Café Max má na mapě ústecké kultury a pohostinství speciální místo. Trochu kavárna, občas hospoda, centrum přednášek, tančírna, minikino. Teď má už skoro měsíc zavřeno a provozovatel Maxu Jan Civín hledí do budoucnosti s nejistotou. „Obávám se, aby se z výjimečného stavu nepozorovaně nestal stav normální. Proto se víc bojím maďarské cesty než té italské. Demokracie je hodně křehká a příliš snadno se zvrhne v tyranii,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

• Je to možná trochu zbytečná otázka, ale zaznít musí: Jaký mají vládní opatření dopad na podnikání v kultuře a pohostinství?

Zásadní, samozřejmě. Provozujeme Café Max, což je hodně specifický podnik někde na pomezí kavárny, baru a klubu, který se zaměřuje na „inteligentní zábavu pro dospělé“. Ta má dvě roviny: kulturní program – přednášky, filmové projekce, komorní koncerty a podobně – a taneční večírky s nekomerční muzikou. Už skoro měsíc máme zavřeno. Nevaříme, a tak nemůžeme ušlý zisk kompenzovat rozvážkovou službou. A protože je náš podnik založen na pravidelném setkávání stálých zákazníků, v úvahu u nás nepřipadá ani nějaké improvizované výdejové okénko, zvlášť když se lidé nemohou shromažďovat. Naštěstí jsme Café Max otevřeli v roce 2009, tedy v době ekonomické krize, a tak dokážeme náklady stáhnout na minimum a umíme se uskromnit i v osobním životě.

• Takže přežijete…

Celoplošnou karanténu snad nějak přežijeme, pokud nebude trvat moc dlouho. Spíš se bojíme budoucnosti. Je totiž jisté, že vládní restrikce způsobí ekonomický propad. Z vlastní zkušenosti pak víme, že v době ekonomické krize se jako první bude šetřit na kultuře, na vysedávání po kavárnách a barech.

• Právě takové to komunitní setkávání je doména Maxu. Jaká je situace na poli této inteligentní zábavy pro dospělé, jak jí říkáte? 

Já jsem na rozdíl od jiných Ústečáků optimista. Myslím si, že nabídka různého společenského vyžití je v Ústí nad Labem hodně široká, dokonce širší než v jiných podobně velkých městech. Pravidelně se stává, že se v jeden den konají tři, čtyři zajímavé akce. Je tu Činoherní studio, Hraničář, Café Max, Muzeum, Bárka, Knihovna, Severočeské divadlo, Kulturák i Nároďák, Čajovna U vysmátý žáby, Exil a další, kde se dělají různé zajímavé akce pro různé publikum. Stačí si jen vybrat a hlavně stačí chtít někam jít. Většinou totiž mluví o tom, že se v Ústí nad Labem nic neděje, pouze lidi, kteří nikam nechodí. Že je takových lidí většina, je samozřejmě věc druhá. Na druhou stranu ale musíme být realisti. Přednášky, filmové projekce, divadelní představení, komorní koncerty a podobně nejsou zábava pro většinové publikum. Tak to prostě je.

• Vedle vás v Pivovarské ulici postupně vyrostlo několik zajímavých podniků. Dá se mluvit o podobném fenoménu, jaký před lety v Ostravě znamenala Stodolní?

Přiznám se, že nemám rád srovnávání ústecké Pivovarské a ostravské Stodolní. Dnes je totiž Stodolní synonymem pro rychloobrátkovou „vykřičenou“ zábavu, ze které se stala pouhá turistická atrakce a které se rodilí Ostraváci vyhýbají obloukem. Nechtěl bych, aby podobný osud potkal i Pivovarskou. Raději bych šel cestou pražské Krymské, kde je Café v lese a řada dalších alternativních klubů, barů, kaváren a bister. Jinak podobně jako Pivovarská postupně ožívá i Horova ulice, kde sídlí Ústecká pivotéka.

