Česko jako Putinův zástupce v Evropě a zneužití šoa v Čechách

• V čele Evropského židovského kongresu stojí Vjačeslav Moše Kantor, ruský miliardář, který se netají napojením na Kreml a „nadstandardním“ vztahem k Putinovi

• Jestliže Miloš Zeman do Osvětimi z jakýchsi důvodů nejede, měl by to přesvědčivě vysvětlit. Zeman, jak je jeho zvykem, nevysvětluje nic.
• Režim, který představuje Vladimir Putin, je nedemokratický, lidská ani občanská práva nectí, je agresivní navenek, okupuje bezdůvodně jiný stát.
• Počínání českých úřadů je ještě horší, než pokrytectví.
• Z faktu, že Rusové před 70 lety postupovali během bojů s nacisty přes Osvětim, nevyplývá žádná povinnost účasti konkrétního Putina na pietních aktech.
• K Putinově politickému očišťování se zneužívá i taková věc, jako je šoa.

CELÝ TEXT

V souvislosti s nadcházejícím sedmdesátým výročím „osvobození“ vyhlazovacího tábora v Osvětimi (27. ledna 1945) pozval Miloš Zeman do Čech prezidenty různých zemí, včetně Vladimira Putina.

Oficiální místa u nás k té příležitosti pořádají jakousi „dvoustupňovou“ akci: 26. ledna by se mělo na Hradě konat fórum parlamentních představitelů a význačných osobností, věnované antisemitismu a rasismu v Evropě; 27. ledna mají čelní politici na Hradě a v Terezíně uctít památku obětí šoa.

Dosud se přesně neví, kdo pozvání přijme, mimo jiné proto, že se paralelně koná i pietní akt v Osvětimi. Už teď se však věc jeví jako nešťastná, jako typické vyjádření „české ruské politiky“.

Gauck a Fischer v Osvětimi

V Osvětimi, respektive ve vyhlazovacím táboře Auschwitz a hlavně v části Auschwitz II-Birkenau, zavraždili nacisté půl druhého miliónu Židů z celé Evropy. Nebyl to, jak známo, jediný vyhlazovací tábor (například v Treblince přišlo v plynových komorách o život téměř devět set tisíc lidí), ale stal se vyhlazovacím centrem a především obecně sdíleným symbolem „konečného řešení“.

Když se tedy představitelé států dostaví v den výročí „osvobození“ Osvětimi (neboli v Mezinárodní den památky obětí holocaustu) právě tam, má to jasnou logiku.

V českých médiích se v posledních týdnech psalo, že Poláci v roce 2015 nechtějí pořádat „politickou akci“, ale spíše setkání přeživších, a že právě proto se „politická část“ mezinárodního připomínání šoa přesune do Čech.

Polský důraz na přímé svědky je pochopitelný, dál už to však smysl nedává. V Osvětimi snad v lednu nebude nikdo z evropských a světových státníků? Podle zpráv z médií bude: třeba německý prezident Joachim Gauck a „hlava“ rakouského státu Heinz Fischer.

Proč by tam taky být neměli? A proč vůbec mluvit o zvláštní „politické části“? Politici přece nemusejí při takové příležitosti pronášet rozsáhlé projevy ani vést jednání – naopak, stačí, když se na místě skloní, když dají svou přítomností najevo, že všechny ty mrtvé a ztýrané mají na paměti, že je považují za své. Mlčení by dokonce bylo vhodnější než omleté fráze. Auschwitz je v první řadě hřbitov.

Silný důvod pro Zemana

Polským představitelům – a všichni to vědí – nejde ani tak o to, aby se lednový pietní akt odehrál bez politiků; nechtějí, z  důvodů, k nimž se záhy dostaneme, oficiálně zvát Vladimira Putina.

Co z toho plyne pro českou representaci? Povinnost brát na Putina ohled? Pořádat horlivě „náhradní podnik“? Ani jedno ani druhé. Kdyby českému prezidentovi skutečně záleželo na obětech šoa a na připomenutí zatím nejhoršího evropského vraždění, pak by do Osvětimi prostě odcestoval, a nějaká „politická akce“ by ho zajímala až v druhé řadě.

Měl by k takové cestě mít – zvláště v době zřejmě posledního kulatého výročí, jehož se ještě dožívají pamětníci – silný důvod. Například: v Auschwitz Birkenau spáchali nacisté dvě největší masové vraždy čs. občanů v historii – v noci z 8. března 1944 připravili v plynových komorách o život 3792 Židů, pocházejících z  území protektorátu, obdobný počet jich zavraždili během dvou nocí v červenci téhož roku.

Jinak řečeno: pietní akt je tu hlavně kvůli mrtvým a dalším obětem, těm, kteří během „konečného řešení židovské otázky“ ztratili své blízké. Jestliže tedy Miloš Zeman do Osvětimi z jakýchsi důvodů nejede, měl by to přesvědčivě vysvětlit. Zeman, jak je jeho zvykem, nevysvětluje nic.

Polská nechuť k Putinovi

Vraťme se však k Putinovi. Vyvražďování Židů bylo možné na základě kombinace zvrhlé ideologie, agresivní politiky, jež byla popřením západní liberální demokracie, a samozřejmě lhostejnosti miliónů lidí.

Existují-li vedle piety ještě další důvody, proč si Západ má šoa a nacismus připomínat, nějaké sdílené universální poučení, pak zní kupříkladu takto: šoa je specifická hrůzná událost, ale politické jednání, které k té krajní události vedlo, lze pojmenovat a zavrhnout.

