Babišova novela: k údajům o majitelích „utajených firem“ se dostanou jen vyvolení
Ministerstvo financí předkládá novelu zákona, díky níž měly být zveřejněni koneční vlastníci společností. Čtyři nevládní organizace varují, že návrh neplní svůj účel, a že k informacím budou mít přístup jen vyvolení. Informuje o tom Centrum nezávislé investigace.
Během příštího roku by měla začít platit novela zákona proti praní špinavých peněz, která nově zavede povinnost uvádět v obchodním rejstříku jména skutečných vlastníků firem. Česká vláda návrhem novely reaguje na požadavky Evropské unie.
Prvotní očekávání z odkrytí dosud utajovaných vlastníků firem kazí bližší pohled na připravovanou novelizaci. Ministerstvo spravedlnosti totiž pro resort financí připravilo variantu, ve které se k informacím o skutečném majiteli dostanou jen vyvolení.
(Ne)odkryto
„Je třeba si uvědomit, že smyslem úpravy není zveřejnění majetkové a mocenské struktury právnických osob „per se“, ale pro účely předcházení zneužívání finančního systému k praní peněz a financování terorismu,“ zdůvodňuje toto omezení Kristina Labohá z tiskového odboru Ministerstva spravedlnosti. „Pro tyto účely není nutné, ani žádoucí, aby byla informace o skutečném majiteli zcela veřejná.“
Tuto skutečnost ale ostře kritizují čtyři nevládní organizace Nadační fond proti korupci, Centrum aplikované ekonomie, Lexperanto a Naši politici. Společně upozorňují na to, že návrh nesplňuje zásadní kritéria pro dosažení kýženého efektu – tedy odkrytí vlastnické struktury anonymních společností, za kterými se často schovávají lobbisté napojení na politiky.
„Ministerstvo se brání zveřejňovat konečné vlastníky s argumentem, že pro řešení praní špinavých peněz to není nutné. K tomu, že boji s korupcí ve veřejných zakázkách by zveřejňování vlastníků naopak velmi pomohlo, však ministerstvo mlčí. Nikdo nevysvětlil, proč se v tomto případě samo omezuje pouze na boj s jedním typem kriminality a druhý ignoruje,“ upozorňuje Michal Voda z nevládní organizace Naši Politici (pozn. red.: tato organizace je provozovatelem Centra nezávislé investigace).
Veřejně neveřejné
Ministerstvo spravedlnosti, které pro resort financí novelu připravilo, počítá s tím, že by se k informacím o skutečných vlastnících měly dostat jen některé instituce na základě registrace. Ty jsou taxativně vyjmenované a je jimi třeba zmíněný FAÚ.
K informacím by se sice mohli dostat například i investigativní novináři, jenže jejich přístup by byl omezen striktními kritérii. Novinář totiž bude muset před rejstříkovým soudem prokázat, že informaci potřebuje v souvislosti s „předcházením trestné činnosti a financování terorismu.“
Ale ani poté, co by novinář tuto podmínku splnil, by neměl vyhráno. Informace totiž dostane ve velmi omezené podobě – například bez identifikačních osobních údajů.
Stanovená kritéria jsou podle protikorupčních nevládních organizací velmi problematická. „To v podstatě odporuje reálné praxi investigativního novináře. Většinou nemůžete předem prokazovat soudu, že firma XY je nestandardní, to většinou zjistíte právě až po rozkrytí skutečných skrytých majitelů,“ vysvětluje Voda z organizace Naši politici.
Podle ministerstva spravedlnosti ale není primárním cílem umožnit k údajům o vlastnících přístup veřejnosti. „Nelze mít za to, že zmíněný zájem má každý,“ konstatuje Kristina Labohá z ministerstva.
Pět zásad
K navrhované podobě novely se kriticky vyjádřily v podrobném stanovisku nevládní organizace Nadační fond proti korupci, Centrum aplikované ekonomie, Lexperanto a Naši politici. Společně upozorňují na to, že návrh nesplňuje zásadní kritéria pro dosažení kýženého protikorupčního efektu, a přidaly pět zásad, jež by měly situaci napravit:
- Informace zveřejňované v rejstříku konečných vlastníků musí být veřejně přístupné – nikoliv pouze pro vybrané subjekty.
- Návrh nemá zatěžovat rejstříkové soudy.
- Je nezbytné, aby bylo zavedeno pravidlo, že společnost, která nebude mít zveřejněné informace o své vlastnické struktuře, nebude moci získat veřejné prostředky (například veřejné zakázky či dotace).
- Příjemci veřejných prostředků musí odhalit své vlastníky už při výrazně menších majetkových podílech, než navrhovaných 25 %.
- Návrh je nutné doplnit o požadavek, že ve vlastnické struktuře se nesmí objevit vlastníci, jejichž akcie byly registrované v zemích, které nepřijaly Úmluvu OSN proti korupci.
Více informací zde.
Pop-up mobil Mobile (207451)
SMR mobil článek Mobile (207411)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-2)
SMR mobil článek 2 Mobile (207416-3)
SMR mobil pouze text Mobile (207431)
Recommended (5901)
Čtěte též
Skyscraper 2 Desktop (211796-4)
4 komentáře
Tím se dostáváme zpět ke konfliktu zájmů. Protože,uvědomme si že tyhle ekonomicky citlivé informace stát vymahá (resp. bude vymahat) od těchto subjektů nuceně zákonem pro svojí potřebu, čili legitimita kroku, že by je měl hned zveřejnovat pro potřebu kohokoliv už je sporná.
Tady jde o zcela jiný problém-totiž zásadní otázka co je v boji s korupcí a rozkrádání státních zdrojů závažnější-totiž odhalovat zda a jak se děje (třeba předražením ceny už v návrhu smlouvy)-a ihned postihovat. A nebo tedy zda pouze evidovat s kým se děje,tím jí víceméně legitimizovat, přičemž případný další postih je iluzorní.
Takhle je to v Česku prakticky se vším. Požadavek EU se zbastlí, zkurví nebo rovnou zneužije různými tuzemskými zájmovými skupinkami až do konečného stádia zmršeného zákona. Neblahé důsledky se následně svádějí na blbou Evropu a Brusel.
Elegantní. A navíc, Češi to prostě žerou.
Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš je pravděpodobně největším majitelem utajovaných firem v České republice, je tato obrana jeho zájmů pochopitelná. Jedná se o velký skandál a další vysvětlení důvodu jeho vstupu do politiky.
Však takto by to nevadilo. Pokud by zároveň platilo, že veřejnou zakázku nesmí dostat firma s majiteli tohoto typu. 🙂