ANALÝZA. Máloco si přeje Andrej Babiš jako to, aby to byl přesně za rok právě on, kdo bude stát v čele Česka, jež od července 2022 převezme na půl roku předsednictví Evropské unii. Znamenalo by to totiž jediné: že vyhrál volby, respektive, že to byl on, kdo po letošních podzimních volbách sestavil vládu.

Schválně, co si kdo vybaví, když se řekne české předsednictví EU 2009? Možná slogan Evropě to osladíme, znalci třeba řešení plynové krize s Ruskem a pak už jen pád vlády, vyšetřování předražené zakázky na dodávky audiovizuální techniky nebo Entropu umělce Davida Černého.

Umělecké dílo tehdy vyvolalo docela poprask, stojí za to si připomenout třeba to, jak bylo ztvárněno Německo či Bulharsko, dílo to bylo ale docela vizionářské. Protože Británie na seznamu zemí vůbec nebyla a zájemci nechť se podívají, jak umělec už tehdy pojal Polsko…

I díky tomu za sebou české předsednictví nějakou stopu zanechalo. Od příštího předsednictví se však už nutně žádná velká show nečeká, EU se od Lisabonské smlouvy změnila, má svého stálého „šéfa“ a půlroční předsednictví jednotlivých zemí již nemá na chod unie takový vliv. Pořád je ale možné jej pojmout jako příležitost ukázat zemi v dobrém světle, zpropagovat ji v rámci stovek akcí, jež se při předsednictví konají. A podstatné je také vědět, co chceme.

KAŽDÉ RÁNO TO NEJLEPŠÍ Z HLÍDACÍPES.ORG

Takový Andrej Babiš teď ví hlavně to, že nutně potřebuje vyhrát volby, a tak je nějaké předsednictví na vedlejší koleji. Naopak Brusel je pro část elektorátu, na nějž cílí, pověstný červený hadr a Babiš toho využívá. Jde mu to možná docela od srdce, protože pro něj nepříjemný vývoj kolem jeho střetu zájmů akceleruje právě v Bruselu.

„Musíme neustále bojovat za národní zájmy v rámci EU a nebýt naivní. Jsme středně velká země, která je tradičně velmi průmyslově zaměřená a orientovaná na export. Pro nás je nejdůležitější funkcí EU společný trh s jeho svobodami, volným pohybem lidí, služeb i zboží a také investic. Tyto svobody ale nejsou zcela naplněny,“ kritizoval Babiš EU například nedávno během „konference o výzvách pro transatlantické vztahy.“ 

Český premiér by se přitom rád viděl jako evropský státník, domluví se francouzsky i anglicky a touží po mezinárodním uznání. Jeho střet zájmů mu to ale v Bruselu komplikuje.

Ploché, úřednické, bez nápadu

Předvolební čas v součtu s premiérovými problémy netvoří zrovna ideální mix pro plnohodnotnou a odpovědnou práci na přípravě českého předsednictví. Začne za rok a času je méně, než se zdá.

Rozpočet na přípravu předsednictví vláda vyčlenila nevelký: 1,236 miliardy korun, navzdory inflaci a celkově vyšším nákladům prakticky na cokoli o 700 milionů menší než jaký byl v roce 2009. „Předsednictví se za to pořídit dá, ale musíme být hodně skromní,“ komentovala to Milena Hrdinková, státní tajemnice pro evropské záležitosti, která má aktuálně organizaci předsednictví na starost. Faktem je, že pojetí předsednictví se v poslední dekádě změnilo. A také třeba velké summity se konaly v roce 2009 hned čtyři, nyní se počítá s jediným.

I tak je to zajímavá příležitost pro veřejné zakázky. Bezmála 600 milionů má jít třeba na organizaci a logistiku spojenou s 250 plánovanými akcemi v čele s hlavním summitem, na nějž do Prahy dorazí špičky členských zemí i unijní politiky.

Konat by se zde mohl i evropský summit se zeměmi západního Balkánu, případně summit mezi EU a Spojenými státy. Reálně se na tom ale v Česku zatím nijak nepracuje.

Všechno jsou to i příležitosti k propagaci země, jak ve smyslu kulturním či turistickém, tak v tom, že se cítíme být součástí Evropské unie a že jí máme co nabídnout a přinést.

„Já jsem ty materiály četl, sám dávám dohromady skupinku lidí, kteří byli insideři předsednictví roku 2009. To bylo plnohodnotné předsednictví, dnes je to spíš takové procesování, organizace, ale pořád je to docela důležité. Ty materiály jsou ploché, úřednické, není tam žádný český vklad, priorita, kterou bychom chtěli během předsednictví chtěli prosazovat, případně prosadit. Ukazuje to i na přístup Babišovy administrativy k tomu problému: dát méně peněz, nebrat to úplně vážně, seriózně,“ shrnul svůj pohled na chystané předsednictví bývalý premiér Mirek Topolánek ve svém podcastu na webu Info.cz.

Méně než malá Malta

Vládě minulý týden adresovala otevřený dopis mimo jiné rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová, někdejší český velvyslanec v USA a Rusku Petr Kolář, ředitel Biologického centra Akademie věd ČR Libor Grubhoffer, diplomatka a pedagožka Magda Vášáryová nebo biskup Václav Malý; kritizují nízký rozpočet i malou pozornost, kterou tématu věnuje vláda v čele s premiérem.

