto uvažování jsme viděli před pár dny. Televize Nova zjistila, že sprostá odsouzená Kateřina Kottová, které byl trest prodloužen spolu s Rathem, pracuje jako radiační onkolog v motolské nemocnici – „ačkoli je přitom ve výkonu trestu“. No představte si to. Lékařka pracuje v nemocnici, místo aby někde lepila pytlíky.

A teď to nejdůležitější: Rath ani Kottová nemají dávno ve vězení vůbec co dělat. A zdá se, že to konečně pochopil i stát.

Amnestie Klaus zničil

Jak uvedl server Česká justice, na ministerstvu spravedlnosti vznikl plán, jak přetíženým českým věznicím ulevit.

Plošná amnestie, která většinou slouží jako upuštění páry přetíženému vězeňskému systému, se letos nekonala. Je nehynoucí slávou exprezidenta Václava Klause, že svým kouskem z roku 2013 navždy tento bohulibý nástroj diskreditoval.

Novela trestního zákona by měla umožnit, aby se znásobil počet uložených peněžitých trestů. Jak? Soudy by je měly u prvotrestaných lidí ukládat povinně, přirozeně ne u všech trestných činů, pouze vyjmenovaných. Mezi nimi hlavně majetkového a hospodářského charakteru a u některých činů proti pořádku ve věcech veřejných – což jsou obecně třeba všechna možná maření výkonu úředního rozhodnutí spojená s řízením bez oprávnění a podobně.

Počet uložených peněžitých trestů se v Česku zvyšuje dlouhodobě, podle dat Nejvyššího státního zastupitelství z 5,5 procent v roce 2014 na 26,2 procenta v roce 2022. To je slušný nárůst, jenže třeba v sousedním Německu je to přes 80 procent.

---

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

---

 

Fajn, je ovšem třeba říct, že stát k této změně nesahá z nějakého lidumilství nebo jiných humánních pohnutek, ale čistě pod tlakem peněz. Jeden odsouzený stojí erár měsíčně kolem 50 tisíc korun, věznice se potýkají s nedostatkem podhodnoceného personálu a stát šetří, kde se dá. I věznice jsou už na nějakých 95 procentech kapacity a hrozí, že bude za dlouhé peníze třeba otevírat nové. Plošná amnestie, která většinou slouží jako upuštění páry přetíženému vězeňskému systému, se letos nekonala. Je nehynoucí slávou exprezidenta Václava Klause, že svým kouskem z roku 2013 navždy tento bohulibý nástroj diskreditoval.

Nejde ovšem jen o prvotrestané. Odborníci už dlouho upozorňují, že napravené lidi z vězení neumíme včas pouštět.

„My ukládáme docela dlouhé tresty, navíc u nás se všechny vykonávají poměrně dlouhou dobu. V novinách si třeba můžeme přečíst, že někdo od nás na západ dostal strašidelný trest, ale on se reálně z jeho výkonu různými nástroji, podmínkou, domácím vězením, náramkem a podobně, dostane relativně dřív než náš vězeň s nižším trestem,“ řekl k tomu před časem pro HlídacíPes.org třeba prezident Soudcovské unie Libor Vávra.

Zde se vracíme právě třeba k případům Davida Ratha nebo Kateřiny Kottové. Ve věznicích strávili tři a půl roku, než jim soud naložil ještě jeden další. Rath byl podmínečně propuštěn, neboli přesvědčil soud o své nápravě, jaký další smysl má jeho věznění? Obecně platí, že délka trestu nemá s nápravou příliš co dělat, kdybychom chtěli být oškliví, připomeneme spíš fakt, že se řada vězňů za mřížemi učí být lepšími zločinci.

Česko se pomalu vydává na cestu z vězeňského středověku. Pozdě, ale přece. Tedy možná – nikde není napsáno, že se ohlášenou změnu podaří do konce volebního období dotáhnout. Až vyřešíme počty vězňů, můžeme pokračovat. Podmínky ve věznicích, podmínky výkonu vazby, kde snad nejde ani o středověk, ale jakýsi paleolit. A pak se můžeme srovnat s Německem, severskými zeměmi a omluvit se Ghaně.