Hlásíme se tedy k hodnotám individuální svobody a parlamentní demokracie, ctíme lidská a občanská práva, a odmítáme, aby byli lidé v těchto právech kráceni, pronásledování kvůli svým názorům, vyznání, národnosti, původu.

Není pro nás přijatelné, aby nějaká země přepadla a okupovala jinou zemi, respektive vojenská akce podobného charakteru, je představitelná jen v případě, že kdy je třeba bránit se ohrožení; už k takovému počínání nebudeme lhostejní a nebudeme mu ustupovat.

Režim, který představuje Vladimir Putin, popírá všechny vyjmenované principy: je nedemokratický, lidská ani občanská práva nectí, je agresivní navenek, okupoval bezdůvodně jiný stát.

Tím lze také vysvětlit polskou nechuť: zvát oficiálně Putina kamkoli v den obětí holocaustu je problematické a pokrytecké.

Relativní termín „osvobození“

Počínání českých úřadů je však ještě horší, než pokrytectví: místo aby se Češi s citovanými principy ztotožnili, pořádají náhradní akci, která je přesně v duchu proruské zahraniční politiky poslední doby, a která památku šoa zneužívá.

Byl to sice Zeman, kdo oficiálně pozval Putina, ale pravda také je, že Zeman „náhradní pietní akce“ v České republice nevymyslel a není jejich hlavním aktérem. Premiér Bohuslav Sobotka v reakci na Zemanovo pozvání Putina prohlásil:

„Já chápu, že ta věc je v těchto dnech a měsících velmi citlivá, ale je nutné, aby se to pozvání ruského prezidenta nevytrhávalo z kontextu. To, co se v ČR připravuje, je oslava 70. výročí osvobození Osvětimi. Je to mezinárodní den obětí holocaustu. Už před nějakou dobou se ve spolupráci s židovskými organizacemi začala připravovat dvoudenní akce.“

Nechme teď stranou, že termín „osvobození“ je v souvislosti s Osvětimí nutno brát jako relativní, protože o žádné osvobození ve skutečnosti nešlo, respektive šlo o něj jen v přeneseném slova smyslu: v Auschwitzu se nebojovalo, a když tam Rudá armáda dorazila, miliónu a půl mrtvých to život nevrátilo, navíc už našla vyprázdněný lágr, z něhož Němci utekli, a ještě předtím stihli odvléct na pochody smrti desítky tisíc lidí.

Podstatné je, že z faktu, že Rusové před sedmdesáti lety postupovali během bojů s nacisty přes Osvětim, prostě nevyplývá žádná povinnost účasti konkrétního Putina na pietních aktech.

Šoa k očištění Putina

A podstatná je také Sobotkova poslední věta, kterou rozvedl ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře Hynek Kmoníček:

„Fakta zní takto. Na jaře (…) oslovil ČR Evropský židovský kongres, zda bychom se neujali role hostitele jejich setkání a konference zaměřené na problematiku holocaustu k 70. výročí osvobozeni Osvětimi spojených se setkáním představitelů zemí, jejichž armády porážkou nacistického Německa tuto tragickou kapitolu historie ukončily. ČR vystupuje v roli hostitele, není pořadatelem a tento rozdíl málokdo zaznamenal.

Na tuto akci jsou pravidelně zváni prezidenti, předsedové vlád, předsedové parlamentních komor a další představitelé mnoha zemi, mezi kterými samozřejmě nikdy nechybějí zástupci vítězných spojenců. Proto český prezident, premiér a předseda Sněmovny pozvali na akci Evropského židovského kongresu svoje protějšky, jak diplomatická pravidla vyžadují. Akci koordinuje ministerstvo zahraničí. Nejedná se tedy o žádnou ´provokaci´ a Hrad o ní zcela jistě ´neinformoval až teď´“.

Plyne z toho poměrně dost závěrů.

Evropský židovský kongres je poněkud diskutabilní organizace (na rozdíl od respektovaného Světového židovského kongresu), v jejímž čele stojí Vjačeslav Moše Kantor, ruský miliardář, který se netají napojením na Kreml a – řekněme to nepěkným slovem – „nadstardardním“ vztahem k Putinovi.

Z různých indícií lze dovodit, že Kantor jedná poměrně dlouho v Putinově zájmu, a ochotnou Českou republiku si vybral jako prostředníka k tomu, aby dostal Putina do Evropy a prolomil tak krizi, která vznikla po ruské okupaci Krymu.

Co se tím má ukázat a jak se to má propagandisticky využít, je zjevné: Západ sice má k současnému Rusku jakési výhrady, dokonce i sankce na ně uvalil, ale není to až tak horké, vždyť když jde o západní hodnoty (odmítání rasismu, antisemitismu), je vlastně s Ruskem na jedné lodi; protihitlerovská koalice trvá. Jenomže Západ s Ruskem není na jedné lodi a je zásadně důležité ten postoj držet.

A protihitlerovská koalice, jež kdysi vznikla z nezbytí, je dávno mrtvá historie, skončila tím, že Stalin sežral půl Evropy.

Miloši Zemanovi celá ta komedie jistě není proti mysli, ale byla by velká škoda, kdyby se na něj hodila veškerá odpovědnost (to se teď smí, na nechuti k Zemanovi se všichni shodnou, je to jakýsi univerzální viník).

Jenomže tuhle záležitost kryje ministerstvo zahraničí a koaliční vláda. Že na podobnou věc přistupují západní politici, tedy ti, kteří přijmou pozvání a české akce se zúčastní, je velmi smutné.

Že se k Putinově politickému očišťování zneužívá taková věc, jako je šoa, je smutné dvojnásob.