„Předsednictví podle všech informací českou vládu moc nezajímá. Přitom je to kromě jiného nenahraditelná zkušenost pro české úředníky, kterou můžeme využít v obsazování vysokých pozic v evropských institucích, což se vládám dlouhodobě nedaří”, vysvětluje Nikola Hořejš, ředitel konsorcia České zájmy v EU.

Už dřívější analýza Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) ukázala, že se čeští ministři o jednání v Radě EU příliš nezajímají – účastní se jich nejméně ze všech zemí, které se na předsednictví připravují.

„Kvůli nízkému rozpočtu bude na českém předsednictví pracovat méně lidí, než tomu bylo u ostatních zemí, včetně půlmilionové Malty. Budeme mít plné ruce práce se zvládáním běžné agendy,” říká analytik AMO Vít Dostál.

Andrej Babiš kritiku odmítl po babišovsku: „Tihle pisatelé se jenom chtějí zviditelnit, protože asi potřebují do svých politických marketingových kampaní něco říct. My jim na to odpovíme velice konkrétně, věnujeme tomu velkou pozornost.“

Zatím v Česku sledujeme spíše soutěž populistů – s ANO v čele – kdo sofistikovaněji urazí Brusel. Do toho v hektické předvolební době probíhá střídání velvyslanců, namnoze podle politického, ne expertního klíče. Celkově se bude české předsednictví EU odehrávat v politicky neklidných časech: v době předsednictví proběhnou komunální volby, v plném proudu by měla být už i prezidentská kampaň před volbami v lednu 2023.

Otázka je, zda vůbec Česko ví, co chce. Oficiálně jsou ohlášenými prioritami „silná agenda v oblasti vnitřního trhu, zejména toho digitálního, bezpečnosti i vnějších vztahů“. Nedávno přitom vládní poslanci stáli v čele tažení za národní potravinovou soběstačnost a povinné kvóty na potraviny, do vlastní bezpečnosti v rámci NATO investujeme nedostatečně a předvolební prioritou je strašení ekonomickými migranty, jichž za první čtvrtletí do Česka přišlo rovných 45.

Třeba již bývalý ministr zahraničí Tomáš Petříček je ale přesvědčen, že dosavadní postup příprav je s jistými výhradami adekvátní. „Do mého odchodu se rozběhla celková logistická příprava, zajištění prostor pro stálé zastoupení, posílení personálu na české ambasádě při EU, projednávala se agenda, doprovodné aktivity i programová příprava a priority, které bychom měli řešit. Běželo to podle harmonogramu, i když ten se poněkud zpozdil v době, kdy se řešil rozpočet. Zásadní je to, zda prosadíme priority a jak je připravíme ve vztahu k Francii a Švédsku, které mají předsednictví před námi respektive po nás,“ říká Petříček.

„Přípravy samozřejmě poznamenal seškrtaný rozpočet. Je nutné tomu přizpůsobit personální zajištění předsednictví. Otázka vzniká v případě zastupitelnosti lidí a pokrytí všech potřebných agend. Věřím ale, že jsme pro to udělali maximum,“ dodává exministr.

Hlasy zevnitř ministerstva zahraničí ovšem mimo záznam připouštějí, že personálně i finančně podceněné předsednictví zavání průšvihem. Žádné priority dosud dané nejsou, a tak je docela možné, že hlavní práci na nutné agendě – bez jakékoli viditelné české stopy – odvedou unijní úředníci.

Dáte si českou bramboračku?

Je to přitom právě Česko, kdo by měl organizačně a obsahově zajistit a zvládnout v Bruselu či Lucemburku předsedání dvaceti jednáním na ministerské úrovni, ze současné vlády se ale řada ministrů svým bruselským povinnostem raději vyhýbá už teď a posílá za sebe náměstky (což je v důsledku asi i lepší). Česko bude předsedat dalším téměř dvěma stovkám pracovních skupin.

Praha pak bude hostit zmíněný summit na úrovni hlav států a předsedů vlád členských států EU, jedno jednání vlády ČR s Evropskou komisí, další jednání vlády ČR s konferencí předsedů Evropského parlamentu a ani tím výčet nekončí.

Marek Mora, dnes viceguvernér ČNB a v roce 2009 muž zodpovědný za obsahovou přípravu předsednictví, je ale spíše optimista. „Na to, abyste to zvládli, potřebujete aspoň trochu kvalifikované ministry, kteří se o věc zajímají a umějí si dát na správná místa správné úředníky. Jestli si k tomu přidáte nějaký národní folklor, to samozřejmě můžete, ale pohybujete se na hraně, zda je to produktivní či kontraproduktivní,“ říká Mora.

„V té době bude i nová vláda, jaké složení bude mít, to teď nikdo neví. A i kdyby to byli noví a nezkušení, stačí i mít dobrého náměstka a schopné lidi v Bruselu. A myslím, že ti lidé, kteří to už teď dělají na té administrativně-technické úrovni, tak schopní jsou a myslím, že to zvládneme úplně v pohodě, pokud si z toho my sami neuděláme bramboračku,“ dodává.

V roce 2009 jsme to chtěli Evropě osladit, s pádem vlády nám ale předsednictví hodně zhořklo. Nyní hrozí bramboračka.