POLEMIKA. Text publicisty Jana Urbana o okolnostech soudního procesu v kauze Opencard vzbudil značnou čtenářskou pozornost. Podle Urbana proces „zpochybnil důvěryhodnost celého systému vymáhání spravedlnosti a zákonnosti v České republice.“ Na text reagovala i někdejší státní zástupkyně Dagmar Máchová, která je v textu několikrát kriticky zmíněna. Níže přinášíme její vyjádření.

Podle Jana Urbana šlo v procesu Opencard (obžaloby bývalých významných městských politiků, včetně dvou primátorů a členů Rady hlavního města) „od počátku o pomstu zkorumpovaných mocných, politickou objednávku a skandální divadelní představení na téma spravedlnost“.

„Soudy trvaly osm let než se našla soudkyně, která tuto ostudu smetla ze stolu; státní zástupce se pak už neodvážil podat další odvolání,“ píše Urban. Celý jeho text si přečtěte zde.

Reakci Dagmar Máchové, bývalé státní zástupkyně, která byla kvůli svému trestnímu stíhání v souvislosti s kauzou Bereta v roce 2016 postavena mimo službu, přinášíme níže:

V článku Jana Urbana: Prý spravedlnost. Proč nikdo nestíhá zločiny státních zástupců autor uvádí, že v kauze bývalých pražských radních MUDr. Svobody a spol. šlo o pomstu „zkorumpovaných mocných, politickou objednávku a skandální divadelní představení na téma spravedlnost, což bylo zjevné každému, kdo sledoval fakta i aktéry celé kauzy“.

Tato tvrzení se v žádném případě nezakládají na pravdě. Do roku 2016 jsem byla v této věci byla dozorovou státní zástupkyní a v průběhu trestního řízení nebyly příslušnými orgány (soudy, státní zastupitelství, GIBS) žádné nezákonnosti zjištěny.

Podezření z trestné činnosti pražských radních vycházelo z vlastní činnosti Policie ČR, nikoliv z trestního oznámení jiných osob, které by mohly mít zájem na výsledku řízení, a už vůbec ne způsobem, který čtenářům nastiňuje autor.

Dále Jan Urban uvedl v článku, že „nebetyčná arogance původních aktérů, soudce Alexandra Sotoláře (dnes čelí kárné žalobě a trestnímu oznámení) a původní státní zástupkyně Dagmar Máchové (obžalována z trestného činu), zapříčinila řadu zjevných chyb a otevřených manipulací s výpověďmi a jejich protokolací“.

Jednala jsem vždy v souladu s trestním řádem a dalšími zákony a takové jednání není možno označit za nebetyčnou aroganci. Státní zástupce je povinen podat obžalobu, jestliže výsledky vyšetřování dostatečně odůvodňují postavení obviněných před soud. V konkrétní posuzované věci důkazy podání obžaloby nasvědčovaly. Tento závěr byl podpořen znaleckými posudky z ekonomie a kybernetiky.

U hlavního líčení Městský soud v Praze poté přibral další znalce, stejně tak obhajoba předložila své znalecké posudky. Skutečnost, jak dokazování skončí a k jakým důkazům se soud ve svém závěrečném hodnocení přikloní, nelze nikdy v takto složitých ekonomických případech předvídat. Důkazem toho je i opakované vrácení věci soudu nadřízeným soudem v rámci odvolacího řízení. Nový senát důkazy zhodnotil jinak.

Tvrzení o tom, že i státní zástupkyně manipulovala s důkazy, je lež a takové zjištění soudy nikdy neučinily. Rovněž není pravda, že bych ke dni 1.6.2020 byla obžalována. Kromě uvedeného, se moje trestní stíhání netýká případu Opencard ani případu MUDr. Svobody a spol. a žádné mnou dozorované trestní věci. Autor rovněž nedoložil, z jakých postupů orgánů činných v trestním řízení dovodil jejich nebetyčnou aroganci.

Také další tvrzení Jana Urbana, že „nikdo se neptá a nevyšetřuje, jak v tomto a dalších případech fungovala spolupráce státního zastupitelství a policie, přesto, že otevřené manipulace s důkazy byly zjevné od samého počátku“, je nepravdivé.

Jan Urban nebyl osobou oprávněn nahlížet do vyšetřovacího spisu. Není tedy zřejmé, na základě jakých podkladů dospěl k závěru, že policie a státní zastupitelství manipulovaly s důkazy, a s jakými. Postupy policie a státního zástupce v přípravném řízení podléhaly výkonu dohledu Vrchního státního zastupitelství v Praze.

Kromě uvedeného lže Jan Urban i o tom, že vyšetřovatelem této trestní věci byl JUDr. Gejza Rakaš, který si podle něj užívá výsluh v penzi. Toto se nezakládá na pravdě, protože tuto trestní věc JUDr. Rakaš nikdy nevyšetřoval a stále je ve služebním poměru a pracuje.

Dále Jan Urban uvádí, že „nikdo nebude zkoumat, jak se (ne)prošetřovalo trestní oznámení na policii a Dagmar Máchovou, které podala vyšetřovací komise sněmovny v roce 2015. Komise na důkazech prokázala mimo jakoukoliv pochybnost její nezákonný postup proti úředníkům magistrátu, kteří schvalovali původní projekt Opencard. Byli odsouzeni a zničeni“.

K tomu je třeba uvést, že se jednalo o trestní věc veřejností označovanou jako Opencard, ve které jsem rovněž působila jako dozorová státní zástupkyně. Není pravda, že trestní oznámení parlamentní vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny ke způsobu vyšetřování projektu Opencard nebylo prošetřováno. Šetření prováděla Generální inspekce bezpečnostních sborů a bylo odloženo.

Způsob ukončení šetření byl přezkoumán dozorovým i dohledovým státním zastupitelstvím. Se závěrem parlamentní komise o údajném nezákonném postupu státní zástupkyně a policejního orgánu se neztotožnil ani žádný ze soudů, který v dané věci rozhodoval. (Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prověření způsobu vyšetřování kauzy Opencard je k dispozici ZDE, pozn. red.)

Jan Urban dále uvedl, že „existuje šokující důkaz- dopis Vrchního státního zastupitelství z července 2019, ve kterém…za odbor dohledu a kárné agendy VSZ v Praze tlačí na Ministerstvo spravedlnosti, aby proti České znalecké nepodávalo podnět k řízení o správním deliktu, neboť by mohlo být vnímáno příslušnými osobami ve znaleckém ústavu jako směřující k ovlivnění jejich znalecké činnosti iniciátorem. Nelze přitom současně odhlédnout od toho, kdo byl samotným iniciátorem“.

Z obsahu tohoto dopisu ale vyplývá, že Vrchní státní zastupitelství v Praze bylo požádáno ministerstvem spravedlnosti o spolupráci ve věci vyřízení správního deliktu týkající se oznámení na znalecký ústav, který byl činný v dosud neukončeném trestním řízení. Sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze bylo tedy odpovědí na žádost Ministerstva spravedlnosti, a nikoliv nátlakem na tento orgán.

Nelze v něm vůbec spatřovat zásah do správního řízení, ale pouhé upozornění státního zastupitelství, že trestní řízení, ve kterém jsou znalci činní, nebylo dosud ukončeno a tito znalci by mohli správní řízení vnímat jako nátlak na svoji nezávislost.

Dále Vrchní státní zastupitelství upozornilo, že stížnost na znalce podali obžalovaní. Je třeba přisvědčit státnímu zastupitelství, protože podání obviněných v trestním řízení se v první řadě posuzují jako součást jejich obhajoby, pokud nebylo zjištěno jinak.