KOMENTÁŘ. Když před šesti lety Andrej Babiš začínal jako premiér, chtěla jeho vláda rakouskou stranu Svobodných hodnotit „na základě konkrétních činů, a ne někdejší reputace“. Týkalo se to hlavně excesů krajně pravicového křídla strany. Od té doby si Svobodní připsali řadu dalších skandálů, včetně těch s ruskou stopou. Babišovo hnutí ANO však místo distancování se povýšilo Svobodné na svého evropského spojence.

„I přesto, že se v dnešní době často překreslují ‚tradiční‘ politické mapy v mnoha evropských zemích, přistupujeme k našim partnerům vždy na základě jejich konkrétních činů, nikoliv na základě někdejší reputace. Totéž platí i pro stranu Svobodných v Rakousku,“ odpověděl začátkem roku 2018 na dotaz HlídacíPes.org Černínský palác.

Ptali jsme se tehdy, jak bude první vláda Andreje Babiše přistupovat ke straně Svobodných (FPÖ), která tehdy byla navzdory mezinárodní kritice čerstvou součástí rakouské vlády. Českým ministrem zahraničí byl v tom čase Martin Stropnický (ANO).

Politico s odvoláním na zpravodajské zdroje tvrdí, že razie byla součástí Ruskem organizované operace s cílem diskreditovat tajnou službu BVT a postavit ji na nových základech pod vlivem Moskvy.

Ne, že by už tenkrát nebylo dost důkazů o „konkrétních činech“ Svobodných, zejména pokud šlo o sympatie politiků či sympatizantů strany s neonacismem.

O šest let později, kdy právě i se Svobodnými Andrej Babiš zakládá novou europarlamentní frakci Patrioti pro Evropu, je ale tenhle seznam přešlapů ještě mnohem delší (viz třeba nález dvou a půl tisíce nacistických dokumentů u politika Svobodných ve Štýrském Hradci včetně Hitlerova Mein Kampfu). A především, přibylo na něj opakovaně Rusko.

Nacistický zpěvníček a jiné příhody

V únoru 2018, v době, kdy se v Česku první vláda Andreje Babiše stále teprve rozkoukávala, provedla rakouská policie razii v sídle jedné z rakouských tajných služeb BVT. Rozjela se tak aféra se silnou ruskou stopou, která Rakousko zaměstnává dodnes. Ministrem vnitra za Svobodné byl tehdy právě Babišův nový evropský partner, šéf FPÖ Herbert Kickl.

Jen krátce před razií vyvolal v Rakousku kritiku Kicklův výrok, aby se žadatelé o azyl „koncentrovali“ na určených místech. Mnozí v tom viděli narážku na koncentrační tábory a nacismus. Ostatně podobných hraničních výroků měli politici FPÖ na kontě už v té době řadu.

Ve stejné době v Rakousku také stále rezonovala aféra „nacistického zpěvníčku“, v jejímž centru stála věta: „Šlápněte na plyn, ať uděláme sedm milionů“. Ta se objevila ve zpěvníku buršáckého spolku Germania z Vídeňského Nového Města (Wiener Neustadt) v očividné narážce na holokaust a počet Židů zabitých během 2. světové války. I tady šlo o skandál FPÖ.

Členem zmiňovaného buršáckého spolku byl i současný místopředseda Svobodných Udo Landbauer. Ten mimochodem letos v květnu vystoupil jako jeden z hostů předvolební akce SPD Tomia Okamury pro volby do Evropského parlamentu v Praze na Václavském náměstí.

Podíl krajně pravicových buršáků ve vedení FPÖ býval tradičně vysoký. Publicista Hans-Henning Scharsach před šesti lety spočítal, že buršáci měli pod kontrolou šest z devíti zemských organizací Svobodných v Rakousku a že se k nim tehdy hlásily dvě třetiny předsednictva strany.