• Jinak je ovšem centrum mrtvé, stačí se po šesté večer projít po hlavním rynku, jak říkám Mírovému náměstí. Co by Ústí pomohlo?

Jak už jsem říkal, nemyslím si, že je centrum Ústí nad Labem mrtvé. Přesto by to mohlo samozřejmě být lepší. Problém je, že v samotném centru bydlí minimum lidí. To by mohla vyřešit větší podpora turistického ruchu, která je zatím takřka nulová. Přitom Ústí má všechny předpoklady stát se vyhledávanou turistickou destinací: Je na půl cesty mezi Prahou a Drážďanami, představuje vhodný výchozí bod do Českosaského Švýcarska a neprávem opomíjeného Středohoří.

• Může být koronakrize zároveň v něčem příležitostí? 

Krize může pročistit trh, Skončí projekty, které jsou příliš nákladné, složité a megalomanské a zůstanou jen takové, které umí snížit náklady na provoz, jsou flexibilní a inovativní. Zákazníci dnes ostatně mají jiné požadavky než před deseti lety. Podniky, které to dosud nepochopily, podle mě krizi nemůžou přežít.

• Dokážete si představit, kdy a v jakých podmínkách otevřete a jakou to pak bude mít podobu?

Bohužel vůbec netušíme, kdy se budeme moct vrátit do běžného provozu. Odhadujeme, že by to mohlo být někdy na přelomu května a června. Pokud to bude později, dostaneme se do vážných problémů. Informace, které vláda a úřady poskytují, jsou podle mě nedostatečné, příliš často se mění, protiřečí si a hlavně přicházejí pozdě. Podobné je to i s podporou živnostníků. Zálohy na sociální a zdravotní pojištění, které půl roku nebudeme muset platit, jsou fajn, podobně jako avizované jednorázové odškodnění ve výši 25 000 Kč. Stejně nám ovšem měsíčně odchází z účtu 45 000 Kč (nájmy za provozovnu, byt a další), a to nepočítám náklady na jídlo a běžný provoz domácnosti, to vše v době, kdy jsou naše příjmy nulové.

• Premiér Babiš řekl, že odchod Ukrajinců a dělníků z dalších zemí ze staveb je příležitost pro lidi, kteří přijdou o práci. Dodal, že investice budou velkým motorem ekonomiky. Nastává čas „povalečů z kaváren, do polí a továren“?

Zdravotní důvody jsou jedna věc, politické pohnutky a důsledky věc druhá. Zkrátka se obávám, aby se z výjimečného stavu nepozorovaně nestal stav normální. Proto se víc bojím maďarské cesty než té italské. Demokracie je hodně křehká a příliš snadno se zvrhne v tyranii. Příkladů z nedávné historie máme bezpočet. Zažil jsem tuzemská osmdesátá léta, a tak si bohužel umím představit, co nás může čekat.

• Chápu situaci lidí, kteří léta budovali svůj byznys na svém, v oboru, ve kterém podnikat chtěli. Najednou to vypadá, že si nebudou moct úplně vybírat. Byla podle vás opatření v takovéto šíři nutná? Není cena, kterou zaplatíme, příliš vysoká?

Vůbec si nejsem jist, zda opatření, která přijala vláda, jsou adekvátní. Nejsem sice lékař, natož epidemiolog, přesto vidím, že různé státy přistupují k epidemii různě. Tchajwanská nebo jihokorejská opatření byla méně restriktivní než ta čínská, přesto mají stejně dobré, ne-li lepší výsledky. Mé pochybnosti sílí zvlášť potom, co se od hlavního epidemiologa, který dříve prosazoval ta nejtvrdší opatření, dnes dozvídám, že onemocnění COVID-19 není možná nebezpečnější než běžná chřipka a že se „promoření“ české populace nevyhneme.

Projekt HlídacíPes.org – Ústí nad Labem byl podpořen základním grantem Active Citizens Fund.