Případ spolupracovnice ruských státních médií Lenky White, jíž donedávna dávala prostor ve vysílání česká televize CNN Prima News, znovu připomněl i jiné širší téma. To, jak ochotně a snadno se české i slovenské tváře z prostředí blogingu a sociálních sítí stávají aktivními nástroji ruské propagandy. Kromě kauzy Lenky White, kterou popsal HlídacíPes.org, je takových příkladů z poslední doby v česko-slovenském veřejném prostoru hned několik.

Studenti petrohradské „fakulty sociálních technologií“ na tamní pobočce takzvané Prezidentské akademie měli před pár dny návštěvu ze Slovenska. Pobesedovat s nimi přijela Michala Gánovská, která na Slovensku provozuje youtubový kanál Televízia Veci Verejné a přidružený web.

Agentura TASS se Ziebovi dlouhodobě věnuje, zjevně víc, než by odpovídalo obyčejnému zahraničnímu studentovi jedné z ruských univerzit.

Prezidentská akademie národního hospodářství a veřejné správy vznikla na základě dekretu ruského prezidenta v roce 2010 a – jak už název napovídá – slouží především k výchově kádrů ruské státní správy. Gánovskou škola studentům představila jako „slovenskou novinářku“, která bude mluvit o „současné politické žurnalistice v Evropě“.

Jak to bylo v Mariupolu

Ve skutečnosti Michala Gánovská není novinářka, ale youtuberka, která dříve kandidovala v parlamentních i krajských volbách za krajně pravicovou stranu Republika vzniklou odštěpením od známějších „kotlebovců“.

Z českého pohledu stojí za pozornost fakt, že právě Gánovskou si nedávno český spolek Svatopluk bývalého diplomata Petra Druláka vybral jako správkyni své slovenské větve.

V Petrohradě podle dostupných videí na sociální síti VKontakte mluvila Michala Gánovská například o „svobodě slova a demokracii“, o „bratrství s ruským národem“, o „agresivním západním vlivu i v žurnalistice“ a o tom, aby si Rusko raději drželo od Západu distanc kvůli možné ztrátě své jedinečnosti.

Gánovská také v Petrohradě studentům představila svůj dokument z Donbasu, který natočila loni a který HlídacíPes.org popsal podrobněji zde. Jedním z jeho ústředních tvrzení je lež šířená ruským režimem o tom, že zničení divadla v Mariupolu se stovkami mrtvých civilistů nebylo dílem ruského bombardování, ale že si ho Ukrajinci odpálili sami.

Samotné město Mariupol, které brutální ruské obléhání do značné míry srovnalo se zemí, film naopak líčí jako město na prahu nové éry rozkvětu – financované samozřejmě Ruskem. I to odpovídá propagandě Kremlu, který právě do Mariupolu pumpuje ve velkém peníze na obnovu zničené infrastruktury.

Zmínky o filmu se od loňského podzimu šíří ruským internetem a pomáhají vytvářet zmanipulovaný obraz reality podle ruských představ.

Když je TASS vzorem novinařiny

Jiným příkladem je český student volgogradské univerzity a zastupitel plzeňského obvodu Plzeň 1 zvolený za SPD Jakub Zieba. Ten na svých sociálních sítích dlouhodobě propaguje život v Rusku a upozorňuje na údajné manipulace západních médií o ruských reáliích. Také on přitom vystupuje jako bloger, nebo částečně i novinář.

Naposledy takto na přelomu února a března vystoupil na setkání „Školy žurnalistiky a blogingu Global Voices“. Před studenty mluvil o „etice masmédií a blogerů“ a ukazoval podle něj dobré a špatné příklady novinářské práce. Jako špatný příklad vybral dva titulky z televize Nova a serveru Novinky.cz, jako příklad novinářské profesionality naopak vyzdvihl ruskou státní agenturu TASS.

Právě TASS se Ziebovi dlouhodobě věnuje, zjevně víc, než by odpovídalo obyčejnému zahraničnímu studentovi jedné z ruských univerzit. Za poslední dva roky vydal TASS několik článků, které popisují jeho aktivity, včetně nedávno založeného občanského sdružení Stalingradské dědictví.

To v únoru ve spolupráci s hnutím Ne základnám! uspořádalo v Praze připomínku výročí bitvy u Stalingradu a na jaro plánuje v různých českých městech oslavy osvobození rudou armádou.

Proti přepisování dějin s komunistou Skálou

Druhou tváří Ziebovy neziskovky je Richard Štěpán, rovněž člen zmíněného spolku Svatopluk a šéfredaktor novin Naše naděje, které se samy označují jako „vlastenecký měsíčník jdoucí zleva proti proudu“. Jejich poslední číslo má osm stran a podle tiráže „vychází jako samizdat“, v nákladu 35 tisíc výtisků. Kromě spolku Svatopluk je z jejich obsahu zjevná i vazba na KSČM nebo Klub českého pohraničí.

Také Richard Štěpán se už dostal do pozornosti ruských státních médií. Agentura TASS ho citovala v článku z letošního února z Volgogradu, kam si s Jakubem Ziebou přijel osobně připomenout výročí stalingradské bitvy.

Ziebův a Štěpánův spolek Stalingradské dědictví se kromě deklarované podpory česko-ruských přátelských vztahů zaměřuje i na „uchovávání historické paměti“.

Za pozornost v této souvislosti stojí, že spolupracuje s komunistou Josefem Skálou, který dostal osmiměsíční podmíněný trest za to, že během diskuse v internetovém rádiu zpochybňoval sovětskou zodpovědnost za masakr polských zajatců v Katyni.

Skála vystoupil online jako jeden z hostů na loňském semináři Jakuba Zieby na téma historická paměť na volgogradské univerzitě. I o této akci v malé zasedací místnosti tehdy referovala ruská státní média.