2. DÍL BANKOVNÍ SÉRIE. Kvůli takzvanému FinTechu, neboli technologickým společnostem expandujícím na teritorium dlouho vyhrazené bankám a finančním institucím, přijde o místo až třetina bankovních úředníků. Vyplývá to z čerstvé analýzy Citibank, která je zatím posledním střípkem mozaiky vykreslující probíhající změny v konzervativním – a dlouho zakonzervovaném – světě financí. Podrobnosti této revoluce probírali hlavní ekonom ČSOB Martin Kupka a Marek Palatinus, programátor a legenda bitcoinové komunity. Nabízíme jejich základní teze a expertní debatu.

Teze 1:

• Pokud se na klasický finanční systém, bankovnictví, díváte z odstupu, vidíte, že se vše stále plácá v jednom zatuchlém rybníčku. I když k jistým změnám dnes nepochybně dochází. Banky se totiž snaží z onoho rybníčku dostat, ale nevědí, jak na to. Jejich problémem je přeregulovanost finančního sektoru a jeho propojenost se státem. Z tohoto kolotoče banky, i kdyby chtěly, nemohou utéct. Dnes tak sledujeme vlnu startupů, které se snaží sektor zlidštit, zpřístupnit, ale která k revoluci nepovede. Stripe, Square a další startupy totiž v konečném důsledku užívají onen přeregulovaný finanční system podobně jako zmíněné banky, které nevědí, jak z něj ven. To nicméně neznamená, že nemají budoucnost. Například podle Goldman Sachs by z ročního zisku etablovaných poskytovatelů finančních služeb měly ukousnout až 500 miliard dolarů.

[alter-eko-discussion thesis=“1″]

 Teze 2:

• Ve finančním sektoru je velký prostor inovovat, což je dáno přeregulovaností, kvůli které se bankovní sektor od 80 let v podstatě nezměnil. Je tak přirozené, že se dinosauři jako Goldman Sachs snaží skupovat fintechové startupy. Problém je v tom, že podobné molochy mají velmi neflexibilní řízení, zatímco malé, dynamické startupy takto svázány nejsou. Na druhou stranu je fakt, že fintechové startupy často potřebují banky, jejich velikost, expertízu a kapitál. Proto nelze očekávat revoluci, pokud tedy nedojde ke skutečně fundamentální změně, ke snížení bariér a překážek pro vstup a fungování v sektoru. Za stávajících podmínek vše skončí remízou – velké banky se trochu zmodernizují a úspěšné startupy budou buď skoupeny nebo se stanou velkými společnostmi, získají bankovní licenci, a tím si vlastně pod sebou podřežou větev.

 [alter-eko-discussion thesis=“2″]

 Teze 3:

• Problém je v tom, že regulace vychází z historických potřeb, kdy neexistovaly technologie a technické principy, na kterých by systém mohl fungovat. Klíčová tak byla důvěra v instituci. Těch bylo více – šlo například o různé banky – a stávalo se, že některé z nich nehospodařily úplně dobře. Bylo tak logické a správné nad nimi či sektorem jako takovým zavést kontrolu. Od té doby jsme se nicméně technologicky posunuli, aniž by to možná na první pohled bylo vidět, dnes máme technologie, které nabízejí alternativu, respektive náhradu. Je tak možné provozovat bankovní instituci nebo aplikaci, která nevyžaduje důvěru lidí v danou společnost. Na těchto principech funguje bitcoin, všechny kryptoměny, v tom je tato technologie revoluční. V praxi to pak znamená, že zatímco v minulosti bylo regulace potřeba, dnes tomu tak už není.

[alter-eko-discussion thesis=“3″]

Předchozí díl Bankovní série:

Lesk a bída finančních dinosaurů aneb Hledá se banka budoucnosti

Diskuze očima Martina Kupky

Když po diskusi s Markem Palatinem procházím shrnující redakční teze a komentáře k nim, pozoruji, jak relativně úzce pojaté téma FinTechů extenduje ve dvou rovinách, kterým se během rozhovoru zjevně nedostalo zaslouženého prostoru. Náš pohled na věc byl převážně „organizačně-technický“. Pro sebe jsem si z diskuse odnesl přesvědčení, že spíše než nelítostnou bitvu mezi FinTechy v roli biblického Davida a finančními „dinosaury“ v úloze Goliáše můžeme v budoucnu očekávat symbiotický vývoj hnaný vpřed motorem konkurence, vývoj charakteristický vzájemným ovlivňováním a opouštěním slepých cest, z něhož budou ve finále profitovat všichni zúčastnění: inovátoři, etablované instituce, ale především my: klienti/spotřebitelé.

K zamyšlení mě přiměla představa objevující se v (nejen) některých navazujících textech, podle níž vysoká aktivita FinTechů v posledních letech nebude mít evoluční, nýbrž revoluční charakter. Díky tomu, že dokáže klientovi poskytnout větší spotřebitelský zážitek za menší peníze, rozdrtí David Goliáše na kaši a zaujme jeho místo. Zdrojem této představy je, domnívám se, víra v sílu nových technologií, které mohou během relativně krátké doby proměnit (nejen finanční) svět k nepoznání a k lepšímu.

Za sebe bych rád podotkl, že nejsem přesvědčen o touze průměrného člověka po proměně světa k nepoznání, ani o tom, že tím, co světu nejvíce brání v zdokonalení, jsou zastaralé technologie. Pokud nám setrvačnost pokroku hluboké technologické změny i tak naservíruje – což je velmi pravděpodobné – nebude to zadarmo. Cenou za usnadnění života v jedné oblasti nejspíš bude jeho ztížení ve směru jiném.

Tím se trochu oklikou dostávám ke své druhé velké pochybnosti, týkající se naděje FinTechových fanoušků na vymanění se ze státního dozoru a regulačního sevření. Asi žádného člověka nepotěší, když jej státní instituce bezdůvodně sledují a následně s jejich záznamy třeba i nešetrně nakládají. Na druhé straně, vyjmutí finančních transakcí z dosahu jakékoliv instituce, která by dokázala na jedné straně efektivně garantovat vynutitelnost dodržování dohodnutých pravidel a na straně druhé uchránit finanční infrastrukturu před zneužitím organizovaným zločinem, by se v posledku nemuselo ukázat jako prozíravý tah…

Celý rozhovor hlavního ekonoma ČSOB Martina Kupky s programátorem Markem Palatinusem si můžete poslechnout zde.