O prázdninách lidi zajímá spíše než makroekonomické údaje to, jak plné budou pláže, případně jak se změnily ceny letenek a jaký je aktuální kurz koruny. Jenže i to všechno (možná až na ty pláže) s ekonomickým děním úzce souvisí.

Uplynulé dva měsíce přinesly řadu zajímavých událostí i údajů o stavu tuzemské ekonomiky, HlídacíPes.org a ekonomický pořad Řečí peněz Českého rozhlasu Plus je probral s hlavním analytikem Patria Finance Janem Burešem.

Česká národní banka počátkem srpna poprvé od února 2008 zvýšila úrokové sazby… Od listopadu 2012 byly na technické nule, uvažovalo se dokonce o záporných sazbách, teď je na 0,25. Bylo právě toto tou hlavní tuzemskou ekonomickou zprávou končících prázdnin?

Je to určitě hlavní zpráva. ČNB je první bankou v Evropě, která se k něčemu takovému odhodlala a naznačuje, že ten směr se v tuto chvíli ubírá trochu jinam. Budeme si muset časem zvyknout na dražší peníze, ale nebude to hned. Česká národní banka druhým dechem dodala, že nějaké agresivní zvyšování úrokových sazeb nás nečeká. Ta prognóza, kterou představila, ukazuje na další růst úrokových sazeb někdy v roce 2018.

Co přesně to zvýšení sazeb pro naši ekonomiku znamená? Přeci jen – pořád je to dost blízko té nule…

Prakticky vzato to znamená, že banky si mohou ukládat u ČNB přebytky hotovosti, a těch je na trhu hodně, za výhodnější sazbu. Už to není ta technická nula. Mělo by to mít dopad i na tržní sazby, ale ten zdaleka tak velký není. Je to dáno tím, že v českém finančním trhu je řada zahraničních hráčů, kteří spekulují na posílení koruny, a ti mají problém ukládat koruny u českých finančních institucí. Stlačují tak častokrát tržní sazby na mezibankovním trhu, na derivátových trzích hlouběji do záporu. Tržní sazby jsou v tuto chvíli daleko nižší než sazby oficiální, které nastavuje ČNB.

Souvisí s tím i to, že se prakticky nepohnuly sazby hypoték, dokonce zatím ještě zlevňují?

Spotřebitelů se to nijak rychle nedotkne. Nárůst sazeb bude pozvolný, zatím byl velice mírný a jak jsme řekl, tržní sazby jsou stále velice nízké. Zdražování peněz tedy nebude nijak rychlé.

Kdy doženeme… Dánsko?

Do našeho ekonomického výčtu prázdnin možná patří i potvrzení faktu, že se staví málo bytů a poptávka značně převyšuje nabídku a ceny bytů rostou… Právě s nemovitostmi a hypotéční bublinou přitom byla spojena finanční krize. Hrozí výhledově něco takového?

Výhledově určitě na nějakou krizi narazíme, ale nemyslím si, že je za dveřmi. Respektive nemyslím si, že je za dveřmi v Evropě nebo ve Spojených státech. Tam nepozoruji žádné zásadní nerovnováhy v bilancích podniků, v bilancích domácností. Myslím si, že úroveň zadlužení sice není ideální, ale není akutně nebezpečná. Problémy zásadnějšího rázu vidím na rozvíjejících se trzích v Asii, konkrétně nejvíce v Číně, kde ty uvolněné měnové podmínky a volná dostupnost peněz na globálních trzích vedly k tomu, že Čína se velice rychle v posledních pěti šesti letech zadlužila. Velký nárůst úvěrů tam zadělává na finanční krizi, která tam může přijít velice brzy.

Z Číny zpět do Česka. ČNB ve své prognóze zlepšila i odhad růstu české ekonomiky v letošním roce na 3,6 procenta a pro příští rok na 3,2 procenta. Čerstvá čísla o HDP jsou ale ještě optimističtější. Předběžná data o meziročním růstu za 2. čtvrtletí překvapily – 4,5 %… dvojnásobek nad průměrem EU… Jaké jsou hlavní důvody?

V době, kdy děláme tento rozhovor, ještě neznáme strukturu HDP. Ale pravděpodobně je to díky silnější domácí spotřebě. Výborně se daří trhu práce, tedy výborně z pohledu zaměstnanců, horší je to z pohledu zaměstnavatelů. Probíhá taková ta klasická přetahovaná o zaměstnance na vrcholu hospodářského cyklu. Zaměstnavatelé jsou nuceni poměrně výrazně přidávat na mzdách a to nejen špičkovým kvalifikovaným pracovníkům, ale především nízkokvalifikovaným profesím, kterých je také nedostatek. Tento růst mezd napříč sektory i regiony je základem pro rychlý růst spotřeby.

Asi se ale dařilo i investicím.

To s tím souvisí. Podniky jsou nuceny reagovat na ten nedostatek zaměstnanců tím, že více investují, aby byli produktivnější a aby zvládli i s menším počtem zaměstnanců více produkce, či vyprodukovat více služeb.

Na druhé straně, i když je tlak na růst mezd patrný, pořád je medián stále na nijak oslňujících zhruba 24 tisíc korunách… Nebo se to nějak změnilo?