To sice není podle odborníků na extremismus případ právě šéfa Svobodných Herberta Kickla, který k buršáckým spolkům a jejich rituálům nikdy neměl blízko, naučil se je ale jako publikum oslovovat. Ukázal to třeba na kongresu „Obránců Evropy“ v Linci v roce 2016, kam se sjely špičky německé i rakouské extremistické scény a Kickl vystoupil jako jeden z hlavních řečníků.

Tajná služba pod vlivem Moskvy?

Vraťme se ale k razii v tajné službě BVT. Vstup Svobodných do vlády v roce 2017 byl pro stranu šancí, jak zjistit, kolik toho o jejích kontaktech s extrémní pravicí státní složky vlastně vědí. Zřejmě i k tomu účelu měla zmíněná razie sloužit. Soud mimochodem razii později označil za protiprávní.

V parlamentním vyšetřovacím výboru k BVT mezitím vycházejí na povrch další detaily. Výmluvné je například svědectví tehdejší šéfky referátu BVT pro extremismus, podle níž při razii „zmizel“ i vytištěný dokument, dokazující kontakty mezi vedoucím zmíněného policejního zásahu a jedním z nejznámějších neonacistů v německém jazykovém prostoru Gottfriedem Küsselem.

Odvolávat se na „konkrétní činy“ a „nikoli reputaci“, jak to Babišova vláda kdysi slibovala, už je v tomto případě zbytečné – v případě Svobodných je obojí podobně zničující.

Celou kauzu nejnověji zevrubně popsal evropský magazín Politico ve svém květnovém článku s přiléhavým titulkem „Putin ovládl rakouskou tajnou službu. Teď jde po rakouské vládě“. S odvoláním na zpravodajské zdroje tvrdí, že razie byla součástí Ruskem organizované operace s cílem diskreditovat tajnou službu BVT a postavit ji na nových základech pod vlivem Moskvy.

Politico popisuje vazby mezi uprchlým podnikatelem ze zkrachovalé společnosti Wirecard Janem Marsalkem, označovaným za ruského špiona a momentálně pobývajícím v ruském exilu, a jeho rakouskými spolupracovníky s vazbami na tajnou službu BVT i na stranu Svobodných, kteří měli z prostředí tajných služeb vynášet informace ve prospěch Moskvy.

Vzhledem k těmto vazbám mohly při razii do Ruska potenciálně uniknout i přísně tajné dokumenty, které v rámci informační výměny sdílely s rakouskou BVT tajné služby jiných západních zemí. Právě proto zahraniční partneři v následujícím období odstřihli Rakousko od některých citlivých zpravodajských informací.

Prodat Rakousko. Třeba i Rusům

Tajná služba BVT se jako potenciální riziko pro Svobodné po razii skutečně ocitla mimo hru, o několik let později byla také ve své dosavadní podobě zrušena. Objevil se však jiný skandál s ruskou stopou, který už FPÖ neustála – takzvaná aféra Ibiza.

V ní šlo o videozáznam, na němž tehdejší šéf Svobodných Heinz-Christian Strache nabízel údajné příbuzné ruského oligarchy státní zakázky výměnou za pomoc FPÖ před volbami. Divákům se tak rýsoval jasný obraz Svobodných jako strany, která je ochotná Rakousko prodat – například Rusům – v zájmu vlastního prospěchu.

V důsledku aféry Ibiza museli Svobodní ve vládě skončit. Uplynulo ale pět let a koncem září budou další parlamentní volby, které podle průzkumů pravděpodobně FPÖ vyhraje. Strana dlouhodobě avizuje, že udělá vše pro to, aby se bez ní příští rakouský kabinet neobešel.

To je dobrá zpráva pro Andreje Babiše, který ve stejný výsledek svého hnutí doufá o rok později ve volbách v Česku. Mezitím může ANO pilovat kontakty se Svobodnými na evropské úrovni. A to zcela otevřeně jako s proruskou stranou, která se neštítí xenofobních a antisemitských výroků.

Odvolávat se na „konkrétní činy“ a „nikoli reputaci“, jak to Babišova vláda kdysi slibovala, je tentokrát zbytečné – v případě Svobodných už je dnes obojí podobně zničující.