Pokud se díváme na úroveň mezd, ta zůstává stále relativně nízká oproti podobně velkým a podobně zaměřeným ekonomikám v západní Evropě, například oproti Belgii. Tamní ekonomika je podobně strukturálně vybavená a mzdy jsou tam výrazně vyšší. Nicméně neexistuje žádné železné pravidlo, že by se mzdy měly rychle sbližovat. Na příkladu střední a východní Evropy posledních dvaceti let vidíme, že navzdory relativně rychlému růstu ekonomik k nějakému zázračnému dohánění v úrovni mezd nedocházelo. Proto si také nemyslím, že by mělo být pro většinu českých podniků zásadním problémem právě to, že se cena práce zvyšuje. Pro ně je spíše problém, že i přes to přidávání na výplatních páskách nejsou schopni zaměstnance sehnat. To je ta bariéra růstu.

Co ale s tím z pohledu firem? Ještě více investovat do modernizace, robotizace?

Bylo by dobré, kdyby se podniky v tuto chvíli zamyslely nad tím, co dává smysl v delším období a posunuly se k výrobám s vyšší přidanou hodnotou, které mají šanci konkurovat i něčím jiným, než jenom levnější pracovní silou. Nejde o to, že by se firmám zdražovala práce až k cenové nekonkurenceschopnosti, jde o to, že tu levnou pracovní sílu už nemají kde brát. Trochu automaticky je to tlačí do náročnějších výrob, což v delším horizontu může přispět k tomu, že se mzdově budeme blížit více k západní Evropě. Protože výroby s vyšší přidanou hodnotou vyžadují pracovníky, které je třeba více zaplatit než v jednoduchých fabrikách a montovnách.

Ovšem premiér Sobotka se – možná již v zajetí předvolebního boje – nechal slyšet, že pokud se něco nezmění, dožene Česko francouzské platy za 222 let…

To se těžko komentuje, protože to nikdo neví. Myslím, že tu jsou spíše pozitivní vzory, kudy se vydat dál, než negativní scénáře. Pro mne je tím pozitivním vzorem třeba Dánsko. Je to také malá otevřená ekonomika, což je pro nás lepší vzor než Francie jako velká uzavřená ekonomika. Dánský průmysl exceluje v pár vybraných odvětvích, v nichž jsou špičkou na světové scéně – ve strojírenství, v úpravě vody, větrné energii… Zde musí zaplatit špičkové odborníky, což dále vytváří podhoubí pro relativně sofistikované služby a ta ekonomika pak funguje na trochu jiné úrovni, než jak jsme zvyklí u nízkonákladových ekonomik ve střední a východní Evropě. Pro nás je to vzor, kudy v horizontu pěti deseti let jít.

Na reformy se zapomnělo

Bude ten tlak vytvářet i postupně posilující koruna? V průběhu prázdnin v reakci na zvýšení sazeb rychle posílila pod hranici 26 Kč/ EUR, teď se pohybuje těsně nad…

Koruna je také tím faktorem. Na druhé straně si nemyslím, že by to nyní byl ten hlavní tlak, jemuž podniky čelí. I z průzkumů, které si dělá Svaz průmyslu nebo ČNB plyne, že podniky klasicky zápasí s tím, jestli je či není dostatek zahraniční poptávky. Té v tuto chvíli je dostatek. A jak už jsme řekli, zápasí i s tím, zda je či není dostatek pracovníků. Tam jsou ty klíčové tlaky pro přechod k náročnějším výrobám, vůbec pro úvahy nad dlouhodobějšími investicemi.

Mluvili jsme o optimismu, o růstu spotřeby. Zároveň ale roste i inflace – kupříkladu ceny potravin jsou nejvyšší v historii (tedy od roku 1995, kam sahá aktuální srovnatelná časová řada), rostou náklady na bydlení. Jádrová inflace se dostala až na 2,6 % Je to dobře z hlediska běžného spotřebitele?

V dobrých časech se přesně toto děje. Zdražuje cena práce, jdou nahoru ceny, je to něco přirozeného. Jako se mění počasí, mění se hospodářský cyklus, někdy jsme nahoře, někdy dole. Nyní jsme nahoře, ale nemá to jen pozitivní dopady. Jak už jsme zmínili, firmy musí počítat s tím, že práce bude drahá a dražší a méně dostupná a současně se bude pomalu zdražovat financování.

Dobrý ekonom v dobrých časech myslí na budoucnost, v době růstu pamatuje na to, že bude hůře. Máte pocit, že se to děje i u nás, na vládní úrovni?

Mám z toho pocity spíše smíšené. Nemyslím, že bychom úplně využívali to dobré období tak, jak bychom mohli. Řada dlouhodobých reforem zůstala ležet stranou. Když se podívám na státní rozpočet, byl sice vloni v přebytku, ale v tomto roce je naplánován schodkový. Při stávajícím rychlém růstu bych považoval za velký neúspěch, kdyby neskončil aspoň jako vyrovnaný. Vláda nebyla podle mého názoru v uplynulých letech schopna efektivně investovat, především do infrastruktury. A reformy, jež souvisejí se stárnutím populace a které se dobře dělají právě v těchto příjemných časech, zůstávají stranou, a to je škoda.

Takže i při těch dobrých zprávách posledních týdnů by mělo pořád svítit varovné světýlko?

Určitě ano. Dala by se ta dnešní doba využít lépe pro zpracování věcí, které českou ekonomiku a český státní rozpočet trápí dlouhodobě.